Foto: archiv JL
Osmého února večer bude rozhodnuto o novém děkanovi FAMU (Filmové akademie múzických umění) Praha. Jedním z pěti nominantů je také externí pedagog FAMU Marek Hovorka, ředitel Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.
Marku, co bylo pro vás hlavní motivací k podání děkanského projektu?
Jsem dlouhodobě v kontaktu s FAMU a rozhodl jsem se příležitosti hledání děkana využít k tomu, abych sepsal, co si myslím, že by se na FAMU mohlo proměnit.
Co to je konkrétně?
Na FAMU jsou katedry od sebe hodně izolované. Bylo to tak, když jsem tam studoval já někdy před osmnácti lety, a ten proces jejich vzájemného vzdalování tak trochu pokračuje. Není mým záměrem jakkoli narušit autonomii kateder, ale zkrátka tam, kde to má smysl, bych je chtěl vzájemně propojovat. Tak, aby, když to řeknu jednoduše, se třeba kameraman díval na stejný film jako režisér, a na tom se učili, jak film společně vnímat.
Jaké novinky konkrétně byste na škole zavedl?
Jeden z nástrojů, jak toho dosáhnout, je tzv. Den projekcí. Protože dnes v zásadě, až na výjimky, studenti FAMU nejen že se moc nedívají na filmy, ale skoro vůbec se nedívají na současné filmy. A už vůbec se na ně nedívají společně.
Velkou změnou by tedy bylo zavedení tohoto dne, který nás odkazuje ke zlaté éře, k šedesátým letům, k nové vlně… Film je strašně dynamické prostředí, a oni současný film skoro neznají. Spousta filmařů, pokud si to třeba nezjistí po škole, se tu abecedu současného filmu na FAMU vlastně nedozví.
To, co říkáme, že je špatně na gymnáziu, kde často výuka dějin nebo literatury, umění, končí rokem 1945, tak paradoxně vidíme i u tak moderního předmětu, jako je film, jehož začátky sahají do konce 19. století. Se současným filmem si nikdo moc neví rady, nebo je to velmi nahodilé. A už vůbec ne, že by se na to dívali třeba režisér se střihačem dohromady, aby se o tom mohli společně pohádat, případně se vzájemně inspirovat.
Co dalšího je podle vás potřeba na FAMU změnit?
Bod dva je obecně motivace studentů i pedagogů. Protože ta škola, i proto, jak málo má peněz, je ve značné části „vyhořelá“. Pedagogové jsou jednou nohou před odchodem. Nedělají tam primárně pro peníze, ale peníze potřebují… Budu se snažit rozvíjet paralelní zdroje tak, aby ti učitelé, kteří té škole dávají všechno, byli podle toho hodnoceni. A zároveň je motivovat…
Ve svém projektu konstatujete, že v případě zvolení byste položil funkci ředitele festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, který jste založil a dvacet let vedl. Argumentujete tím, že je dostatečně stabilizovaný. Takže by pokračoval bez vás?
Detailně řečeno je to tak, že bych si zachoval zhruba deset procent pracovních povinností. Dál bych se chtěl podílet na programu zahraničních soutěžních sekcí nebo na rozvoji industry. Ale samozřejmě jakákoli každodennost, která souvisí s prací ředitele, by šla mimo mě.
Máte za sebe vyhlédnutého nástupce?
Ne, ne, to jsme ještě vůbec neřešili! Ani ta moje kandidatura na post děkana, navzdory podpoře, kterou mám od různých lidí, není, řekl bych - není úplně pravděpodobné, že by to prošlo...
Na sociální síti ovšem máte už od doby, kdy jste záměr kandidovat na děkana zveřejnil, širokou podporu…
Jsem rád, že to tak nevidím sám a že lidé, kterých si vážím a kteří mě třeba znají, to vnímají podobně… Tahle zpětná vazba je pro mě důležitá. Ale o té volbě rozhoduje devět senátorů…, a řekl bych, že to složení není úplně nakloněné té perspektivě, kterou nabízím. Všechno je otevřené, ale pokud má někdo z facebookových příspěvků pocit, že už je to hotové, tak to není.
Kandidaturou vám tedy šlo především o to nastolit témata pro změny ve škole?
Já to vnímám jako cestu k tomu, jak dát nějakou zpětnou vazbu té škole. Protože tam některé věci chronicky dlouhodobě nefungují... To, o čem se v té souvislosti mluví, se teď objevilo v těch projektech, což je důležitý bod. A je i zajímavé, že u kandidátů, kteří jsou nějakým způsobem z různých důvodů reální, je patrná jasná generační obměna. Jsou to lidé kolem pětatřiceti let...
Spoluautory vašeho děkanského projektu jsou odborníci na dokumentární film Petr Kubica (též z Jihlavy) a Kamil Fila. Do jaké míry jde o kolektivní dílo?
Žádnou instituci člověk nepromění jenom sám, je důležité mít lidi, na které se lze spolehnout. FAMU má zhruba 400 studentů a 200 interních a externích pedagogů. To je velká instituce, takže ten tým je důležitý. Já v tuhle chvíli neříkám, kdo by případně byl proděkan a kdo nebyl, protože to je předčasné. Je potřeba s každým mluvit. Ale zároveň nepřicházím jenom jako solitér, ale s nějakou podporou a se zkušenými lidmi za mnou.
Nebylo by vám přece jen líto opouštět z těch devadesáti procent festival dokumentů?
Těch deset procent by mi zajistilo to, co mě může dál rozvíjet a co tomu mohu věnovat. Ale to je úvaha velmi předčasná a spíše nepravděpodobná. Jde o to gesto a o ten koncept, tak jak je postaven. Že je neobejitelný, že se musí brát vážně, to je prostě dobře.
Diskuze k článku
ZMĚNA JE ŽIVOT, JAK V PRAZE, TAK V JIHLAVĚ
Kandidát na děkana Hovorka:
FAMU nutně potřebuje změnu
Doufám, či snažím se věřit, že má pravdu.
V Brně je to Famu, kde studoval sokolík, odchovanec bratra Pištěláka, v jednotě Brno IV. - Černovice
Vladimír Menšík.
Na JAMU ho přijali až napodruhé.
Architekt Mojmír Čevela, popisuje ve svých pamětech jejich studium, vztahy a události na JAMU.
Čevela pokračoval jako architekt v atelieru Profesora Rozehnala, kterého ve svých pamětech dokázal očima umělce, jednoho z jeho študáků popsat.
Další žák, Miroslav Donutil, jeden z nejlepších a nejrespektovanějších českých herců, se narodil v Třebíči a vyrůstal ve Znojmě, většinu svého dětství ale nakonec prožil v Brně. Původně uvažoval o kariéře novináře a lesního inženýra, nicméně nakonec se v něm zúročily rodinné geny (rodiče nadšeně ochotničili a dědeček patřil k nezapomenutelným vypravěčům s výjimečným smyslem pro humor) a skončil na brněnské JAMU.
Doufám, že zrcadlo umělců, nejenom filmařů, může pomoci nejenom politice a společenské blbé náladě,
ale i politikům, kteří se na sebe podívají,
jenom když se holejí.
Řediteli Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava, držím levý palec, ale přeji mu,
aby si s ohledem-po-hledem na současnost, si častěji čistil brýle, s ohledem na autoritu méně holil bradu.
Jak jinak než ano-nym, ZG