Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

  Kulturista Lukáš Topinka definitivně ukončil závodní kariéru.

  Konec dřiny a odříkání. Jihlavského kulturistu Lukáše Topinku již na soutěžních prknech neuvidíte. Jeden z nejúspěšnějších českých závodníků poslední dekády odchází po jedenácti letech do sportovního důchodu. „Chci žít jako normální člověk,“ odůvodnil své rozhodnutí devětadvacetiletý reprezentant v rozhovoru pro JL.

  Lukáši, opravdu je to definitivní konec?
Ano. Hodně lidí mi píše, že se vrátím, ale k tomu nedojde. Končím. Definitivně… Vrátil bych se pouze v případě, že by kulturistika byla olympijským sportem. Ale to je tak reálné, jako že já vyhraji ve sportce hromadu peněz (úsměv).

  Ptám se proto, že konec jste oznámil již v roce 2009.
To bylo v jiném kontextu. Tehdy jsem přerušil kariéru kvůli poměrům v českém svazu kulturistiky a lidem, kteří ho řídili. V tomto směru je nyní všechno v absolutním pořádku.

  Jaké okolnosti vás přiměly k odchodu nyní?
Za prvé mám na to věk, a za druhé jsem nad koncem již dlouho rozmýšlel. Došlo mi, že těch jedenáct let tréninku a závodění stačilo. Konečně chci žít jako normální člověk. Nechci už každý den počítat, kolik musím přijmout bílkovin nebo sacharidů.

  Tímto rozhodnutím jste určitě potěšil svoji maminku, která vás ke konci kariéry několik let přemlouvala.
Maminka měla velkou radost. Dal jsem jí předčasný dárek k Vánocům (úsměv).

  Přítelkyni určitě také.
Určitě. Neměla to se mnou vůbec lehké. Když se připravujete na závody, a jste v dietě, máte šílené výkyvy nálad. A právě ta druhá polovička je hlavní hromosvod. Tímto jí chci poděkovat za trpělivost a podporu.

  Loučíte se čtvrtým místem na mistrovství světa. Není škoda, že na závěr necinkla medaile?
Je to velká škoda, protože do Španělska jsem si jel pro „placku“. Nebyl bych tolik zklamaný, kdybych věděl, že soupeři, co skončili přede mnou, byli lepší. Ten první ano. To byl pravděpodobně nejlepší kulturista, jakého jsem kdy potkal. Měl takovou formu, že byl neporazitelný. Závodníky na druhém a třetím místě jsem ale mohl porazit.  

  Proč to nevyšlo?
Určitě jsem neměl takovou formu, jako na zlatém mistrovství Evropy. To je potřeba přiznat. Byla o deset dvacet procent horší. Navíc jsem chytil panel rozhodčích, co neměl rád Evropany. Třeba ten bronzový Arab byl opravdu špatný. I moje babička poznala, že neměl pořádně vypracované nohy. Ale takový je sport. Nedá se nic dělat.

  Kulturistika vám jistě bude chybět.
To máte pravdu. Proto jsem také odjížděl ze šampionátu psychicky špatný. Najednou jsem věděl, že je konec. Musím přepnout myšlení. Jakmile to dokážu, vím, že budu v pohodě.

  Do posilovny si občas zajdete?
Cvičit budu určitě. Nechci vypadat jako koule.

  Když už nemusíte držet dietu, dopřáváte si v jídle?
Ano. Jím opravdu hodně, a je mi opravdu hodně špatně (úsměv).

  Co máte nyní v plánu?
Budu se věnovat práci a přítelkyni. Plánujeme založení rodiny.

  Takže si vychováte svého nástupce?
Potomka chci vést ke sportu, ale prioritně ne ke kulturistice. Když si ji vybere, pochopitelně mu poradím.

  Nabízí se otázka, jestli vašich zkušeností nevyužijí na svazu.
Také mě to napadlo, že bych nějakým způsobem rád pomohl mládeži. Jako závodník jsem šel naturální cestou, a vím, že dnešní doba tomu nepřeje. Mladí kluci nemají trpělivost, chtějí výsledky okamžitě.

  Jinými slovy jim chcete rozmluvit užívání podpůrných prostředků a dopingu?
Přesně tak. Na mistrovství světa jsem o tom hovořil s dalšími závodníky. Jsou stejného názoru. Také si myslí, že by bylo dobré vést mladé závodníky tímto směrem. Chtěl bych udělat takovou osvětu. Uvidíme, do jaké míry se to povede.

  Doping jste vždy tvrdě odsuzoval.
A nic se na tom nezměnilo. Absolutně nic mi to neříká. Nikdy jsem to nepotřeboval. Zakládám si na tom, že jsem všech úspěchů dosáhl naturální cestou.

  Co vám kulturistika dala, a vzala?
Dala mi přítelkyni, s kterou jsme se potkali ve „fitku“. Dále spoustu přátel a zážitků, spojených s cestováním po závodech.  Díky kulturistice jsem získat sebekázeň, sebereflexi a vytrvalost, což jsem si přenesl do normálního života. A co mi vzala? Trochu se podepsala na mém zdraví. Nikdy mě nepotkalo vážné zranění, ale co si budeme povídat, diety nejsou úplně zdravé…

  Byly okamžiky, kdy jste si řekl, jestli to máte zapotřebí.
Chvil, kdy jsem se na to chtěl vykašlat, bylo hodně. Některé roky byly opravdu extrémní. Například letos jsem byl v dietě deset měsíců. Lidé vidí jenom ten finální produkt na pódiu, ale ne tu dřinu, která tomu všemu předchází. Třeba ranní běhání schodů nalačno.

  Co považujete za svůj největší závodní úspěch?
Nejemotivnější byl první titul juniorského mistra světa. Největším úspěchem je pro mě určitě letošní titul mistra Evropy. Jenom ten „svět“ mi ve sbírce chybí…

Diskuze k článku