Ladislava Brabencová
editor, šéfredaktor webu
tel.:+420 567 578 038
mobil:+420 737 587 692
brabencova@jihlavske-listy.cz

 Český skauting má více než stoletou historii. Jak se žije skautům dnes? Otázka pro Filipa Děchtěrenka, vedoucího skautského střediska Divočáci Jihlava.

 Vznik českého skautingu je datován rokem 1911. Jak moc se skauti za těch sto let změnili? Co bude dál?

 Tuto otázku jsme řešili na našem valném sněmu, který máme každých pět let, a účastní se jej zástupci vybraných okresů a středisek. Na tom posledním, který se konal v minulém roce, se stanovila strategie Junáka do roku 2020. V ní se programově vyčlenili zástupci, kteří se snaží zamyslet nad aktuálními problémy Junáka, snaží se řešit odpovědi na aktuální otázky, které Junáka čekají. Z hlediska takto velkých mládežnických organizací je to krok tím správným směrem.

 Takže i vy cítíte, že je nutné chod sdružení někam posunout?

 Těžká otázka... Musíme se snažit dělat naši práci stejně, jako naši členové před sto lety, ale zároveň musíme reagovat na současnost.

 Asi není nutné, aby každý uměl morseovku, ale spíš je nutné, aby se naši členové dokázali o sebe postarat, aby uměli navazovat vztahy s ostatními… Na to se snažíme výchovou reagovat, předat dětem hlavně sociální dovednosti a pozitivní přístup k práci.

 Základních hodnot se ale stále držíte…

 Skautské učení stojí na základních pilířích, které byly stanoveny opravdu už na začátku vzniku skautingu v Čechách. Jsou tři – služba sobě – tzn. snažit se neustále zdokonalovat sám sebe, neustrnout, nemyslet si, že vše umím, pořád na sobě pracovat.

 Další je služba bližním – snažit se pomáhat svému okolí.

 Poslední je služba nejvyšší pravdě a lásce – to znamená zachovávat si morální hodnoty, zachovávat si morální a etickou čistotu.

 Nevypadla vám z výčtu příroda?

 Příroda je pro nás důležitá, to ano, ale nikde není zakotvené, že skaut musí chodit do lesa. Existují oddíly například v Praze, které  se schází v městské zástavbě. Gró našeho sdružení je v tom, vychovat člověka, který by obstál v dnešní době.

 Stojí o to dnešní děti? V příslušnosti ke skautům jistě hraje roli fakt rodinná tradice. Zda prarodiče, rodiče chodili do skautu…?

 Záleží, jaké má dítě rodinné zázemí. Ani nejde o to, jestli rodiče chodili do skauta, ale jaké jeho rodiče uznávají za životní hodnoty.

 Skaut, nebo Junák? Co je správné?

 Nedávno jsme měnili název na Junák – český skaut. Všichni nám říkají skauti, my si říkáme junáci. Diskutovalo se o názvu právě na nedávném valném sněmu – padlo moc návrhů, probíraly se na různých střediscích… - byly i návrhy bez názvu Junák, ale spousta lidí se Junáka nechtěla vzdát – v tom je právě ten odkaz na minulost.
Ne že by si tak říkali mezi sebou, ale prostě nezapomnělo se na ty junáky, o kterých se zpívá ve starých písničkách z 20. let. Když jsme někde s mými vrstevníky, tak se oslovujeme „kluci junáci“. Ale to je spíš z legrace.

 Pojďme přiblížit skauty v Jihlavě. Vy vedete středisko Divočáků.

 V Jihlavě jsou dvě skautská střediska – Divočáci a Zvon. U nás u Divočáků je zhruba sto registrovaných členů. Máme pod sebou pět oddílů – tři dětské, jeden roverský pro lidi od 15 do 25 let, a poslední jsou old skauti – dospělí lidé od 30 let.
Jádro našeho programu je v práci s mládeží, tzn. s našimi dětskými oddíly.

 Co máte jako vedoucí na starosti?

 Řeším veškeré personální problémy, záležitosti financí, dotace, tiskové zprávy…

 Více než Filipa vás všichni znají jako „Fíďu“. Je to tak, že každý kdo vstoupí do skautu dostane svojí přezdívku?

 To neplatí, přezdívka vzniká samovolně. V našem středisku přezdívky necháváme na situaci, jak vyplynou. Souvisí s tím i rituál spalování přezdívky. Ta se napíše na kus březové kůry, hodí do ohně, a tím se završí, že člen přezdívku dostal a převzal.

 Když by k vám chtěli rodiče dítko přihlásit, jaké jsou kroky?

 Na stránkách www.divocaci.cz máme odkazy na kontaktní osoby podle jednotlivých kategorií, s těmi se dá domluvit návštěva na našich schůzkách.

 Pravidelně každý podzim děláme náborovou akci v Zoo Jihlava, kde máme program s různými aktivitami pro rodiny s dětmi.

 Jsem rád, že se nám podařilo založit úplně novou skupinu Benjamínků,  kam bereme už předškoláky. Ti pak můžou pokračovat u Vlčat a Světlušek – což jsou výchovné kategorie pro 6 – 9 let.

 Co dělají Divočáci během celého roku – jezdíte na víkendy, na tábory, za dobrodružstvím?

 Děti se schází jednou týdně, jednou za čtrnáct dnů máme výpravy.

 Jako středisko jsme unikátní – propojujeme vztahy mezi jednotlivými oddíly, máme společný tábor, jezdíme na společné výpravy, na víkendy  na chatu pod Javořicí, na vodu. Společně chodíme na výlety, do muzea, divadla.

 Máme i jednorázové akce, jako například tu, když jsme vyčistili kapličku v Hruškových dvorech. Ale jsme součástí i akcí pravidelných a celorepublikových, jako třeba když na Vánoce vozíme Betlémské světlo.

 Aktivit máte spoustu. Dokážete ale dnešní děti zaujmout? Vyhrávají skauti boj s počítačem?

 Přijde mi, že i když se děti mění, jsou věci, které zůstávají stejné. Děti láká opravdovost – to, že jsou večer u ohně, spí venku samy pod celtou. To je zážitek, který jim žádná počítačová hra nedá.

 Je samozřejmě otázkou, jestli jsme je to naučili my, nebo už s tím k nám šly, že měly k přírodě blíž.

 Ale moderním věcem se nebráníme - zkoušíme air soft, laser game…

 Když jste někde na výpravě, stačí vám spacák, ešus, vaříte z toho, co „ulovíte“?  Jste ti hoši od Bobří řeky, jak je popisoval propagátor skautingu, spisovatel Jaroslav Foglar?

 Jsou mezi skauty názorové proudy, že by se to tak mělo dělat, ale u nás Divočáků to tak nemáme. Když jsme na táboře, máme k dispozici internet, mobil, máme tiskárnu, scaner… Když jsme na výpravě, nebráníme se tomu vzít si s sebou navigaci.

 I já vidím, jak se vše posouvá – když mi bylo 15, jezdili jsme po Čechách s celtou, dělali si přístřešek. Dneska má každý stan – celty už nikdo nevozí. Stan je rychlejší postavit. I v tomto je posun.

 Svět je jiný, a tak se musíme přizpůsobit. Je ale třeba najít míru, aby se neztratila myšlenka skautingu.

 Syrový život jen tak v přírodě už na vašich výpravách tedy neprožíváte?

 To už opravdu ne, i z toho důvodu, že u dětí musíme být opatrní, aby se jim něco nestalo. Ale existuje tábor, sice až pro ty starší v rozmezí od 16 – 26 let, kde se členové učí, jak rozdělat oheň třením dřev, jedou opravdu po staru a sáhnou si „na dno“.

 Setkal jste se vy jako skaut s nějakým mýtem? Smál se vám někdo za to, že jste skaut?

 Možná, když jsem byl na střední, že mi to někdo řekl. Ale dnes se setkávám pouze s kladným přijetím. Dokonce několik mých kamarádů dostalo místo i díky tomu, že jsou skauti.

 Ono už to „být skaut“ má své renomé, když personalista vidí, že uchazeč o práci je skaut. Je to zkrátka dobrá nálepka. Vidím spíš kladné přijetí. Je pravda, že v patnácti jakákoli odlišnost bývá většinou vrstevníky vytknuta.

 Kdo vás přivedl ke skautu?

 Když jsem byl malý, pouštěli jsme s rodiči na louce u Jihlavy draka. Byli tam i o tři roky starší kamarádi. Nám to nějak nešlo a oni nám s drakem pomohli. Naši byli nadšení, co je to za šikovné kluky, kteří takhle umí spravit a pouštět draka. Tak se jich ptali, oni řekli, že chodí do skauta, a tak mě tam naši taky přihlásili.
Moji rodiče do skauta ale nechodili.

 Máte rád Foglarovky…

 Když jsem byl menší, tak se mi líbily, dneska to je knížka pro děti.

 Ale hoši od Bobří řeky, to je přece základ skautství? Pomáhali si, zvládali všechno…
V těch knížkách je něco zidealizovaného. I vztahy byly v té době komplikovanější, všichni nebyli jen černobílí. Určitě ty příběhy má ale spousta lidí stále ráda. To je jasný – on hlásal to dobrodružství, objevování neznáma…

 Máte vy nějakou vzpomínku na svoje skautské výpravy – co se vám povedlo, přihodilo…

   Skauti plní zkoušky – odborky – něco jako jsou bobříci, jmenují se tři bílé tesáky. Jedním z těch tesáků je, že má jít člověk někam v noci sám. Když mě bylo tak sedm, osm, poslali na takovou cestu mě. Jenže já na křižovatce špatně zahnul a šel jinam. Nikde, nikdo… Naštěstí se můj vedoucí sebral a vyrazil za mnou na kole. Tenkrát jsem měl strach, nevěděl jsem, kde jsem, kam jdu. Do dneška na to vzpomínám a vzal jsem si z toho ponaučení.

 Můžete říct, co vám skaut dává?

 Asi se budu opakovat, ale nejvíc to jsou přátelé. Mám hroznou radost, když vidím, kolik vztahů se podařilo udržet. Tím, že máme společný cíl, že jsme toho hodně zažili, tak je běžné, že si navzájem pomáháme. Někdo řekne: Potřebuju pomoct pokrýt střechu a ostatní jdou. Vztahy, co jsem si díky skautu vytvořil, jsou pro mě několikanásobně silnější než ty ostatní.

 Až jednou budete mít děti, asi budete chtít, aby se staly skauty? Určitě, skauting dá lidem průpravu pro život ve všech směrech.

 A na závěr prozraďte, jak si skauti užívají léto?

 Skautský program pro děti máme od září a vrcholí dětským táborem. Na ten jezdíme do Lhotky, na louku u Mrzatce. Během léta děti nemají jinou organizovanou činnost.  Ale v sobotu 1. 8. bude na Míchově skále u Javořice tradiční akce Úsvit skautingu, kdy oslavíme další rok skautingu.

Diskuze k článku