Antonín Zvěřina
region
tel.:+420 567 578 034
mobil:+420 736 193 623
zverina@jihlavske-listy.cz

O týden dříve, možná o deset dní, se zakously kombajny do lánů ozimého ječmene v Zemědělském družstvu Roštýn Hodice u Třeště - přesně v pondělí 2. července. Zrno s výnosem 6,5 tuny mají už pod střechou. V tomto týdnu se pustili zemědělci do sklizně trav na semeno.

„Máme čtyři vlastní kombajny Claas Lexion, rozhodli jsme se pro tuto značku,“ vysvětluje mechanizátor Radek Christián. Netají, že v dnešní době už nejsou větší problémy s náhradními díly.

„Dají se bez problémů sehnat do čtyřiadvaceti hodin,“ vysvětluje. Doplňuje, že centrální sklad náhradních dílů se nachází v Banticích na Znojemsku a mezisklady v Havlíčkově Brodě a Třeboni.

V období žní se tam pracuje i o víkendech. „Můžu uvést příklad. V pátek, zhruba v 19 hodin, se u jednoho kombajnu rozsypala řemenice. Zavolal jsem do meziskladu, a během půl hodiny jsem věděl, jaká je dostupnost,“ nastiňuje.

Velká služba

Do skladu v Banticích se vydal druhý den v šest hodin ráno. Vrátil se pár minut před desátou, a před polednem kombajn opět vyjížděl na pole.

„Je to pro nás veliká služba. Čekat dva dny na něco takového, to by bylo velké zdržení,“ poznamenává Christián. Další možností je objednat náhradní díl přímo v Německu, kde kolikrát paradoxně je doba dodání rychlejší, než u nás. Objednávky do 15 hodin jsou vykryty do nočních boxů kolem páté hodiny ranní následujícího dne.

Trávy sklízí družstvo dvěma způsoby: na přímo, nebo dvojfázově. To znamená, že se porosty brzy ráno kolem čtvrté hodiny ještě za rosy nařádkují, tam leží jeden až dva dny, a pokud dostatečně vyschnou, teprve dojde k mlácení.

Agronom to umí

„Při takové sklizni kombajny tolik netrpí. Jen chci upozornit, že dnes se pěstováním trav na semeno zabývá málo podniků. Máme výhodu, že náš agronom ing. Josef Kodys toto umí,“ poukazuje Christián.

Naznačuje, že semena putují až do Itálie či Holandska. „Máme svoji sušičku i čističku, pak se semena dávají do pytlů či vaků,“ informuje Christián.

V dávných dobách měl kombajnér vždy k ruce pomocníka. „Dnes už to tak není, stroj obsluhuje jeden pracovník. Stává se to, když k nám přijede kombajn na výpomoc,“ říká Christián.

Pracovní doba takového kombajnéra trvá třeba od půl sedmé do pozdních nočních hodin. „Určitě se dodržují přestávky po čtyř a půl hodinách,“ zdůrazňuje Christián.    

Samozřejmostí je občerstvení, svačiny a oběd, a nezbytné pití, kterým se družstvo předzásobuje. „Máme celozávodní kuchyň, která nyní vaří asi 400 obědů, a samozřejmě ve špičkách i o sobotách a nedělích,“ upozorňuje Christián.

Vzpomíná rád

Do debaty se zapojuje Rudolf Kameník, který vzpomíná na svoje kombajnérská léta. Pamatuje si i na sovětské stroje SK 4, ještě bez kabiny, ale podotýká, že s nimi nejezdil.

I on měl ještě za své kariéry k ruce pomocníka, aby stroj neměl žádné prostoje. „Třeba jeden šel na oběd, a druhý jezdil,“ vysvětluje. 

Podotýká, že někde se vozilo jídlo na pole ve várnicích, nebo se kombajnéři či pomocníci převáželi do jídelen. Připomíná, že svoji prvou žňovou sezónu rozjel v roce 1979 s kombajnem E 512, z tehdejšího Východního Německa. „Vzpomínám na to rád,“ říká.

Myslí si, že pětsetdvanáctky byly dobré stroje. „Horší to bylo s další řadou, E 516,“ poukazuje. Kolik za svou éru sklidil kombajnér hektarů, to tedy neví.

„Tehdy se za sezónu sklízelo přibližně 60 hektarů,“ naznačuje. Na brigády jezdil ke Znojmu nebo k Oslavanům, do tehdejšího Jihomoravského kraje.

Opravy na koleně

Pokud se jedná o srovnání poruchovosti, domnívá se, že žádný stroj není bezporuchový. „Tenkrát se většina úkonů dala provést, jak se říká, na koleně. Dnes to tak není, a náhradní díly jsou drahé,“ připouští. Doplňuje, že stroje mají počítače, což znamená další náklady, pokud dojde k poruše.

„Už jsem slyšel, že v Třebíči v zemědělském učilišti už připravují žáky na tyto věci,“ říká Kameník, který se v tomto učilišti v sedmdesátých letech minulého století vyučil.