Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Už počtvrté přijede v září zahrát do country hospody El Paso v Dolní Cerekvi světově známá americká zpěvačka Annie Rattlesnake. Jak vše vzniklo, popisuje v rozhovoru provozovatel El Pasa Pavel Kujal.

Jak jste se vlastně stal zakladatelem country hospody?

Popravdě, už mě nebavila práce technika, kterou jsem dělal. Řekl jsem si, že až najdu hezké místo, udělám si hospodu, kde se bude hrát tahleta muzika, kde bude klid a kde bude lidem fajn. Teď bude El Paso v Dolní Cerekvi už šestý rok. Ale čtyři roky jsem si před tím platil doménu countryhospoda, aby mi ji někdo nevyfoukl. Už taky nejsem nejmladší, užívám si to.

Jak často se v El Pasu hraje?

My míváme otevřeno od čtvrtka do neděle - někdy tam hrají kapely, někdy přijdou lidi s kytarami a hrají si tam sami, anebo my pozveme kamarády, kteří k nám jezdí a zahrají. Pátky a soboty bývají dobré. A měly jsme tam už taky hezká jména.

Tak některá připomeňte.

Zahrál u nás Wabi Daněk, ten už tady není. Pavel Lohonka k nám přijel zahrát, když měl sedmdesátku – tedy on ji slavil po celé republice, ale největší akce byla Lucerna, a nejmenší jsme byli my. Hráli u nás Poutníci, Pavel Dobeš, Franta Nedvěd, Miki Ryvola. Přijely Věra Martinová, Lenka Slabá nebo Hanka Lounová, co zpívala se Schovankami.

Naše největší láska jsou ovšem Nezmaři – hráli u nás dvakrát a byli jsme i na jejich čtyřicátinách. Honza Nedvěd přijel zahrát sám a moc se mu v El Pasu líbilo – ono je to komorní, to je pro osmdesát lidí. Vystoupení pojímáme jako recitál, pití je řešeno mimo, hospoda se na koncert vyklidí a jsou tam jenom židle, abychom muziku nerušili. 

Lidi se na country do Dolní Cerekve sjíždějí z okolí?

Je to fajn, jezdí nám na koncerty i lidi z Hodic, Třeště, anebo Jihlaváci. Jenom nám zrušili poslední vlak „flamendr“, co se ještě pozdě večer vracel zpátky z Horní Cerekve. Ten odvážel lidi z koncertu a teď nám trochu chybí.  

Dopis do Ameriky

Jak ten kontakt s Annie Rattlesnake vlastně vznikl?

Když jsem byl kluk, tak třináct, čtrnáct let, tak jsem měl hrozně rád Michala Tučného, chodil jsem na jeho koncerty. On do té kapely hodil bicí, a tím ta muzika byla jiná. To tehdy nikdo neměl. Myslím si, že ho dodnes nikdo nedohnal, a to je 23 let po smrti.

V Sušici bydlel pán, který se jmenuje Josef Spěváček, dneska už starý pán. A ten tehdy poslal do Ameriky Tučného písničku, informace o kapele a fotky do jednoho časopisu. Anka si to tehdy přečetla a sama se ozvala, tím se dostala do České republiky. Vyšel o tom tehdy velký článek v „Mlaďáku“, jak se ti dva setkali. Já jsem jako kluk Mladý svět odebíral, a tam jsem četl, že v  Sušici v paneláku naproti benzinové pumpě bydlí muž jménem  Spěváček. Já chodil v Jihlavě na základku. Napsal jsem na dopis adresu „pan Josef Spěváček, naproti benzinové pumpě, Sušice“, a ono mu to došlo. Poslal mi adresu na Michala, poslal mi adresu na Anku, a tak jsem poslal první dopis do Ameriky.

Co jste jí napsal?

Nevím, že jsem mladej kluk, že se mi tahleta muzika líbí. A ona mi odepsala. Tenkrát si s ní asi nikdo z Východního bloku nepsal, takže si mě pamatovala. A tak jsme si potom dopisovali – občas to chodilo cenzurované, protože komunisti to trhali, ale chodilo to.

To jste psal anglicky?

Nějak jsem to dal dohromady. Dnes už se s Ankou malinko domluvím, ale manželka mluví výborně anglicky. Ovšem na koncertech v El Pasu máme vždycky také tlumočnici, která simultánně překládá Ančino vyprávění o indiánech a o chřestýších, po kterých má jméno, protože je měli na farmě. Ona vlastně není úplná indiánka - její dědeček přijel do Ameriky z Irska a vzal si indiánku z kmene Cherokee.

Říká tomu Saloon

Takže dopisování pokračovalo?

Šel čas, psali jsme si občas – třeba k narozeninám. A pak začal internet, ta doba se posunula, byla strašně jednoduchá. Když jsem udělal tu hospodu, poslal jsem jí to, a jí se to hrozně líbilo - ona tomu říká Saloon. Když jsem tam měl nějakou kapelu, třeba i regionální – hrají u nás třeba JCS Salavice - tak jsem jí to poslal. A jednou takhle večer přišel od ní mail, že to je pěkný, a že by si tam chtěla zazpívat.

Tak jsme se tomu doma s manželkou zachechtali - to je výborný, Annie Rattlesnake si chce zazpívat u nás v Dolní Cerekvi, co s tím budeme dělat? Vlastně jsme se snažili jí to spíš vymluvit, že to je nesmysl (smích). Ale ona, že bude v té době v Česku, a že jestli jsem schopen pro ni dojet do Prahy, tak že přijede a zazpívá. Tak jsme to dali dohromady, v tom roce 2014 poprvé přijela a v El Pasu nám zazpívala. Druhý den jsem ji odvezl na letiště a ona odletěla do Dánska.

Tím to ovšem neskončilo?

Příští rok byly dva koncerty, další rok zase dva, jen loni byla výjimka, protože to Evropu vůbec nedělala a byla jenom v Japonsku. Letos měla být hlavním hostem na dubnovém vzpomínkovém koncertu na Michala Tučného v Praze, ale to se nějak mediálně nepovedlo a neprodalo se to. Ale u nás, v naší hospodě, ji mít zase budeme.

Jinak letos Evropu vůbec nedělá? Jak to poplatíte?

V jednom rozhovoru vyprávěla, že už má peníze vydělané, že už to neřeší. Ona si udělá dovolenou. Ale ta cesta letadlem se ze vstupenek samozřejmě zaplatí. Udělal jsem koncerty na tři dny – od 14. do 16. září 2018, bude to vždycky od 19 hodin. Protože ona sem z Ameriky letí dva dny. Je z Nashvillu, ale teď bydlí v Mexiku. Zazpívá u nás s kytarou tři recitály svých písniček a vyprávění. 

Mívá tady na Jihlavsku i další program?

Ten program bývá tak nabitý, že není moc času. Druhý den ji vezeme na letiště a zase letí. Ale na tu jednu nebo dvě večeře vždycky zajdeme, popovídáme. Jednou třeba přespala na zámku v Třešti. A předloni jsme naložili maso a grilovali u nás na zahradě v Cerekvi. Ona k tomu hrála na kytaru - a to byla pecka, když vám na zahradě na grilovačce hraje Anka Chřestýš!

Ona pro hospodu taky složila písničku, ne? O čem je? 

Jmenuje se Dreamer – Pavel Snílek. Je to o mně, a o hospodě…  

Kdo další letos v El Pasu v Dolní Cerekvi zahraje?

Zatím vím, že na podzim navštíví hospodu Vojta Kiďák Tomáško. Ono to často vzniká tak spontánně a nečekaně. Třeba zpívající právník Ivo Jahelka jel ze soudu, viděl odbočku country hospoda – šup, odbočil, a taky tam u nás zpíval. To se tenkrát chechtala celá hospoda, když písničky prokládal soudničkami.

Diskuze k článku