Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Mgr. Lucie Poláková v rámci Univerzity třetího věku na VŠPJ vyučuje předmět Arteterapie – psychologie. Letos jej závěrečnými pracemi ukončilo 15 studentů-seniorů. Všem bylo více než 50 let.

 
Mohou vůbec vaši studenti propadnout? A jak to je s „vysvědčením“?

Studenti samozřejmě nemohou propadnout tak, jak je to možné na základní či střední škole. Ale tím, že nesplní podmínky pro udělení zápočtu, mohou daný předmět opakovat. Studenti získávají potvrzení o absolvování, nikoliv však akademický titul.

Jaké téma závěrečných prací jste tedy pro studenty Univerzity třetího věku letos zvolila?

Každý rok vybírám pro své studenty téma, které by obohatilo především je samotné. Letos jsem se poprvé rozhodla vyzkoušet s nimi malý průzkum na téma, které se týká jejich věkové skupiny (senioři) a které zároveň zajímá i je. Někteří se tak zaměřili na téma nakupování, jiní na životní styl seniorů, víru nebo i spokojenost žen nad 50 let. Studenti se museli nejprve naučit, jak sestavovat dotazník, a poté museli sehnat minimálně padesát respondentů. To byla podmínka, aby byl průzkum alespoň trošku objektivní. Studenti na to měli celý letní semestr.

Proč téma „průzkumu“?

Seniorů v dnešní společnosti přibývá a je dobré vědět, jaký mají názor na dnešní společnost, co si myslí o některých tématech, a ještě zajímavější je, pokud odpovědi na své otázky hledají oni sami. Přece jen mají k ostatním seniorům mnohem blíž než my, kteří jsme o generaci či dvě mladší. Navíc se ptají na témata, která je opravdu zajímají, takže jsou ve svém dotazování houževnatější a pečlivější.

Překvapily vás něčím práce studentů?

Nejprve jsem byla překvapena volbou některých témat, např. Senioři a alkoholismus, Senioři a očkování anebo Jak vidíme mladou generaci. Očekávala jsem spíše rutinní témata běžného života jako nakupování nebo cestování. Myslím, že oni sami byli příjemně překvapeni, co vše se nám na základě průzkumu ukázalo.
Někteří se pouze utvrdili ve svých domněnkách, jiní ovšem získali naprosto jiný náhled na zvolené téma, jako jedna studentka, která byla přesvědčena, že senioři považují mladou generaci kolem 20 let za línou, avšak dotazníky ukázaly pravý opak.

Říká se, že studenti se nejen od svých učitelů učí, ale zároveň učitele obohacují. Je to tak i u vás? A čím?

Učit seniory je pro mne obrovským zážitkem již několik let, co vyučuji na VŠP v Jihlavě. Učím psychologii i arteterapii, takže se nejedná o „pouhé“ přednášky, ale v mých hodinách také často malujeme, povídáme si, věnujeme se muzikoterapii, psychologii barev a dalším nevšedním tématům.
Studenti od 50 let výše již dokáží zúročit své zkušenosti, mají jasno ve svých cílech a váží si hodnot, což u mladé generace ještě prochází určitými změnami. Hodně se ptají a dokáží si učivo rychle spojovat s konkrétními životními situacemi, které prožili. Dokáží se navzájem motivovat, pochválit se a také si pomoci. Například pokud se výuka koná venku v parku nebo u řeky Jihlavy, kam chodíme občas malovat. Ukazují mi, že i ve stáří může žít člověk vyrovnaným a radostným životem!

Je velký rozdíl učit studenty mladé a ty na Univerzitě třetího věku?

Ano, u mladších studentů má učitel často pocit, že by je měl kromě učení i motivovat, zaujmout. Udržení pozornosti bývá leckdy nadlidský úkol, zvláště máte-li slabší hlas. Studenti senioři si naopak opravdu váží všech informací, které se k nim dostanou. Jsou to pozorní a zvídaví posluchači, kteří rádi přispějí v hodině i svými vlastními zkušenostmi, což nepůsobí nijak rušivě. Vždyť i teorie vychází jen a jen z praxe! V hodinách proto hodně povídáme, srovnáváme teorii s vlastními zkušenostmi a učení se tak stává příjemnou záležitostí.

Komu lze takovou Univerzitu doporučit?

Všem, kteří jsou ochotni se dále vzdělávat a také setkávat s podobně zaměřenými lidmi. Podmínkou je minimální věk 50 let.

A chtějí se tito studenti opravdu něco naučit, nebo to vnímají třeba jen jako příležitost k setkávání?

V pořádku jsou oba motivy, jelikož v tomto věku je i setkávání vzácností. Na půdě vysoké školy se tak mohou senioři nejen dozvědět mnoho zajímavého, ale přitom se mohou také spřátelit. Studenti po hodině často společně odchází do kavárny, aby si popovídali. Pokud se navíc člověk cítí v kolektivu dobře, bývá také otevřený a mnohdy se s námi i podělí o své názory nebo životní zkušenosti, což obohacuje celou skupinu.

Není tedy pro některé Univerzita spíše psychoterapií?

Ano, i to se někdy stává. Zvláště když probíráme v rámci psychologie taková témata, jako například Jak se nenechat manipulovat, Jak se vyhnout stresu, anebo Co nám prozradí nonverbální komunikace? V rámci tohoto předmětu se tomu nelze úplně vyhnout :-).

A na závěr – učitel bývá většinou starší než jeho žáci. U vás je to právě naopak. Jak vás vlastně oslovují?

Oslovují mne „profesorko“, jelikož mám titul Mgr. - středoškolský profesor.

Práce studentů zveřejněny v tištěném vydání JL s datem 26. 7.

Diskuze k článku