Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

V knize se nachází spousta událostí, faktů, lidí… z jakých dobových novin jste čerpal?

Převažujícím zdrojem byly zdejší nejvýznamnější české a německé tiskoviny té doby – tedy Jihlavské listy a Mährischer Grenzbote. Vzhledem k tomu, že i některé další listy zde mívaly po určité období své korespondenty, jako třeba Lidové noviny, Národní politika či Moravské noviny, objevují se v knize odkazy i na tyto deníky, samozřejmě převážně ve zprávách z Jihlavska.

Zvláštní kapitolou byl tehdy velmi rozšířený stranický tisk.

Proč?

Významné politické strany tehdy disponovaly vlastními tiskovinami, z nichž některé, jako třeba Horácko, Zájmy venkova, Dělnické listy či Jihlavská župa se zaměřovaly i na náš kraj. Ale vzhledem k tomu, že z pochopitelných důvodů byly zprávy z těchto novin stranicky tendenční, nepovažoval jsem za vhodné skládat obraz témat prvních dvou desetiletí samostatného Československa v Jihlavě a okolí právě z nich.
Především tedy zmíněné Jihlavské listy z českého hlediska a Mährischer Grenzbote z německého jsou podle mého soudu k tomuto účelu mnohem vhodnější, právě pro svůj širší záběr.      

Nás samozřejmě těší, že zdrojem vám byly Jihlavské listy…

U obou novin, Jihlavských listů a Mährischer Grenzbote, bych upozornil na určitou výjimečnost tradice obou tiskovin. A to jako nositele odrazu tehdejšího veřejného, národního i kulturního života Jihlavska. Zdaleka ne všechna města podobné velikosti disponují takovou možností obdobného pohledu do vlastní minulosti.
Takovou tradici v zrcadlení aktuálního veřejného dění stojí bezesporu za to udržovat a pěstovat. I z toho důvodu si vážím toho, že současné Jihlavské listy tento odkaz – i v dnešní digitální době – důstojným způsobem udržují. Nejen pro nás, ale i pro příští generace.   

Vybral jste si Jihlavsko. Protože tu žijete, nebo že Jihlava byla specifickou oblastí – německým jazykovým ostrovem?

V Jihlavě jsem se narodil, žije zde moje rodina, a mám k tomuto městu pochopitelně vztah. Ovšem i z obecnějšího hlediska je Jihlava a přilehlý někdejší jazykový ostrov, opravdu místem s velmi specifickými dějinami. Nabízí mnoho ojedinělých pohledů do minulosti. Žila zde řada velmi pozoruhodných osobností, z nichž mnozí dosáhli významných úspěchů.

Samotný přerod, a to poměrně rychlý, z města s tradičně silným německým osídlením, který se projevoval mimo jiné i v oblasti majetkové dominance, v město se zprvu těsnou českou většinou, provázený pozdější hospodářskou krizí na přelomu třicátých let, příchodem českých obyvatel do města ve 20. letech a postupným vznikem nových městských elit - hospodářských, kulturních a politických - je skutečně zajímavý.  
 
V čem se kniha liší od seriálu, který v Jihlavských listech vychází každý pátek?

V knize se oproti novinám nachází více obsáhlejších a podrobnějších textů; jsou navíc doplněny o dobové výňatky z novin a tehdejší inzeráty – z dnešního pohledu leckdy úsměvné. Mojí snahou bylo nabídnout čtenářům co nejpestřejší výběr z témat a zpráv, které ve 20. a 30. letech Jihlavany zajímaly. Tak, jak je provázely životem, včetně třeba těch stinných.   

Kniha není odborným historickým pojednáním. Záměrem bylo, jak se píše v anotaci, vystihnout „ducha doby“.

Přesně tak, mým záměrem bylo nabídnout veřejnosti srozumitelně zprostředkovaný vhled do dobových témat a způsobu života, jak jej lze vysledovat ze stránek tehdejšího tisku. Tedy jako jistý příspěvek do mozaiky připomínek vzniku samostatného Československa.
Považoval bych za přínosné, aby období meziválečné republiky nebylo jen „zaprášeným“ encyklopedickým heslem s přehledem dat, ale abychom si mohli tehdejší dobu přiblížit životněji, civilněji. A třeba jinak, než jen z filmů pro pamětníky. S pozitivními, ale samozřejmě i méně kladnými stránkami života.

Oněch dvacet let trvání demokracie, svobody a nemalé tolerance, bez zasahování některé z totalit či cizích mocností, bylo ve 20. století dost výlučných, a jak víme, zdaleka ne samozřejmých. Ta doba prostě stojí za bližší poznávání, i vzhledem k ideálům, s nimiž samostatné Československo vznikalo.

Dá se z poznatků, které jste nastudoval, poznat, zda byli lidé tehdy jiní než dnes?

Byl bych rád, kdyby si každý udělal obrázek sám. Necítím se být povolán k tomu, abych v tomto ohledu vynášel obecnější soudy. V některých ohledech lze nalézt mnoho blízkých prvků s naším současným životem, v jiných zase zásadní odlišnosti, zejména třeba v oblasti sociální, či tak zvaných „dobrých mravů“.  

Umíte si představit, jak se za dalších 100 let historici probírají dnešními novinami? Co by z nich vyčetli? Jak by vyzněl dnešní svět?

To si netroufnu odhadnout. Ale umím si představit, že třeba bude někomu za sto let připadat zábavné, jak se kdosi v roce 2018 možná poněkud pošetile pokoušel vystihnout z věkem zažloutlých novin ducha doby a atmosféru starou stovku roků.

Diskuze k článku