Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Zatímco v reálu lidé létají na exotické dovolené, anebo stojí ve frontách v autech na cestě k Jadranu, v jihlavském muzeu si mohou v klidu připomenout, jak to s našimi dovolenými bývalo v dobách dřívějších.

Muzeum Vysočiny Jihlava uvádí během celých prázdnin výstavu nazvanou Jedeme na dovolenou. V její expozici nechybí třeba vodácká „kéňa“, turistické rozcestníky, zátiší s kempingovým nábytkem nebo kancelář kdysi jediné oficiální cestovky Čedok se sloganem Za hranice všedních dnů.  

„Výstava připomíná podobu letního odpočinku v čase předválečném, kdy byly pobyty na letních bytech běžnou součástí života lépe situovaných rodin a kdy děti trávily svůj čas od svítání do soumraku na čerstvém vzduchu,“ popisuje Ludmila Moržolová z jihlavského muzea.

Další pasáž výstavy je věnována časům kolektivně organizovaného a centrálně plánovaného socialistického odpočinku širokých mas. Pro dnešní mladou generaci jsou už sotva představitelná úskalí, která museli Češi překonávat při cestách do ciziny, pokud se tam vůbec někteří dostali. Pro lepší ilustraci si na výstavě každý může zkusit vyplnit žádost o pas či výjezdní doložku, anebo hledat spojení v papírovém jízdním řádu.

„Dovolená je institut velmi mladý, z hlediska historie je to čerstvá novinka – objevuje se v 19. století, ale jeho hlavní rozvoj je až ve 20. století,“ vysvětlila při vernisáži výstavy Moržolová. Součástí základních práv je dovolená až od roku 1948.

Junáci a pionýři

Výstava přináší informace o vzniku turistiky, o českém fenoménu značení cest nebo o tom, jak se jezdilo na hory. Samostatné kapitoly jsou ale věnovány i fenoménům trampingu, vodáctví, rodinné dovolené či tábornických pobytů. V té souvislosti si tu nejen děti prověřují znalost morseovky, vázání uzlů či poznávání zvířecích stop, hub a dalších přírodnin při plnění zábavných úkolů.

Návštěvník se může seznámit také s historií mládežnické organizace Pionýr, která se zrodila v roce 1922 v Sovětském svazu a navazovala na činnost levicově orientovaných skautů. U nás se rozvíjela po roce 1948.

Výstava připomíná, že když se komunistům nepodařilo do Pionýra po roce 1949 přetransformovat stávající organizace Junáka, musely skautské organizace skončit nebo fungovat v utajení. V roce 1970  pak proběhl ustavující sjezd nové organizace Socialistický svaz mládeže a vznikla jednotná Pionýrská organizace SSM.

„Již o rok později je v ní zapojeno přes půl milionu dětí,“ připomínají muzejníci tehdejší realitu. Samostatné organizace, mezi nimi  i obnovený  Junák  a Pionýr, oficiálně ukončily činnost.  

Škola a prázdniny

Detailně se výstava věnuje také fenoménu školních prázdnin. Organizace školního roku zdaleka vždy nevypadala tak, jako dnes. Jak muzejníci informují, začínal podle všeobecného školního řádu z roku 1774 školní rok ve městě 3. listopadu a končil v sobotu před Květnou nedělí před Velikonocemi. „Se školou se pokračovalo první neděli po Velikonocích a končilo se na sv. Michala 29. září,“ popisují autoři výstavy.

Ještě jinak to bylo se školou na venkově, kde začínala 1. prosince s tím, že měla trvat alespoň do konce března. I škola se tehdy řídila zemědělskými pracemi a jejich termíny.

Podle autorů výstavy se kladl důraz na to, aby školu na venkově navštěvovaly zejména děti ve věku od 9 do 13 let, které přes zimu nemusely tolik pracovat. Škola měla na venkově pokračovat vždy zase po Velikonocích, ovšem během žní se počítalo s třítýdenním volnem.

Po zřízení obecních škol v roce 1805 byl školní rok neurčitě vymezen od října do listopadu, prázdniny nesměly být delší než 5 týdnů. Po roce 1870 byl začátek školního roku nařízen na dobu mezi 1. zářím a 1. listopadem a prázdniny mohly mít celkem 6 týdnů v roce. Termín prázdnin ve městech se sjednotil po roce 1882. S 1. zářím je ovšem začátek školního roku spojen až od roku 1925, kdy také byly zavedeny letní prázdniny v červenci a srpnu.

Diskuze k článku