Ladislava Brabencová
editor, šéfredaktor webu
tel.:+420 567 578 038
mobil:+420 737 587 692
brabencova@jihlavske-listy.cz

  Manželství je více než kus papíru. Heslo, pod kterým se příští týden koná už desátý ročník kampaně Národní týden manželství. I na Vysočině se k ní uskuteční řada akcí. Například přednáška mediálně známého římskokatolického kněze Zbigniewa Jana Czendlika.

  Co vy a svatby? Máte představu, kolik párů jste již oddal?

  V Česku už jsem už více než dvacet let, a tak jsem si dělal statistiku. Odhaduji, že jsem zvládnul přes 1200 křtů a přes pětistovku svateb.

  Jste tedy tím správným člověkem, který může poradit, s čím mají páry do manželství vstupovat.

  Nejdůležitější je uvědomit si, že lidé do manželství vstupují kvůli tomu, aby založili rodinu. Že do svého vztahu přivedou děti, a budou společně prožívat své radosti a bolesti.

  Není dobré být sám. A vždy, když s někým sdílíme starost, je to dobré. Partner nám pomáhá prožít to špatné a zlé.

  A pochopitelně, stejně to platí, i když prožíváme něco krásného. Je to tak?

  Samozřejmě. Člověk – to je spojení muže a ženy. Muž potřebuje ženu, aby mohl být mužem, a žena potřebuje muže, aby mohla být ženou.

  Zvládne každý být man-želem, manželkou?

  Z těch zkušeností, co mám, tak ano. I když je pár lidí, u kterých by bylo dobré, aby žili v celibátu a do manželství nevstupovali… Manželství je výzvou pro každého. Musí se na něm pracovat a vztahu se věnovat.

  Víte, spousta lidí se věnuje své kariéře, získávání titulů, místo aby své úsilí věnovali poznávání se s partnerem.

  Tolerance a respekt – to je to pravé a nejnutnější pro klidný a spokojený svazek manželský?

  Myslím, že to platí, a ještě bych přidal svobodu. Dobrovolný vstup do manželství neznamená dobrovolně vstoupit do nějakého otroctví. Jedním z největších darů, který jsme od Pána Boha dostali, je dar svobody. A láska, aby se mohla rozvíjet, tak svobodu potřebuje. Říkám, že svoboda je půda, na které láska roste.

  Proto svobodu považuji za jednu z nejdůležitějších záležitostí v manželství.

  Jinými slovy, manželství není o chomoutu...

  Přesně tak. A pokud se partneři snaží svobodu toho druhého omezovat, předělávat ho podle svých představ…, jejich svazek nemůže fungovat.

  Partnera přece svazkem manželským přijímáme jak s jeho klady, ale i zápory, s jeho rodinou, přáteli, známými… To je důležité si uvědomit.

  Mrzí mě, když zavolám kamarádovi, kterého jsem oddával: „Pojď, zajdeme spolu na pivo.“ A on mi odpoví: „Nevím, musím se zeptat manželky.“ To je přece špatně. Tam je vidět, že se svoboda z jejich vztahu trošku vytrácí.

  Takže v tom je ta největší chyba – omezovat partnera, poutat ho k sobě a brát mu svobodu?

  Tak si to přesně myslím. Občas slyším, že hosté novomanželům přejí, aby to vydrželi. Naznačují tím, že manželství je otroctví. A to přece není pravda. Kdyby mě někdo posílal na galeje, do dolů, do kamenolomu… tak bych si přál, aby mi ostatní říkali: „Vydrž to.“ Ale k manželství tohle přece nesedí.

  Co tedy dělat pro kvalitu vztahu?

  Držet někoho za ruku, hladit toho druhého říkat mu: „Mám tě rád, miluji tě.“ Jsou to důležitá gesta, která do vztahu patří. Bohužel, lidé na ně zapomínají.

  Platí pohádkové heslo: A žili spolu šťastně, až do smrti?

  Samozřejmě, s takovými páry jsem se potkal mnohokrát a vždy to bylo ohromně povzbuzující. Byl jsem například na diamantové svatbě, kdy pár slavil šedesát let po svatbě.

  A na první pohled bylo vidět, jak se ti dva mají rádi. Muž se choval skutečně jako gentleman. Bylo krásné s nimi být.

  A na konci jejich obřadu jsem přemýšlel, jestli je mám, i po tolika letech jejich společného života, vyzvat k polibku. Pán asi vycítil, že jsem v úzkých, a řekl: „Víte, pane faráři, my se pusinkujeme celý život, několikrát denně. Nestydíme se.“ K tomu už nejde nic víc dodat. Láska až do smrti existuje.

  Od roku 1993 působíte v podhůří Orlických hor, v Lanškrouně. Jak jste se dostal až do Třebíče?

  Jednoduše, protože mě pozvali. A je to ze strany města velmi sympatické. Líbí se mi, že se do Národního manželství také zapojuje. Doufám, že si mou přednášku v třebíčském Hotelu Atom nenecháte v pátek 12. 2. od 16.30 ujít.

  Oddával jste někdy v našem kraji?

  Tu a tam jezdím i mimo svou farnost, která je v Lanškrouně. Dělám to ale nerad, už kvůli svým kolegům. Vysočinu znám ale z jiného pohledu. Jsem nadšený golfista - amatér a hrozně rád jezdím hrát na hřiště u Telče. Tam je krásně, a pochopitelně i celá Telč je krásná.

Diskuze k článku