Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Nemá rád porážky, proto nebylo pro kouče amerických fotbalistů Vysočina Gladiators Ondřeje Pauluse jednoduché sledovat soupeře, křepčícího s mistrovskou trofejí. „Věřím, že jsme se poučili, a příště se budeme radovat my,“ řekl šéf lavičky.

Už jste finálovou porážku s Přerovem vstřebal?

Vstřebal jsem ji poměrně rychle. Byl jsem smutný, ale je to pouze další utkání, kterých máme za pět let odehráno strašně moc. Pochopitelně je škoda, že porážka přišla po dlouhé vítězné šňůře zrovna ve finále, ovšem s tím nelze nic dělat. Nebyla to prohra, na niž by mělo smysl nadávat. My jsme nevyužili šance a soupeř hrál dobře.

Nevděčná otázka: Co šlo z pozice trenéra udělat jinak?

Připravit tým na to, aby odehrál zápas v klidu. Ta osudová akce, po níž soupeř skóroval, byla jedna z nejjednodušších, jakou hrajeme. Že se nepovedla, to není otázka nešikovnosti či nekoncentrovanosti, ale spíše pohody na hřišti.

Rozebíral jste finále s Kirkem Talleym?

Hovořili jsme o tom. Říkal, že je to velké utkání, které nehrajeme často, a tak není jednoduché se na ně připravit. Nemyslím si, že bychom se připravovali nějak špatně. Na druhou stranu, hodiny a minuty před zápasem je potřeba přistupovat k zápasu s větším respektem. Je to poučení. Kirk říkal, že je potřeba se nadechnout, uklidnit,  a něco si k utkání říci. To můžeme v budoucnu udělat lépe.

Co jste říkal na atmosféru? Velký stadion, umělé osvětlení...

Všem říkám, že až na ten výsledek to byl nádherný zápas. Od vedení České asociace amerického fotbalu jsme dostali velkou pochvalu. Celé je to práce a zásluha Martina Kuľhy (místopředseda klubu – pozn. red.), jenž nás dostal do Jihlavy, komunikuje se sponzory a shání hřiště. Musím touto cestou poděkovat FC Vysočina, konkrétně panu Jindřichu Březinovi, že nám umožnili odehrát finále na jejich stadionu.

Jak hodnotíte letošní sezonu?

Byla překvapivě úspěšná. Přešli jsme do vyšší soutěže a museli jsme se přeorientovat z osmičkového na jedenáctkový fotbal. Po pár utkáních jsme zjistili, že to pro nás není vůbec složité, že máme skvělý tým, jenž může dojít daleko. Nečekali jsme, že budeme porážet soupeře, kteří působí ve třetí lize déle než my, natož abychom postoupili. Jsem na kluky pyšný. Vypadá to, že druhá liga je úroveň, která nám bude mnohem více vyhovovat.

Druhá liga je opět o „level“ výše. Tušíte, co vás tam čeká?

Už přibližně víme, s jakými soupeři se potkáme. Ve skupině je společně s námi celkem pět týmů, takže v základní části odehrajeme osm utkání, tedy o dvě více než letos. Ale to pro nás není problém. Příprava bude probíhat podobně jako letos. Otázkou je, jestli to bude stačit. Chceme se připravit jak hráčsky, tak po stránce realizačního týmu. Ten bychom chtěli rozšířit. Potřebujeme nehrající trenéry, kteří sledují dění na hřišti a dávají informace mně, případně hráčům.

Počítáte opět s pomocí Američana Joshe Purdieho?

Návrat Joshe je hodně reálný. Hovořil jsem s ním a jeho rodinou, a všichni s tím víceméně počítají. Nedojde-li k nějaké nečekané situaci, čekáme jeho návrat. Tým je z Joshe nadšený. Stal se naším velkým kamarádem. Má u nás místo.

A nějaké další posily ze zahraničí?

Druhá liga nám dovoluje přivést hráče, jenž prošel univerzitním fotbalem, a my bychom rádi tuto možnost využili. Doufám, že nám s tím Kirk Talley pomůže. Nabízí se otázka, zdali to nebude finančně náročné, ale tým je na to připravený. Pokud seženeme další posilu, která zapadne do týmu jako Josh, bude to skvělé.

Diskuze k článku