Už asi jednatřicet let na Kamenicku včelaří Filip Liška z Pravíkova. Pro jeho med si do Kamenice jezdí lidé z široka daleka.

K náročnému koníčku se kdysi dostal jako kluk, přes včelařský kroužek. „Tehdy mě tam přivedl kamarád. Svůj první roj jsem měl od souseda, a začal pronikat do fascinujícího světa včel,“ ohlíží se. Kdo podle něho k chovu včel jednou přičichne, už si život bez včel nedovede představit. „V tom mi dá za pravdu většina včelařů,“ je přesvědčen Filip Liška.

Zda se v rodině najdou pokračovatelé tradice, to prý ukáže čas. „Synovi bude deset let, a zatím ho z celé včelařiny zajímá hlavně zapálený dýmák. A dceři bude čtrnáct, takže má teď úplně jiné zájmy,“ směje se včelař. Ale v koutku duše jistě doufá v nástupce.

Letošní první med budou včelaři na Vysočině vytáčet koncem května, a bude to med květový, ve většině případech med řepkový. „Tento med sice podléhá velmi rychle krystalizaci, ale pokud se upastuje, je to med výborné chuti, a já osobně ho mám nejraději,“ přiznává včelař. Při pastování, čili míchání medu, se rozbijí tvořící se krystaly, a i když pak přirozeně ztuhne, snadno se již nabírá a roztírá.

Čas rojení je časem lezení

Začátek léta, s dostatkem nektaru v přírodě a teplým počasím, je tím správným časem pro včelí rojení. Včelaři pak často musí šplhat pro roje až do korun stromů…

Jak náš průvodce vysvětluje, rojení je u včel přirozeným rozmnožovacím pudem a kdysi to byla pro včelaře jediná možnost, jak včelstva namnožit.

Dnes včelaři používají své fígly, jak včely namnožit, a přitom předcházet rojení. Někdo dokonce včelí královně zastřihuje jedno křídlo, takže ona pak při rojení daleko neuletí…

„K zastřihování křídel u matek jsem se nikdy nepřikláněl, a i když to matkám asi příliš nevadí, pokládám to za jakési zmrzačení,“ odmítá včelař. Prevencí proti rojení je podle něho tvorba tzv. oddělků, tedy základů nového včelstva. Včelař do prázdného úlu přenese část plodu s mladými včelami.

„Rojivost je dnes u včel nežádoucí vlastností. Vyrojené včelstvo nám totiž už nepřinese druhý med, který vytáčíme koncem července,“ vysvětluje Liška.

Problém je v tom, že při rojení opustí úl spolu s královnou i staré včely. A v době, kdy se z mladých včel (mladušek) v úle teprve stávají létavky, je již zpravidla po snůšce…

Včelaři vědí, že jedinou správnou prevencí je dát včelám prostor a práci, tedy přidávat jim do úlu základy nových pláství, na kterých včely ihned začnou stavět typické šestihranné voskové buňky. Hotové plástve pak buď zanesou medem, nebo do nich královna naklade vajíčka.

Žihadla prý nepočítá

Na včelařích je fascinující, že se nebojí žihadel… Filip Liška se směje, že nikdy nepočítal, kolik žihadel utržil. Je jisté, že při chovu včel se člověk nějakému tomu žihadlu nevyhne. Pokud si prý ale včelař pořídí v podobě matek geneticky vhodný materiál, a chová linii včel mírných, ty při prohlídkách na včelaře neútočí a chovají se klidně.

„S takovými včelstvy lze pracovat v pohodě a za celý den neutržit ani jedno žihadlo. Osobně pokládám mírnost za jednu z nejdůležitějších vlastností včelstva,“ dodává.

Medovina je lahodným mokem

Sotva skončí hlavní včelařská sezóna, včelař se obvykle pouští do vaření medoviny. O tomto moku se říká, že čím je starší, tím je lepší. Jak má správná medovina chutnat, a jakou používá včelař recepturu? To bylo moc otázek najednou, ale včelař trpělivě vysvětluje…

„Pro její výrobu používám výhradně medový kvas. Žádný cukr, jak činí řada komerčních výrobců,“ ujišťuje. Medovina prý potřebuje svůj čas. Ideální je nechat ji zrát minimálně tři roky. „A co se týče bylin a přísad použitých při výrobě, to už je u každého individuální. Nám třeba nejvíc chutná medovina, do které nepřidáváme vůbec nic, prostě vykvašený čistý medový kvas,“ říká. A protože je medovina v podstatě medové víno, tak i ona s přibývajícím věkem získává na kvalitě. „Tento lahodný nápoj vypadá nevinně, ale alkoholu obsahuje okolo 14 %. Proto kdo ji pije poprvé, může se rychle opít,“ směje se včelař.

V úle po slunovratu

Máme začátek února, a v zasněžených úlech je relativně klidno…Nebo tomu tak není? Na to včelař vysvětluje, že po slunovratu začínají matky zase pomalu plodovat. „Čím více se blížíme k jaru, tím více se včelstva rozplodují. Když se venku oteplí, včely vylétnou, aby se vyprášily, tedy vykálely,“ uvádí.

Včelař se touto dobou připravuje na novou sezónu, a musí zvládat i „truhlářskou“. Vyrábí rámky, do nichž pak nataví voskové základy budoucích pláství, opravuje včelařské zařízení, či vyrábí nové úly. Také ještě zpracovává a plní do sklenic loňský med. Včelaři moc dobře vědí, že med prodaný „ze dvora“ je pro každého z nich nejlépe prodaným medem.

Diskuze k článku