David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

  „Doufám, že se nikde neobjeví nějaké fotky. Kolem soudu se už pohybuju hodně dlouho na to, abych nevěděla, že když nemáte náš souhlas, že na to nemáte právo,“ říká důrazně po skončení čtvrtečního hlavního líčení před budovou jihlavského Okresního soudu partnerka právě nepravomocně odsouzeného profesionálního řidiče Zdeňka Poláčka (51) z Kladenska. Toho žalobce Miroslav Novák viní z přečinu obecného ohrožení z nedbalosti. 

  Píše se 3. září loňského roku, a Poláček coby řidič kamionu vjíždí krátce po 13. hodině na železniční přejezd v Předbořské ulici v Lukách nad Jihlavou. V té době už, podle žalobce, dávno blikají červená výstražná světla a funguje i zvuková signalizace.

  Přesto, i podle výpovědí svědků, obžalovaný vůbec nezastavuje a vjíždí na železniční přejezd ve chvíli, kdy místem právě projíždí rychlostí zhruba 75 km/h rychlík mířící z Brna do Plzně.

  Dojde ke střetu. Bílá kabina tahače se utrhne a končí na stráni, několik metrů od místa nárazu. Zbylou část nákladního automobilu tlačí vlak před sebou dalších několik desítek metrů. Řidič tahače je po kolizi při vědomí, hlavu má ale celou od krve.

   Jako první k němu přibíhá řidič bagru, který si za přejezdem v tu chvíli trhá ze stromu ořechy. „Říkal, že se mu špatně dýchá, chtěl zvednout hlavu, tak jsem mu ji podložil jeho spacákem,“ čte z policejního protokolu soudce Vladimír Sova.
Strojvedoucí rychlíku při výslechu na policii do protokolu uvádí, že k nárazu došlo tak rychle, že stačil zatáhnout jen za rychlobrzdu a schovat se pod ovládací pult. Pak už prý došlo k nárazu.

  Další zaměstnankyně Českých drah, která se nacházela v první vlakové soupravě, do protokolu vypověděla, že když vlak začal prudce brzdit, musela se zapřít, aby nepřepadla na druhou stranu. Náraz prý necítila, ale viděla, jak kolem jednotlivých vagónů létají kusy z náklaďáku.

  Obžalovaný tvrdí, že v době, kdy vjížděl na přejezd, světelná výstražná signalizace nefungovala. „Porušil jsem předpisy tím, že jsem se dostatečně nepřesvědčil, zda mohu bezpečně dál pokračovat v jízdě,“ vrací se k rok staré události řidič s tím, že až když vjel na přejezd, uslyšel zvukové znamení. „Takové to cinkání,“ popisuje před soudem.

  „Snažil jsem se přejezd okamžitě opustit, jenže pak už přišla rána,“ vzpomíná na střet s vlakem, ve kterém v té chvíli cestovalo asi 20 lidí, včetně zdravotní sestry, která následně šoférovi poskytla první pomoc. Nikomu jinému se nic nestalo.
„Je to zázrak,“ říká v závěrečné řeči státní zástupce Novák a podotýká, že to, co se děje v poslední době na železničních přejezdech, je katastrofa a hrůza. „I kdyby na tom železničním přejezdu vůbec nic nesvítilo, tak není pochyb o tom, že vše zavinil obžalovaný, a to bez diskuze. Navíc ta signalizace byla v pořádku. Tvrzením obžalovaného, že nefungovala, jsem velmi nepříjemně překvapen, stejně jako postojem k celé věci,“ říká žalobce.

  „Rozhodně to není tak, že světelná a zvuková signalizace se zapne bezprostředně před tím, než tam někdo vjede. Ta houká a svítí nějakou dobu,“ opírá se o závěry šetření Správy železniční a dopravní cesty. „Je proto katastrofa, že profesionální řidič vjede na železniční přejezd takovým způsobem, jakým tam obžalovaný vjel. Postoj obžalovaného je pro mě naprosto nepřijatelný,“ míní žalobce.

  V závěrečné řeči obžalovaný souhlasí s žalobcem že vina za dopravní nehodu je zcela na jeho straně. Ohledně funkčnosti světelné signalizace na přejezdu svá dřívější tvrzení trochu koriguje. „Netvrdím ale, že signalizace nesvítila. Tvrdím, že si nejsem vědom, že by svítila. Jsem rád, že se nikomu nic nestalo. Neměl jsem důvod ani k sebevraždě nebo k sebepoškození. Byla to souhra špatných náhod,“ míní obžalovaný.

  Soudce Sova Poláčka za přečin obecného ohrožení z nedbalosti potrestal trestním příkazem, ve kterém mu vyměřil roční trest podmíněně odložený na zkušební dobu dvou let a tři roky zákazu řízení všech motorových vozidel.

  „U jihlavského soudu budeme mít vždy na paměti tu situaci, kdy se  nad řidičem autobusu slitoval Okresní soud v Havlíčkově Brodě, neuložil mu trest zákazu činnosti a on se mu odměnil tím, že o půl roku později přejel jako řidič autobusu na náměstí v Jihlavě dvanáctiletou holku a zabil ji,“ okomentoval rozsudek soudce.
Připomněl, že obžalovaný se k případu staví tak, že žádná červená světla na přejezdu neviděl.

  „O takového řidiče na našich silnicích prostě nemáme zájem.  naprosto selhal nejenom v tom, jak se choval jako řidič  na železničním přejezdu, ale selhal i jako chlap, který není schopen na rovinu říct, že udělal totální blbost a vjel na železniční přejezd v době, kdy na něj vjet neměl,“ doplnil Sova.

  Jenže Poláček s verdiktem nesouhlasil, a proti rozhodnutí soudce si podal odpor. Případ se tak musel projednat v rámci hlavního líčení, které skončilo se stejným výsledkem. Rozsudek ale není pravomocný. Státní zástupce se sice práva na odvolání vzdal, ale obžalovaný si pro jeho podání ponechal lhůtu.

  „Při dnešním postoji obžalovaného je mi až líto, že jsem trestní příkaz tehdy přijal, ale nebudu tady teď dělat nějaké velké obraty, i když mi trest přijde mírný,“ komentoval postoj obžalovaného státní zástupce.

Diskuze k článku