Český národ je hodně ateistický, a podle toho se také asi chováme ke svým předkům, říká nový tajemník Spolku pro starou Jihlavu Miroslav Marek.

  Nastoupil jste do funkce tajemníka Spolku po Arifu Salichovovi. Jaké to je, převzít místo po takové jihlavské osobnosti?
  Je to svým způsobem i určitá zodpovědnost a zavazuje mě to. Arif Salichov byl velice známou jihlavskou osobností.
  Naštěstí jsem do toho nepadl takovým způsobem, že bych nevěděl, co se děje ve Spolku. V době kdy zemřel, jsem byl již dva roky členem Spolku a pravidelně jsem se účastnil jeho akcí.
  Měl jsem možnost vidět svého předchůdce při práci. Takže to pro mě tak složité není.

  Proč padla volba nového tajemníka zrovna na vás?

 
   Stalo se tak možná i díky tomu, že s předsedou spolku Vilémem Wodákem jsme spolužáci ze základní školy. Takže máme k sobě blízko. Právě proto mě pan Wodák i oslovil, když se doktoru Salichovovi přihodila záležitost s jeho nemocí.
  Bylo nám to všem hrozně líto. Vloni v květnu pan Salichov oznámil v podstatě ze dne na den, že funkci tajemníka nemůže ze zdravotních důvodů vykonávat. Nabídku jsem přijal, a na schůzi 29. května 2018 jsem byl do funkce tajemníka řádně zvolen. V poslední době opustila Spolek pro starou Jihlavu více než polovina členů, proč?
  Podle mého názoru to souvisí i s Arifem Salichovem. Patřil ke spoluzakladatelům spolku a byl vnímán jako velmi silná osobnost nejen tady na Vysočině. Známý byl nejen jako bývalý státní zástupce, ale také jako muzikant, nebo spisovatel… Právě za ním šli mnozí lidé, když v roce 2014 byl založen spolek.
  A. Salichov byl člověkem, který dokázal lidi ze svého okolí k sobě přitahovat. A mnozí z našich členů pak vstupovali do spolku ovlivněni právě jím.

   Kolik členů ve spolku zůstalo?
  Celkem jsme vydali 136 členských průkazů. Od doby jeho založení postupně odcházeli lidé ze skupiny prvních osmdesáti členů. Bylo zvláštní, že odcházela právě tato skupina. A ti, kteří přicházeli potom dále, v letech 2016, 2017 a 2018, u nás zůstávají.

 

    Čím si to vysvětlujete?
  Především osobností Arifa Salichova, protože ti lidé přišli i za ním. Nebudu říkat, že tomu bylo jinak, protože jeho role tam jednoznačně byla. Jsme spolu s předsedou přesvědčeni, že akce, které pořádáme, jsou stále stejně zajímavé, ale někdo tam chybí…

 

  Nyní se však vraťme k předchozí otázce. Kolik máte v současné době členů?
  V tuto chvíli máme 56 řádných členů. Dostávají se však ke mně zajímavé telefony nebo e-maily, kde se bývalí členové ptají, zda-li mohou zaplatit 200korunový roční členský příspěvek. Jsou to lidé, kteří neplatili třeba v roce 2016 nebo 2017. To jim, jako bývalým členům, samozřejmě umožníme. 

 

  Může se jim potom obnovit členství?
  Ano, pokud zaplatí členský příspěvek, dá se členství ve spolku opět obnovit, v souladu s platnými Stanovami spolku.

 

  Na poslední členské schůzi jste řešili budoucnost Spolku pro starou Jihlavu. Kam se bude Spolek ubírat dál?
   Na schůzi jsme jednoznačně všemi přítomnými odhlasovali, že spolek bude pokračovat dál v duchu, v jakém byl založen. To znamená, že bude pokračovat v seznamování svých členů s historií. Formou přednášek se otevírá také určitý prostor pro veřejnost.

  

  Pro veřejnost rovněž pořádáte komentované prohlídky hřbitovů…
  Ačkoliv se návštěvy hřbitovů mohou zdát někomu zvláštní, tak je tam celá řada historických momentů, a občané se tam mohou o historii svého města mnohé dovědět.
  Nejdeme tam jenom za cílem navštívit hřbitov nebo pomníky. Tam se o pochovaných osobnostech hovoří, co udělaly pro město, čím se zvýraznily, a čím udělaly Jihlavu Jihlavou. 

 

    Jaké akce pro členy a veřejnost do konce letošního roku chystáte?
  Na tento měsíc (JL rozhovor dělaly v červnu – pozn. red.) chystáme akci o rodu Bechiniů z Lažan. To je šlechtický rod, z hlediska českých dějin velice významný. Jihlavané o něm nemají tolik povědomí, a přitom poslední mužský potomek tohoto českého rodu  žije v Třešti. Jeden z našich členů pro tento rod zpracovává, respektive dokončuje, rodovou kroniku.
  Další akci chystáme v září/říjnu. Paní ředitelka Městské knihovny oslovila našeho pana předsedu s prosbou o přednášku pro veřejnost. Ta je z cyklu pořádaného knihovnou „Máme rádi Jihlavu“. Bude to komentovaná prohlídka Ústředního hřbitova, pojednávající o významných a čestných občanech města Jihlavy. Měla by se, alespoň částečně, dotýkat stého výročí založení republiky. Chystáme i další akce, které budou pro naše členy.

 

  Můžete je blíže specifikovat? 
  V jednom případě se naše přednáška bude týkat také novodobé historie. Chceme sem pozvat jednoho člověka, který má velmi dobré informace o havárii jaderné elektrárny v ukrajinském Černobylu. Pokud to zvládneme, tak bychom chtěli našim členům představit také architekturu staveb v Jihlavě z let 1918 až do současnosti. Chceme ukázat alespoň na pláncích i to, co se zde nakonec nepostavilo. 

  

  Ze spolku je na veřejnosti vidět především činnost předsedy Viléma Wodáka, Václava Nečady a Zdeňka Geista. Všichni publikují, píší knihy i různé další příspěvky k jihlavské historii. Zapojí se více také jiní členové?
  Ano. Musíme je k tomu ale vyzývat. Všichni členové spolku mají nějakou svoji činnost. Ve spolku působíme dobrovolně, ze svého vlastního zájmu.
Myslím si, že je to tak i v jiných spolcích, že někteří lidé je táhnou, a ti ostatní k tomu čas od času něčím přispějí. Nebude to však tak markantně vidět, jako publikační činnost pana Wodáka, pana Geista nebo pana Nečady. U posledně zde jmenovaného, studenta historie, sluší připomenout jeho úplně novou knihu „Pověsti a příběhy z Jihlavy a okolí“.
  V podzimních měsících k tomu spolek chystá představení knihy spojené s autogramiádou.   

 

  Děláte něco s devastací historických hrobů? Prodávají se novým majitelům, a ti překrývají staré historické nápisy...
  Bohužel, český národ je hodně ateistický, a podle toho se také asi chováme ke svým předkům, protože mnoho starých hrobů je nepředstavitelně zdevastovaných.
  Když není zaplacen za nějaký hrob na území města nájem, a odejdou příbuzní, tak se dá k dispozici. I lidé na úřadech se na tuto problematiku dívají dosti odtažitě, protože jinak by to nemohli dopustit.

 

  Můžete uvést nějaký vzorový příklad?
  Vím tady na Ústředním hřbitově o hrobě po jednom bývalém generálovi. Jeho příbuzní vymřeli a hrobové místo si koupili jiní občané města. Oni však ani nedokázali na pomníku vybrousit starý nápis, aby do toho dali alespoň něco svého.
  Tito noví uživatelé hrobového místa starý nápis pouze překryli v části pomníku svým nápisem. To je katastrofa, a takových míst je na Ústředním hřbitově víc.

 

   Myslíte si, že na západě k tomu mají lidé jiný přístup?
  Ano. Několikrát jsem například byl soukromě ve Francii. Když se tam půjdete podívat na hřbitov, uvidíte hroby významných osobností čisté a upravené.
  Tam si lidé velice váží nejen významných osobností, ale také vojáků, policistů, záchranářů nebo hasičů. Ti přijdou mezi lidi s medailemi, a občané si s nimi třesou rukou, objímají je a fotografují se s nimi… U nás kdyby policista s medailemi šel do davu, tak by se lidé divili, proč si ty medaile vzal.

 

  Nedá se přece jenom u nás něco se starými hroby dělat, aby nepustly?
  Určitě by to šlo, ale chybí k tomu odhodlání bojovat například s papírovými povinnostmi, které je nutné ze zákonných důvodů zpracovat. Potom nám v tomto ohledu chybí důslednost a snaha dotáhnout věci až do konce.

Diskuze k článku