Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Tři nové kameny na památku obětí holocaustu jsou od úterý položeny v Jihlavě, před vstupem do domu Mahlerova č. 4. 

Dva z mosazných kamenů připomínají jména Abrahama Adolfa Bernsteina (* 1884) a jeho paní Emy Bernsteinové (* 1887), kteří byli oba zavraždění 16. října 1944 v nacistickém vyhlazovacím táboře v Osvětimi - Březince. Třetí kámen patří jejich dceři Elly Porgesové (Prokešové), rozené Bernsteinové (* 1917), která deportaci do Terezína v roce 1942 přežila a byla osvobozena.

Na své prarodiče a maminku vzpomněli položením kamenů zmizelých jejich potomci, bratři Zdeněk, Jan a Miroslav Prokešovi, spolu se svou sestřenicí Elen Winklerovou a synem Miroslava Prokeše Radkem.  Na jihlavskou slavnost rodina přijela z Prahy, kde dnes  žije.  

Jak vysvětlil Zdeněk Prokeš, žila rodina v jihlavském domě Mahlerova 4 před válkou: „Za války se samozřejmě museli vystěhovat do Telče a pak odjeli z Třebíče transportem do Terezína. Prarodiče pak pokračovali do Osvětimi, kde zahynuli.“

U položení kamenů zmizelých nechyběli v úterý např. jihlavští divadelníci, manželé Eva Kaplerová a Karel Brynda.

„Maminka tady před válkou také hrála divadlo, jako mladá, ochotnicky samozřejmě. Bavilo ji to, a i v místním tisku se to zmiňovalo,“ vysvětlil Z. Prokeš, sám původní profesí tanečník a choreograf. Posléze byl ředitelem různých brněnských divadel (např. Národního divadla v Brně) nebo uměleckým šéfem Laterny magiky v Praze, dnes je krátce v penzi. Položení kamenů organizačně zajišťoval jeho bratr Miroslav, původně astrofyzik, který se dnes zabývá průvodcovstvím. 

V Terezíně jejich maminka Elly Bernsteinová mimo jiné vystupovala v hlavní roli českého kabaretu. Potkala zde i svého muže, s nímž se ještě v Terezíně v prosinci 1943 vzali.

Za skvělý nápad uctít pokládáním kamenů zmizelých oběti holocaustu, které skončily bez hrobu, poděkoval Z. Prokeš přítomnému Gunteru Demnigovi z Mnichova. Ten tři jihlavské kameny osobně zapravil do chodníku před vchodovými dveřmi.

Položení kamenů vnímal Zdeněk Prokeš podle svých slov nejprve jako čistě osobní uctění předků, dnes už má ale pro něho i rovinu reakce na vývoj v české společnosti. „Samozřejmě to na to má taky veliký vliv, i když ten nápad přišel v době, kdy se mi to ještě nezdálo tak vyhrocené,“ řekl JL Z. Prokeš.

Diskuze k článku