Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Kniha s titulem Ochotnické divadlo ve Stonařově 1946 – 2016 byla poslední srpnový víkend představena a pokřtěna při oslavě čtyřicátého výročí založení současného Divadelního souboru ve Stonařově.

Spoluautory publikace o 150 stranách s bohatou fotodokumentací jsou stonařovský učitel a badatel Lubomír Peltan, místostarosta a divadelník Ivan Šulc s kolektivem a vedoucí dramatického souboru ZŠ Stonařov Naděžda Hejlová.

„Podobná přání a zájmy jako mají dnešní stonařovští ochotníci, měli i jejich předchůdci,“ říká L. Peltan, který zpracoval nejstarší kapitolu z let 1946 - 1966. Rozdíly ale podle něho byly v podmínkách a možnostech jak je naplnit.

Hrálo se totiž ve stísněných podmínkách v pohostinství a teprve  stavba kulturního domu umožnila nevídaný rozvoj ochotnického divadla. „Příležitost využili herci divadelního souboru a stali  se tak důstojnými a úspěšnými pokračovateli tradice,“ oceňuje badatel.

Jako autor první kapitoly publikace se Peltan setkal s obtížemi způsobenými nedostatkem historických pramenů, především divadelních kronik. „K některým hrám nebyly fotografie ani plakáty, dokonce zbyl jen název. V archivu jsem proto hledal  další dokumenty. V takovéto situaci mi pomohly novinové články,“ popisuje.

Za dvě desítky let uvedli podle Peltana předchůdci současných ochotníků ve Stonařově nejméně 39 her, ale pravděpodobně ještě více. Jen v letech 1946 a 47 se hrálo po čtyřech hrách a v roce 1951 jich bylo odehráno dokonce pět. Závěr divadelní činnosti ale nastal s generační obměnou a rozšiřujícími se možnostmi využívání volného času, především vlivem rozvoje televizního vysílání. 

Práci současného souboru, který od roku 1976 působí v nové víceúčelové budově, zpracoval Ivan Šulc. Tady bylo podle něho naopak náročné selektovat z tisíců fotek a velkého objemu informací o rozmanité činnosti souboru. Ten se angažoval nejen v nastudování 22 divadelních her a v pořádání plesů či masopustů, ale i v oslavách výročí událostí z historie městyse, jakými byly pád meteoritů nebo selské bouře. 

Naděžda Hejlová připomíná v knize už dvacetiletou činnost školního dětského divadelního souboru. „Za těch dvacet let prošla souborem velká řada dětí. Věřím tomu, že divadlo jako takové jim zůstalo malinko pod kůží, že zjistily, že divadlo není jenom o tom, že se koukám, ale že to je prožitek, který se předává dál,“ přála Hejlová souboru DS Stonařov mladé následovníky. Soubor ZŠ Stonařov se jako jeden z mála mimojihlavských takřka pravidelně účastní  např. každoročního Docela malého festivalu dětských divadel, pořádaného v Jihlavě.

Kmotr knihy Miloš Stránský, emeritní ředitel Horáckého divadla v Jihlavě a režisér několika inscenací DS Stonařov, knihu 28. srpna pokřtil ve Stonařově dávkou šampaňského.

V krátkém proslovu ocenil práci na knize, která připomíná všechno to krásné a dobré, co předchůdci současných divadelníků za léta udělali pro kulturu. Jako úžasnou věc vyzvedl, že k tomuto počinu, vydání knihy, došlo na malém městečku, jakým je Stonařov.

Kniha byla vydána v nákladu 150 kusů. K sehnání je na úřadu městyse Stonařov u místostarosty Ivana Šulce.

„Přírodní zákon tvrdí, že když se něco dobře zalévá, že to také dobře roste a daří  se tomu... Takže věřím, že všichni jak tu sedíte se za dalších čtyřicet let sejdete, zrovna jako my dnes,“ obrátil se M. Stránský na nejmladší generaci v publiku, když velmi pěnivé šampaňské při křtu zkropilo nejen samotnou knihu, ale i všechny na pódiu.

Diskuze k článku