Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Kouč jihlavských basketbalistů se ohlíží za fantastickou sezonou, korunovanou postupem do prvoligového finále.

V Americe by jejich tažení možná bylo námětem na filmovou story. Basketbalisté BC Vysočina v uplynulém ročníku doslova šokovali českou basketbalovou scénu, když se jako ryzí amatéři probili přes poloprofesionální a profi-soupeře do prvoligového finále.

„Dokázali jsme opravdu velkou věc. Na celý tým jsem hrozně moc pyšný,“ řekl trenér jihlavského celku Petr Pešout.

Loni play out o záchranu, letos finále. Co jste s týmem provedl?

Je pravda, že uplynulá sezona se nám povedla opravdu abnormálně. Základ jsme udělali již v srpnu, kdy jsme posílili kádr o hráče, kteří zapadli do kolektivu. Vyjasnili jsme si, kdo má v týmu jakou pozici, a mančaft začal neuvěřitelně šlapat.

První dvě kola vám výsledkově nevyšla.

Ale podali jsme v nich výborné výkony. Poté jsme se rozjeli.  Udělali jsme devět vítězství v řadě, a prakticky jsme byli zachráněni. Poté jsme si chtěli prodlužovat sezonu, co to půjde. Nakonec jsme se zastavili ve finále (úsměv).

Hodně utkání jste otáčeli, nebo v nich udrželi vedení v závěrečné čtvrtině. Byl to hlavní rozdíl oproti minulému roku?

Jednoznačně. Začali jsme vyhrávat zápasy, které nám loni utekly v rozmezí jednoho až sedmi bodů. Euforie se přenesla na celý tým.  Nejdůležitější bylo, že se nám podařilo nastartovat kluky v hlavě. Psychika dělá hrozně moc.

Je těžké, udržet mužstvo jedoucí na vítězné vlně „na uzdě“, aby nelétalo v oblacích?

Je obtížné mužstvo nastartovat a udržet koncentraci. Proto jsem po každém utkání říkal, že je to dobré, ale že nám ještě pořád něco chybí. Kluci z toho měli legraci, a říkali mi, abych byl v klidu, že to vědí (úsměv). Klobouk dolů před nimi. Sezona byla neskutečně dlouhá, přesto nám to až na pár výjimek, většinou po zápasové přestávce, klapalo až do konce.

Co říci k Hradci Králové, vašemu finálovému přemožiteli?

„Sokolové“ usilovali o postup pět let. Ten poslední krok udělali až letos, kdy tomu obětovali naprosto všechno. Před finále se posílili o tři klíčové hráče, včetně reprezentantů. Měli hodně nabitý tým, na první ligu až neuvěřitelný. Proto jsem hrdý na svoje hráče, že jsme byli Hradci důstojným soupeřem. A možná, kdybychom měli pohromadě celý kádr, mohlo to být ještě lepší.

Po finále jste uvedl, že je před týmem ještě jedna výzva.

(úsměv) Myslel jsem to tak, že kluci jsou ryzí amatéři, všechno si platí víceméně sami, a přesto dokázali dojít téměř až na vrchol. Měli jsme cíl vyhnout se play out a dohrát sezonu v klidu.  O tom, že někdy postoupíme do finále, se nám vůbec nesnilo. Pro nás vlastně bylo vrcholem již vyhrané semifinále. Proto jsem po finále klukům řekl, že to není ten úplný vrchol, ať si tuto fatastickou sezonu pamatují, a že by bylo dobré ji vyšperkovat, abychom jednou mohli jít do baráže o nejvyšší soutěž.

Byla Jihlava největším překvapením uplynulého basketbalového ročníku?

Jednoznačně. A troufám si říci, že podobný výsledek dlouho nikdo neudělá. Nikdo nepředpokládal, že kluci z Jihlavy, kteří se basketbalem baví, dokáží takovou věc. A právě to byla naše největší zbraň. Ukázali jsme, že nás to baví, jsme spolu rádi, a hlavně že máme basketbalovou kvalitu, což veřejnost ocenila.

Máte ještě jednu zbraň. Vyhrávat zápasy v sedmi lidech.

Nechápeme, jak je možné, že jsme v takovém počtu nejen vítězili, ale dokázali zápasy otáčet. Bohužel nemáme tak početný kádr, abychom nahradili kluky, kteří jsou v práci, nebo zranění. Proto se častokrát stalo, že jsme nastoupili v sedmi lidech. Řekl bych, že největší zlom nastal v Nymburce.

Tam jste o poločase prohrávali o 19 bodů.

A někteří hráči měli tři fauly. V tu chvíli to byla prakticky neřešitelná situace. V kabině jsme si řekli, že se takto nemůžeme prezentovat. Přešli jsme na zónovou obranu, a najednou se to soukolí rozjelo. Zápas jsme otočili, a od té chvíle to byla jedna velká euforie.

Příště jistě bude lepší, hrát ve větším počtu.

Určitě. Klukům jsem říkal, že na moji nervovou soustavu je to příliš, a že chci, abychom pokaždé měli na zápase větší počet hráčů. Podařilo se nám to až v semifinále.

V Jihlavě jste způsobili basketbalový „boom“.

Za klub mohu říci, že momentálně je v Jihlavě o basketbal velký zájem. Díky tomu, že se o našich úspěších píše, máme otevřeno více dveří.

A těšíte se divácké přízni.

Fanoušci, to je kapitola sama pro sebe. Po letech jsme na hale museli otevřít balkon, jinak by se tam nevešli. Nevěřil byste, kolik fanoušků jelo na finále do Hradce Králové! Měli jsme tam prakticky domácí prostředí. Touto cestou chci všem příznivcům poděkovat za podporu. Byla pro nás nesmírně důležitá, vážíme si jí.

Odchovanec Martin Novák, jehož Olomouc jste vyřadili ve čtvrtfinále, musel koukat, co se v Jihlavě děje.

Martin nám úspěch přál, a když jsme spolu hovořili, tak možná i trochu záviděl. Olomouc jsme do play off chtěli. Byl to divácký magnet. Nikdo nepředpokládal, že bychom postoupili. Mnozí nás posílali po třech zápasech na dovolenou. My jsme chtěli dojít co nejdále. Zápasy byly velice vypjaté. O všem rozhodovalo třetí utkání v Olomouci. Hrálo se v pátek, a to jsme většinou byli hodně oslabení, Ovšem tentokrát jsme nastoupili v plném počtu a vyhráli. Za další dva dny jsme sérii ukončili.

Jaké byly posezonní oslavy?

(úsměv). Zastávám názor, že počáteční oslavy mají být společné, a poté by hráči měli slavili sami, bez trenéra. A co mám informace, bylo to veliké (úsměv).

Není divu. Bylo co slavit.

Jednou kluci v euforii říkali, že je škoda, že nehrajeme pohár, protože bychom porazili i „áčko“ Nymburka (úsměv).

Nehrozí, že vám konkurence rozebere kádr?

Může k tomu dojít, a myslím si, že kluci dostanou nabídky, protože ukázali, že na to mají. Pochopitelně máme obavy. Nejsme klub, který by si mohl stahovat hráče a nabízet jim podmínky. Navíc náš partnerský klub, Jindřichův Hradec, sestoupil z nejvyšší soutěže, tudíž přijdeme o jeho hráče, kteří nám pomáhali.

Kromě Jindřichova Hradce spolupracujete i se Žďárem nad Sázavou.

Ano. Žďár hrál baráž o první ligu, ale neuspěl, a tak se nabízí varianta, že se někteří hráči opět objeví v Jihlavě.

Vy, jakožto úspěšný trenér, nabídku nemáte?

Minulý rok jsem měl možnost, jít do jednoho vrcholového centra mládeže. Nabízené podmínky byly hodně luxusní, a přiznávám, že jsem byl nalomený. Ale jsem jihlavský patriot, mám rád město a klub, na jehož činnosti se podílím dvaadvacet let, takže zvítězil patriotismus. Z Jihlavy pravděpodobně již neodejdu.

Do kdy chcete mít o podobě kádru jasno?

Co možná nejdříve. Nadcházející sezona by měla začínat o týden dříve než loňská, takže série přípravných utkání se musí rozjet již v polovině srpna. Přípravu začínáme čtvrtého srpna. Do té doby se kluci připravují individuálně.

Jaké budou cíle pro nadcházející ročník?

Záleží na tom, jaký poskládáme kádr. Teoreticky by nám měl odejít ze základní sestavy jenom Lukáš Kantůrek. Bude to veliké oslabení, ale snažíme se sehnat středního rozehrávače, který by nám Lukáše nahradil. Ostatní kluci chtějí hrát. Dovolím si tvrdit, že pokud se domluvíme na návratu Jiřího Bubáka ze Žďáru, budeme mít opět hodně kvalitní kádr. Do budoucna chceme být opět konkurenceschopní, a když nám bude osud přát, rádi půjdeme do baráže.

Co by se muselo stát, aby v Jihlavě byla nejvyšší basketbalová soutěž?

Je to taková obehraná písnička. Hokejisté potřebují nový stadion, fotbalisté druhou tribunu, a basketbalisté se mohou přidat. V první lize máme na domácí halu výjimku. Je krásná, hraje se nám v ní dobře, ale na ty top zápasy by byla potřeba nová sportovní hala. A já pořád říkám, že do Jihlavy patří. Jsme ve středu republiky, dala by se zde pořádat jedna akce za druhou. Například náš klub byl několikrát požádán, aby pořádal finále Českého poháru. Pokaždé to skončilo na kapacitě a velikosti haly.

Důležité jsou i finance.

Pochopitelně. Jsme amatérský tým, který dokázal postoupit do finále, ale nároky na nejvyšší soutěž jsou někde úplně jinde. Bavme se o částce osm a devět milionů korun. V současné době to je utopie.

Diskuze k článku