Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Výstavou Dráteníkův rok zahajuje Městské muzeum Polná svoji letošní sezónu. V Rérychově galerii na zámku výstava představuje širokou škálu užitých i ozdobných výrobků a předmětů, které vznikly pod rukama dráteníků.
Drátenická výstava putuje po muzeích a galeriích od roku 2011, kdy se poprvé uskutečnila v Novém Městě na Moravě. V Polné je nyní do 13. května k vidění její devatenáctá instalace. Několik dráteníků přijelo 1. dubna své řemeslo prakticky ukázat přímo na vernisáž a následnou velikonoční akci na polenském hradě.

Své výrobky vystavují Josef a Věra Pichovi z Milevska, Ladislav Šlechta z Harachova, Lada Borecká z Krchleb, Alena Kulhánková a Zdeněk Slavata z Kytína, Monika Sochůrková z Prahy a Věra Cestrová z Čerčan.

Výstavu za její aktéry 1. dubna uvedl člen Cechu česko-moravských uměleckých dráteníků Josef Pich. Jak při vernisáži připomněl, dráteníci původně pomáhali zejména v chudších oblastech ochránit užitou keramiku před prasknutím. I prasklá keramika se opravovala tzv. heftováním (stažení praskliny drátem provlečeným vyvrtanými otvory).

Drátenictví vzniklo v chudých podhorských a horských oblastech Slovenska. Relativně levný drát se sem dostával ze Slezska, kde se od 16. století rozvíjela železářská výroba.

Od počátku 18. století ovšem nebylo drátenictví historicky bráno jako řemeslo s vlastním cechem. Kočovní dráteníci s kolem drátu a dřevěnou krosnou na zádech neměli právě na růžích ustláno.

„Za Rakouska-Uherska byli bráni jako tuláci. Ves museli potichu obejít a zjistit, jestli v ní nejsou žandáři, kteří by je sebrali, protože neměli vandrovní knížky,“ vysvětlil při vernisáži Josef Pich.    

S vývojem kvalitnější keramiky nebo v bohatších krajích, kde se prasklá keramika nedrátovala, ale vyměnila za novou, začali dráteníci vyrábět i další sortiment, zejména pasti na myši, různé mísy, podnosy či ošatky. Spirály se také staly podstatou drátěných matrací.

„V polovině 19. století poskytovalo drátenictví obživu dvěma třetinám mužů z oblastí Horního Pováží a Kysuc,“ uvádějí autoři polenské výstavy s tím, že slovenští dráteníci se dostali až do Ruska či Ameriky a po světě založili na 350 dílen, manufaktur a továren. Největší prosperity dosáhlo drátenictví v předrevolučním Rusku.

„Mnozí dráteníci si v tom 19. století udělali docela slušnou živnost, ale vývoj řemesla zastavila první světová válka, kdy také mnoho chlapů padlo, a revoluce v Rusku,“ dodal Pich. Zbylí dráteníci se vrátili domů na Slovensko, prosperita pokračovala pouze v USA.  

V dalším období podle Picha řemeslo prakticky úplně zaniklo (velkou ránu mu zasadil také objev plastických hmot). Po druhé světové válce už jej v padesátých letech 20. století udržovalo a křísilo jen několik nadšenců na Slovensku. „K nám se to pak znovu dostalo až někdy v devadesátých letech,“ vysvětlil Pich. On sám drátuje od roku 2002.  

V polenském muzeu dráteníci s velikonoční dobou vystavili např. odrátovaná vejce. Výstava ale ukazuje velmi široké možnosti ozdobného drátování. Vystaveno je množství z drátu vyrobených věšáků (např. v podobě ptáčků inspirovaných lidovými motivy), mís, klecí či odrátovaného keramického či skleněného nádobí.

Ve vitrínách jsou pak vystaveny drátované figurky (např. Rumcajs, Manka a Cipísek, Golem, jezdci na koních, dinosauři), hmyz vyrobený kombinací drátu a leštěných kamenů, domácí zvířata, ale i drátovaní sportovci (cyklisté, lyžař), betlém nebo i celé scenérie vesnické kapely s tanečníky či prarodičů s vnoučaty u kamen. Z drátěných oček jsou vyrobeny i pánské sako a dámské šaty v reálné velikosti.

Výstavu a celou novou sezónu polenského muzea oficiálně otevřel 1. dubna starosta Polné Jindřich Skočdopole. Při vernisáži výstavy Dráteníkův rok připomněl, že se Městské muzeum Polná osamostatnilo před dvanácti lety. Do té doby bylo součástí Muzea Vysočina Jihlava. „Od roku 2007 proběhly desítky nádherných výstav, a za to si zaslouží pochvalu všichni pracovníci muzea,“ dodal Skočdopole.

Diskuze k článku