Ale vždyť je to tak jednoduché. Koho chleba jíš, toho píseň zpíváš. A komu patří dávno už ne naše ironicky Česká televize a další média. Vždyť už jsme prodali celou republiku, proč by měly být sdělovací prostředky výjimkou. Quislingové a zaprodanci, globálně označovaní jako pražská kavárna za jidášský groš odkývají každému všechno. Ještě si i pokorně dojdou na jistou nejmenovanou zahraniční ambasádu pro čerstvě natištěné červené karty. Není snad den, aby v goebbelsovsko-dvořákovské televizi nevystupovaly takové figury, jako třeba pan Kalousek, když už jeho šišlavého rakouského maskota tam nemohou kvůli ostudě pustit. A suchý hadr na mořském dně je úkaz vzácnější než pravda ve veřejnoprávní tellevizi. Ale my už si zvykli. Tomu, co nám předkládají média může věřit snad jen totální primitiv. Ale nakonec nevadí. Čím víc lží, tím větší posměch. Náhodou jsem měl možnost vidět na videu kousek takzvaného projevu takzvaného profesora Putny. Jen kousek, poslouchat to déle by mohlo znamenat újmu na zdraví. Za takový projev by se nemusel stydět ani nechvalně známý Emanuel Moravec. 
A kdo si zachoval zdravý rozum, je označován za xenofoba, fašistu, komunistu a že je placen Putinem..Veselá představa, jak Putin posílá adresátům rublíky poštovní poukázkou. Právě tak veselá, jako představa, jak pan Shapiro obchází červenokaretníky a vyzdobené zasmrádlými trenclemi, které laskavě zapůjčil šišlavý rakouský blekota i se svými pozůstatky a pan Shapiro vyplácí pana Putnu z příruční kasičky.
To co předvádějí naše sdělovací prostředky už není ani k pláči. Je to jen docela pustá fraška.
Hezký večer !

V té první větě je nějaký "nesoulad". ČT je zásadně proti prezidentovi. Buď to popletl autor, nebo někdo záměrně v redakci, tak to dejte dopořádku.

Zůstaň mým domovem - text
Ten kousek půdy, 
tu zem, co rodnou nazývám
tolik lidí život za ní položilo
já se teď sám, sám sebe ptám
čím to, že češství se z nás vytratilo

kam poděla se soudržnost
kam zmizel onen chór, 
ten chór, co o sjednocení zpívá
což morálku vlastenců napadl mor
slepý je národ, když tvrdí, že se dívá
teplá voda teče a plyn dává jasný plamen
proč zaobírat hlavu starostmi, co bolí
mám snad jenom já na duši kámen
co mysl tíží a páteř drolí
ne, nepřestanu budit vaše svědomí a city
zvlášť v době, co nastává - mí drazí
naše domovy, brzy budou jen kryty
a za nimi násilníci a vrazi


zůstaň mým domovem, bez bojů a válek
zůstaň mým domovem, mou vlastí matko má
prosím zůstaň mým domovem, křičím teď do dálek
zůstaň mým domovem, mou vlastí matko má

místo jednoty, pokory, síly a rozumu
vládnoucí tělesa kapsy své mastí
hledáme hodnoty ve slevách v konzumu
a za branou vetřelci, zbrojí svou chrastí
až naše památky, klenoty předků
v ruiny a popel se nadobro promění
budeme zpívat si těchto pár řádků
se strachem v slzách tiše a potají

pozdě je prstem vlastizrádce značit
vlastí už nebude tvá rodná zem
kterou nám předali dědové naši
vybojovanou proti všem
snad jednou můj hlas uslyší, 
celý ten národ, pro který dýchám
až výbuchy světových velmocí utiší, 
zakřičí tato prosba má do ticha

zůstaň mým domovem, bez bojů a válek
zůstaň mým domovem, mou vlastí matko má
prosím zůstaň mým domovem, křičím teď do dálek
zůstaň mým domovem, mou vlastí matko má

zůstaň mým domovem, bez bojů a válek
zůstaň mým domovem, mou vlastí matko má
prosím zůstaň mým domovem, křičím teď do dálek
zůstaň mým domovem, mou vlastí matko má

Zdeněčku, vy jste tak zavilý fanda Havla, že to je až nenormální. Je vidět, že potřebujete také nějaké jiné materiály o jeho životě a možná, říkám možná, by jste otočil. Protože to nebylo tak oslavné jak se říká, ale dobře vypočítané... Materiály z extra vězení a všemožné výhody, (vydávané a popisované jeho spoluvězni), jeho spolupráce se západními složkami dávno před tím, než byla evoluce v listopadu, jak to bylo s Dubčekem, Krylem atd. To vám naše sdělovací prostředky neřeknou, ale příjde čas a vyleze to normálně ven. Mnoho lidí to dnes nezajímá, protože mají svoje každodenní problémy spojené se životem.  Dnes, díky internetu, e-mailům, facebooku a twittru se něco dovíte jiného. A to je dnes největší nepřítel té opravdové "nepravdy a pravdy", jak to tenkrát bylo. Ta cenzura a autocenzura si v současné době v ničem nezadá s tou předešlou a řekl bych, že je daleko propracovanější. To co předvádí česká TV je na vyházení celé rady a ředitele po mnoho komentátorů. Tak jednostranné a upravované zprávy nám předkládají.

Kdepak asi jsou , nebo kde skončily spisy o VH a KS, které by je usvědčily z něčeho jiného? Kdo to asi z těch archivů minulého režimu dobře " uklidil".

Na ulici se pojímali dva psi. Šel kolem tatínek s kloučkem a ten se ptá: "Jé, tati, co to ti psi dělají?" "To tě nemusí zajímat, pojď, jdeme dál!" "Ale tati, mne opravdu zajímá, co to ti psi dělají." "No, tak, když to chceš vědět, já ti to řeknu. Ten zadní strká toho předního k televizi na "Proč Havel."
Pokud by se to panu Zdeněčkovi nelíbilo, to má za to, že nutí všechny, aby se dívali na to, co je vůbec nezajímá, jen proto, že to blahorodí jeho pokřiveným představám o světě. Já taky nikoho nepřemlouvám, aby dnes večer koukal na ČT 4 na Spartu proti Zbrojovce.
Ale, abych si pana Zdeněčka usmířil, na zlepšení nálady ještě jeden: Paní učitelka si vyšla s dětmi na vycházku. Na louce se pásla kráva. "Děti, copak je to za zvířátko?" Děti nevěděly. "No přece kra...kra..." - "Kravička paní učitelko!" Šli dál a tam po poli skáče zajíc. "Děti, copak je to za zvířátko ? No přece za...za..." "Zajíček, paní učitelko!" Přišli k lesu a tam se plazí zmije. "Děti, pozor!, tohle zvířátko je moc nebezpečné. Kroutí se, jako by nemělo páteř, před každým hejhulou se plazí a přitom je vždy připravené svým jedem uštknout. Copak je to? No přece ha... ha... ha...?" "Havel, paní učitelko!"

Hitlerův vpád na východ: Počáteční dny (1/2)
30. 11. 2015, 20:00 - ČT 2
Dokument, N 55 min, Premiéra, Skryté titulky
 
Dok. cyklus N. Opakování 2.12./ČT2 a 5.12./ČT2. 1. září 1939 začala druhá světová válka, vzpomínky pamětníků jsou v Polsku stále živé
1. září 1939 začala druhá světová válka, vzpomínky pamětníků jsou v Polsku stále živé. Německý dokumentární cyklus Mezi těmi, kteří vzpomínají na začátek druhé světové války a Hitlerův vpád do Polska, jsou neznámí pamětníci, jejichž vzpomínky jsou stále živé. Do svého dětství, poznamenaného krvavým obdobím dějin, se vrací i známý filmové režisér Roman Polanski. On i jeho vrstevníci mají před očima stále živé obrazy z doby, kdy se museli loučit s rodiči, v mnoha případech navždy. Své chmurné dětství si připomíná i polský filmař Andrzej Wajda, jehož osudy se nelišily od osudů stovek tisíc polských dětí, které trpěly ztrátou nejbližších v časech, kdy by si zasloužily bezstarostné dětství.
---------------------------------------
JE TO STÁLE OPATRNOST, ČI ZBABĚLOST ČT 2, NEBO JINÝCH SDĚLOBACÍCH PROSTŘEDLKŮ UVÉST JASNĚ, ŽE KDYŽ POLÁCI BOJOVALI NA ŽIVOT A SMRT NA ZÁPADĚ, 1 ZÁŘÍ 1939,  TAK  JIM VPADLA DO ZAD STALINOVA ARMÁDA
Důvody a následky sovětské invaze do Polska v září 1939
Přípravy na vpád do Polska
Události, které nastaly v Polsku 17. září 1939 byly pouze vyústěním dlouhodobé politiky Sovětského svazu vedené v 30. letech 20. století. Po víceméně tajné spolupráci v oblasti zbrojení dal počátkem roku 1939 na XVIII. sjezdu VKSb Stalinjasně najevo, že zájmy SSSR a Německa na budoucí válce v Evropě jsou naprosto stejné. Stalin vyjádřil názor, že západní demokracie usilují o rozpoutání války mezi Sovětským svazem a Německem, aby po jejich vzájemném vyčerpání ovládly celou Evropu. Vyústěním těchto Stalinových snah bylo uzavření neslavně známého paktuMolotov – Ribbentrop, který defacto rozdělil předválečnou Evropu na dvě sféry vlivu.
Ještě před podepsáním této dohody měl ovšem Stalin rozehranou dvojí hru. Počátkem července, kdy již naplno běžely sovětsko – německé rozhovory, kontaktovala sovětská diplomacie Británii a Francii s návrhem smlouvy o spojenectví proti Německu. Tento návrh však obsahoval i klauzuli o zaručení práva SSSR na invazi do Polska a pobaltských států. 11. srpna dorazily do Moskvy francouzská i britská vojenská mise k projednání podrobností smlouvy, ovšem dle očekávání k žádné dohodě nedošlo. Nic tak nebránilo uzavření paktu mezi SSSR a Německem.
Dne 23. 8. 1939 tak byla v Moskvě dohoda podepsána ministry zahraničních věcí obou států, tedy Vjačeslavem Molotovem a Joachimem von Ribbentropem. Tato smlouva bývá často označována jako smlouva o vzájemném neútočení, nicméně klíčovými body smlouvy bylo právě rozdělení sfér vlivu ve východní Evropě. Bylo dojednáno, že v Pobaltí připadne Sovětskému svazu Lotyšsko, Estonsko a Finsko a že hranici v Polsku budou tvořit řeky Nisa, Visla a Sau. Německu měl připadnout zbytek Polska a Litva. Mělo se také vzdát vlivu v jihovýchodní Evropě. Naopak Stalin si ještě pojistil vliv na Besarábii (v současné době leží na území Moldavska a Ukrajiny).
Toto územní členění bylo následně ještě upraveno dodatkem smlouvy z 28. září 1939, ve kterém se Stalin vzdává těch území Polska, které byly obývány převážně etnickými Poláky. Zastavil tak svá vojska na místech, která bývala do roku 1920 Západní Ukrajinou a Západním Běloruskem. Výměnou za uvolněné polské území ovšem naHitlerovi požadoval Litvu. Tento po krátkém váhání souhlasil (Sovětský svaz však musel ještě dle dodatku smlouvy z 10. ledna 1941 !!, zaplatit Německu odstupné ve výši 7. 500 000 USD, což v té době činilo 31.5 milionu říšskoněmeckých marek. Tato suma měla být vyplacena dílem dodávkami surovin a dílem měla být použita na snížení existujícího dluhu Německa vůči SSSR), a tímto bylo rozdělení východní Evropy dokonáno.
Díky této dohodě také získaly oba státy čas na uskutečnění svých dalších plánů. Německo pro invazi do západní a severní Evropy a Sovětský svaz k přípravě na nevyhnutelný konflikt právě s Německem.
Zdůvodnění, provedení a následky vpádu vojsk SSSR do Polska
Poté co německá armáda 1. září překročila hranice Polska a rychle postupovala kupředu, vyzval Ribbentrop již 8. září sovětskou stranu k obsazení dohodnutých částí Polska ve snaze roztříštit bránící se polské síly. K vlastnímu útoku Rudé armády však mělo dojít až ráno 17. září.
Těsně před útokem byl o situaci informován polský velvyslanec v SSSR Grzybowski.Molotovův zástupce Poťomkin jej informoval o tom, že polská vláda je na útěku ze země a pokud tedy není v Polsku vláda, pak pozbývají platnosti mezinárodní dohody jí uzavřené. Mezi nimi i smlouva o neútočení mezi Polskem a Sovětským svazem. Později 17. září ve svém projevu již sám Molotov zdůvodnil napadení Polska takto:
„V Polsku se vytvořila situace, která umožňuje jakýkoli vývoj a ten se může změnit v ohrožení pro Sovětský svaz. Do současné doby byl Sovětský svaz neutrální, avšak v současné době již nemůže v této politice pokračovat. Sovětský svaz nemůže nadále nečinně přihlížet osudu bratří na Ukrajině a v Bělorusku, kteří již dříve byli pokládáni za národy zbavené práv a nyní ponechané svému osudu. Sovětská vláda se rozhodla podat jim bratrskou ruku.“
V brzkých ranních hodinách 17. 9. 1939 tak vyráží Rudá armáda stejně jako Wehrmacht bez vypovězení války přes východní hranici Polska a směřuje na západ. Konkrétně se útoku účastní dvě skupiny armád. První byl Běloruský front pod vedením armádního velitele 2. stupně Michaila Kovaljova v jehož svazku se nacházely 3., 10. a 11. armáda spolu s 4. rychlou skupinou mechanizované jízdy a 23. samostatným střeleckým sborem.
Druhým uskupením armád byl Ukrajinský front pod vedením armádního velitele 1. stupně Semjona Timošenka s 5., 6. a 12. armádou.
3. armáda Běloruského frontu pak měla za úkol postupovat směrem na Brest nad Bugem zatímco 11. armáda má obsadit území ležící u litevské a východopruské hranice. Útoky Ukrajinského frontu byly zaměřeny na Lvov (6. armáda) a na Ljublansko, kam měla udeřit 12. armáda. Podle odhadů polské strany se útoku mělo účastnit 20 až 24 střeleckých divizí, 15 jezdeckých divizí a devět tankových brigád. Celkový počet nasazených mužů Rudé armády pak činil bezmála půl milionu mužů.
Po skončení osmnáctidenního tažení Rudé armády v Polsku se posunuly hranice Sovětského svazu o 250 až 300 kilometrů na západ a SSSR tímto anektoval na 190 000 km2 území na kterém se nacházelo 12 milionů obyvatel (6 milionů Ukrajinců, 3 miliony Bělorusů a 3 miliony Poláků a Židů). Přímo v bojích bylo více než čtvrt milionu polských vojáků zabito, zraněno, nebo vzato do zajetí. Toto ovšem ještě nebylo zdaleka vše, neboť další statisíce občanů Polska byly deportovány na Sibiř. Podle polských údajů bylo takto postiženo 1 646 000 občanů dřívější Polské republiky. Z tohoto počtu přišlo v SSSR o život 850 až 900 tisíc polských občanů.
A jakou daň za toto vše zaplatila Rudá armáda? Zde se čísla v různých pramenech velice rozcházejí. První údaje o počtu mrtvých a zraněných uvedl sám Molotov na zasedání Nejvyššího sovětu SSSR dne 31. 10. 1939. Ve svém projevu řekl, že celkový počet obětí činí 737 padlých a 1 862 raněných vojáků. Existují však ještě mnohé jiné údaje: Podle britského historika Normana Daviese činily ztráty RA 993 padlé. Oficiální ruské statistické studie také postupem let počty obětí zvyšují. Nejprve se uvádí dle studie Grif sekretnosti sňat 996 obětí, respektive 1 139 padlých na jiném místě této studie. Nejnovější ruská statistická studie Rossija i SSSR v vojnach XX. veka již dospěla k počtu ztrát ve výši 1 475 osob. Zcela jiná čísla ale udávají polští historici K. Liszewski a V. K. Cygan, kteří dospěli k číslům 2 500 až 3 000 mrtvých a 8 000 až 10 000 zraněných rudoarmějců.
Ať již jsou tato čísla jakákoli, nic nezmění na tom, že tato invaze vojsk Sovětského svazu předurčila další osudy Polska na dlouhých 50 let. A jak se objevují stále nové a nové informace z archivů, tak existuje naděje, že jednou budou plně objasněna všechna dosud skrytá fakta této krvavé události na počátku druhé světové války.
NĚCO JAKO KATYN, KTERÉMU SE V RUSKU NEVĚŘÍ?
----------------------------------------------------------
Události, které nastaly v Polsku 17. září 1939 byly pouze vyústěním dlouhodobé politiky Sovětského svazu vedené v 30. letech 20. století. Po víceméně tajné spolupráci v oblasti zbrojení dal počátkem roku 1939 na XVIII. sjezdu VKSb Stalinjasně najevo, že zájmy SSSR a Německa na budoucí válce v Evropě jsou naprosto stejné. Stalin vyjádřil názor, že západní demokracie usilují o rozpoutání války mezi Sovětským svazem a Německem, aby po jejich vzájemném vyčerpání ovládly celou Evropu. Vyústěním těchto Stalinových snah bylo uzavření neslavně známého paktuMolotov – Ribbentrop, který defacto rozdělil předválečnou Evropu na dvě sféry vlivu.
Ještě před podepsáním této dohody měl ovšem Stalin rozehranou dvojí hru. Počátkem července, kdy již naplno běžely sovětsko – německé rozhovory, kontaktovala sovětská diplomacie Británii a Francii s návrhem smlouvy o spojenectví proti Německu. Tento návrh však obsahoval i klauzuli o zaručení práva SSSR na invazi do Polska a pobaltských států. 11. srpna dorazily do Moskvy francouzská i britská vojenská mise k projednání podrobností smlouvy, ovšem dle očekávání k žádné dohodě nedošlo. Nic tak nebránilo uzavření paktu mezi SSSR a Německem.
Dne 23. 8. 1939 tak byla v Moskvě dohoda podepsána ministry zahraničních věcí obou států, tedy Vjačeslavem Molotovem a Joachimem von Ribbentropem. Tato smlouva bývá často označována jako smlouva o vzájemném neútočení, nicméně klíčovými body smlouvy bylo právě rozdělení sfér vlivu ve východní Evropě. Bylo dojednáno, že v Pobaltí připadne Sovětskému svazu Lotyšsko, Estonsko a Finsko a že hranici v Polsku budou tvořit řeky Nisa, Visla a Sau. Německu měl připadnout zbytek Polska a Litva. Mělo se také vzdát vlivu v jihovýchodní Evropě. Naopak Stalin si ještě pojistil vliv na Besarábii (v současné době leží na území Moldavska a Ukrajiny).
Toto územní členění bylo následně ještě upraveno dodatkem smlouvy z 28. září 1939, ve kterém se Stalin vzdává těch území Polska, které byly obývány převážně etnickými Poláky. Zastavil tak svá vojska na místech, která bývala do roku 1920 Západní Ukrajinou a Západním Běloruskem. Výměnou za uvolněné polské území ovšem naHitlerovi požadoval Litvu. Tento po krátkém váhání souhlasil (Sovětský svaz však musel ještě dle dodatku smlouvy z 10. ledna 1941 !!, zaplatit Německu odstupné ve výši 7. 500 000 USD, což v té době činilo 31.5 milionu říšskoněmeckých marek. Tato suma měla být vyplacena dílem dodávkami surovin a dílem měla být použita na snížení existujícího dluhu Německa vůči SSSR), a tímto bylo rozdělení východní Evropy dokonáno.
Díky této dohodě také získaly oba státy čas na uskutečnění svých dalších plánů. Německo pro invazi do západní a severní Evropy a Sovětský svaz k přípravě na nevyhnutelný konflikt právě s Německem.
Zdůvodnění, provedení a následky vpádu vojsk SSSR do Polska
Poté co německá armáda 1. září překročila hranice Polska a rychle postupovala kupředu, vyzval Ribbentrop již 8. září sovětskou stranu k obsazení dohodnutých částí Polska ve snaze roztříštit bránící se polské síly. K vlastnímu útoku Rudé armády však mělo dojít až ráno 17. září.
Těsně před útokem byl o situaci informován polský velvyslanec v SSSR Grzybowski.Molotovův zástupce Poťomkin jej informoval o tom, že polská vláda je na útěku ze země a pokud tedy není v Polsku vláda, pak pozbývají platnosti mezinárodní dohody jí uzavřené. Mezi nimi i smlouva o neútočení mezi Polskem a Sovětským svazem. Později 17. září ve svém projevu již sám Molotov zdůvodnil napadení Polska takto:
„V Polsku se vytvořila situace, která umožňuje jakýkoli vývoj a ten se může změnit v ohrožení pro Sovětský svaz. Do současné doby byl Sovětský svaz neutrální, avšak v současné době již nemůže v této politice pokračovat. Sovětský svaz nemůže nadále nečinně přihlížet osudu bratří na Ukrajině a v Bělorusku, kteří již dříve byli pokládáni za národy zbavené práv a nyní ponechané svému osudu. Sovětská vláda se rozhodla podat jim bratrskou ruku.“
V brzkých ranních hodinách 17. 9. 1939 tak vyráží Rudá armáda stejně jako Wehrmacht bez vypovězení války přes východní hranici Polska a směřuje na západ. Konkrétně se útoku účastní dvě skupiny armád. První byl Běloruský front pod vedením armádního velitele 2. stupně Michaila Kovaljova v jehož svazku se nacházely 3., 10. a 11. armáda spolu s 4. rychlou skupinou mechanizované jízdy a 23. samostatným střeleckým sborem.
Druhým uskupením armád byl Ukrajinský front pod vedením armádního velitele 1. stupně Semjona Timošenka s 5., 6. a 12. armádou.
3. armáda Běloruského frontu pak měla za úkol postupovat směrem na Brest nad Bugem zatímco 11. armáda má obsadit území ležící u litevské a východopruské hranice. Útoky Ukrajinského frontu byly zaměřeny na Lvov (6. armáda) a na Ljublansko, kam měla udeřit 12. armáda. Podle odhadů polské strany se útoku mělo účastnit 20 až 24 střeleckých divizí, 15 jezdeckých divizí a devět tankových brigád. Celkový počet nasazených mužů Rudé armády pak činil bezmála půl milionu mužů.
Po skončení osmnáctidenního tažení Rudé armády v Polsku se posunuly hranice Sovětského svazu o 250 až 300 kilometrů na západ a SSSR tímto anektoval na 190 000 km2 území na kterém se nacházelo 12 milionů obyvatel (6 milionů Ukrajinců, 3 miliony Bělorusů a 3 miliony Poláků a Židů). Přímo v bojích bylo více než čtvrt milionu polských vojáků zabito, zraněno, nebo vzato do zajetí. Toto ovšem ještě nebylo zdaleka vše, neboť další statisíce občanů Polska byly deportovány na Sibiř. Podle polských údajů bylo takto postiženo 1 646 000 občanů dřívější Polské republiky. Z tohoto počtu přišlo v SSSR o život 850 až 900 tisíc polských občanů.
A jakou daň za toto vše zaplatila Rudá armáda? Zde se čísla v různých pramenech velice rozcházejí. První údaje o počtu mrtvých a zraněných uvedl sám Molotov na zasedání Nejvyššího sovětu SSSR dne 31. 10. 1939. Ve svém projevu řekl, že celkový počet obětí činí 737 padlých a 1 862 raněných vojáků. Existují však ještě mnohé jiné údaje: Podle britského historika Normana Daviese činily ztráty RA 993 padlé. Oficiální ruské statistické studie také postupem let počty obětí zvyšují. Nejprve se uvádí dle studie Grif sekretnosti sňat 996 obětí, respektive 1 139 padlých na jiném místě této studie. Nejnovější ruská statistická studie Rossija i SSSR v vojnach XX. veka již dospěla k počtu ztrát ve výši 1 475 osob. Zcela jiná čísla ale udávají polští historici K. Liszewski a V. K. Cygan, kteří dospěli k číslům 2 500 až 3 000 mrtvých a 8 000 až 10 000 zraněných rudoarmějců.
ZÁVĚR:
Ať již jsou tato čísla jakákoli, nic nezmění na tom, že tato invaze vojsk Sovětského svazu předurčila další osudy Polska na dlouhých 50 let. A jak se objevují stále nové a nové informace z archivů, tak existuje naděje, že jednou budou plně objasněna všechna dosud skrytá fakta této krvavé události na počátku druhé světové války.

ZBABĚLOST SVĚTA NA ZAČÁTKU 2 SVĚTOVÉ VÁLKY
A NYNÍ NA UKRAJINĚ, MŮŽE MÍT PODOBNÉ NÁSLEDKY
 

Jestli mě tohle co potkalo vás čeká ve stáří taky, tak bych snad raději umřel dneska.
Proč se komunistickej slouha stal komunistobijcem. Posím jasnou odpověď.

Pan Zdeněček už se, jak vidno, zmůže pouze na podivné hrdelní zvuky, další diskuze s ním už je tedy zbytečná.
Tak tedy, abychom se vrátili k názvu článku: Otázka, položená na začátku by se místo "Kdo vlastně rozeštvává lid této země" měla znít spíše: "Kdo se snaží rozeštvávat lid této země?" Odpověď je jednoduchá. Jsou to předvším námezdní pisálkové, zvaní trefně "presstituti" svou úpornou goebbelsovskou masáží národa, v bláhové naději, že se jim podaří někoho přesvědčit. Naštěstí se jejich pošetilá snaha nejen míjí účinkem, ale dokonce se setkává s opovržením a posměchem.Dále je to takzvaná "pražská kavárna", která se nikdy nesmíří s tím, že jejich pretendent - bývalá hvězda vídeňských kafíren, nyní už jen pouze šišlavá zombie - byl poražen národem, který nikdy nezapomněl na jeho rodovou nacistickou minulost. Pak tu máme pár naivních prosťáčků, tzv. sluníčkářů,kteří sbírají staré šatstvo pro ubohé utečence ve značkových oblecích s novými smartphony. A nakonec pár zkornatělých starých a vymírajích struktur zvaných "havloidi", respektive "pravdoláskaři", kteří už jsou ale tak vzácní, že už mají rezervováno místo v muzeu hned vedle opelichané vycpaniny opeřence zvaného dronte mauricijský, odborně Dodo ineptus.
Tím na toto téma končím, zdravím všechny, které tato diskuze zaujala, těším se na diskuzi nad jiným článkem a jestli chce pan Zdeněček ještě něco šveholit, nechávám na něm, ale jestliže si stěžuje, že u něj JE TLAK, nechť se léčí na hypertenzi.
Hezký víkend přeje Zbyněk Těpic. :

Očima Saši Mitrofanova: Patriarcha a Don Andrés v útoku
Alexandr Mitrofanov
Námět pro jihoamerickou telenovelu.
V jedné zemi vyhlásil prezident premiérovi politickou válku. Hlava státu, zvaná Patriarcha, podle ústavy neměla v zemi velkou moc, zato předseda vlády stál v čele exekutivy. Šlo formálně o parlamentní demokracii. Patriarcha se už ale dříve pokusil o sestavení vlastní vlády, kterou jmenoval bez souhlasu parlamentních stran, bez voleb a na hraně nebo za hranou platné ústavy.
Chlubil se zároveň tím, že prostřednictvím zásahu policie a justice přispěl k pádu předchozího kabinetu, který sice vzešel z řádných sněmovních voleb, jemu ale nevyhovoval. Těšil se na to, že v předčasných volbách získá většinu jednak strana, v níž měl své lidi (v Jižní Americe jí říkají ČSSD), jednak další nakloněná partaj a do holportu i jeho vlastní kapesní strana (KSČM a SPOZ).
Pak se měl v této banánové republice tiše změnit režim z parlamentního na prezidentský a Patriarcha by už nemusel při osobním setkání s Vladimirem Putinem s lehkou závistí chválit možnosti ruského prezidenta řídit vše bez ohledu na jiné. Byli by si rovni, a jelikož je ta jihoamerická země menší než Rusko, mohl by být její prezident doma větším pánem, protože by dohlídl buď sám, nebo jeho lidé, které si pečlivě vybírá podle kvality, opravdu na všecko.
Pak se odehrál dramatický díl s názvem Debakl v Los Lanos. Střih! Jsme v dnešku. Patriarcha veřejně označil premiéra za bezpečnostní ohrožení státu a vyjádřil veřejné politování, že ho nemůže odvolat z funkce. Že to ústava nepředpokládá? A co má být? Vždyť čerstvě obdržel veřejnou podporu od jiného odpůrce parlamentní demokracie, Dona Andrése, latifundisty, miláčka davů a lidového distributora koblih a pětitisícovek.
Spolu překonají směšné rámce a zvyklosti. Don Andrés získá obdivovatele Patriarchy jako svůj volební kanónenfutr. Legitimně tak obdrží většinu v parlamentu, aby ho potom dostal do podřízené pozice, kterou známe z doby před listopadem 1989 nebo ze současného Ruska. Patriarcha by dál trůnil nad hlavním městem a zemí. Měl by moc, na peníze není. Ty přenechá Donu Andrésovi a své kamarile.
Výborný může být díl, kde spolu sedí nad uzeným a párky a soutěží v tom, kdo si vymyslí víc bonmotů na ty idioty, kteří je volí, a na ty prosťáčky, co čumí na tenhle nekonečný seriál ve svatém přesvědčení, že to všechno je jen tak, že není třeba se vzrušovat a že přece toto všecko se může odehrávat pouze v nějaké blbé jihoamerické telenovele. A že o politiku ať se starají ti, kteří nemají co dělat.