Pokud by si chtěl někdo z rodiny Petry Ligačové, bydlících v malé vísce na Jihlavsku, sednout do křesla, které kdysi mívali doma, musel by nyní zajít do Domu Gustava Mahlera. Právě sem bylo křeslo zapůjčeno z Muzea České hudby v Praze v rámci výstavy o skladateli Josefu Bohuslavu Foersterovi a jeho bratru, malíři Viktorovi.

  „Původně křeslo stálo v hudebním salonku strašnické vily v Praze, kde Josef Bohuslav s mou tetou Olgou žil, pak skončilo v muzeu,“ vysvětluje Petra.
Druhá manželka J. B. Foerstera Olga byla sestrou Petřiny babičky, ale jak Petra dodává, odjakživa jí říkala teto.

  Portrét Olgy od malíře Josefa Multruse, který byl svědkem na svatbě právě JBF s Olgou, je součástí výstavní expozice. Na dotaz, zda jsou si podobné, se Petra rozesměje. Spíše ne.  Nebo trochu?

  Tetu Olgu si pamatuje z dětství. „Když mi babička zemřela, bylo mi osm let, a možná jsem si naivně myslela, že by mi mohla babičku nahradit,“ vypráví Petra.

  To ale nešlo. Jak Petra říká, Olga byla z jiného světa.
„Nosila na hlavě paruku, vždy byla řádně oblečená, návštěvy k ní musely být ohlášené, a hosté ji oslovovali rukulíbám milostivá paní.“ Na osmdesátá léta minulého století věc naprosto nevídaná. 

  Láska je ale mocná čarodějka, a o 36 let starší J. B. Foerster se po smrti své první ženy, operní pěvkyně, do Olgy zamiloval. To ona pro něj postavila vilu, to ona o něj pečovala. A umělec mohl tvořit, skládat, hrát. „Na oplátku“ jí ve svých šestasedmdesáti letech obdarovával milostnými verši.

  Petra ukazuje knížku v červené kůži. „Takových máme celkem šest.“ Milostná korespondence, která je intimní sondou do jejich života, byla po celých 33 let od smrti paní Olgy skryta.

  „Nechala si je svázat a projevila přání, aby je můj tatínek, kterému Olga uměleckou pozůstalost JBF odkázala, nikomu minimálně 25 let po její smrti neukazoval. Táta to splnil, teď už ta doba dávno uplynula,“ dodává Petra.
J. B. Foerster byl skladatel, ale také malíř; jeho obrazy jsou na výstavě k vidění. Které se Petře nejvíc líbí?

  „Tady ty z interiéru zámku v Lužanech,“ říká a ukáže na dvě malby. Když se výstava chystala, jen je doma sundala ze stěny pokoje.
Výstava však představuje i obrazy skladatelova bratra, malíře Viktora. „Byl to náš první český mozaikář,“ upřesňuje Petra.

  Jeho dochované mozaiky lze na Vysočině nalézt v Nové Říši, na Křemešníku, nebo v Pelhřimově v Děkanské zahradě a ve zdejším archivu muzea, kde jsou uloženy mozaiky, které byly součástí vstupní brány hřbitova.
Na výstavě si ale jednu mohou lidé prohlédnout. „Mám ji moc ráda,“ podotýká Petra, „je rozměrově malá a dá se ukázat lidem.“

  Petra Ligačová je s oběma bratry Foersterovými, prostřednictvím jejich děl, které má uložené v depozitáři, navždy spjata. Ačkoliv velkou část děl její táta, muzikant, který se nejdříve staral o Foersterovu pozůstalost, předal do Muzea České hudby.

  Stejně jako to křeslo, které nyní vyzývá k usednutí v jihlavském Domě Gustava Mahlera. Až do 27. června.

Diskuze k článku