Antonín Zvěřina
region
tel.:+420 567 578 034
mobil:+420 736 193 623
zverina@jihlavske-listy.cz

O jakou organizaci se vlastně jedná?

Na úvod vás musím opravit, Národní parlament dětí a mládeže není žádná organizace, ale je to projekt v programu Participace, který zastřešuje organizace Duha. Spadají pod něj veškeré parlamenty dětí a mládeže v České republice a skrze své aktivity se snaží zapojovat mladé lidi do veřejného dění nejen na celorepublikové úrovni.

Jak jste se dostala k předsednictví?

Už tři roky jsem členkou Studentského parlamentu města Třebíče. Když jsem přišla na první zasedání, dostala jsem nabídku, že bych se mohla zúčastnit XV. zasedání Národního parlamentu dětí a mládeže. To se koná každý rok a účastní se ho zhruba 80 zástupců z celé republiky.

To muselo být hodně inspirativní…

Od té doby jsem se angažovala ve školním i městském parlamentu. V loňském roce jsem se stala zástupkyní za Kraj Vysočina v Národním parlamentu dětí a mládeže. Každý kraj má dva zástupce – jednoho v Radě, kde jsem já, a jednoho v Předsednictvu.

U nás na Vysočině zatím krajský parlament nefunguje, z městských je aktivní třebíčský, takže oba volení zástupci jsou už několik let z Třebíče. Po prvním úspěšném roce v Radě jsem se rozhodla do dalšího období kandidovat na předsedkyni Národního parlamentu dětí a mládeže. A byla jsem zvolená.

Máte představu, co to pro vás bude znamenat?

Zatím se asi rozkoukávám, ale už jsem šla dvě hodiny po zvolení do funkce zahajovat výstavu, což pro mě bylo něco nového. Myslím, že se bude jednat hlavně o intenzivnější komunikaci s naší koordinátorkou Janou Votavovou a ostatními členy Rady a Předsednictva.

Asi mě čeká hodně mailů, možná budu muset častěji do Prahy, kde se jinak scházíme pravidelně jednou za měsíc. Očekávám spoustu práce, je to pro mě výzva, ale těším se na to.

Vy studujete jakou školu?

Třetím rokem Gymnázium Třebíč. Musím přiznat, že mě hodně zaměstnává práce v parlamentech, protože jsem předsedkyní i v městském a školním parlamentu. Je dost těžké to skloubit dohromady i se školou, kterou teď trochu zanedbávám, protože nemám tolik času a jsem často pryč.

Ale získáte jiné zkušenosti.

To rozhodně. Mám díky všem mým aktivitám i trošku rozpor s rodiči, protože jsem jim řekla, že v této chvíli pro mě škola není úplně na prvním místě. Parlamenty jsou pro mě důležitý nejen z toho hlediska, že něco dělám pro ostatní i pro svůj osobní rozvoj, ale snažím se ostatní mladé lidi povzbudit, aby se zajímali o dění kolem sebe a nebáli se diskutovat. A není to o politice, jak si často mylně lidé v mém okolí myslí. I když čas od času s některými politickými představiteli komunikujeme.

Třeba.

S panem Zahradníčkem, poslancem za Kraj Vysočina. S ním jsem domlouvala návštěvu poslanecké sněmovny. Ale vážně, nejsme žádná mládežnická politická organizace.

Takže ještě k těm rodičům.

Oni mají asi občas pocit, že je to zbytečná práce a že si tak trochu hrajeme na politiku, ale pro mě je to možnost, jak nabývat nové zkušenosti, získávat kontakty, organizační i rétorické schopnosti, komunikovat třeba i s významnými lidmi. To mě hodně obohacuje.

Vaše osobnost se tedy rozvíjí?

Už z prvního velkého zasedání jsem odjížděla nabytá spoustou nápadů, to tehdy dost ovlivnilo moje směřování v životě. Nikdy jsem nebyla na přírodní vědy, spíš mě zajímaly humanitní a společenské vědy.

Co plánujete do budoucna?

Chtěla bych studovat mezinárodní vztahy. Doufám, že mi to vyjde, buď v Praze, nebo v Brně. Díky parlamentům se snažím, abych měla co nejširší rozhled, i když je to kvůli množství informací z médií obtížné.

Přece jen, nebudete směřovat do politiky?

Možná tam jednou skončím, ale zatím bych se nechtěla předbíhat. Loni jsem se setkala se dvěma europoslanci a myslím si, že by mi spíš vyhovovala role jejich asistentů. Je to určitě práce zajímavá, i když náročná.

Říkala jste, že na Vysočině mnoho školních parlamentů neexistuje. Chtěla byste pomoci při jejich zakládání?

Školních ano, spíše chybí ty městské. Loni v říjnu se v Jihlavě uskutečnilo setkání školních parlamentů a z toho by měl vzniknout krajský parlament. Zatím nevím, zda je to ideální řešení, přece jen jsem zvyklá na jinou strukturu – školní, městské a pak krajské parlamenty.

Osobně bych se přikláněla, kdyby v Jihlavě nejprve vznikl městský parlament. Nejen tam, ale i ve Žďáře nad Sázavou, v Pelhřimově a v dalších městech. Zatím vím pouze o parlamentu v Havlíčkově Brodě.

Plánujete, že by vám s tím mohl pomoci kraj?

To setkání jsem neiniciovala já, ale jihlavské a žďárské gymnázium ve spolupráci s krajskou radní pro školství Janou Fialovou. Předpokládám, že kraj tuto iniciativu vítá a podporuje. Setkání vlastně probíhalo v prostorách krajského úřadu.

Ale jako celostátní předsedkyně máte nějaké možnosti zasáhnout.

Asi bych do toho ráda zasáhla, na druhou stranu vím, že to byla především jejich iniciativa, takže to nechávám v jejich režii. Teď v lednu máme dvoudenní setkání v Jihlavě, kde se určitě budeme bavit o tom, jak budeme fungovat, jaká bude naše aktivita.

Věřím, že na setkání přijede z Prahy také koordinátorka Jana Votavová a nastíní, jak to vypadá v jiných krajích, kde krajské parlamenty dlouhodobě fungují. Abychom se mohli inspirovat.

Přiznám se, že například nevím, co může takový školní parlament ovlivnit?
Školní parlament může ovlivnit dění ve škole.

Co konkrétně?

Snažíme se povzbudit všechny studenty, pokud mají nějaký nápad či problém, aby se nebáli s ním přijít. Z vlastní zkušenosti vím, že s naší paní ředitelkou se dá mluvit opravdu o všem. Chodí na naše zasedání a ptá se nás, co potřebujeme, zda nás něco netrápí.

Můžeme pořádat různé besedy, kulturní či sportovní akce. Teď jsme vyhlásili soutěž o návrh na školní tričko. Úspěšně – přišlo nám čtyřicet tři návrhů. Bohužel vím, že ne na všech školách mají tak vstřícné vedení.

Školní parlament je tady prostředník mezi studenty a vedením školy?

Dá se to tak říct.

I na základních školách?

Určitě. Velice záleží na tom, jak silné je jádro aktivních žáků či studentů. Bohužel někde parlamenty složí pouze pro setkávání zástupců tříd s vedením školy, bez vlastní žákovské iniciativy, což je málo.

Existuje nějaké předávání zkušeností, v rámci města, kraje, republiky?

Národní parlament dětí a mládeže pořádá již několik let parlamentní výměnu zkušeností v rámci celé republiky. Loni to bylo v březnu a shodou okolností se konala v Třebíči. Studentský parlament v Třebíči je dlouhodobě velmi aktivní, proto se třídenní setkání uskutečnilo právě tady.

Sjelo se zhruba 80 zástupců z deseti krajů. Bylo to nejen o výměně zkušeností, workshopech a diskuzi, ale trochu i o zábavě, protože se v rámci výměny konal také ples ve stylu benátské noci. Měli jsme velkou radost, že všichni odjížděli z Třebíče velice spokojení.

Co peníze, jak se parlamenty financují?

U nás na gymnáziu je zatím školní parlament poměrně finančně nenáročný, v případě potřeby se uvolňují peníze z Gymnazijní matice. Pokud jde o městský parlament, žádáme každý rok o grant, kolik získáváme peněz, opravdu nevím, ale musíme s touto částkou vyjít po celý rok. Národní parlament získává finance ze zastřešující organizace Duha, dále může také žádat o granty. Pokud pořádáte čtyřdenní setkání pro osmdesát účastníků, kterým musíte zajistit ubytování a stravu, je to finančně velice náročné.

Co na vaše aktivity říkají spolužáci?

Moje kamarádky to berou a občas se i na něco ptají. Někteří to považují za určité podivínství. Někdo to považuje i za zbytečnost. To člověka zamrzí, ale pro mě to jednoznačně má smysl. Třeba naše loňská celoroční aktivita s Národním parlamentem dětí a mládeže byla petice za změnu názvu státního svátku 17. listopadu.

Chtěli jsme ke Dni boje za svobodu a demokracii připojit Mezinárodní den studentstva. Ten pochází z roku 1939, pochází tedy z Československa, a je absurdní, že se slaví po celém světě, ale u nás po roce 1989 z kalendářů zmizel.
Nasbírali jsme zhruba tři tisíce podpisů napříč republikou a předali je petičnímu výboru. Shodou okolností návrh na změnu názvu tohoto svátku podala jedna poslankyně, se kterou komunikujeme, takže se o tom teď jedná v poslanecké sněmovně. I toto může být důvod, proč všechna ta snaha má smysl. Mladí lidé skutečně mohou spoustu věcí ovlivnit.

Řekla jste, že pro vás to má jednoznačně smysl.

Učím se jednat nejen s lidmi, kteří se mnou souhlasí, ale i s těmi, kteří mají jiný názor. To je obrovská zkušenost. Nehledě k množství kontaktů, které postupně získávám. 

Diskuze k článku