Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Velmi dobrým výběrem hry začal úspěch, který si minulou neděli zaslouženě užili divadelníci ochotnického souboru NaKop Tyjátr Jihlava. Na scéně Divadla Na kopečku sklidili nadšenou reakci premiérového publika po uvedení inscenace Poker bez esa. 

Hra z pera Ivana Krause přiváží v tuláckém nákupním vozíku  kvalitní divadlo, zábavu i trochu vtipných slovních hříček, filozofování  a  poučení v příjemném, stravitelném a „skoro plném“ balení.

Odehrává se původně v prostředí francouzských tuláků a bezdomovců, které ovšem (s ohledem na loga na popelnicích dotvářejících scénu tuláckého ležení) bezproblémově funguje i v tomto konkrétním vztažení k Jihlavě. Autor hry čerpá z vlastních širokých životních zkušeností a na jeho textu je to sakra znát. Hraje se tu především o rozdílnostech v postojích k životu a potřebám, a také o toleranci.

Právě výběr špičkového textu je prvním velkým vkladem herce Horáckého divadla Petra Soumara, který je režisérem kusu. Je to už několikátá jeho spolupráce s NaKop Tyjátrem, a vzájemná znalost a důvěra se přenášejí do atmosféry představení. Tím spíše, že v tomto konkrétním případě se inscenace neobejde bez hravosti, lehkosti a velkého nadhledu. 
Poker bez esa by nebylo možno inscenovat bez velmi silné herecké ústřední dvojice dobrovolných tuláků. Tenhle „páreček“ režisér k dispozici má díky Ladislavu Sýkorovi (na jihlavská divadelní prkna se vrací po více než desetileté pauze) a Evě Čurdové (velezkušená ochotnická herečka má za sebou desítky rolí a spolupráci s řadou jihlavských souborů, včetně profesionálního HDJ). 

Tihle dva už spolu na divadle něco odehráli, a také v Pokru bez  esa partneří se vším, co k tomu patří. Sýkora přináší ve své postavě úsměvný suchý sarkasmus a filozofování. Jeho Tulák má sice na oko velmi vyhraněný názor, ale uvnitř je dobrák všech dobráků. 
Čurdová zase dává své Tulačce charakter roztomilého vědění. Ona si zůstává v pozadí, snáší jeho morousovité brblání. Její úsměv je ovšem nerozhoditelný, protože ona ví, co je důležité, a co jen nepodstatný povrch. 
Zajímavý rozměr dostává inscenace právě obsazením herců v seniorském věku. Režisérem záměrně zachovaná pasáž Tulákova textu „už mi není cet, ale ještě mi není sát“ tak vyznívá jako další lehký fórek, ale zisk z tohoto obsazení je velký. 

Reálné životní zkušenosti, šrámy i ztráty, které mají oba ústřední herci za sebou, totiž daly Soumarovi možnost v nejlepším smyslu těchto zkušeností využít. Zkrátka, když Sýkorův Tulák lakonicky odvětí na otázku, jaké má zažívání, „zažili jsme dost“, zasmějete se, jasně že jo, ale…
A to je právě koření, které tenhle typ konverzačky přesně potřebuje. A takto se z jeviště (mimo mnoha jiného) v různých úsměvných kontextech dozvíte třeba: že „opakováním se to hezký ztrácí“, že „štěstí si každej představuje jinak“, že „v životě neexistuje žádnej přesčas“, že „dneska i ten, kdo mele z posledního, vám řekne, že je mu ohromně“ nebo že „odpadky jsou dnes už tak kvalitní, že není potřeba nic kupovat!“ 

Přestože Poker bez esa sleduje i určitou jednoduchou dějovou linku (proměnu životního postoje socioložky, která vstupuje do tuláckého světa), je tedy právě filozofický pohled na vztah ústřední dvojice nosným tématem.
Oběma hlavním aktérům velmi dobře „sekundují“ dva z dalších zkušených jihlavských ochotníků Dana Holíková (Socioložka, Anděl) a Vladimír Šťastný. Jeho hlučný shánšlivý tulák Zrzavec je tu postaven do kontrastu k hlavní dvojici a podtrhuje tak její životní postoje.   

Poker bez  esa v provedení NaKop Tyjátru obstojí díky zkušenosti všech aktérů i technicky. Soubor už osvědčil své kvality v oblasti seniorského divadla vícekrát i na příslušných přehlídkách, ale v případě tohoto náročného konverzačního textu opět před oběma hlavními aktéry klobouk dolů!
Z režijního hlediska tápe divák pouze v momentu nástupu „snové scény“. Úvodní stručná narážka na ni totiž v nabitém textu zaniká a význam celé této scény hlediště pochopí (jak doložily i reakce při premiéře) až teprve posléze, z dalšího kontextu.   

První veřejná repríza Pokru bez esa se bude Na Kopečku hrát 14. února od 18 hodin. Na některou z repríz je osobně ohlášen i autor Ivan Kraus. NaKop Tyjátr může svoji inscenaci jemu i publiku předložit bez uzardění.

Diskuze k článku