Zuzana Jílková z Horních Dubenek získala evropský titul v listopadu loňského roku a to společně se svým čtyřnohým přítelem, fenkou Enie, a s největší pravděpodobností v pro většinu čtenářů neznámém sportu – canicrossu. Canicross je běh v terénu se psem, kdy je pes spojen speciálním vodítkem s běžcem. Mezi další kategorie individuálního mushingu patří bikejöring (kolo a pes) a scootering (koloběžka a pes).

Tento sport je populární zejména v Evropě, a v posledních letech si získává svou popularitu i v Čechách. Od svých šesti let se tomuto sportu věnuje i Zuzana Jílková.
Nyní čtrnáctiletá dívka žije se svou rodinou v Horních Dubenkách, kde vychodila první stupeň základní školy. Nyní je žákyní osmé třídy a do školy dojíždí do Počátek.

Ve škole ji baví zejména tělocvik a přírodopis, a po škole by se chtěla věnovat veterině. „Chtěla bych studovat Střední odbornou školu veterinární, nebo bych zkusila Střední policejní školu, obor psovod,“ začala vyprávění sympatická dívka.
O tomto sportu se rodina Jílkových dozvěděla od matčiny spolupracovnice v době, kdy bylo Zuzaně zhruba šest let. Protože dívka byla ještě malá, pořídila jí rodina vhodného psa, a tím byla Border kolie jménem Aira. „S ní jsem začínala, a měli jsme ji několik let,“ řekla Zuzana.

Po začáteční fázi trénování vyrazila rodina na první závody. Při závodech, stejně jako při tréninku, je pes oblečen do postroje a spojen vodítkem s běžcem-vůdcem. Ten má okolo hýždí jakýsi opasek-sedák, ruce má volné. Vodítko je opatřeno amortizérem, který tlumí nárazy a chrání páteř běžce i psa. „Cílem je proběhnout předepsanou trať v terénu v co nejkratším čase,“ dodala mladá závodnice.

Tratě pro nejmenší běžce ve věku okolo šesti, sedmi let jsou přibližně o délce zhruba čtyři sta metrů, s přibývajícími roky se jejich délka navyšuje, a pro dospělé kategorie je od pěti do sedmi kilometrů.

S malými dětmi běhá ve dvojici některý z rodičů, který trochu klidní aktivitu psa, protože by mohlo dojít k povalení dítěte a jeho tažení po zemi. „Zuzana však začala běhat sama od sedmi let,“ zapojila se do hovoru matka, která je jí oporou.

Pes má obecně při těchto závodech tendenci být vůdcem, ovšem dobrým tréninkem je třeba ho vycvičit, aby s běžcem spolupracoval a reagoval na jeho rychlost. Pes by měl ovládat povely při odbočování doleva, doprava, povel stůj, a vpřed.

První akcí Zuzany Jílkové byly závody na náměstí v Telči, a hned se stala vítězkou. Poté následovaly desítky dalších. „Jezdili jsme i docela daleko, do Hradce Králové, k Plzni, do okolí Prahy, ale i po Vysočině,“ vypočítala mladá šampiónka s tím, že postupně množství organizátorů závodů přibývalo.

Hned v prvním roce závodění se zúčastnila mistrovství Evropy v dětské kategorii v Děčíně. V konkurenci zhruba třiceti závodnic se umístila na sedmém místě. Závody pro menší věkové kategorie jsou většinou jednodenní, ale pro vyšší kategorii jsou dvoudenní.

Dospělí běží jeden závod v sobotu a druhý v neděli, vždy na stejné trati. „Časy obou závodů se sčítají a z nich vzejde vítěz,“ doplnila Zuzana. Někdy se běží i tři závody. Sezona canicrossu probíhá od  jara do podzimu.

Její první pes – fenka Aira - odešla asi po šesti letech do „psího nebe“, a rodiče, když viděli, že je Zuzana do canicrossu zapálená, pořídili jí nového kamaráda. Byl to Evropský saňový pes, který vznikl křížením několika ras - německého ohaře, pointera a chrta. „Pes by měl být rychlý, lehce ovladatelný, chápavý, a přesně to je moje Enie,“ chválila fenku závodnice.

Na plný úvazek

Za svou dosavadní kariéru se Zuzana zúčastnila množství závodů. Maminka Helena jí vede přesnou statistiku, ze které vyplývá, že z medailových umístění byla 43x první, 6x druhá a 2x třetí. Tomu všemu odpovídá množství pohárů a trofejí v jejich domě.

V současné době se dívka věnuje canicrossu naplno. Trénuje zhruba čtyřikrát týdně, má v okolí bydliště trasu, po které společně s Enie běhají, víkendy vyplňují závody. A na netradiční sport se těší také Enie. „Zuzka přijde ze školy, odhodí tašku s učením a jde za psem. Ten okamžitě podle jejího oblečení pozná, že se jde běhat. Enie se na trénink a na závody vyloženě těší,“ doplnila maminka.

Na závody se musí pes připravit, a péči vyžaduje i po závodech. Podle délky závodu a počasí se určí, kdy a kolik by měl vypít před závodem tekutiny, aby u něj nedošlo k dehydrataci. Po závodě zase dostane speciální rehydrát do pití, který zajistí doplnění potřebné energie.

Samozřejmostí bývá ošetření tlapek.

Svých největších sportovních úspěchů dosáhla Zuzana Jílková ke konci roku 2016. Již jsme zmínili, že první závody v rámci mistrovství Evropy absolvovala ve svých šesti letech, ale od té doby se ničeho tak velkého nezúčastnila. „Mistrovství Evropy byla v zahraničí, a tam jsme nejezdili,“ vysvětlila.

Vše se změnilo na konci loňského roku. V listopadu se konalo mistrovství Evropy v podstatě za humny – v Novém Městě na Moravě. Ještě předtím však Zuzana s Enie vyhrály každý závod v České republice, kterých se zúčastnily. Staly se i mistry České republiky, a potom přišel zmíněný evropský šampionát.

Evropské šampionáty

V Novém Městě na Moravě se konalo mistrovství Evropy organizace ECF, to znamená, že se jednalo pouze o závody běh, kolo, koloběžka. „Zúčastnila jsem se závodů pouze v jedné kategorii – běhu, a to v dorostenecké kategorii. Závody byly dvoudenní, ale v místě závodů jsme byli již o dva dny dříve“.

Zuzana Jílková v evropské konkurenci obsadila celkové třetí místo, když na druhou Maďarku ztratila jen pět vteřin. Zajímavostí je, že se sobotní závod startoval intervalově po dvaceti vteřinách, v neděli se jednalo o závod s hromadným startem.
„Určitě lepší jsou pro mě závody s intervalovým startem, protože v závodě s hromadným startem se může mnoho pokazit na startu, zejména ze strany psa. Psi se mohou pokousat, zamotat se do šňůry, a prostě je tam větší chaos,“ vysvětlila Zuzana.

Paradoxně v Novém Městě dosáhla, i přes problémy na startu, lepšího času v závodě s hromadným startem. Zhruba čtrnáct dní po závodech odcestovala Zuzana s rodinným doprovodem do Anglie, kde se konalo taktéž mistrovství Evropy, ale pořadatelem byla jiná organizace.  Na ostrovech se navíc soutěžilo i ve spřežení.
Mladá závodnice z Vysočiny startovala v Anglii opět v canicrossu, ale již v kategorii juniorů a na delších tratích. Předepsány byly opět dva závody, a pouze s intervalovým startem. „To mi vyhovovalo, a taky mi sedlo, že se v Anglii běželo na rovinaté trati, kdežto v Novém Městě byla trať kopcovitá,“ doplnila Zuzana.

V součtu časů dvou závodů byla nejlepší a po právu si z Anglie do Čech dovezla zlatou medaili. Tyto úspěchy na konci roku jí přinesly i prestižní ocenění v anketě Kynolog roku 2016, kde zvítězila v kategorii Junior roku v canicrossu.

Diskuze k článku