Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Už dostat se do startovního pole hlavního závodu Vasova běhu je vlastně prvním úspěchem každého účastníka. Čísla totiž bývají vyprodána snad v řádu minut.

„Existují cestovky, které koupí řadu čísel a nabízejí pak účast jako celý produkt. Ale i tak je u tohoto typu závodu opravdu první disciplinou vůbec sehnat to startovní číslo,“ konstatuje jihlavský běžec Jakub Novotný, který se letos na start Vasaloppetu postavil.

Někdejší rektor VŠ polytechnické Jihlava, v současné době ředitel vědeckého Centra Excelence Telč Akademie věd, si účastí v nejslavnějším závodu vybíral dárek. Startovní číslo totiž dostal od bratra ke svým loňským čtyřicátinám.  
Běhu se Jakub Novotný věnuje od svých deseti let, kdy jej spolužák ze základky přivedl k orientačnímu běhu. V TJ Spartak Jihlava ho vedli trenéři paní Razimová, pan Vácha, později trenér Háj.

S různými zdravotními, studijními i demotivačními pauzami se J. Novotný věnuje orientačnímu běhu dodnes v klubu OK Jihlava. „Dneska je běhání velmi populární – cyklostezku máte plnou,“ říká, „ale dřív, když jsem si šel zaběhat a potkal jsem v Jihlavě nějakého běžce, tak jsem věděl, kdo to je.“  

Během let přibyl k jeho sportovním zájmům také běh na lyžích. Dnes se výrazně angažuje také ve spolku Lyžařské Jihlavsko, jehož členové s podporou Města i samotných lyžařů každou zimu připravují stopy pro milovníky běžek na Jihlavsku především na Vysoké a v Novém Hojkově.  

„Ta aktivita byla iniciována nejvíc asi Milanem Kotenem a Martinem Kratochvílem. Chtěli navázat na lyžařskou tradici, která v Jihlavě byla a vlastně úplně zmizela. Je nás dnes asi šest, kteří se aktivně věnujeme údržbě těch tras,“ vysvětluje Novotný.

Poslední dva roky rozjelo své aktivity i amatérské závodní družstvo seskupené kolem Lyžařského Jihlavska - SKI team VYSOČINA. A právě v jeho barvách se Jakub Novotný začátkem března, spolu s bratrem Václavem a jeho partnerkou, vydal do Švédska, aby pokořili trať Vasova běhu.

Naběhat, co se dá

Sněhové podmínky pro přípravu ovšem doma ideální nebyly. Mráz a sníh střídaly oblevy. „Trénoval jsem jen v okolí Jihlavy. Někdy jsem si přivstal ráno, ještě před prací, a vyšlo i několik vyloženě lyžařských víkendů. Něco jsem naběhal i na kolečkových lyžích,“ popisuje Novotný.

Březnový termín „Vasáku“ nakonec umožnil využít celou zimu a odběhat potřebné kilometry. „Ale už se mi taky stalo, že jsem úplně poprvé stál v sezóně na lyžích až na startu Jizerské padesátky, a to není úplně dobré,“ směje se Novotný.

Na start „Jizerky“ se jihlavský běžec staví pravidelně. Před pár lety při čtyřiadvacetihodinovce na Novoměstsku zase ujel 183 kilometrů.
Běžecké zkušenosti ale má i ze severu Evropy: v roce 2003 se v Norsku zúčastnil populárního lyžařského dálkového běhu Birkebeinerrennet (54 km z Reny do Lillehammeru). Tenhle závod se běhá s třiapůlkilovým  batohem na zádech. To na počest historické události, kdy dva vojáci na lyžích převáželi novorozeného následníka trůnu přes hřeben hor.

Účast na Vasově běhu ale vnímá J. Novotný jako symbol a metu pro každého, kdo vyznává běh na dlouhé vzdálenosti. „Je to dáno tou tradicí, délkou, ale i prostředím,“ uvažuje. A tak s bratrem pořídili lístky na trajekt a vyrazili do Švédska autem, po vlastní ose. Nakonec najeli kolem čtyř tisíc kilometrů.
Ubytování sehnali v exponovaném termínu asi sto kilometrů od místa startu. Na místo dorazili už ve čtvrtek před nedělním startem, aby si stihli odpočinout, vyzvednout čísla, vyzkoušet sníh a některé pasáže tratě. „Brácha už tam jednou jel, takže nějaké ty zkušenosti byly,“ dodává J. Novotný.   

Třicet pod nulou

Extrémní mrazy kolem -30 stupňů běžce na místě zpočátku trochu vylekaly, ale na samotný závod se naštěstí teplota přece jen trochu zvedla. Začalo ovšem intenzivně sněžit, a tak čerstvý prašan ve stopách výrazně zpomalil časy a dal zabrat všem závodníkům, i těm nejlepším.

Bratři Novotní ovšem nebyli na startu jedinými Jihlaváky. Už na trajektu je čekalo příjemné setkání s kolegy Zdeňkem Procházkou a Antonínem Musilem, kteří na start mířili v doprovodu Milana Vyskočila. Potkali se pak s nimi znovu i v cíli závodu.

Na start se ovšem celkově postavilo kolem tří stovek Čechů. Vedle tradičních skandinávských vyznavačů běhu na lyžích tu patří právě oni k nejpočetnějším skupinám.

Prvním důležitým úkolem bývá na masových bězích zvládnout bez újmy na výbavě davovou situaci na startu. „Je to prvomájový průvod s lyžemi a hůlkami. Tady je navíc ještě náročné, že po pár stovkách metrů se to zúží a jde se do sjezdovky, kde přechází většina lidí do stromečku, vytvoří se zácpa…,“ vysvětluje Novotný.  

Dokonce i přední čeští reprezentanti měli letos problém probojovat se davem na příjezdových silnicích na místo včas. „I my jsme dojeli až na poslední chvíli, ačkoli jsme nejeli z hlavního směru. Ale pak už to měli pořadatelé vychytané - řada silnic byla pojatá jako jednosměrky,“ oceňuje Novotný. Po startu se navíc závodníci s ohledem na výkonnost rozptýlí do časů mezi čtyřmi a dvanácti hodinami, a to také pomáhá zvládnout logistiku.

Na trať s sebou J. Novotný vezl jen vodu, energetické tyčinky, větrovku a mobil, to aby bylo možné se v cíli vůbec najít. „Bráchova partnerka nás na dvou místech čekala s občerstvením. Voda, co jsem měl s sebou, zamrzla asi po třech kilometrech,“ popisuje běžec. S číslem 7078 vyběhl na trať Vasaloppetu v sedmé startovní vlně.

Borůvky a euforie

Bratr Václav odstartoval už o dvě vlny dříve, vinou technických problémů ale musel v polovině tratě vzdát.

Jakub Novotný se na trať pustil poprvé, zpočátku s respektem:  „Prvních 15 – 20 km jsem měl na tom čerstvém sněhu obavy, jak to budu zvládat, moc to nejelo. Podmínky byly opravdu zimní – i Švédi říkali, že tam tak obrovské množství sněhu nebývá.“

Zatímco závodníci na čele jedou takřka celou trat soupaž, Jakub Novotný techniky kombinoval: „Stopa byla měkká, ale krásně upravená. Krize nakonec nepřišla – hlavně druhou půlku jsem jel v takové euforii, snažil jsem se ten dárek užít jako lyžařský svátek, a to se mi povedlo.“    

Šest stop vedle sebe nabízelo ve srovnání třeba s Jizerskou padesátkou luxus při předjíždění. Jihlavský běžec se doslova těšil na občerstvovací stanice, rozmístěné cca po deseti kilometrech. Speciálně pak na typickou místní borůvkovou polévku blåbärssoppa: „Je to borůvková šťáva s bramborovým škrobem, je to teplé a modré. Na každé zastávce jsem si aspoň jeden pohárek dal, je to opravdu příjemná chuť a patří to k tomu.“
Cílem ve městě Mora proběhl Jakub Novotný v čase 8 hodin a 17 minut. V patnáctitisícovém poli mu patřilo 6.839. místo. Ze jmenovaných jihlavských lyžařů nejlépe dojel letos dvaašedesátiletý Zdeněk Procházka v čase 7 hodin a 24 minut.

„Po těch 90 kilometrech je nádherné, když člověk finišuje v Moře hlavní třídou, vedle kostela, blíží se k bráně s nápisem - Ve stopách otců pro budoucí vítězství! Zní to tak vikingsky. Je to euforie tam projet, byť vítězové už v tu dobu mají zhlédnuty dva celovečerní filmy,“ směje se J. Novotný.  

Směr Itálie?

Po závodu jihlavská výprava přespala a hned druhý den ráno zamířila k domovu. V hlavě už má Jakub Novotný další běžkařské mety. Třeba tradiční dálkový běh Marcialonga, sedmdesátikilometrovou trasu vesnicemi severní Itálie.

„Tam, když vyjde počasí a sníh, to musí být taky pěkné. Dřív se ale určitě vydám na některé z českých laufů, kde není tolik lidí - spíš si užít tu jízdu,“ uvažuje. A vzhledem k tomu, že jeho brácha se přestěhoval do Liberce, padne asi ještě i nějaká ta Jizerská padesátka.

Diskuze k článku