Dnes je středa 29.03.2017     svátek má Taťána
Přidat do oblíbených domů tisk

Panenky z osmdesátek jsou prostě nejhezčí, dalo se s nimi totiž vyhrát

JEDNOU by chtěla paní Petra mít pro všechny své panenky samostatnou místnost, kam by mohli její známí chodit jako do muzea. Foto: Ladislava Brabencová

 

Na 80 panenek má ve své sbírce osmatřicetiletá Petra z Jihlavska. Hračky v jejím domě „okupují“ téměř každý volný prostor, jsou na chodbě, v ložnici, obývacím pokoji… Za nejoblíbenější má panenky z osmdesátých let – tedy z časů jejího dětství.

 

Právě jako malá holka měla panenky moc ráda, byly její favorizovanou hračkou. Vozila je v kočárku, převlékala, koupala… Když přišla doba dospívání a puberta, na hračky „prostě nebyl čas“. Vdala se, narodily se děti.

 

Po čase se jí, coby mamince dvou synů, začalo po holčičích věcech stýskat. A protože o své hračky z dětství přišla během stěhování z rodného Havířova, začala hledat na burzách a na internetu panenky, podobné těm, co měla jako malá. Otevřela si tím dveře do sběratelského světa, o kterém do té doby neměla zatím ani tušení.

 

„Ač se to nezdá a já tomu zpočátku nechtěla ani věřit, nás sběratelek panenek je strašně moc. Pozor, každá máme ale jiný záměr. Někdo sbírá jen malé panenky, někdo jen šité, plastové… A já se dala cestou panenek z „osmdesátek“,“ líčí paní Petra a dodává: „Jsou prostě nejhezčí, dalo se s nimi opravdu vyhrát.“

 

Ve své sbírce má ale i kousky z časů našich babiček – s porcelánovou hlavou, i novější „barbíny“. „Řeknu to asi takto, když se mi nějaká vyloženě líbí a padne mi do oka, tak si ji koupím a nerozlišuji dobu, kdy byla vyrobená,“ přiznává. 

 

Ne za všechny své svěřenkyně musela platit, část panenek dostala od známých a kamarádů zdarma. Na cestě za rozšířením sbírky se jí stala nejedna zajímavá příhoda. 

 

„Jedna paní mi nabídla, že ruší baráček a má tam spoustu věcí na přebrání. U ní jsem našla krásné panenky a jednu hodně vzácnou, která má vzadu klíček, takže se hýbe,“ vzpomíná.

 

Nejraději ze všeho má, když získá nějaký kousek, který je zanedbaný. To pak Petra panenku celou umyje, promaže „kůži“ indulonou – pro větší lesk, obleče jí a dá jméno. „Někdy je problém s vlásky, když už jsou hodně zacuchané. To přijdou na řadu nůžky a prostřihávání, aby se dal udělat pěkný účes,“ popisuje přípravu před usazením nových členek do sbírky, kterou doplňují i kočárky.

 

Těch má Petra zatím pět, z toho dva z nich už prošly celkovou rekonstrukcí. „Úžasný kousek se mi podařil udělat ze staré košatiny, na kterou jsem narazila u známých na půdě, i z torza kovového kočárku z první republiky, co ležel v hromadě harampádí na zahradě naší sousedky,“ vychvaluje si.

 

Až bude mít na sbírku dostatek místa, má už k opravě připravenou, kdysi populární, „libertu s bočními okýnky“.

 

Samotné panenky převléká podle ročního období a podle toho, jestli jí náhodou někoho nepřipomínají. Některým dává i brýle a kabelky. „Pracuji v oční optice, takže hledám inspiraci i u našich zákazníků. Jak jim které brýle sluší, jak jsou oblečení – své panenky k nim pak připodobňuji,“ referuje s úsměvem.

 

Aktuálně má v plánu z jedné ze svých svěřenkyň udělat pionýrku a zavzpomínat tak na dobu minulou. „Dá se říct, že se mi díky tomuto koníčku vrátilo mé dětství,“ usmívá se.

 

Mezi její oblíbené kousky patří panenka „chodička“, která má v zádech destičku pro mluvení a zpívání. Lituje, že už není funkční. Radost jí ovšem udělala i „černoška“. „Jako malá jsem stejnou dostala k Vánocům i s postýlkou. A teď jsem ji našla přes internet,“ referuje s tím, že při hledání nových kousků je možné narazit na cokoli. „Kolikrát koukám, co lidi doma ještě mají,“ podivuje se.

 

Nejvíc lituje, že současné panenky, i když pár kousků nových vlastní také, nejsou tak krásné, jak by chtěla. „Za mého dětství byly panenky velké, s dlouhými vlasy, daly se pěkně převlékat, vozit v kočárku. Připravovaly holčičky na život. Dneska mají panenky křídla, některé vypadají jak anorektické modelky, jiné jak strašidla a upírky,“ říká smutně.

 

Protože svou sbírku neustále rozšiřuje, přemýšlí, kde by jí v domě své rodiny dala důstojné a prostorné místo.

 

Představovala by si větší samostatnou místnost, kam by mohli známí chodit na návštěvy jako do muzea. „To by se mi moc líbilo. Nechci se s mou sbírkou těšit jen já sama. Uvidím, až synové odrostou a co na to řekne manžel, jestli mi můj záměr schválí,“ naznačuje svůj budoucí záměr.

 

Prozrazuje, že její blízcí „panenkovský“ koníček tolerují. Tím, že mezi nimi ale převažují chlapi, je jasné, že nemá žádného pokračovatele. „Třeba se za čas dočkám vnučky,“ glosuje.

Autor: Ladislava Brabencová
Aktuality : 20.03.2017  Nový komentář   Komentáře (0)

Komentáře

Nejčtenější články

Nejnovější články

Chcete znát předpověď?

© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. edited by N.E.S.P.I

S-Rank (www.seznam.cz) www.i-asap.net