Václav Dvořák: Jak jsem se stal válečným zločincem
2
22.12.2012
by prevzato
PRAHA – Stát se válečným zločincem je v dnešním světě poměrně snadné. Stačí, když vás tak označí americká administrativa a už se vezete. Nejbližší stanice Haag a jeho soudy. Stručně vám popíši, jak jsem k tomu přišel já.
Moje válečné zločinectví začalo docela nenápadně a nevinně. Vystál jsem dlouhou frontu čekatelů na podpis knihy paní Albrightové. Autogramiáda se konala v prvním patře paláce knih Luxor a já měl pro bývalou paní státní tajemnici vlády USA dárek.
Otitulkovanou anglickou verzi dokumentárního filmu Uloupené Kosovo a pár plakátků. Ochranka mne sice upozornila, že paní Albrightová podepisuje jen knihu a žádné plakáty či fotografie, ale s dárkem mne pustili až k ní. Se mnou šli kamarádi, kteří se spolu se mnou právě vrátili z poznávacího zájezdu na Kosovo.
„Paní Albrightová, přinesl jsem vám jako dárek svůj film, který jsem natočil na Kosovu“. Počáteční úsměv bývalé ministryně zahraničních věcí začal tuhnout ve chvíli, kdy jsem vytáhl plakáty. Na plakátech byly jen fotografické motivy z posledních válek na Balkánu. Nebyl jsem u stolečku, kde se knihy podepisovaly, sám. Bylo nás pět a plakátů bylo také pět. Poprosil jsem paní Albrightovou, aby nám místo knížky podepsala jiná svoje díla, kterými se proslavila na Balkáně.
Série plakátů zmrazila Madlence úsměv
Na prvním plakátu byly motivy z války v Bosně. Připomínali, jak americká administrativa přivedla do Bosny džihád a koordinovala s Íránem vyzbrojení a zásobování 4 000 mudžahedínů, kterým v té době právě skočila „práce“ v Afghánistánu. Přes 98 000 mrtvých, nenávist a etnicky a nábožensky vyčištěné prostory střední Bosny jsou konečným účtem této války. Dalším motivem byly fotografie usekaných srbských hlav, s kterými muži velitele Oriće hrály ve Srebrenici fotbal před tím, než armáda Republiky Srbské město od muslimských zločinců osvobodila. To, že se USA tehdy přidaly na stranu islámských fundamentalistů je dílo především paní Albrightové, pana Clintona a jeho manželky. Americký velvyslanec v Bělehradu tehdy, na začátku bosenské občanské války, tlačil na vůdce bosenských muslimů Izetbegoviće aby vypověděl čerstvě podepsanou Lisabonskou dohodu (Cutileirův plán) a zničil tak mír v Bosně na několik dlouhých a krvavých let. I to bylo dílo tehdejší americké diplomacie.
Na druhém plakátu byla zachycena operace Oluja. Při té bylo z Chorvatska vyhnáno před 220 000 starousedlých Srbů. Etnická čistka velkého rozsahu. Její strůjci dodnes nebyli potrestáni a Srbové se na své majetky nemohou vrátit. Paní Albrightová, tehdy na půdě OSN, odváděla pozornost tvrzením o masových vraždách ve Srebrenici, mávala jakýmisi družicovými snímky, na kterých prý byly zachyceny čerstvé masové hroby. Fotografie jsou dodnes prý tajné. Možná proto, aby si paní státní tajemnice dodatečně neuřízla ostudu. Na označených místech totiž žádné hroby nalezeny nebyly. To jen paní Albrightová potřebovala na půdě OSN před světem a americkými voliči zdůvodnit chystané bombardování pozic armády bosenských Srbů, na které síly bosenských Poturčenců a mezinárodních muslimských dobrodruhů nestačily. Nezapomeňme, že tedy byl ještě Usáma bin Ládin americký spojenec a po světě jezdil s pasem nově vznikajícího muslimského státu v Bosně a Hercegovině. Protisrbská propaganda, vymýšlení masových poprav civilistů ve Srebrenici atd. měly jen odvézt pozornost od chystané etnické čistky v chorvatské Krajině a Slavonii. Začala měsíc po osvobození Srebrenice pod krycím názvem Oluja. Operaci tehdy odborně připravilo a řídilo několik desítek vysokých amerických důstojníků, kteří byli vládou USA dočasně penzionováni, aby mohli vstoupit do služeb soukromé válečnické firmy. Naplánovali a s chorvatskou armádou provedli genocidní útok na chorvatské Srby a po skončení toho jobu byli armádou Spojených států opět přijati zpět na své původní funkce a do stejných platových tříd. Tím se režiséři oné válečné ohavnosti vyhnuli dotěrným otázkám novinářů a na půdě Kongresu.
Na třetím plakátu jsme paní Madleně, rozené Korbelové, chtěli připomenout její neblahou úlohu v agresi proti zakládajícímu členovi OSN – Jugoslávii. Bombardování, které její kamarád Havel nazval „humanitárním“, bylo nejen porušením Charty OSN ale i Washingtonské smlouvy (charty NATO). Pošlapání mezinárodního práva provedla Albrightová ve funkci ministryně zahraničních věcí USA a byl to těžký mezinárodní zločin. Mrtvé srbské děti, povraždění lidé ve vlacích, autobusech a kolonách uprchlíků představovaly pro paní Albrightovou „kolaterální škody“ její „humanitární“ agrese.
Na čtvrtém plakátu bylo zachyceno uloupení dvou jihosrbských provincií – Kosova a Metochie – a darování tohoto území albánské narkomafii. Jedna z fotografií zachytila zamilovaný pohled paní Albrightové vržený na Hashima Thaçiho, dnešního kosovského premiéra. Je to fešák, všechna čest, paní Magdaléně se nedivím, ale je to také mezinárodně hledaný terorista, který je i důvodně podezřelý z obchodu s lidskými orgány unesených a povražděných obyvatel Kosova. Tak to alespoň stojí ve zprávě Dicka Martyho, předložené Radě Evropy. Paní Albrightová už tehdy v roce 1999 vedla americkou diplomacii a její diplomaté hledali jakoukoli záminku, jak napadnout Jugoslávii. Nakonec to byl incident v Račaku, událost zinscenovaná za pomoci teroristické organizace UÇK. Tu sice okupanti z NATO po obsazení Kosova a Metochie okamžitě zakázali, ale její členové včetně velitelského sboru obsadili místa ve vládě, parlamentu, politických stranách, armádě a policii. Také tak to podle toho na Kosovu dnes vypadá. Vrátili jsme se odtamtud před týdnem a můžeme referovat. Odtržení Kosova, násilné přemalování evropských hranic bez souhlasu států, kterých se to týká a bez souhlasu OSN je další mezinárodní zločin, který by věrní čtenáři spisků paní Albrightové měli vzít na vědomí. No řekněte, nezvýší se cena jejího podpisu zjištěním, že podepsaná je nejen slavnou diplomatkou, milou rodačkou a zručnou spisovatelkou, ale také významným válečným zločincem, který své zločiny umně skrýval za „boj za lidská práva a svobodu“.
A pak ještě pátý plakát – třešinka na dortu
Paní Albrightová spolu s bratrem prvního dosazeného protektora okupovaného Kosovo JUDr. Kouchnera, založili telekomunikační společnost IPCO. Nečistými metodami za pomoci bývalých členů UÇK odstranili svoje konkurenty z tendru, rozvinuly síť mobilních telefonů po Kosovu, a před tím, než firmu prodali, nechali kosovskou policií zničit další konkurenční mobilní síť, aby dosáhli navýšení ceny té své. Zisk pro Albright Group byl, podle albánských novin Koha ditore, 200 milionů dolarů, pro paní M. Albrightovou zisk 5% z této ceny. Docela hezká odměna za notorické porušování mezinárodního práva a válečné štvaní.
Reakce paní Albrightové na naše plakáty byla signifikantní. Místo diplomatky v ní zvítězila jiná Albrightová. Začala naše plakáty trhat a cupovat. Hysterický křik „get out, get out…“ se nesla ztichlým sálem knihkupectví Luxor. Pak si jen pamatuji hrubé napadení ochrankou paláce knih, strkanici, do které mladí lidé z okolí pokřikovali „krvavá bábo“, urážky na adresu mého téměř slepého kamaráda, který mne doprovázel, fotografka povalená ochrankou na zem … Výkřiky „Nefotit! Nefilmovat!“. V tu chvíli mi povolily nervy, omlouvám se, ale nejsem diplomat, a počastoval jsem bývalou paní státní tajemnici vlády USA titulem, který jsem o ní mnohokrát slyšel v Srbsku, na Kosovu, v Makedonii, v bosenské Republice Srbské a Černé Hoře: „Balkánská řeznice“.
Paní Korbelová-Albrightová, kdysi prý vzor diplomatického šarmu, znovu zvýšila hlas. Řvala na mne a moje kamarády. „Vy jste váleční zločinci! Vy jste váleční zločinci!“ A tak se to stalo. Na koho paní Albrightová v minulosti ukázala, ten to byl. Odvezli ho do Haagu (ICTY), ve směšně vedených procesech odsoudili a bylo. Odneslo si to takhle už několik desítek srbských důstojníků a generálů. Milí čtenáři, nedivte se mi prosím, že nyní s obavou očekávám, stejně jako moji kamarádi z našeho občanského sdružení Přátel Srbů na Kosovu, kdy si pro nás – válečné zločince – z Haagu přijdou.
ČEKÁNÍ S OBAVOU
Milí čtenáři, nedivte se mi prosím, že nyní s obavou očekávám, stejně jako moji kamarádi z našeho občanského sdružení Přátel Srbů na Kosovu, kdy si pro nás – válečné zločince – z Haagu přijdou.
-----------------------------------------------------------------
Vážený pane Václave Dvořáku,
Nejprve otázku. V rámci stavebního povolení Březinek bylo památkáři přikázáno, aby sv. Ján, který stál na původním mostě byl na novém zachován in situ.
Zničen a zašantročen byl na popud článku uveřejněném v Jiskře, orgánu OV KSČ Jihlava. V úterý 25. února 1975, mne v manifestační Jiskře, v rámci únorových událostí, odhalil redaktor Dvořák. Adresně uvedl, že dostatečně nezabezpečuji památku na osvobození Jihlavy. Jeho článek :
"KVARTAL PROVĚREN MIN NĚT", je na druhé stránce.
Prosím pěkně je autor článku soudruh Milan Dvořák nějak s Vámi spřízněn? Za odpověď předem děkuji.
------------------------------------------------------------------
Jinak dovolte, abych Vám vyslovil svou účast, čekání na soud je vždy velmi nepříjemné. Snad by vám mohlo být útěchou, že nejste v Jihlavě sám…
Pevně věřím, že obdobně jako těm 3 architektům po 23 letech, se Vám dostane kompenzace. . .
Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, který jim přiznal náhradu ve výši 5000 eur (tehdy v přepočtu asi 150 000 korun).
Z tohoto důvodu bych Vám raději doporučil Štrasburk, přečtěte si proč:
----------------------------------------------------
Pelikán se omluvil studentům za 23 let trvající spor s pedagogem v roce 1989
Ministr spravedlnosti Robert Pelikán se omluvil trojici někdejších studentů architektury, kteří se od roku 1991 do roku 2014 soudili s bývalým pedagogem Janem Snášelem. Ten po nich požadoval omluvu za to, že mu koncem roku 1989 vyslovili nedůvěru. Soudy řešily spor neúměrně dlouho. Novinkám to potvrdila mluvčí ministerstva spravedlnosti Kateřina Hrochová. Dnes 16:30
„Byla to jedna z prvních věcí, které ministr po svém nástupu udělal,” řekla Hrochová. Pelikán byl do funkce jmenován ve čtvrtek.
Jiří Slezák, Martin Laštovička a Zdeněk Hirnšál v revolučním období na konci roku 1989 podepsali za fórum studentů dokument, kterým svému pedagogovi, který byl zároveň předsedou základní organizace KSČ, vyjádřili nedůvěru.
Zdůvodnili ji zneužíváním politického postavení a "demagogickým, arogantním a kariéristickým vystupováním" Snášela. Když dostal Snášel v prosinci 1990 ve škole výpověď, tvrdil, že prvním impulzem pro ni byly právě akce studentů vedené proti němu.
Soudy všech stupňů se případem zabývaly neúměrně dlouho, nakonec rozhodly, že studenti se Snášelovi omlouvat nemusí. Trojice mužů již v roce 2005 uspěla se stížností u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který jim přiznal náhradu ve výši 5000 eur (tehdy v přepočtu asi 150 000 korun).
Zdeněk Gryc
V Jihlavě sice řádí jakási baba a nikdo neví co s ní,ale opravdový psychopat jste vy ,architekte,inženýre.
ZLOBA a NADÁVKA
Když se mi něco nelíbí, tak to nečtu, že?
Nevím, jestli jste četl NJR
Myslím, že stojí se zamyslet nad tím, že práce sochaře byla za obou režimů je dost riziková.
-------------------------------------------------
Sochař Šlezinger Rytířem české kultury.
NJR-DUBEN 2015 -tz-
Akademický sochař Jaroslav Šlezinger byl oceněn in memoriam Rytířem české kultury.
Dílo i osud Jemnického rodáka jihlavská veřejnost zná, pravidelně se u jeho sousoší Zaváté šlépěje na hlavním hřbitově konají akce k připomínce vykonstruovaných komunistických procesů, při kterých v padesátých letech umírali nevinní lidé, nebo se zde připomínají výročí světových válek. V roce 2011 se před jihlavským gymnáziem po 50 letech vrátila socha T. G. M. respektive její replika. Původní sochu vytvořil v roce 1948 právě Jaroslav Šlezinger, o rok později komunisté autora zavřeli a sochu v roce 1961 rozbili.
Sochař a politický vězeň nacismu i komunismu Jaroslav Šlezinger /1911 až 1955/ zemřel v pracovním táboře na Jáchymovsku na nemoc z ozáření. Nacisté ho internovali v koncentračním táboře Sachsenhausen, v roce 1950 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 25 letům těžkého žaláře.
Sochař a politický vězeň nacismu i komunismu, autor dívčího aktu na Březinkách Akad. soch. Bohumil Kokrda na tom byl obdobně. Jeho zásluhou přežil koncentrák Antonín Zápotocký. Komunisty byl odsouzen k popravě, která byla změněna na doživotí. Dočkal se však amnestie a rehabilitace.
Sochař který celým svým dílem ukazoval na zvrhlosti nacismu i komunismu, autor madony na Březinkách akad. Soch Roman Podrázský - život a dílo autor: PhDr. Josef Chalupa na str. 41. uvádí:
"Pro realizaci památníku politickým vězňům jáchymovského gulagu nebylo vhodnějšího adepta, než byl Roman Podrázský. V roce 1996 byl v Jáchymově před kostelem sv. Jáchyma vybudován Památník obětem komunismu v letech 1948 - 1989. Dominantní sousoší připomíná proraženou zamřížovanou bránu, z níž vystupují na každé straně ztýrané postavy vězňů, z přední mužská a zadní ženská postava."
V tomto díle je také MEMENTO osudu a smrti Jaroslava Šlezingera.
Velice bych se přimlouval, aby Podrázského Madona našla v Jihlavě důstojné místo.
Snad by se to mohlo udělat i s pochopením majitele a jeho nadřízených složek finančně:
"jak nabyl, tak pozbyl". Jako spoluautor sochy si myslím, že místo na ilustrační fotografii nebylo špatné. "Madona na hradbách". Více o R. P. je uvedeno na webu Wikipedie - Roman Podrázský
Zdeněk Gryc
platí přesně pro vás
OK
Když tady máme:
THE CITY PARK
tak:
THE HAPPY AND
Grafomanie a stařecké tlachání jsou typickými symptomy senility. Veliký William Shakespeare byl mistrem nuancí. Proto vložil do úst Hamletovi pouze termín "slova, slova, slova", přestože by pregnantněji vyzněla "prázdná slova", či dokonce "jalová slova". Protože některé tlachy by nestrávil ani Hamlet.
STAŘECKÉ TLACHÁNÍ
Nemusíte přece tlachy číst, ale Vás dráždí obsah, který je v rozporu s Vaší životní ideologií. Ignorujte tlachy, neprosazujte svoji ideologii urážkami.
Skoro 6 let jsem "sochal" v atelieru Profesora Makovského pod vedením Doc. Axmana v Rybářské ulici v Brně. Ve křoví tam ležela socha Josefa II. v nadživotní velikosti. Nebyla jednotlivými režimy zničena, nyní je v parkové úpravě nemocnice.
Ničení sochy a žalářování jejich autora mi vadí.
V úterý 25. února 1975, v Jiskře napsal redaktor Milan Dvořák:
"Samozřejmě, že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jána nákladem cca 15.000 korun i na místo na novém mostě, kam měl být opět umístěn.
Nestane se to tak a je to moudré".
Pro Jihlavu je zničení barokní plastiky v životní velikosti škoda.
Krásným obohacením města je naopak na cyklostezce u Skalky toskánský sloup s překrásnou "Madonou".
V Hruškových dvorech je to drobná výtečně umělecky udělaná soška sv. Jána na fragmentu Boží muky.
V Praze na Karlově mostě máme sv. Jána.
Na mostě na Březinkách máme. . .
snad tak jenom, psí trus.
ZG
Nikoliv obsah, ten nečtu a snad by ho nestrávil ani hroch, kdyby se o to pokoušel, ale projevy grafománie
ČTENÁŘ
Nikoliv obsah, ten nečtu a snad by ho nestrávil ani hroch, kdyby se o to pokoušel, ale projevy grafománie
čtenář | 2015-03-29 18:01:45 | Reagovat
----------------------------------------------------------------------
je zřejmé, že "POST - KOMUNISTICKÝM AKTIVISTŮM" vadí publicita, kterou připomínám osoby,
kterým zločinný režim ublížil:
faráře Toufara
sochaře Šlezingera
Václava Havla
Profesora Rozehnala
Doktora Hoffmana
architekta Sedláka
---------------------------------------------------
Jako příklad uvádím:
POMNI a pamatuj
O víkendu připomenou smrt číhošťského faráře Toufara. . .
… První, kdo připomněl faráře Toufara, byl krátce po sametové revoluci, Roman Podrázský. Z publikace život a dílo R. P. 1943 - 2011 ze str. 45, kde je pomník Toufara publikován opisuji:
"Pomník s názvem Ecce Homo umístěný u ohradní zdi kostela zde připomíná obě´t zavražděného kněze Josefa Toufara. Postava Krista na své hrudi podpírá a objímá v diagonále stoupající postavu kněze mučedníka. Podrázský kompoziční zkratkou vyjádřil silně působící posilu trpících. Kristus je oporou a posilou mučených, ukazuje jim cestu vzhůru k Bohu. Ač celé sousoší je opět prosté detailů, zvýrazněné linie kubizujících tvarů stylizovaného oděvu i náznak kříže vytvářejí paprskovité linie sbíhající se v hlavě mučedníka, v jehož tváři se zračí usmíření, mír a klid. U paty kříže je velký nápis Ecce homo."
Ze stránky, stránky 22, kde je publikován pomník "Pomník pomníku", opisuji:
"Za připomenutí stojí rovněž jakýsi pomník pomníku umístěný před budovou gymnasia v Jihlavě na místě zničeného pomníku T. G. M. od sochaře Jaroslava Šlesingera, který zemřel v roce 1955 v komunistickém lágru v Jáchymově. Žulový blok čnící k nebi je nesouměrně rozčísnutý, jakoby bleskem. Obě části spojuje kovová deska s textem připomínajícím osudy původního pomníku i jeho autora:Socha i její autor se stali oběťmi komunistických represí padesátých let". Potažmo je tento pomník i smutnou připomínkou odstraněných a patrně zničených děl Romana Podrázského vytvořených pro Jihlavu, která neměla s ideologií a politikou nic společného a padla za oběť současné nekulturnosti a projevům moci omezenců".
Prosím, někdy, na chviličku, zastavit se u pomníku TGM v Jihlavě a přečíst text z destičky na jeho soklu. Pak přejít přes silnici a podívat se zblízka na "Pomník pomníku".
Zdeněk Gryc
Zdeněk | 2015-03-01 12:54:39 | Reagovat
-------------------------------------------------------------
Se vší úctou k panu Zdeňkovi..
Nic proti němu, ale někdy mi připadá, že se na stará kolena poněkud nudí, a proto se realizuje příspěvky na diskuzích JL, které mohou zajímat nanejvýše jeho samotného. Nic ve zlém..
čtenář | 2015-03-02 09:13:44 | Reagovat
OPAKOVANÝ DOTAZ
Vážený pane Václave Dvořáku,
Když jste tak statečně a veřejně zabojoval s imperialismem personifikovaným paní Korbelová-Albrightová, snad nebude pro Vás problém odpovědět na můj původní dotaz:
"Nejprve otázku. V rámci stavebního povolení Březinek bylo památkáři přikázáno, aby sv. Ján, který stál na původním mostě byl na novém zachován in situ.
Zničen a zašantročen byl na popud článku uveřejněném v Jiskře, orgánu OV KSČ Jihlava. V úterý 25. února 1975, mne v manifestační Jiskře, v rámci únorových událostí, odhalil redaktor Dvořák. Adresně uvedl, že dostatečně nezabezpečuji památku na osvobození Jihlavy. Jeho článek :
"KVARTAL PROVĚREN MIN NĚT", je na druhé stránce.
Prosím pěkně je autor článku soudruh Milan Dvořák nějak s Vámi spřízněn? Za odpověď předem děkuji."
Zdeněk Gryc Jihlava 30. 3. 2015.
DOTAZ
HIMBAJS,
pane Václave Dvořáku, to byl vlastně hrdinský čin v dnešní době, to té babě tak vytmavit. Taková snaha.
Tristní ale v rámci EU je, že to trvá 3 roky,nebo tedy víc,uvidíme, že?
Než tedy dojedou z Haagu pro válečného zločince,
z toho fakt mrazí,že?
Fakt mi neodpovíte na na můj opakovaný dotaz?
Gryc
Válečný zločinec se dobře skrývá
Není sto odpovědět na mé opakované dotazy.
Zdeněk Gryc ...pane Dvořáku
ŠTANDRDLE
ŠTANDRDLE
Brněnský Hantec, používá slovo "štandrdle".
Jeho význam je, ať již ve zlém, nebo v legraci,
dělat někomu ostudu nebo ho pobavit.
Klasická ukázka ŠTANTRDLE, tedy té ostudy, je v obsáhlém článku:
PRAHA – Stát se válečným zločincem je v dnešním světě poměrně snadné. Stačí, když vás tak označí americká administrativa a už se vezete. Nejbližší stanice Haag a jeho soudy. Stručně vám popíši, jak jsem k tomu přišel já.
---------------------
Jiří Jirmus, který má výstavu v OGV měl dosti ironické, svérázné vyjadřování, které jsme přejímali. V tomto případě jde o terminus technicus:"Husitský čin".
Zdeněk Gryc
Pěstitelům brambor mohou mrazy oddálit sklizeň raných odrůd nekrytých textilií
Z vodovodů v Jihlavě možná poteče zakalená voda
Čestným občanem Jihlavy se stal první ředitel tamní zoo Vladislav Jiroušek
Protestní akcí znělo: Brambory pečený, byly málo maštěný...
Připomenou si paravýsadek 
DKO hostil soutěž modelářů
Držte si klobouky, Bismarck vyplouvá!
Kriminalistický pomníček objasněn. Jihlavského podvodníka Pavla Vorlického dopadli po 18 letech v Praze
Kroupy kočárky neodradily
Řidič Multivanu srazil v Jihlavě lidi na přechodu, nehodu zachytila kamera
Vernisáž ke stovce Gustava Kruma, Mahlerův dům Jihlava
Soubor Včelinec Zhoř, premiéra Smíšené dvouhry 
100 let paní Anny Novákové, Alzheimer HOME Jihlava
Velikonoční jarmark v Nové Říši u Telče
Soutěž modelářů O štít města Jihlavy 
