Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Jak se žilo, ale taky třeba bojovalo nebo umíralo v Jihlavě v době baroka, to si ještě do 19. listopadu při-bližují návštěvníci jihlavského Muzea Vysočiny.

Výtvarník muzea Martin Kos připravil výstavu o jihlavském baroku v týmu s kastelánkou hradu Roštejna Kateřinou Rozinkovou, historikem Radimem Gondou, archeologem Davidem Zimolou a dalšími kolegy. Archiválie zapůjčil též Státní okresní archiv v Jihlavě.

Výstava představuje řadu dobových artefaktů z depozitáře muzea ze 17. a 18. století. Jsou tu sošky a figury panny Marie, sv. Josefa, sv. Jana Nepomuckého či polychromovaných andílků, ale třeba také pás k sebetrýznění z majetku jezuitského pátera Františka Foschanga. Nechybí zvonky či kropenky z jihlavských kostelů nebo ze zrušené vězeňské kaple sv. Dismase, která stávala ve dvoře radnice.

Z doby náležející pevné víře v Boha nemohou chybět výjevy ze Starého zákona nebo listiny o nadačních darech pro kláštery. Atmosféru doby dotvářejí též listiny dokládající světské starosti. Vystavena je např. cechovní kniha jihlavského cechu soukeníků.

Pamatuj na smrt

Panely detailně představují samostatné okruhy témat – rod Habsburků, jihlavskou barokní architekturu, sochařství, malířství nebo pohřbívání.

Jak připomínají muzejníci, provázela právě příprava na smrt a posmrtný život barokního člověka vlastně po celý život: „Upřímná katolická zbožnost duši zajišťovala kratší pobyt v očistci a  šťastnější posmrtný život, tomu odpovídaly i pohřební zvyklosti.“ 

V tom ohledu výstava vychází i ze záchranných archeologických výzkumů. Např. na hřbitově, který se do roku 1784 rozkládal kolem kostela sv. Jakuba Většího, byli zemřelí ukládáni do etážových hrobů (několik nad sebou) v hloubce od půl do jednoho a půl metru. Nalezeny zde byly např. zajímavě vybavené měšťanské pohřby z doby třicetileté války.

„Během 17. a 18. století ale mohli být významnější měšťané pohřbíváni i na žádanější místo přímo v hrobkách pod chrámem,“ připomínají autoři výstavy, že v hrobce pod kaplí sv. Anny, do které se vstupovalo z jihu po schodech ze hřbitova, se ještě dnes nacházejí bohatě malované barokní rakve s malbami lebky a překřížených kostí (memento mori) nebo s rostlinnými motivy.

Některé kosti ze hřbitova byly po jeho zrušení za josefínských reforem vykopány a naskládány do hrobky pod kostelní kaplí Panny Marie Bolestné. Náhrobními kameny byla vydlážděna loď kostela, anebo byly zasazeny do vnější kostelní zdi.

Rozvoj i tragédie

Jihlava byla v době baroka po Olomouci druhým největším městem na Moravě. V roce 1717, jak uvádějí muzejníci, stálo ve městě 518 domů a žilo 6.356 obyvatel. 

Významné události, které město zažilo v barokní době mezi lety 1600 až 1800, muzejníci seřadili do chronologického přehledu. Jihlava v této těžké době zažila rozvoj, ale i krušná období.

Přehled začíná rokem 1603, kdy městská rada věnovala císaři Rudolfu II. výtěžek z obnoveného stříbrného dolování - stříbrný pecen o váze 7,2 kg s městským znakem. Stříbrná doba ale definitivně odcházela a rozvíjel se nový „byznys“: přehled končí rokem 1799, kdy jihlavští soukeníci vyvezli sukno za jeden milion zlatých.

Mezi tím například prošlo Jihlavou turecké poselstvo s dosud nevídanými zvířaty - velbloudy (rok 1609, událost zachycuje dodnes freska na domě ve Znojemské ulici č. 2), do města přijel potvrdit privilegia král Matyáš (1611), přišel mor (1624), ale také jezuité se svým gymnáziem (1625). 

Ranou pro město byl rok 1627 s velkým požárem, ale také léta 1645 – 1647, kdy město obsadili krutí Švédové s nechvalně proslaveným plukovníkem Samuelem Österlingem. Ten nakonec padl při obléhání města císařskými.

V letech 1739 až 1760 byla postavena císařská silnice na Stonařov, Znojmo a Vídeň. V zásadě jejím koridorem jezdíme dodnes.

V roce 1773 byl zrušen jezuitský řád, rok nato dostaly ulice úřední jména a domy popisná čísla. V roce 1799 pak kamenné kašny na náměstí dostaly své sochy Poseidona a Amfitrité. Také z nich se Jihlavané těší dodnes.

Diskuze k článku