Reklama
Dnes je sobota 20.04.2024     svátek má Marcela

Divadlo varuje před pohodlnou rezignací

ZDENĚK STEJSKAL jako mnich Savonarola (dole) a Richard Vokůrka jako básník, později mnich Silvio v inscenaci Země je kulatá.   Foto: HDJ, Leoš Skokan
ZDENĚK STEJSKAL jako mnich Savonarola (dole) a Richard Vokůrka jako básník, později mnich Silvio v inscenaci Země je kulatá. Foto: HDJ, Leoš Skokan

17.6.2016 Kultura/Komentáře (1), autor:
Jiří Varhaník

 

O náboženském fanatismu, davové psychóze, o násilí ve jménu vyššího principu a o důsledcích pohodlné rezignace na odpovědné občanské postoje se hraje v závěru sezóny v Horáckém divadle.

 

Docela těžký kousek! Tak nějak mnozí z diváků charakterizují poslední, šestou velkou inscenaci Horáckého divadla v končící sezóně. Drama Země je kulatá snese tuto charakteristiku svým divadelním pojetím, ale zejména tématem. 

 

Na závěr sezóny si jihlavská profesionální scéna ponechala svoji reakci na to nejkontroverznější, co naše doba přináší. Přes všechny korupční a politické kotrmelce, přes sociální i ekologické problémy, které by mohly být stejně nosné, je v naší evropské realitě tímto tématem znovu se probouzející nábožensko-politický fanatismus a neschopnost společnosti na něj adekvátně reagovat. 

 

Jak sami divadelníci podotkli, zkoušeli hru o davové psychóze a fanatismu s myšlenkami na to, jak je tato síla plíživá a všudypřítomná, a že je třeba se pořád ptát, co se to vlastně v těchto měsících a letech děje s naším lidstvím, svobodou a hodnotami.

 

Ke zhmotnění těchto pocitů tématicky recyklovali pozapomenutý text francouzského dramatika Armanda Salacroua Země je kulatá. „Recyklovali“ proto, že před osmdesáti roky hra původně vznikla jako autorovo odmítnutí nástupu nacismu.

 

Nadčasové drama

Právě bezproblémovost, s jakou lze toto drama a jeho výchozí principy naroubovat na naši současnost, je vlastně už sama o sobě tou nejsilnější zprávou, kterou HDJ zařazením hry podává.

 

A to přitom divadlo text do svého dramplánu zařadilo ihned po pařížském vražedném atentátu na redakci satirického magazínu Charlie Hebdo (leden 2015), kdy ještě nikdo netušil, jaká série dalších, náboženským fanatismem inspirovaných útoků bude následovat v Paříži, Bruselu, nejnověji ve floridském Orlandu.  

 

V situaci, kdy už lidé někdy uhýbají před sprškou frustrujících zpráv o této vlně, je možná pro leckoho náročné trávit toto těžké téma ještě v divadelním hledišti. Ale tato společenská reflexe je jedním z poslání divadla, a tak je tato gradace dramaturgické linie ze strany HDJ pochopitelná, akceptovatelná, řekněme správná.

 

Divadlo (rozumějme lidé v něm) zařazením hry vyjadřuje jasný postoj – neuhýbá, a textem hry zcela otevřeně varuje před pohodlným občanským postojem, který už mnohé z našich předchůdců  vehnal do problémů či dokonce do záhuby: „Stačí poslouchat (ty nahoře), to si člověk náramně odpočine…!“

 

Samotná hra a inscenace používá pro své sdělení obraz a situaci  Florentské republiky na konci 15. století, kdy se dominikánskému mnichovi Girolamo (Jeronýmovi) Savonarolovi podařilo zfanatizovat lid a vnutit mu svoji představu správné cesty, pravdy, spásy a záchrany, ať to stojí, co to stojí. Stálo to lidské utrpení a životy.

 

Příměr k dnešní situaci je tu více než zřejmý, z divadelního hlediska možná až příliš okatý. Obraz bohaté, karnevalem opojené medicejské Florencie v době renesance (v časech nových objevů a nových zvířat a v místě, kde jsou ke koupi ženy i myšlenky), je až trochu prvoplánovým odrazem současné blahobytné Evropy, která už desítky let žije v představě, že se vlastně nemůže nic stát.

 

Savonarolova „Kristova republika“ ve stínu svých bičů a hranic odkazuje velmi jasně k Hitlerově říši, která obdobně stála na koncentrácích a popravách. Obdobně připomíná metodu násilí, kterým svět zastrašují a štěpí současní islámští fanatikové.

 

Dvojsečný efekt

Z divadelního hlediska je zajímavostí, a pro jihlavské publikum asi novinkou, forma hry, kdy hlavní postava žije a hovoří ve vlastním světě a vůbec se nedostává do přímého dialogu s ostatními postavami – florentskými předáky i figurkami, jejichž životy přímo ovlivňuje.

 

Je to ve výsledku efekt trochu dvojsečný. Na jedné straně totiž v inscenaci skvěle stupňuje napětí a odstup, s nímž dogmatický vládce jako predátor opanovává a přehlíží své teritorium. Na druhou stranu ovšem ochuzuje ty diváky, kteří charaktery postav, jejich motivace a činy raději hodnotí sami, posuzováním osobních příběhů, činů a dějů spatřených na jevišti, než aby je přijímali v zásadě jen jako verbálně deklamované postoje.

 

Podobně rozporuplně působí některé časové skoky v ději, po nichž jsou nově nastolené situace divákovi opět spíše převyprávěny, než aby byl nucen sledovat dění na jevišti, aby nepřišel o nějaký skutečně divadelní posun, moment či nápad.

 

Země je kulatá je zkrátka inscenací velkých ploch, spíše než hrou osobních příběhů (ty se zde objevují jen v náznaku). Takovými velkými plochami jsou tu samo téma, svět vládce Savonaroly, svět Florenťanů, modernizující hudba…

 

Boží oko

Podobný charakter inscenace je ale zároveň východiskem pro zajímavý moment silných divadelních kontrastů (např. tempo života živočišných florentských figurek versus rozvláčná obludnost izolovaného panujícího mnicha).

 

Tyto kontrasty především využívá asi nejsilnější segment inscenace, a tím je její vizualita, její výprava. Mnich Savonarola v podání Zdeňka Stejskala shlíží na lid ve své kovově blyštivé kutně, podoben jakémusi kožnatému netopýru či obludnému monstru. Jako pterodaktyl se složenými křídly se posouvá po širokých  schodištích velkorysé katedrály, své jeskyně, předimenzované  nory, svého paláce, drakulovského hradu… 

 

K vertikálnímu i horizontálnímu dělení velkých ploch scény za pomoci světel v zásadě plně postačí velké schodiště a pár doplňujících prvků. I tak vznikají silné efekty. Nejsilněji z nich působí právě strohá monumentálnost katedrály s kruhovým vitrážovým oknem – božím okem. Tady je divadelním kouzlem navozen pocit lidské malosti, a na druhé straně  nekonečné velikosti a neomezené moci, jemuž vládci tak rádi a tak snadno podléhají. 

 

Technické možnosti jeviště pak umožňují už snadno a efektně vytvořit komorní hrací prostor a vrátit herce i diváka do malého světa hříšných lidských bytostí. Tady jen tu a tam něco zaskřípe - třeba než tápajícímu divákovi po minutovém dialogu dojde, že otec vlastně asi nepoznal vlastní dceru jen proto, že měla škrabošku přes oči. No dobrá, jsme v Itálii a  divadelní představivost na straně diváka je věc nezbytná. Ale přece jen, není to právě tady až trochu moc dell´arte?

 

Čistě na vkusu divákově záleží posouzení zapojení dětí z „dramaťáku“ jihlavské ZUŠky, které divadlo povolalo do postav  Savonarolovy protihříšnické armády. Autorovi tohoto textu připadá  místy trochu příliš naučené a ve výsledku rušivé.

 

 

Žijme co to dá

Hlavní dramaturgická linie letošní sezóny Horáckého divadla se tedy naplnila, a nic moc veselého to není. Divadlo po celý rok dramaturgicky pasovalo své inscenace do tématu „tady a teď“. Ohlédneme-li se za realizovanými tituly, nezbývá než poznamenat, že to naše aktuální „teď a tady“ je plné obav z dogmatiků, ze zrady, přetvářky, z absence lásky, z násilí a vlastní nepoučitelnosti lidstva. Nutně je tedy i plné nejistot a latentního i otevřeného strachu z budoucnosti.

 

Nejspíše by i sami divadelníci v tomto směru uvítali, kdyby do budoucna v tomto směru nebylo příliš o čem hrát. A co nám tedy vlastně sezónou 2015/2016 sdělili? Mimo jiné možná jednu radu - žijme teď, žijme důstojně a odpovědně, ale žijme co to dá! 

 

Armand Salacrou: Země je kulatá

Překlad: Evženie Janů

Úprava a dramaturgie: Kateřina Jonášová

Scéna: Michal Syrový j.h.

Kostýmy: Tomáš Kypta j.h.

Hudba: Petr Piňos

Choreografie: Tomáš Rychetský j.h.

Režie: Kateřina Dušková

Premiéra v HDJ 14.5. 2015

Diskuze k článku

Nový komentář

Poslední premiéra
V sobotu 14.5. t.r. byla poslední premiéra této divadelní sezony Horáckého divadla. Byla uvedena hra francouzského dramatika Armanda Camille Salacroua Země je kulatá.
Jde o náročnou hru z prostředí Florencie z konce 15. století. Hlavní postava, bratr Jeroným Savonarola, přichází do Florencie, aby hlavně očistil církev od světských způsobů života, zejména pak tehdejšího papeže známého svými milostnými aférkami.
Králem Florencie začíná Jeroným nazývat Krista, chce upevňovat lásku mezi lidmi, chce společné dobro a spravedlnost. Jeho vize se ale postupem času přestanou lidu Florencie zamlouvat. Jeroným se totiž začne stávat fanatikem, začínají se pálit knihy, lynčovat neposlušné a dokonce se zřídí dětská armáda, která má sloužit k donášení zfanatizovanému Jeronýmovi. Ten začíná postupně ztrácet svůj vliv, zejména když odmítne tzv. zkoušku ohněm, ke které je vyzván. A tak se stává obětí toho, s čím sám zacházel - davového šílenství a nakonec je upálen.
Hru jsem sledovala s velikými rozpaky. Autor chtěl na jednotlivých postavách ukázat, jak se ony staví k problému svobody a demokracie, o které začaly fanatismem Jeronýma přicházet. Ale žádná z hlavních postav, zejména mužů, nebyla přesvědčivá.
Možná to způsobilo např. to, že postava Jeronýma v podání Zdeňka Stejskala, byla převážně v pozadí hlediště a jeho proslovy k lidu byly šeptány. Nebylo rozumět ani v předních řadách. To se pak týkalo postavy lékárníka, kterou představoval Jakub Škrdla, který téměř každou repliku si huhlal pro sebe, Lukáš Matěj v postavě Bartholomea začne větu a její konec prostě "spolkne".
Silvio mnich a básník - Richard Vokůrka,  naučený text odmluvil tak rychle, jako by měl strach, že zbytek textu zapomene. Jeho  herecký výkon se stal plochým. Působil dojmem, že své postavě moc nerozumí.
Hra měla od samého začátku hluchá místa, jakoby postavy přestaly mezi sebou komunikovat. A zase to bylo jen při mužských výstupech. Všechny ženské postavy si se svými rolemi uměly poradit. Škoda, že režisérka Kateřina Dušková toto všechno podcenila a myslím si, že ani velmi hezká a podmanivá hudba Petra Piňose j.h., ani hezké, byť nadčasové kostýmy Tomáše Kypty j.h., ani jednoduchá, ale důmyslná scéna Michala Syrového j.h. nemohly představení zachránit.
Když diváci odcházejí z divadla a mezi sebou se dotazují "Co na to říkáte?, rozuměli jste jim?, líbilo se vám to?", dokonce bylo slyšet "už asi nebudu do divadla chodit!" apod., tak to něco signalizuje. Možná, že jiný režisér by si s touto v podstatě politickou hrou poradil jinak. Možná také ne. Ale pak je na dramaturgovi divadla, aby byly voleny hry dle složení hereckého souboru a jeho uměleckých možností.
Přeji celému Horáckému divadlu hezké divadelní prázdniny a přesto všechno se těším na další divadelní sezonu.

Jindřiška Šplíchalová,  Jihlava
 
admin | 2016-06-17 09:53:42 | Reagovat
Reklama
08.04.2024 KulturaSwingař z Carnegie Hall zazpívá s jihlavskou Melodií

Původem telčský swingový zpěvák Jan Smigmator bude 6. dubna hostem dvou koncertů Jihlavského smíšeného pěveckého sboru (JSPS) Melodie na jevišti Horáckého divadla v Jihlavě. Koncerty ...

Komentáře (0)
07.04.2024 KulturaNávod, jak se potěšit

REGION - Vydal jsem si ji pro radost, tvrdí náš novinářský kolega Antonín Zvěřina z Jihlavských listů. Knížečka Básničky a jiné v sobě skrývá téměř čtyři desítky textů, většinou ...

Komentáře (0)
06.04.2024 KulturaZelenkova Elegance molekuly míří z Dejvic i do kin na Vysočině

Také kina po celé Vysočině se připojí 7. dubna od 19 hodin k přímému přenosu divadelního představení z Dejvického divadla v Praze Elegance molekuly. Letošní „dejvická“ projekce po ...

Komentáře (0)
05.04.2024 Kultura Výprava ze školy Havlíčkova si užila hudební zážitek v Rudolfinu

Také letos se žáci ZŠ Havlíčkova Jihlava vypravili do Prahy, aby se zapojili do vzdělávacích programů České filharmonie. Podle pedagožky Aleny Hromádkové je tato aktivita žáků jihlavské ...

Komentáře (0)
04.04.2024 KulturaZelené prasátko a Je to, jak to je, De Facto Mimo hraje v DIODu

Jihlavské divadelní studio De Facto Mimo (DFM) v dubnu dvakrát uvede své inscenace v sále domovského divadla DIOD. Nejprve uvedou dramatik, režisér a herec Martin Kolář a spol. 7. dubna od ...

Komentáře (0)
03.04.2024 KulturaDuben Na Kopečku nabídne přednášky, divadlo i Hoptropáky

Na duben připravilo jihlavské Divadlo Na Kopečku žánrově pestrý program koncertů, přednášek a besed. Hrát se bude také divadlo. • Dubnový program kulturního domu v areálu Psychiatrické ...

Komentáře (0)
02.04.2024 KulturaZoo očekává kočkodany Rolowayovy, lety dravců ustupují chovu malých koček

Zoologická zahrada Jihlava chová přes 250 druhů zvířat. Za sebou má úspěšný chovatelský rok 2023. Pro ten letošní chystá v této rovině několik změn a novinek. Loni zahrada zaznamenala ...

Komentáře (0)
31.03.2024 KulturaZámecké muzeum v Telči má za sebou po rekonstrukci první návštěvnickou zimu

Po bezmála čtyřech letech prací se loni završila náročná a nákladná kompletní rekonstrukce Státního zámku v Telči. Zámek je znovu v provozu od loňského srpna. Díky novým expozicím ...

Komentáře (0)
30.03.2024 KulturaO vzdělávání v zoo je extrémní zájem, letos představí třeba přírodu Vietnamu

JIHLAVA (jv) - Zoo Jihlava loni zaznamenala návštěvnický rekord 354.724 lidí. Rekordů dosáhla také ve své vzdělávací činnosti. Jak uvedla vedoucí vzdělávacího centra PodpoVRCH v Zoo ...

Komentáře (0)
29.03.2024 KulturaVčelí vernisáž

Sto let včelaření na Vysočině je tématem výstavy, která začne ve čtvrtek 28. 3. v 17 hodin v Galerii Smrčná, v suterénu tamního úřadu. Výstava pod titulem Tajnosnubná představí ...

Komentáře (0)
26.03.2024 KulturaObrazy jihlavského malíře Jakuba Tomáše otevírají nové prostory Asya Geisberg Gallery na Manhattanu

Jihlavský malíř Jakub Tomáš vystavuje do 13. dubna v Asya Geisberg Gallery v New York City. Jeho sólovým projektem na téma člověk a umělá inteligence otevřela galerie své nové prostory na ...

Komentáře (0)
25.03.2024 KulturaKlukanova výstava nás vede na Island

o 1. dubna je v jihlavské Kavárně Muzeum na Masarykově náměstí k vidění výstava jihlavského fotografa Petra Klukana. Autor na více než dvou desítkách fotografií představuje ochutnávku ...

Komentáře (0)

Reklama
© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. Výroba www stránek a eshopů
S-Rank (www.seznam.cz) www.i-asap.net