Antonín Zvěřina
region
tel.:+420 567 578 034
mobil:+420 736 193 623
zverina@jihlavske-listy.cz

Varhany učarovaly Tomáši Nováčkovi z Třebíče již od dětství. „V dětství jsem chodil do kostela u svatého Martina, ale i na Jejkov a do Baziliky. Nedíval jsem se často dopředu, ale pozoroval varhaníka,“ vzpomíná.

Samozřejmě se na ně chtěl naučit hrát. Začal chodit do Základní umělecké Třebíč na akordeon a do školy Resonance na elektronické klávesové nástroje.

Pak následovala základní umělecká škola v Brně se zaměřením na církevní hudbu. „Součástí byl předmět nauka o varhanách,“ říká.

Tomáš se dostal ke knížce Vratislava Bělského, kde popisuje, jak varhany fungují a jaké jsou jejich typy. „Začal jsem se pod dojmem této knihy o historické nástroje a o jejich konstrukci zajímat,“ vysvětluje.

Připouští, že jeho zájem směřoval i k nástrojům současným. Začal se ale seznamovat s varhanami ve svém okolí a zjistil, že mnoho z nich není v dobrém stavu.

Když dokončil průmyslovku, obor mechanik silnoproudých zařízení, začal Tomáš uvažovat o tom, že by si doplnil vzdělání o varhanařině.

Dvě okolnosti

„Sešli se ale dvě okolnosti, které vše změnily. Udělal jsem přijímačky na vysokou školu a druhá byla ta, že tehdejší varhanářská škola v Krnově otevírala kurz pro stavbu varhan,“ naznačuje.

Nakonec se ale nesehnal patřičný počet zájemců. Napsali mu, že by v oboru mohl studovat dálkově s maturitou, protože se změnila legislativa.

„Školné se zvýšilo na dvojnásobek a já měl v kapse přijímačky na JAMU,“ poukazuje Tomáš.

„Řekl jsem si, vysoká škola je vysoká škola, takže jsem jí dal přednost a myslel si, že varhanářem budu až v příštím životě,“ pousměje se Tomáš.

Absolvoval JAMU, stal se nejprve bakalářem a později magistrem. Psal se rok 2009 a církev začala uvažovat, co s varhanami v třebíčském kostele svatého Martina.

„To byly ty, které jsem kdysi nadšeně pozoroval,“ říká Tomáš. Tehdy se začala vybírat firma, která by stavbu nového nástroje provedla.

Zájemci se vydali do Prahy do břevnovského kláštera, kde si prohlédli práci varhanářské firmy, která nakonec postavila i varhany v kostele svatého Martina v Třebíči.

„Tehdy jsem měl v Praze možnost si všechno v tamních varhanách prozkoumat,“ podotýká Tomáš. A najednou se mu touha stát se varhanářem zase vrátila.

„Začal jsem uvažovat, zda by to nyní nešlo,“ nastiňuje Tomáš. V té době už pracoval jako učitel v třebíčské základní umělecké škole, kde začal vyučovat, kromě jiného, i hru na varhany.

Sen se splnil

Zavolal do Krnova a tam mu řekli, že do školy může od září 2011 nastoupit na dálkový maturitní obor. Školu ukončil v roce 2013.

„Zkouška sestávala z teoretické a praktické části. V první jsem si musel připravit asi pětadvacet otázek z konstrukce varhan,“ naznačuje Tomáš.

V praktické části musel vyrobit některý varhanní díl. Tomáš si vybral zásuvkovou vzdušnici pro třírejstříkový pozitiv. Nakonec po domluvě se zkušeným varhanářem sáhl po historickém způsobu zhotovení.

„Po barokním, který je těžší a náročnější,“ zdůrazňuje Tomáš. Zhotovení se mu podařilo a získal potvrzení, že může varhany opravovat.

„V té době jsem byl oslovený, zda bych se nepodíval a případně neopravil harmonium v třebíčské synagoze. To byla vlastně moje první práce po studiu,“ vysvětluje Tomáš.

Netají, že si musel také sehnat prostory, aby práci mohl vykonávat.  

Musel si také pořídit základní stroje a nářadí. „To je proces, který neustále pokračuje,“ vysvětluje Tomáš. Velice ho potěšila nabídka, aby se přijel podívat na varhany do Znojma ke svatému Michalovi.

„Ty nehrály asi deset let a byly ve velice špatném stavu. To už se jednalo o tak velkou zakázku, že jsem začal spolupracovat s dodavateli,“ poznamenává Tomáš.

Má velkou radost, že se mu práce podařila a varhany dnes patří k těm nejspolehlivějším ve Znojmě. Po této zkušenosti se ozývali další zájemci.

Opravoval varhany v kostele v Horním Újezdě u Třebíče, v Urbanově u Telče či v Uhřínově u Velkého Meziříčí. Nabídky pokračovaly z Nových Syrovic, z Předína a z Kamenice.

Nyní pracuje na varhanách v Krahulově a v Brankovicích.

Má radost, že vždy narazil na výborné lidi, kteří mu zakázku nabídli. Třeba v Urbanově u Telče byl ubytovaný na neobydlené faře a tamní varhaník s rodiči se o něj výborně starali.

„Varhaníci většinou mají k nástroji velice pěkný vztah a mají zájem, aby se co nejlépe opravil,“ podotýká Tomáš. Doplňuje, že často přiloží i ruku k dílu.

Připouští, že na opravené varhany si vždy zahraje jako první. Myslí, že je to pro něj výhoda, protože někteří varhanáři na ně hrát neumí.

Diskuze k článku