Pět let uplyne 25. srpna od vzniku vysočinské pobočky Bílého kruhu bezpečí (BKB) v Jihlavě, pomáhající obětem trestných činů. Za tu dobu řešila její poradna bezmála dva tisíce (přesné číslo ke konci letošního června bylo 1.826) případů klientů v nouzi.
„Počet lidí, kteří se na nás obrací, pořád narůstá. To číslo je pomyslnou špičku ledovce. Osob, které potřebují podat pomocnou ruku, je mnohem více, ale stydí se, nebo o naší případné pomoci ani neví, a zbytečně se tím nechají zdeptat,“ řekl Antonín Křoustek, vedoucí poradny a případový manažer.

Příkladem budiž jedna okradená seniorka. Než v supermarketu vyskládala zboží na pokladní pult, neznámý „chmaták“ jí sebral peněženku.

„Měla v ní pár stovek. Pro někoho pakatel, pro seniory mnohdy poslední peníze. V jednu chvíli ta paní dostala několik „facek“. Největší na informacích, kde se ptala, jestli nemají záběry z bezpečnostních kamer. Personál jí řekl, že kvůli takové částce nebude nic hledat,“ přiblížil Křoustek.

Seniorka podle jeho slov po návratu domů zahořkla na celý svět „A nebýt sousedů, kteří ji dlouho neviděli, a zavolali nás, možná by ta paní do konce života už nevyšla z bytu,“ dodal manažer.

Případ měl dobrý konec. BKB poskytl seniorce nejen psychickou podporu. „Společně jsme zašli na policii, ta přijala trestní oznámení, vyžádala si záběry z kamer a nakonec zloděje dopadla. Peníze pochopitelně byly fuč, ale pro tu paní šlo o velký životabudič, protože se dočkala spravedlnosti.“ 

Bílý kruh bezpečí si podle Antonína Křoustka zakládá, na rozdíl od jiných poraden podobného typu, na komplexnosti. „Nejde nám o to někoho osobně vyslechnout, udělat čárku do statistik a vykázat čísla. Chceme lidem co nejvíce pomoci. Velkou pomocí je například to, že doprovázíme oběti kriminality i na jednání na policii a k soudu. Jsou případy, kdy náš kontakt s klientem trvá až dva roky,“ zdůraznil
Poradna BKB v Jihlavě funguje od roku 2012. O její chod se stará 23 dobrovolných pracovníků, včetně právníka či psychologa. Jak už bylo zmíněno, slouží jako útočiště obětem trestných činů, respektive „zvláště zranitelným obětem“ (ZZO).

Do této skupiny patří osoby mladší 18 let, lidé, kteří pro svůj hendikep hůře zvládají následek trestného činu, oběti obchodu s lidmi a sexuální trestné činnosti.

„My zastáváme názor, že sem patří rovněž senioři okradení ve svých bytech. To se bavíme o těch případech, kdy u nich zazvoní neznámá osoba s vymyšlenou legendou, že jim například nese přeplatek za elektřinu, plyn či vodu, a přitom jim z kredence sebere úspory,“ dodal manažer.

Lidé se podle něj nesmějí bát požádat o podporu a pomoc. Ta přitom mnohdy nemusí mít jenom psychologický a právní rozměr.

„Zprostředkovali jsme už jednačtyřicet žádostí o poskytnutí peněžité pomoci od státu, kdy poškozené osoby mohly od státu získat celkovou částku ve výši přibližně čtyři miliony korun,“ prozradil Křoustek a uvedl příklad.

„Jako tátu od rodiny vás někdo zmlátí na ulici, zlomí vám ruku a vy tři týdny marodíte. Policie to vyšetří, ale na tom útočníkovi si mnohdy nic nevezmete. Stát přitom garantuje určitou finanční pomoc za to, že vás neochránil. Jenomže tohle, a spoustu dalších věcí, lidé neví. A přitom stačí nebát se požádat o pomoc.“

Diskuze k článku