Reklama
Dnes je čtvrtek 28.03.2024     svátek má Soňa

Černobílý koktejl chutná báječně

Foto: HDJ, Vojtěch Brtnický
Foto: HDJ, Vojtěch Brtnický

19.10.2017 Kultura/Komentáře (0), autor:
Jiří Varhaník

Téma klasické filmové grotesky je v jihlavském divadelním prostředí v posledních letech celkem doma. Není to tak dávno, co po něm sáhl jihlavský režisér Martin Kolář, aby se souborem De Facto Mimo a autorským představením Groteska několik sezón úspěšně reprezentoval Vysočinu doma i za hranicemi – třeba v Koreji, anebo ve Finsku. Groteska jako žánr se minulou sobotu na jihlavskou divadelní scénu vrátila. Tentokrát je to v podání zdejšího profesionálního souboru, a návrat je to s plnou parádou.

Horácké divadlo uvedlo v režii svého uměleckého šéfa Pavla Šimáka inscenaci Černá komedie. Jméno jejího britského autora Petera Shaffera (+ 2016) budou mít diváci spojeno především se slavným titulem Amadeus, ale nyní se mohou i v Jihlavě přesvědčit, že tenhle dramatik byl celebritou i v oboru tzv. bláznivé komedie.

Na úvod je tedy třeba zdůraznit, že Černá komedie (hra z roku 1965) je především oddechovka, u které se můžete v hledišti nahlas zasmát. Je napsaná vtipně, a její situace jsou v zásadě realistické. Všechny ty nepravděpodobné londýnské šílenosti, jichž jsme na jevišti svědky, se při troše dobré vůle opravdu mohou stát, a to dává téhle komedii (vedle vtipné, a přitom jednoduše přehledné konstrukce příběhu) velkou sílu.

Divák tedy sleduje (zaplaťpánbu bez přestávky, což je fajn pro spád celého kusu), co se taky může přihodit, když v jednom jediném pokoji hoďku dvacet hledáte svíčku, protože v domě vypnuli proud. Pro potřeby této úvahy takový popis děje docela stačí. Prvek překvapení má totiž v téhle vydařené inscenaci zásadní význam a jakékoli další vyzrazování už by bylo zbytečným spojlerováním.

Totéž platí o parádním technicko-inscenačním principu, který jihlavští inscenátoři zvolili. K němu snad jen možno prozradit, že některé věci prostě mohou být na divadle úplně naopak, a že to může být zdrojem invenčního humoru. V daném případě to ovšem vyžaduje hodně přesnou souhru s osvětlovači, což při premiéře ještě mělo své mouchy.

Na divadle se ale ví, že tyhle věci si zkrátka nějakou dobu sedají. Na tom, že fór se světly je v jihlavské Černé komedii nosný, zásadní, přehledný a vtipný, to nemění vůbec nic. Divák princip téhle hry pochopí během několika minut, přijme ho a baví se jím až do konce.

Nadčasovost grotesky

Druhým nosným momentem je právě volba žánru černobílé grotesky. Tady se mimo jiné otevírá úžasný prostor pro výtvarníky, a ti se opravdu předvedli. Jestliže po první premiéře sezóny (Zapomenuté světlo) už měli milovníci divadelního výtvarna kandidáta na Horáce v invenční střídmosti, teď mají najednou zaděláno na slušné dilema.

Odstíny černé, bílé a šedé vytvářejí na scéně fungující a vkusné prostředí. Vše koresponduje se stejně řešenými kostýmy a graduje v momentech, kdy se scéna díky projekcím mění v poškrábané filmové plátno a herci se pohybovými gagy přesouvají do světa starých grotesek.
Nadšení z tohoto řešení inscenace je bezvýhradné. K nějaké polemice bychom museli hnidopišsky hledat detaily (jako třeba jedno bílé pole v jinak šedě tónované papírové tapetové stěně, které hned na začátku divákovi prozradí, že právě tady dojde brzy k nějakému zásadnějšímu fóru, a k jakému asi).
U filmově stylizovaných pasáží inscenace se otevírá prostor pro úvahy nad tím, v čem vlastně spočívá ta úžasná nadčasovost poetiky a humoru grotesek z počátku dvacátého století? Jak je to možné, že na nás ty zoufale banální fóry a jejich technická nedokonalost stále tak fungují ve věku počítačové grafiky, která oživuje dinosaury a vytváří dokonalé hvězdné světy? No, asi to bude právě pro tu nedokonalou lidskost, která je v tomhle humoru soustředěna a koncentrována.     

Sedm velkých hráčů

Zmíněná lidskost by ovšem nefungovala, kdyby ji do filmu (potažmo na jeviště) nevnášeli herci. Černá komedie je herecká situačka. Je tady sedm velkých hráčů v sedmi velkých rolích, a každý z nich snese superlativy.
Ondřej Šípek zase jednou připomíná, jak bezkonkurenčního komediálního herce v něm Horácké divadlo má. Tereza Otavová už by po svém vtipném entrée ve dveřích „lítačkách“ nemusela na jevišti udělat vůbec nic a děkujeme, velká spokojenost, bavili jsme se!   

Lucie Štorková (s přispěním kostýmu i gest) dává vzpomenout na záměrně dokonale nemotorný výkon Oty Jiráka v legendární Roháčově grotesce Traja chrobáci (1976). Sebeironický humor na divadle hodně funguje, ale chce to velkého hráče. A tím Lucie Štorková je. Asi největší divácký potlesk po premiéře jí náležel zcela poprávu.

Jako výborná „kominda“ ses-tavu v inscenaci doplňuje i Šárka Býčková. Jakub Škrdla se jako komediant pro daný typ divadla nejspíš narodil. V žánru pohybového kejklířství, potažmo pantomimy, je prostě doma. Že to naplno prodává i tentokrát, není pro nikoho překvapení.  

Naopak docela překvapivá je protirole, kterou si v Černé komedii střihl František Mitáš. Obvykle představitel heroických mužných hrdinů se statečně připojuje k Lukáši Matějovi z loňské komediální inscenace Splašené nůžky, aby jihlavskému divákovi předvedl zase trochu jinak uchopenou karikaturu homosexuála. A je to opět přesné, je to vkusné, nejde to za hranu, neuráží to. Zprvu trochu zaskočené publikum se baví.

Milan Šindelář dovede vytáhnout herecký detail, a to se v Černé komedii velice osvědčuje v jeho postavě, která musí zaujmout na malé ploše. K tomu všemu je tu ještě jedna opravdu úplně malá, ale pro pointu zásadní role, v níž alternují Tomáš Rychetský a Zdeněk Stejskal. Díky přesně vypointovanému finále mají asi tak dvě minuty na to, aby v akrobatické kreaci udělali celé té „bláznivině“ na jevišti konec.  

Černá komedie v podání Horáckého divadla ukazuje, co dokáže udělat dobře napsaný text, pokud se k němu přimíchá nosný inscenační nápad a skvělé herecké výkony. Jihlavským divadelníkům postačilo do tohoto koktejlu přimíchat jen pár jednoduchých přísad – jeden pichlavý kaktus, jednu sifonovou lahev, kousek Gotta a kousíček Smetany, jednoho Buddhu, rozvrzané sofa, jedny sexy podvazky a houpací křeslo. A chutná to báječně!

Diskuze k článku

Nový komentář

Reklama
14.03.2024 KulturaJednašedesáté Třešťské divadelní jaro nabídne sedmnáct představení

V pořadí 61. ročník Třešťského divadelního jara se uskuteční v Kulturním domě v Třešti v termínu od 15. do 23. března 2024. Třešť hostí od roku 1961 jednu z nestarších divadelních ...

Komentáře (0)
13.03.2024 KulturaMusou Black. Nacházíte se na momentálně asi nejčernější výstavě na světě...

Za účasti desítek, snad stovek návštěvníků z celé Vysočiny, ale i z velkých republikový center, v mírném mrholení a v kulturně empatické atmosféře centra Humpolce se v podvečer prvního ...

Komentáře (0)
12.03.2024 KulturaTřebíčská rodačka má Českého lva

Simona Peková, vynikající brněnská herečka, třebíčská rodačka a dcera legendy třebíčského amatérského divadla Lubomíra Vidláka, má Českého lva! Mezi prvními jí na sociálních sítích ...

Komentáře (0)
10.03.2024 KulturaJihlavský maraton předznamenal letní taneční světovou „olympiádu“ v Praze

Na jevišti divadelního sálu DKO Jihlava se od pátku do neděle minulého týdne odehrál doslova taneční maraton. Z celé republiky a ze Slovenska se sjely stovky soutěžících, jednotlivců i ...

Komentáře (0)
09.03.2024 KulturaKamenické jaro přinese divadla i heligonkáře

Divadelní a hudební kulturní jaro se chystá v Kamenici u Jihlavy. * Program otevře 9. března (17) v kamenické orlovně divadelní představení Pipi Dlouhá punčocha. Veselou inscenaci pro ...

Komentáře (0)
08.03.2024 KulturaDIOD nabídne divadelní zpracování Erbenovy Kytice

Hororové balady na motivy sbírky Kytice Karla Jaromíra Erbena tvoří představení Kytice vol. 2, které se odehraje 15. března (19.30) v jihlavském divadle DIOD. Klasiku v novém hávu a ve zkratkovité ...

Komentáře (0)
07.03.2024 KulturaSobotní hra Kapří den oslovila stovky rodin

Rodinnou hru Kapří den v Mahlerově parku a v okolí brány Matky Boží opět po roce připravila příspěvková organizace města Brána Jihlavy. Akce připomíná někdejší městkou tradici a oslavuje ...

Komentáře (0)
06.03.2024 KulturaCabanova adaptace Flauberta se šklebí na dobu produktovou, spotřební a obalovou

Gustave Flaubert se hraje i nehraje na velké scéně Horáckého divadla. Nová flaubertovská adaptace Paní Bovaryová pokračuje v nákupu (z pera a v režii osobnosti současného českého uměleckého ...

Komentáře (0)
05.03.2024 KulturaV Dukle hraný dokument o vrazích Stodolových a beseda

Jihlavské kino Dukla zažije 6. března od 20 hodin projekci a besedu s režisérem filmu Manželé Stodolovi. Projekci pořádá Centrum dokumentárního filmu Jihlava (CDF). Tématem snímku je ...

Komentáře (0)
03.03.2024 KulturaTextař dechovek, chovatel včel a vinař Jaroslav Hájek se dožívá osmi křížků

Psal se 3. březen roku 1944, když se ve vesničce Kaliště pod Javořicí v domě čp. 36 manželům Kateřině a Janu Hájkovým narodil syn Jaroslav. Tenkrát netušili, že se z něj stane jeden ...

Komentáře (0)
02.03.2024 KulturaDatel a Slabihoudek: Martin Kollár uvede premiéru pohádky

Nadcházející nedělní premiérou loutkové pohádky s poučením a ekologickým přesahem pokračuje v činnosti nový herecký soubor Horáckého divadla HD_Jéé. Ten pracuje od letošního roku ...

Komentáře (0)
01.03.2024 KulturaOde dneška do neděle patří DKO tanečnímu maratonu DWC

Ode dneška do neděle 3. března hostí DKO Jihlava národní kvalifikační soutěž ke světové taneční soutěži Dance World Cup 2024 (DWC). Této světové taneční soutěže pro amatérské ...

Komentáře (0)

Reklama
© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. Výroba www stránek a eshopů
S-Rank (www.seznam.cz) www.i-asap.net