David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

Na jejich prvoligové zápasy v Jihlavě chodí každou sezonu desítky tisíc fanoušků. Jenže zatímco hokejová Dukla hlásí po rizikových zápasech vesměs naprosto minimální škody, u jejich kolegů  fotbalistů je situace diametrálně odlišná.

Řádění hostujících fanoušků při mistrovských zápasech fotbalistů FC Vysočina na stadionu v Jiráskově ulici stálo pokladnu jihlavského klubu za posledních deset let už totiž zhruba 200 tisíc korun.  „V drtivé většině šlo o škody způsobené fanoušky Slavie Praha a Sparty Praha. Vždy se týkaly výhradně vybavení hostujícího sektoru stadiónu,“ doplňuje k tomu mluvčí klubu Miroslav Fuks.

Poslední účtenka s rozpisem škod během fotbalového utkání v Jihlavě je ještě horká. Klub po domácím utkání s pražskou Slavií z poloviny srpna vyčíslil na 14 tisíc korun. Tamní tvrdé fanouškovské jádro poničilo ve svém sektoru za brankou sedačky a toalety.

Podle jednatele HC Dukla Bedřicha Ščerbana má hokej oproti fotbalu  jednu výhodu. „Arény jsou uzavřené, takže se i lépe hlídají. Když k něčemu dojde, tak se dá lépe i cíleně trestat. Navíc fotbal nabízí větší prostor i anonymitu,“ přemítá při srovnání obou sportovních odvětví.

Martin Komínek, dlouholetý fanoušek FC Vysočina nabízí ještě jeden úhel pohledu. Podle něj jezdí na venkovní zápasy Sparty a Slavie do Jihlavy i ti fanoušci, kteří mají jediný cíl, a to škodit. „Ať mi nikdo neříká, že to co se dělo v sektoru hostí při zápase se Slavií, byla náhoda,“ odmítá při vzpomínce na hořící plastové sedačky.

Klub věří, že  by jistě pomo-hlo důstojnější řešení sektoru pro hostující fanoušky. „To současné je bohužel prvoligovým parametrům velmi vzdáleno a nepochybně chování některých fanoušků ovlivňuje,“ míní mluvčí FC Vysočina Fuks.

Chováním různých skupin fanoušků během sportovních událostí už se v minulosti zabývala také řada studií či specializovaných psychologů. Podle Martina Šťastného, klinického psychologa z Psychiatrické nemocnice v Jihlavě, se  fanoušci ztotožňují s hráči, mají společný cíl uspět, cítí větší sounáležitost s ostatními, jsou emočně angažovaní na úspěchu či neúspěchu jejich družstva.

„Pokud k tomu přidáme vlastní frustrace či potřebu vybít se, odreagovat, pak různé projevy agrese přicházejí vždy,“ vysvětluje pro úplnost.

Hokejisté i fotbalisté z metropole Vysočiny věří, že do budoucna dojde k ještě výraznějšímu omezení fanouškovských excesů přijetím příslušného zákona.

„Nebylo vůbec od věci, kdy policie byla přímo na sportovištích a nečekala připravená před branami. Její přítomnost na stadionu vyvolává respekt,“ podotýká závěrem šéf HC Dukla Ščerban.

Psycholog: Agresivních diváků
 je u kolektivních sportů víc

Případy řádění fotbalových fans se nevyhýbají ani krajskému městu. Jejich agresivita je komplexní jev, který má dlouhou historii. I to říká klinický psycholog Martin Šťastný z Psychiatrické nemocnice Jihlava.

Kde se v člověku vezme to, že v momentě, když fandí nějakému sportu, začne být agresivnější?

 Agresivita je přirozenou tendencí, kterou v sobě máme všichni. V potřebné podobě jde o tendenci dosahovat cílů, schopnost prosazovat se, ovládat. V obecné podobě je spojována s výbojností, útočností, nepřátelstvím.
Fandění při sportovních utkáních má mnoho poloh a závisí na tom, v jakém rozpoložení je divák, jaký druh sportu sleduje, jaká má očekávání, jak funguje skupinová dynamika ostatních fanoušků.

Je zajímavé, že u sportů, kde je agrese jejich očekávanou součástí (tzv. úpolové sporty), jsou projevy divácké agrese podstatně menší než třeba u sportů jako je hokej, fotbal či jiné kolektivní sporty. Zde jsou vytvořeny podmínky pro fyzický kontakt hráčů, který přerůstá v agresi a porušování pravidel.

Co je spouštěčem takového chování?

Fanoušci se ztotožňují s hráči, mají společný cíl uspět, cítí větší sounáležitost s ostatními, jsou emočně angažovaní na úspěchu či neúspěchu jejich družstva, a pokud k tomu přidáme vlastní frustrace či potřebu vybít se, odreagovat, pak různé projevy agrese přicházejí vždy.

Agresivita sportovních fanoušků je spojována především s fotbalem a fotbalovým chuligánstvím. Proč? Copak je fotbal z pohledu psychiky v něčem jiný, než ostatní sporty?

 Agresivita sportovních fanoušků je komplexní sociálně psychologický jev a má svoji dlouhou historii. Právě fotbal je v tomto ohledu specifický tím, že je nejen nesmírně rozšířeným a oblíbeným sportem, ale pro mnoho lidí se stává životním stylem, kdy se z neškodného fandění vyvinulo nebezpečné fanatické fandění, se kterým jsou spojováni především „hooligans“.

Zde již nejde jen o zájem o hru, jde o potřebu patřit k nějaké skupině, vymezit se vůči okolí, využít anonymního prostředí k vybití agrese, která je motivována buď potřebou prožívat extrémní emoce, nebo vyplývá z vlastní psychické, sociální či ekonomické frustrace.

K takovým skupinám inklinují především muži (v menší míře i ženy), kteří mají zjednodušené vidění světa, přiklánějí se k extrémním názorům, xenofobii, agresivní chování pro ně bývá často akceptabilním způsobem řešení problémů.

A je tedy fotbal v něčem jiný než ostatní sporty?

Asi ano. Jako hra je známý všude na světě, hráči jsou celebritami. Je to obrovský byznys a pro mnoho kluků a jejich rodičů se stává silnou aspirací uspět v něm a být známý, vydělávat fotbalem.

Možná právě ve fotbale je dobře vidět, jak je takto pojatý vrcholový sport odcizen od podstaty sportování a soutěžení. Je obchodem, politikem, můžeme do něj promítat všechny bolesti světa i své vlastní.

 
Co může mít vliv na to, že se klidný člověk při zápasu jeho týmu, mění ve „zvíře“?

Tak to vezmeme popořádku: vrozený pud, hormonální činnost, temperament, kulturní prostředí, rodinné prostředí, sociální status, frustrace, alkohol a drogy, aktuální prostředí, davové chování. Častěji v těchto souvislostech vykazují agresivní chování muži.

Je tedy zřejmé, že se musí vždy sejít mnoho vlivů včetně očekávání, se kterým ke sledování zápasu přistupujeme. Čím větší je míra identifikace s klubem či osobou sportovce, čím je důležitější přání, aby uspěl, tím více narůstá pocit zmaru, pokud se to nedaří.

V tomto ohledu může identifikace dojít tak daleko, že fanoušek neunese prohru a vybíjí si emoce v nějakém agresivním aktu, či upadá do beznaděje a sahá například k alkoholu.

Je však zajímavé, že větší agresi vykazují vždy fanoušci vítězného týmu, což může souviset například i s aktuálně zvýšenou hladinou testosteronu, alkoholem, skupinovými emocemi a davovým chováním, kdy se snižuje racionalita a zábrany.

 
Proč se nechávají lidé, kteří se běžně o sport nezajímají, v době významných utkání (mistrovství světa, olympiáda…) strhnout a stávají se z nich velcí fandové?

 Čím více se takové podniky medializují, hovoří se o nich, věnuje se jim pozornost, interpretují se i z hlediska politického a ekonomického, tím více vzniká v lidech přesvědčení, že je důležité se na nich nějak podílet. Otevírá se vždy i otázka národní, šance prezentovat se ve světě – reprezentovat ve všech smyslech tohoto slova.

V pozadí je také vždycky prezentace sportovních či olympijských ideálů, které se ale v posledních letech, bohužel, čím dál více vyprazdňují.

Mluví se o tom, kdo vyhrál, kdo prohrál, novináři mají spoustu „příběhů“, lidé mají možnost odreagovat se a prožívat něco jiného než je každodenní realita, mohou také zažívat pocit, že je něco spojuje a nějak přesahuje, participují na něčem velkém.

Prožívají hrdost a zklamání, mluví o tom. To pak zasahuje i ty, co se o sport moc nezajímají, ale mají možnost být s ostatními, povídat si, prožívat a sdílet.

Dobré je, že v takových chvílích mohou mít lidé k sobě blíž. Smutné je, že na to potřebujeme třeba olympiádu.

Řádění „rowdies“ v Jihlavě

 Na stadionu v Jiráskově ulici bývá čas od času při fotbalových utkání FC Vysočina rušno. JL vybraly tři momenty, kdy fanoušci, tzv. „rowdies“, výrazně překročili únosnou mez.

5. červen 2008:
Fotbalisté Opavy ztratili na Vysočině postup do nejvyšší soutěže, což jejich fanoušci neunesli.
V závěru utkání naházeli na trávník dýmovnice a světlice a zápas musel být na několik minut přerušen. Na zasahující policisty pak mimo jiné létaly betonové kvádry.
Majetková škoda byla vyčíslena na 50 tisíc korun.

25.  květen 2011:
Zatím největší incident na jihlavském stadionu. Po skončení finále českého poháru mezi Mladou Boleslaví a Olomoucí vtrhli fanoušci přímo na hrací plochu a bušili do sebe pěstmi.  Zasáhnout museli policejní těžkooděnci. Příznivci hanáckého klubu mimo to demolovali svůj sektor.
Škoda činila téměř 200 tisíc korun.

21. říjen 2012:
Chuligáni fandící pražské Spartě se představili v celé své kráse. Ničili oplocení hostujícího sektoru, oháněli se pyrotechnikou a vytrhávali sedačky.
Pořadatelé je částečně zklidnili vodním proudem z hasičské hadice. Za tento zákrok zaplatil jihlavský klub pokutu 30 tisíc korun.
Škoda způsobená fanoušky dosáhla výše 21 tisíc.

Diskuze k článku