Pánové František Přinesdomů z Třeště a Vlastimil Kašna z Jihlavy jsou znalci a milovníci cirkusu. Osobně se znají s osobnostmi evropského cirkusového světa, sbírají cirkusové plakáty, programy a propriety, autem společně vyjíždějí za cirkusy i do Německa nebo Francie.

František Přinesdomů je ročník 1952. Vyrůstal v Třešti na nádraží, kde se odehrávala část jeho dětství. Jeho tatínek byl výpravčím a rodina tu bydlela ve služebním bytě. „A každý rok přijel do Třeště vlakem cirkus. Měl jsem to z první ruky – a my, děti zaměstnanců dráhy, jsme ještě navíc dostaly volňásky,“ popisuje začátek svého vztahu k cirkusovému prostředí.

I když mu tatínek záhy zemřel, už ve svých 44 letech, rodina v bytě na nádraží bydlela ještě dalších pět let. Až když bylo  Františkovi 9 let, přestěhovali se do okolí fotbalového hřiště. „Ale tam ty cirkusy zase jezdily,“ vzpomíná. A tak chodil pomáhat stavět, bourat, nosit vodu pro koně, klepat koberce.

„Třeba za ten volňásek, který jsem od nich nikdy nedostal, ale i tak nás to jako děti prostě bavilo,“ usmívá se nad časy, kdy jeho dětští vrstevníci od cirkusu chodili vždycky na těch pár dnů v Třešti i do školy: „Škola je moc nebavila, ale přesto na nás byli takoví trošku povýšení.“

Také obdiv Vlastimila Kašny (* 1947) k cirkusu se zrodil už v dětství. „Možná to bylo tím, že naproti Dřevěnomlýnské škole, tam co dřív býval biograf, stávaly v té době cirkusy,“ uvažuje. Vybavuje si, jak už jako žák třetí třídy navštívil představení cirkusu Evropa.

Ale ještě dříve, v pěti letech, se tady setkal se stejně starým artistou Wolfem z cirkusu Kriváň. Dnes je Vlastimil Kašna předsedou  českého klubu přátel cirkusu. „A on tam do Prahy na ty klubové schůze chodí taky, tak jsme se domluvili, že v těch pěti letech jsme se v Jihlavě u cirkusu jako malí kluci viděli,“ usmívá se Vl. Kašna nad tím, jak je svět malý.

Poslední romantika

Oba pány ovšem láska k cirkusu neopustila ani v dospělém věku. „Je to ta poslední romantika, je to jiný způsob života, je to jiný svět, stát ve státě,“ zamýšlí se Přinesdomů. Než si vás cirkusoví lidé vezmou do srdíčka, prý to chvilku trvá.

V tomhle světě stále přetrvávají vazby, rody se vdávají a žení mezi sebou. „Ale pokud si vás do toho srdíčka vezmou, už vás nepustí. Zrada se tam neodpouští, ale mě to mezi těmi lidmi baví – je to vzpomínka na dětství, na rodiče, jsem mezi nimi rád,“ uvažuje třešťský znalec regionální historie, který 43 let pracoval u dráhy. Začínal v Telči u posunu a vypracoval se na vlakvedoucího osobních vlaků. Dvacet let působil ve Veselí nad Lužnicí, a i tady prý mu cirkusáci doslova „jezdili za panelák“.

To Vlastimil Kašna, který opustil své původní číšnické řemeslo,  dokonce hrával v cirkusové kapele na saxofon a na bicí, ale taky stavěl, boural, opravoval elektřinu, tahal. Jako šofér prý řídil v životě doslova všechno, co má kola. Když pak jednou v Komárně potkal cirkus Safari, měl jasno a řekl si o práci.

S cirkusy Berousek a Humberto tahá transporty dodnes. S Berousky  jezdil do Německa, na festival do francouzské Paříže, do holandského Enschede či do Rumunska. S Humbertem byl předloni ve francouzském Le Mans, loni ve Stuttgartu, i letos se s ním chystá znovu za hranice na vánoční představení.

Oba pánové dnes společně autem vyrážejí za cirkusy po Evropě. „S některými lidmi od cirkusu se známe. Třeba do největšího francouzského cirkusu ve Štrasburku, kde jsou i Češi, jsme se vždycky dostali na volňásky,“ popisují. To samé v Drážďanech.

Němci si prý vůbec potrpí na „cirkusfreundy“, zakládají kluby, vydávají si tematické časopisy, a tak se dá občas dostat i k levnější vstupence. „Nám připadá, že ty naše obličeje už znají u všech cirkusů,“ smějí se přátelé, kteří v červnu společně otevřeli i výstavu o cirkusu v třešťském Muzeu Vysočiny.

K cirkusovým zemím patří také Rusko nebo Rakousko. Tady všude mají cirkusy dodnes velký zvuk. „Dostat se do cirkusu ve Vídni je velký problém, to samé v Linci, kde je malý cirkus, ale pěkný – všude plno,“ shodují se oba přátelé, „i v menší obci je automatické, že když přijede cirkus, vyrazí na představení starosta i s celou rodinou.“  

Zaplať, zaplať!

S obdivem oba pánové popisují, jak se třeba ve Francii chovají v cirkusu k návštěvníkům. „Viděl jsem v cirkusu osobně Alaina Delona - tam neexistují žádné lavičky, všude máte očíslované židle, mladá uvaděčka vás uvede na místo, ještě donese kafe. A do cirkusu se tam chodí v obleku,“ popisuje Kašna.

Že je cirkus v západní Evropě událost, potvrzuje i Přinesdomů. Představení začíná třeba až ve 21 hodin, třeba ve Francii na něm potkáte lidi ve večerním, jako kdyby šli do divadla. 

Jak vysvětluje Přinesdomů, jsou cirkusy na Západě brány jako prostředky lidové zábavy, a z toho jim plynou podpory. Mají lacinější naftu, jsou osvobozeny od silniční daně, neplatí mýtné - dálniční poplatky.

„Ve většině měst v Německu a Rakousku nad deset tisíc obyvatel mají přímo plac určený na takovéto akce, kde je přípojka na vodu, na elektřinu, a platí se tam minimální poplatek,“ popisuje Přinesdomů.

Jiná je podle jeho zkušenosti česká situace: „On to auto potřebuje jednou týdně, ale platí z něj, jako by s ním jezdil celý rok. Nedostane lacinější naftu, mýtné, nic. Někam přijede, nemá to kde postavit. Kde bývalo místo, stojí nějaký obchoďák. Cirkus nemáte kam strčit – problém vedle problému, a všichni jen zaplať, zaplať, zaplať!“

Ohromné náklady mají u nás cirkusy na pohonné hmoty, na propagaci. Také na dotace prý mohou zapomenout. „Teď nemáte lidi - dělníci u toho nevydrží, máte tam příležitostné zaměstnance – bezdomovce, brigádníky, kdo jde okolo.“ Takřka už prý zmizeli zkušení filmoví „tátové Malinové“, kteří byli cirkusu věrní po celý život. Takoví, jako je stále ještě třeba Vašek Průcek u Humberta.  

Ale své specifické personální problémy prý měly cirkusy i za doby komunistů. Na pracovníky se čekávalo i u ruzyňské věznice, vypomáhaly roty vojáků. A když sezónní pracovníci projeli s Humbertem Švédsko, po sezóně už třeba na Západě zůstali.

Otázka času

Do budoucna předpovídají Fr. Přinesdomů a Vl. Kašna v českých podmínkách ještě větší sloučení cirkusu s divadlem. „Zhoršují se podmínky pro práci se zvířaty – na Slovensku má být od září v platnosti zákaz vystupování dravců v cirkusech. Je otázkou času, kdy to bude tady, ten tlak ochranářů je čím dál větší,“ uvažuje Přinesdomů.

Navíc dnes divák očekává víc děje. „Cirkusy, které s dějem pracovaly, také měly úspěch. Jeden čas, když měl Berousek Cestu kolem světa, bylo to nádherné,“ popisuje Přinesdomů.

Jenže pravověrné cirkusáky prý tenhle vývoj bolí u srdce. „Protože cirkus bez koně, to je jako bramborová polévka bez brambor. Ale je tu jiná generace, je jinačí doba. My tady furt nebudeme,“ vyhlíží  třešťský znalec cirkusu očekávané změny.

Diskuze k článku