Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Z mnoha segmentů dnes sestává činnost Oblastní charity Jihlava. Jak říká její současný ředitel Michal Novotný, v zásadě poskytuje tři velké balíky služeb.
Vedle sociální péče pro seniory a zdravotně postižené, lidi na samém sklonku života, matky a rodiny v tísni i další skupiny je to ošetřovatelská služba potřebným lidem v domácnostech. Třetí balík tvoří služby sociální prevence po celém regionu. Zaměřují se na různé cílové skupiny dětí, mládeže i dospělých, kteří bojují s problémy a negativními sociálními jevy.
„Dnes jsme profesionální organizace, která má v poslání pomoc a podporu lidem, kteří nedokážou sami sobě pomoci. Klademe důraz na lidskou důstojnost, to už je součást hodnot, které neseme – láska, pravda, spravedlnost a svoboda. Usilujeme ale také o jakousi změnu klimatu – o změnu postojů lidí vedoucí ke zvyšování společenské soudržnosti,“ uvažuje Novotný.     
Do práce Oblastní charity zapadá i působení lokálních farních Charit v obcích. Charitní dobrovolnické centrum zase vysílá dobrovolníky do dalších neziskových i příspěvkových organizací.
Samotná Oblastní charita Jihlava má dnes 113 zaměstnanců, provozuje 25 sociálních a zdravotních služeb, disponuje správním aparátem velké organizace, propojuje různé subjekty do sítí. Ale vždycky to tak nebylo, začínalo se prý doslova na koleně.  

Děti z Černobylu
Jednou z pamětnic nesmělých začátků téhle neziskovky na Jihlavsku je Milada Šímová. „Doby to byly opravdu pionýrské,“ vzpomíná  účetní, která do Charity nastoupila v srpnu roku 1993, „neměli jsme vlastní prostory, na účtu bylo možná dvacet tisíc, které tam vložili příznivci, dárci, podnikatelé, kteří byli myšlence nakloněni.“  
Jak připomíná Šímová, byl zakladatelem jihlavské Charity Petr Švíka: „Bylo to velké nadšení a velký krok do neznáma z jeho strany. Jedna ze služeb tehdy byla, že jsme ve farním sále jednou nebo dvakrát do týdne poskytovali hlídání dětí maminkám, které si potřebovaly jít nakoupit nebo něco vyřídit.“
Jeden z pilotních projektů tehdy přivedl i první sestřičky, které chodily pomáhat do rodin. „Tahle služba tehdy vůbec nebyla zaběhnutá, v srpnu roku 93 jsme tenhle projekt přebírali i do Jihlavy. Bylo to asi sedm, osm sestřiček, vesměs už staršího věku, které ji rozjížděly,“ ohlíží se Šímová.
Jednou týdně umožnil pan farář tehdejší Charitě organizovat úřední hodiny ve farní kanceláři. První vlastní kancelář, kuchyňku a zázemí pro sestřičky pak Charita získala na adrese Čajkovského č. 39. Tady si ji nacházeli první klienti.    
Do povědomí veřejnosti Charita vstoupila v polovině devadesátých let i díky pobytům černobylských dětí, které na Jihlavsko vozila na ozdravné pobyty. Skupinky dětí se rozdělily po okolních obcích, firmy přispívaly potravinami, organizovaly se výlety.
„Byla to dobrodružná cesta - pro děti se jelo autobusy. Už jenom překonat ukrajinské hranice byla vždycky otázka, jestli nás pustí tam, a potom zase zpátky. Vozily se úplatky pro celníky, naštěstí  se ale našli takoví dobrodruzi, kteří byli ochotni pro ta děcka na Ukrajinu jet,“ popisují pamětníci z Charity. Děti ale byly vděčné  a milé.

Jugoslávie i povodně
Neméně dobrodružné bylo vypravování kamionů s bramborami pro Jugoslávii: „Řidič kolikrát dostal jen svačinu a místo, kam má dojet, a čekali jsme, jestli dojede nebo ne,“ popisuje Šímová. Pro válečnou Jugoslávii se organizovaly i sbírky šatstva, hraček a dalších potravin.  
Od roku 1997 se Charita zapojovala i do pomoci lidem postiženým povodněmi. Dobrovolníci pomáhali uklízet, zdít i montovat kuchyně           v jižních Čechách nebo na severu Moravy.
Postupně přibývalo charitních sestřiček, dnes je jich 23. První vrchní sestrou byla paní J. Křížová, která svým nadšením tuto službu rozjela. „Byly to doby hodně těžké, financování naprosto nejisté,“ vzpomíná M. Šímová na doby, kdy první kancelář Charity byla u ní doma v obýváku, „šanony stály mezi ponožkami dětí. Prožili jsme hodně zajímavého a hodně dobrodružného. Nikdy jsme nevěděli, jestli budou peníze na výplaty...“   
Postupně Oblastní charita přebírala službu v pečovatelských domech nejen v Jihlavě, ale i v Lukách nad Jihlavou, Kamenici, Telči, v roce 2004 také v klášterním areálu v Nové Říši a v roce 2005 v  Kostelci. Tři roky provozovala pečovatelskou službu také v Janštejně, své služby poskytuje i na Dačicku.
Od roku 2008 přibyla Charitní hospicová péče Bárka, otevřena byla odlehčovací služba Adapta pro mentálně postižené lidi v Jihlavě  a nejnověji také Denní stacionář Pohodář pro seniory v adaptované sýpce v Lukách nad Jihlavou. Tady sídlí i charitní nízkoprahové zařízení Maják.
Aktuálně Oblastní charita pracuje na tom, aby přesídlila do vlastního: připravuje rekonstrukci domu v Žižkově ulici, kde má vzniknout velké Centrum sociálních služeb.  

Tisíce klientů
„Podle hrubého odhadu jsme na počtu nějakých 4.500 klientů, kterým jsme od roku 1993 až dodnes poskytli službu,“ vypočítává Hana Fexová, vedoucí správního úseku Oblastní charity Jihlava.  
Podle ředitele Novotného Charita nemá potřebu vykřikovat do světa chválu na své produkty, tak jako komerční firmy. Lepší schopnost této prezentace ale na druhou stranu vidí jako jedno z témat do budoucna.
Při rekapitulaci čtvrtstoletí práce totiž nemá Oblastní charita málo ani úspěchů, ani ocenění: V roce 2011 ji veřejnost zvolila  Firmou Vysočiny v kategorii služby (anketu pořádaly JL a Krajská hospodářská komora). V témže roce přišla Cena města Telče za veřejně prospěšnou činnost.
V roce 2013 byl v rámci Národní soustavy kvalifikací oceněn  projekt Malá řemesla, který jihlavská Charita financovala z různých grantů. Specializoval se na poskytování vzdělání dospívajícím z problematického prostředí a pomoc zařadit se do života.
Celorepublikově získala mateřská Diecézní charita Brno v roce 2016 titul Velká neziskovka roku. Za rok 2016 přišla také Cena hejtmana Kraje Vysočiny za společenskou odpovědnost. Národní Cenu kariérového poradenství 2017 nedávno Charita obdržela za aktuální projekt Společně a úspěšně v Jihlavě, který se zabývá inkluzí romských dětí od mateřských až po střední školy.

Pomáháte feťákům?
Pohledy na práci Charity se ve společnosti mění tak, jak se mění i celá společnost. Jak vzpomínají sami pracovníci jihlavské neziskovky, bývaly doby, kdy se řeklo Charita a lidem naskočilo - – jó, vy sbíráte šatstvo a přebíráte hadry!
„Když jsme před deseti, patnácti lety měli někde na veřejnosti říct, že pomáháme drogově závislým, tak jsme se setkávali s velkým nepochopením – jo, vy pomáháte feťákům, tak to vám teda nic nedám!  Dneska to lidi berou tak, že závislost je nemoc, se kterou je třeba pracovat, nějak ji překonat. Už to není takové stigma, ale máme zase jiná stigmata,“ zamýšlí se Michal Novotný.
Charita proto podle něho nezůstává na místě: „Inovujeme se, stále pracujeme s cílovými skupinami lidí, kteří jsou nepopulární, problematičtí a v naší společnosti nechtění. A my se prostě veřejně hlásíme k tomu, že jim pomáháme, aby mohli fungovat a začlenit se do společnosti tak, jak je u nás nastavena. A někdy i sami zvažujeme, nakolik ta společnost, jak je nastavena, je zdravá  a normální, a nakolik ty cílové skupiny jsou zdravé a normální. Objektivní pravda samozřejmě neexistuje a nikdo ji nenajde, ale je to někdy zajímavé srovnání.“

Diskuze k článku