POHLED na urgentní příjem jihlavské nemocnice. Ilustrační foto: archiv JL
Případ úmrtí Jaromíra P. (53) z Jihlavy, který 1. července letošního roku zemřel v jihlavské nemocnici na infarkt myokardu, prověří policie. Manželka zesnulého Ilona totiž prostřednictvím jihlavského Okresního státního zastupitelství (OSZ) podala trestní oznámení.
Nemocnici viní z možného spáchání trestného činu zabití z nedbalosti, a to kvůli neposkytnutí včasné pomoci právě jejímu manželovi.
„Mohu potvrdit, že jsme ho skutečně obdrželi,“ říká k tomu Kamil Špelda, šéf OSZ v Jihlavě. Blíže věc komentovat nechtěl.
Redakce JL má dokument k dispozici. Vyplývá z něj, že manželka zemřelého má podezření na systémové selhání nemocnice. Co se vlastně na urgentním příjmu toho dne podle ní stalo?
Ilona P. tvrdí, že se s chotěm dostavili v sobotu chvíli před desátou hodinou dopoledne na „urgent“ s tím, že jej píchá pod žebry a špatně se mu dýchá. „Pracovníky byl vyzván, aby se posadil a počkal, až přijde na řadu,“ vrací se k události manželka.
Ta podle svých slov usedla vedle něj. Po pár minutách si ale měla všimnout, že se její manžel začíná potit a zhluboka dýchat. „Šla jsem tedy ještě jednou k okénku sester a řekla jim, že se manželův stav horší, zda se na něj podívají hned,“ vzpomíná Ilona P.
Tvrdí, že jí bylo sděleno, aby vyčkali, protože jsou druzí na řadě. „Došla jsem k manželovi, který ještě dvakrát zalapal po dechu a padl mi do náručí,“ přibližuje pro ni hrůzné okamžiky. Manžel podle ní ztratil vědomí, kterého už poté nikdy nenabyl. Ještě tentýž den v nemocnici zemřel.
Nemocnice podle slov svého právníka Petra Navrátila odmítá, že by kdokoli zemřel na urgentním příjmu v příčinné souvislosti s neposkytnutím potřebné a v dané chvíli možné zdravotní péče.
„O podaném trestním oznámení není vedení nemocnice v této chvíli nic známo a nelze se tedy k této informaci vyjadřovat,“ uvedl Navrátil.
Manželka zesnulého nejdříve podala na nemocnici 11. července stížnost adresovanou jejímu zřizovateli - krajskému úřadu. V ní požadovala změnu systému odbavování pacientů na urgentním příjmu.
U pacientů s obdobnými problémy například navrhovala okamžité vyšetření EKG. „Mému manželovi by třeba těch deset minut navíc už nepomohlo, ale ostatním ano,“ argumentuje.
Podle mluvčí hejtmanství Jitky Svatošové již Nemocnice Jihlava Kraj informovala, že doručenou stížnost řeší.
„To znamená, že nejprve okolnosti prošetří dotčený poskytovatel – tedy Nemocnice Jihlava, což se nyní děje. Výsledky šetření budou doručeny i zřizovateli, který bude situaci případně řešit s odbornou komisí,“ vysvětlila Svatošová.
Právník nemocnice Navrátil podotýká, že každá podaná stížnost je velmi pečlivě a důkladně prověřována i v součinnosti se zřizovatelem nemocnice.
„V této chvíli se nelze vyjadřovat ke konkrétní věci, neboť obecně nejsme oprávněni sdělovat informace týkající se zdravotního stavu pacientů,“ dodal. Kdy prověřování celé záležitosti s nějakým výsledkem skončí, není v tuto chvíli jasné.
Říkala jsem jim, že to nevydrží, vzpomíná na smrt manžela v nemocnici Ilona P.
Je zlomená. Tolik toho spolu chtěli ještě prožít. Místo plánů do budoucna se nyní Ilona P. z Jihlavy pokouší srovnat s tím, že svého manžela už nikdy neuvidí živého. Po jeho nečekaném skonu v jihlavské nemocnici se jen těžko vyrovnává s bolestnou ztrátou.
„Máme dvě dcery, které jsou mi oporou,“ říká, a oči se jí zalévají slzami. Otírá si je zpod brýlí papírovým kapesníkem.
Osudový první červencový den začal ráno úplně normálně. „Byla sobota, jeli jsme nakoupit, vrátili se, a já začala připravovat oběd,“ vzpomíná si.
Když zrovna krájela cibuli, manžel ji upozornil, že ho v těle „píchá“. Vyrazili tedy raději do nemocnice. Manžela vysadila u východu a vydala se parkovat. On si mezitím vyzvedl na urgentním příjmu čekací lístek a posadil se v čekárně. „Sedla jsem si vedle něj. Byl celý zpocený, a víc a víc dýchal zhluboka. Proto jsem šla k okénku k sestrám, že se zdravotní stav manžela horší,“ přibližuje.
Když se k němu vrátila, během chvíle už měla muže v náručí ,v bezvědomí. „Jen jsem vykřikla směrem k sestrám: ,Vždyť jsem vám říkala, že to nevydrží.´ Teprve pak to začalo lítat,“ vrací se ke smutnému okamžiku.
Podle ní zhruba 40 minut manželovi v jedné z ordinací prováděli resuscitaci. „Pak vyšel doktor, nechal vyklidit celý urgent, lidé museli odejít až k nápojovým automatům. Mě vzal také stranou, abych to neviděla, a manžela převezli na kardiosál. Tam mi vyprávěl, že zkusili všechno, že dostal 14 ampulí adrenalínu...,“ popisuje Ilona P.
„Všechny to tam zasáhlo, protože věděli, že přišel po svých. Když jeho stav nepoznaly sestry na urgentu, jak jsem měla poznat já, že je to s ním tak vážné?“ ptá se. Když manžela převezli na kardiosál, poslali ji domů.
„Řekli mi, ať přijdu za hodinu, nebo ať zavolám,“ pamatuje si. Mezitím proto svolala domů i obě dcery. „Jedna byla na kole. Druhá s přítelem autem, takže doma byly rychle,“ přibližuje. Pak se společně vydaly znovu do nemocnice.
„Doktor mi řekl, že manžel byl 40 minut bez kyslíku a naděje jsou velmi nízké. S tím nás poslal domů. Ve 13.45 pak doktor zavolal, že to bylo beznadějné a že manžel zemřel,“ vzpomíná si na osudový telefonát, přičemž další řádky psát netřeba….
Diskuze k článku