5 minut svobody
Dnes, 22. srpen23:45 › 00:40
25. srpna 2013, pětačtyřicet let po dnes už legendární demonstraci osmi sovětských občanů proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa, stála Natalija Gorbaněvská na popravčím místě na Rudém náměstí v pravé poledne znovu. Spolu s ní transparenty rozvinulo asi deset dalších lidí. Mezi nimi například i Sergej Šarov-Delone, bratranec jednoho z tehdejších účastníků dnes už zesnulého Vadima Delone, nebo bohemistka Nina Falkovskaja. Přesto, že nebylo úplně teplo, Natalija Gorbaněvská stála uprostřed demonstrujících v černém tričku s krátkým rukávem a na zádech měla fotografii svého tehdejšího transparentu ZA VAŠI A NAŠI SVOBODU. Na dětském prostěradle napsaná parafráze hesla polských povstalců se stala symbolem celé protestní akce. Prohozením přivlastňovacích zájmen Gorbaněvská postavila svobodu těm druhým na první místo, čímž svobodu vlastní podmínila svobodou těch ostatních. Bylo velmi zřejmé, že tento projev svobody pro samotné účastníky skončí ztrátou svobody ve fyzickém slova smyslu. V sobotu 7. 12. 2013 se před budovou Českého rozhlasu u pamětní desky událostem srpnové okupace v roce 1968 sešlo několik desítek lidí, aby zapálili svíčky za Natálii Gorbaněvskou, která zemřela v Paříži 29. listopadu 2013. Přišli se rozloučit s disidentkou, jejíž osud s touto zemí navždy spojila několikaminutová protestní akce 25. srpna 1968 na Rudém náměstí v centru Moskvy vyjadřující nesouhlas s okupací Československa. Podobná setkání proběhla ve stejnou dobu na dalších místech republiky. Na shromáždění přišli pod ukrajinskými vlajkami i ti, kteří chtěli podpořit proevropské směřování Ukrajiny.
 

Jaromír John Večery na slamníku Tetička Lála
Dobré čtení Zdeňkovi a čtenáři (i ostatním) přeje fotrák

No nazdar. Když tam jezdily takové "osobnosti", tam muselo být potom nablito.
To se nedivím, že tam soudruh Rozehnal nejezdil. On byl totiž estét !
čtenář | 2016-08-23 18:25:05 | Reagovat
-------------------------------------------------
Na hradě Roštejně byl  kastelánský byt Hoškových.
Paní Hošková byla také jako F. Hoffmann,  ředitelkou jihlavského musea. Psát o interiéru podobných osobností:  „tam muselo být potom nablito, “
Ukazuje morálně-psychickou úroveň anonymního psychopata.
Motivace anonyma „čtenář“ je taková, že se pod tyto adresné sprostoty a rafinované jízlivosti  nemůže podepsat, natož, aby se jako občan Jihlavy s někým setkal.
Stud mu chybí, zbabělost nikoli.
Nejde o sprostá slova, ale o sprosté pomluvy.
Zdeněk Gryc

V roce2003 byl Havlovi usnesením Senátu a Poslanecké sněmovny propůjčen Řád T. G. Masaryka a Řád Bílého lva I. třídy. Senát ve svém usnesení také schválil formulaci „Václav Havel zasloužil se o stát“ po vzoru zákona o zásluhách T. G. Masaryka.

Působení v disentu je uvedeno ve Wikipedii:
"Po potlačení Pražského jara musel Václav Havel opustit divadlo a jeho díla se v Československu přestala vydávat a hrát. Byl však již autorem uznávaným i v zahraničí – již roku 1968 obdržel Velkou rakouskou státní cenu za evropskou literaturu a dvakrát v New Yorku získal cenu Obie za hry Vyrozumění (1969) a Ztížená možnost soustředění (1970).[13] To pro něho v následujících dvaceti letech normalizace znamenalo jistou finanční nezávislost a podporu světového veřejného mínění, kdykoli byl komunistickým režimem za své názory vězněn.
K prvnímu výročí obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy, 21. srpna 1969, vyšla petice Deset bodů ostře odmítající okupaci a její politické a kulturní důsledky. Spolu s ostatními prominentními signatáři byl policií vyšetřován a později obviněn z „podvracení republiky“. Ještě koncem roku 1969 však byl uveřejněn Havlem uspořádaný sborník prací osmnácti autorů Podoby 2.[14]
V roce 1972 podepsal další spisovatelskou petici, požadující propuštění politických vězňů. Roku 1974 devět měsíců pracoval v trutnovském pivovaru jako dělník. V následujícím roce založil samizdatovou strojopisnou ediční řadu pro nezávislou literaturu Edice Expedice a uveřejnil otevřený dopis prezidentu Husákovi, ve kterém kritizoval stav „normalizované“ společnosti, plné strachu, zbavené svobody a sebereflexe.[15] V listopadu 1975 proběhla premiéra další Havlovy hry Žebrácká opera, kterou bez uvedení jména autora nastudovalo amatérské divadlo Na tahu v režii Andreje Kroba.[16]
„  
V roce 1976 začal komunistický režim pronásledovat hudebníky z nezávislé rockové scény. Čtyři nekonformní umělci z okolí skupiny The Plastic People of the Universe byli uvězněni a Václav Havel se spolu s Jiřím Němcem a dalšími postavil na jejich obranu. Vlna solidarity světové veřejnosti i domácích disidentů, kterou pomohli vyvolat, vedla ke vzniku občanské iniciativy Charta 77, zaměřené na dodržování lidských práv, jež své první prohlášení datovala k 1. lednu 1977. Václav Havel se – spolu s Janem Patočkou a Jiřím Hájkem – stal jedním z prvních mluvčích Charty. Následkem toho strávil v lednu až květnu 1977 pět měsíců ve vyšetřovací vazbě, v říjnu pak byl odsouzen za poškozování zájmů republiky v cizině na 14 měsíců podmíněně, další vyšetřovací vazba ho čekala v lednu až březnu 1978.[17]
V dubnu 1978 se stal spoluzakladatelem a mluvčím Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), který v Československu monitoroval případy politických vězňů a zasazoval se o jejich propuštění. Téhož roku uveřejnil esej Moc bezmocných, analýzu fungování komunistického režimu a zároveň program nenásilného odporu vůči němu. Byl tehdy také jedním ze signatářů prohlášení Sto let českého socialismu, podle něhož československý režim, který se označoval jako socialistický, nedostál požadavkům dělnického hnutí formulovaným před sto lety.[18] V květnu 1979 byl Havel spolu s ostatními členy VONS zatčen a strávil následujících pět měsíců ve vazbě. Odtud začal psát své ženě dopisy, které se staly základem knihy Dopisy Olze, vydané roku 1983. V říjnu 1979 se konal proces se skupinou disidentů a Václav Havel byl za podvracení republiky odsouzen na čtyři a půl roku nepodmíněně. Podle biskupaVáclava Malého tehdy Havel dostal nabídku vyhnout se vězení a působit jako dramaturg v New Yorku, kterou se ale rozhodl přijmout pouze tehdy, kdyby byli osvobozeni i všichni ostatní členové skupiny.[19] Od podzimu 1982 trpěl opakovanými zápaly plic. V únoru 1983 mu byl výkon trestu ze zdravotních důvodů přerušen,[20]poté byl ještě v domácím vězení.[21]

Celkem asi pět let pobytu v komunistickém vězení trvale zhoršilo jeho zdraví, zároveň však mezinárodní vlna solidarity zvýšila jeho prestiž doma i v zahraničí.
 
V době normalizace nepřestával psát divadelní hry, které však tehdy mohly být uváděny pouze v západních zemích. Mezi jeho jevištní díla té doby patří napříkladHorský hotel (1976), Largo desolato (1984) a Pokoušení (1985). Nadále aktivně podporoval samizdat; roku 1987 se podílel na vzniku samizdatových Lidových novin a zůstal jejich častým přispěvatelem a členem redakční rady.[23]
V roce 1988 se Václav Havel stal členem Českého helsinského výboru, který sledoval dodržování lidských práv, a 10. prosince 1988 vystoupil na první oficiálně povolené manifestaci opozičních seskupení v období normalizace, která se u příležitosti Mezinárodního dne lidských práv konala na pražském Škroupově náměstí. Dne 16. ledna 1989 byl zatčen za účast na demonstraci během Palachova týdne a v únoru odsouzen k devíti měsícům vězení, po odvolání byl trest snížen na osm měsíců; podmíněně propuštěn byl již v květnu. V červnu 1989 stál u zrodu petice Několik vět. V září se stal mluvčím Charty 77 za uvězněného Alexandra Vondru. Naposledy zatčen byl v říjnu 1989, brzy na to však byl propuštěn na svobodu.[24]
Dne 15. října 1989 byla Václavu Havlovi v jeho nepřítomnosti udělena významná Mírová cena německých knihkupců. Slavnostního aktu v bývalém kostele sv. Pavla (Paulskirche) ve Frankfurtu nad Mohanem za účasti nejvyšších představitelů Spolkové republiky Německo se Havel nemohl zúčastnit. Jeho děkovnou řeč za něj přednesl filmový herec Maximilian Schell.
Na podzim 1989 se na oslavách 30. výročí divadla Semafor seznámil s Dagmar Veškrnovou, svou pozdější druhou manželkou. Seznámil je Jiří Suchý.[25]"
----------------------------------------------------
Ocenění:
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam ocenění Václava Havla.
Václav Havel byl nositelem státních vyznamenání řady zemí světa, mnoha cen za uměleckou tvorbu i občanské postoje a desítek čestných doktorátů.[48] 24. května 1997 obdržel na Pražském hradě jako první Čestnou medaili T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu a jeho uskutečňování od Masarykova demokratického hnutí, které v roce 1989 pomáhal založit. V roce2003 byl Havlovi usnesením Senátu a Poslanecké sněmovny propůjčen Řád T. G. Masaryka a Řád Bílého lva I. třídy. Senát ve svém usnesení také schválil formulaci „Václav Havel zasloužil se o stát“ po vzoru zákona o zásluhách T. G. Masaryka.[49][50]
Dne 19. prosince 2011 vláda ČR vypracovala návrh Zákona o zásluhách Václava Havla. Poslanci návrh zákona schválili 1. února 2012, senátoři 29. února 2012. Prezident Václav Klaus zákon podepsal 16. března 2012.
Václav Havel byl několikrát navržen na Nobelovu cenu míru.[51] Byl také čestným členem Římského klubu.[35]
vložil:Zdeněk Gryc

 

Pořád lepší je zapáchat Tapózou, než lubrikantem nebo aspoň Indulonou, jak tak činí někteří politici se svou hlavou před návštěvou jisté soudružky neomarxistky.