Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Po každém lidském životním příběhu zůstane mnoho stop. Někdy člověk zůstává jen ve vzpomínkách blízkých, přátel, kolegů z práce, po jiných v jejich díle, a po těch, kteří byli v nějakém oboru výjimeční, novinové ústřižky, televizní šoty nebo rozhlasová vyprávění.

Ve věku nedožitých 81 let odešel letos na konci října Jaroslav Huňáček z Jihlavy. Věhlasný klempíř, který po Listopadu 89 založil se společníky klempířskou firmu, kde pracoval až do takřka 75 let.

Ještě předtím byl montérem ocelových konstrukcí v Zemědělských stavbách Jihlava. Výšek se nikdy nebál. I proto, že se zajímal o letectví a v mládí závodně skákal padákem. A byl dokonce držitelem světového rekordu.
„Skákání se mu zalíbilo v Prešově, kde byl na vojně,“ vypráví o svém otci jeho syn Jaroslav. „Hodně sportoval, hrál fotbal, volejbal, lyžoval, ale to skákání jej od vojny doslova drželo.“

Tehdejší skákání se s tím dnešním nedalo srovnat. Vojenské kulaté padáky, které se nedaly ovládat tak, jako dnešní „křídla“. Vysoká rychlost dopadu, po němž by bez naučeného parakotoulu parašutista nemusel odejít po svých. Soutěž na přesnost přistání se nepočítala na centimetry jako dnes, ale na metry.

V Jihlavském aeroklubu dlouhá léta visel diplom. Byl z června roku 1960. Mezinárodní parašutistická federace tehdy udělila Jaroslavu Huňáčkovi diplom za rekord, který vytvořil seskokem na přesnost. Z výšky 1500 metrů mu scházelo do vytyčeného kříže pouhých sto dva centimetrů. Ostatní byli výrazně horší.

A spolu s Američany byl mezi prvními, kdo zkoušeli tzv. týmové seskoky ve velkých formacích. A když se musely skákat „pilotní padáky“, šel on. „Jedenkrát ročně se muselo skákat s padákem, které používali piloti. Říkalo se jim rakety, byly „rychlé“ a nedaly se řídit. Nikdo z pilotů skákat nechtěl.“   
Jaroslav Huňáček v parašutismu reprezentoval spolu s Vaškem Klímou, Mirkem Peterkou a dalšími republiku, pak učil ostatní. Jako instruktor v jihlavském Svazarmu skončil až v polovině sedmdesátých let.

„Vyrůstal jsem vlastně na letišti,“ vzpomíná jeho syn, „maminka plachtařila, táta skákal.“ Syn se sice nepotatil, ale jako architekt projektoval několik věží řízení letového provozu, včetně té hlavní na letišti Václava Havla v Praze.
„Táta mi byl vzorem,“ přikyvuje. Parašutismus však byl nebezpečný sport. Na různé události a karamboly si syn pamatuje. „Bylo toho víc. Když byl problém, muselo se jít hned skočit znovu.“

O jednom průšvihu se však dozvěděl až po otcově úmrtí, letos na podzim. „Sestřenice mě upozornila na článek z dřívější Jiskry, který jsem neznal.“  
Článek Zádrhel mezi nebem a zemí ze srpna 1970 byl převzat z Československého sportu a otištěn v jihlavské Jiskře. Mistrovství ČSSR v seskoku padákem, které se konalo na Třebíčsku, málem dopadlo tragicky.

Mistr sportu Jaroslav Huňáček skákal z jihlavského týmu jako poslední. Zatímco prvním dvěma borcům, Klímovi a Peterkovi, se padáky PTCH 7 otevřely, Huňáčkovi ne. Padá závratnou rychlostí. V řadách diváků by se krve nedořezal. Někdo vykřikne.

Až dvě stě metrů nad zemí se od parašutisty oddělí hlavní padák a rozevře záložní. Hned poté následuje přistání. „Oddechli si diváci, kamarádi, ale jistě i samotný J. Huňáček,“ píše se v Jiskře. „Smotal oba padáky – ten, který selhal, i ten který nezklamal, klidně si zapálil cigaretu a vrátil se mezi své druhy. Srdečné gratulace a stisky rukou končily hoblem.“

Na dotaz, co se stalo, Huňáček odpovídá: „Technická závada na vaku vrchlíku. Krátký konec smyčky šňůry zachytil za průvlak u vaku, a byl z toho zádrhel.“
Za sebou má přes tisíc seskoků, a tato závada se mu stala poprvé. Na co jste myslel? zněla další otázka reportéra. „Na myšlení není čas, musí se makat, aby se otevřel záložní padák. Pracoval jsem na tom zhruba 6-7 vteřin.“   

Vzpomněl jste si na rodinu? vyzvídá novinář. „Proč? Věřil jsem, že to dobře dopadne. To je drama pro vás, nebo pro diváky, ale pro mě ani ne,“ dokončuje Huňáček diskuzi a skládá oba padáky. „Potřebuje si ihned skočit,“ dodává zasloužilý mistr sportu Václav Klíma, „ta reakce přijde třeba až večer.“  
Zažloutá stránka Jiskry s dnes již těžko rozpoznatelnou fotografií Jaroslava Huňáčka vydává i dnes svědectví. O mistru sportu a reprezentantovi. O kousku života mezi nebem a zemí, kde není čas na přemýšlení.

Diskuze k článku