Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Právě před sto lety, kdy se chýlí ke konci útrapy 1. světové války, šíří se po všech kontinentech jiná než válečná epidemie – pandemie španělské chřipky. Její důsledky jsou katastrofální. Zemřelo při ní něco mezi 20 až 50 miliony lidí, některé prameny uvádějí až 100 milionů.

V nakladatelství Vitalis vyšla v roce 100. výročí kniha Španělská chřipka rakouského historika lékařství Haralda Salfellnera. Ve třiceti kapitolách můžeme sledovat krok za krokem vše, co se španělské chřipky týká. Autor popisuje nejasný původ nemoci, průběh jednotlivých vln i klinický obraz obávaných zápalů plic, proti nimž jsou lékaři v té době prakticky bezmocní.

Jak vůbec mohlo dojít k takovéto globální katastrofě? Autor knihy v rozhovoru pro noviny Badische Zeitung říká: „Došlo k tomu pravděpodobně v důsledku souhry několika faktorů. V roce 1918 se patrně aviárním, tedy od ptáků pocházejícím virům chřipky podařilo proniknout do lidské linie, přičemž „nádobou, v níž k takovému smísení došlo“, byla podle všeho prasata.

Původce choroby byl již sám o sobě velice virulentní, a cestu navíc připravoval i bakteriím. Tak docházelo k často smrtelným zápalům plic, způsobovaným například streptokoky. Ať již pocházel smrtelný virus chřipky odkudkoli, představovaly virové kmeny, jež tehdy vznikly, něco zcela nového, a imunologický systém lidí byl tomuto typu viru vydán na milost - neskýtal proti tomuto typu viru vůbec žádnou ochranu.“

Pandemie zasáhla celý svět. Název španělská chřipka je však Španělsku přisuzován neprávem. Zatímco v zemích střední Evropy, které válčí, vše bedlivě sleduje cenzura, ve Španělsku mohou reportéři psát bez zábran. Proto se brzy ujme označení chřipky jako „španělská“.

Z Evropy se loděmi chřipka rozšíří do celého světa. Nepomůže ani povinné nošení masek (roušek), nebo zavřená kina a divadla.

Jen na území českých zemí počet úmrtí na chřipku v letech 1918–1920 dosáhl 44.000 až 75.000 civilistů, což je více, než se dříve předpokládalo. Smrt si nevybírá. Postihuje chudé i bohaté.

Na Vysočině zemře, mimo jiné, i výrobce obuvi a velkododavatel c. a k. armády Hans Budischowsky z Třebíče i se svou chotí. Nebo malíř z Pacova Jan Autengruber.

Kniha rakouského lékaře, který žije od roku 1989 v Praze, je bohatě ilustrovaná mnohdy unikátními snímky. Dává nám tak nahlédnout do původu a příčin pandemie chřipky, i marného boj proti ní, který vedou zdravotníci z celého světa.

Doslova před pár lety (2005) se podařilo zrekonstruovat RNA všech osmi genů pandemického viru. To když na Aljašce badatelé získali zmrzlé vzorky tkání zemřelých před 100 lety.  

Ani po stu letech, kdy věda neuvěřitelně pokročila, nejsou však všechny záhady kolem španělské chřipky vyřešeny. Jak autor píše, dodnes není jasné, proč virus zabíjel především silné mladé lidi a staré ušetřil.

Diskuze k článku