Přitom pobyt na horách by všem jednoznačně doporučil.
„Kde jinde žáci mohou být týden spolu, utvořit partu a prožít zážitky, které v rámci běžné školní výuky prostě prožít nemohou?“ doplňuje pro úplnost Mazal.
-------------------------------------------------------------------------------
MOHOU BÝT SPOLU A PROŽÍT ZÁŽITKY VE SKAUTSKÉM A SOKOLSKÉM ODDÍLE.

PŘITOM POBYT NA HORÁCH. . . ano, ti co včera jeli Jizerskou 50tku, to je sportovní "šlechta" národa.
Zajisté že pan kolega Mazal má pravdu, nejen týden na horách. .
Některým se tam totiž otevřou oči a budou se tam vracet. Na našem gymplu se to stalo v roce 1950 a ještě mně to nepřešlo.
Skautské a sokolské "ve zdravém těle zdravý duch" a národní cítění. To vadilo nacistům a komunistům dokonce dvakrát. Tyto tradice se podařilo dost utlumit, postihnout a mládež nesoucí tyto tradice vyloučit ze škol.
Organizace dostaly za totáčů těžce zabrat, ztratily přímou kontinuitu a mají existenční potíže.
Je to obrovská chyba.
MLÁDEŽ MUSÍ MÍT URČITÝ "RYTMUS TÝDNE",

nejlépe mezi tělocvičnou či hřištěm ve všední den a přírodou o weekendu.
Řekl bych, že vodáci, kteří musí napřed projít plaveckým výcvikem  jsou v Jihlavě, oproti minulosti, dost v útlumu.
Na rozdíl od nich plavci,  to je palba. Přijďte se podívat na Ryškovy svěřence, jak míchají vodou v bazénu.

Dost návštěvníků, když vyjde z bazénu, tak si s chutí "zapálí". Něco jako pan president, když sedí s vyvaleným břichem při hovoru z Lán.
Plavci, ale mezi nimi nejsou, víte proč?
Zdeněk Gryc
 

Společnost není vychována na principu, že lépe přežije jen zdravý jedinec Tělesná kondice není zkrátka na pořadu dne. Moderní venkovní sportovní areály zejí prázdnotou, děti po vzoru svých rodičů sedí u počítače.
Prezidenta jsem u počítače neviděl, tomu bych určitě  magickou sílu ovlivňovat lidi nepřisuzoval.
K tomu finanční možnosti dnes už většiny rodin a máme výsledek.
Celý problém má jeden zásadní aspekt, a to je bujení individualismu jako fenomén doby. To není dobře a hlavně nebude v dobách zlých.

Před evolučním rokem 89 se jezdilo na hory každý rok. Středoškoláci(gympl a průmyslováci) si to museli zaplatit, pokud jim něco nepřispělo SRPŠ a učňové to měli skoro všude zadarmo, slyšíte dobře havlisti a pseudodemokrati, zadarmo.  Na hory nejeli jenom ti, kteří byli osvobozeni z tělocviku (přesto někteří jeli) a nebo úplní lenoši, kteří si vždy donesli nějakou omluvenku (výmluvenku) od lékaře, nikoliv od maminky, ale to bylo vyjímečně, protože se tam všichni těšili. Téměř na všech zaběhnutých školách a učňácích byly v kabinetech TV  i možnosti si zapůjčit lyžařskou výstroj a výzbroj za malý peníz, nebo i zadara (lyže+boty pro běh a sjezd).Dnes to asi už není, vývoj jde dopředu a školy si to nemohou dovolit mít sklad s tímto materiálem (a obnovovat ho), který stojí nemalé peníze a jsou rádi, že zaplatí kantory ve škole mizerným platem. Na hory potom jedou jenom ti, co mají svoji výstroj a výzbroj a jezdí pravidelně na lyže, protože se to nevyplatí kupovat je na jeden kurz, pokud si to nepůjčí někde v půjčovně (nebo ti co mají movité rodiče).  Většina těch co nejedou se vymluví na finance a docela jim to věřím. Zbývající co nejedou jsou ti, kteří se vymluví na každou pohybovou aktivitu ve škole (sportovní kurz), protože dnes stačí papír od maminky. A co potom chcete dělat. Je problém sestavit aspoň jeden běh na kurz, který se doplňuje kým se dá. Taková je skutečnost ve většině státních škol. Soukromé školy jsou na tom možná jinak, protože tady peníze asi nehrají svoji roli, ale možná zase ta  lenost studentů.

Je neděle, počasí nic moc, tak trochu delší po-vídačka.
-------------------------------------------------------------------------------
„Problém je v tom, že za poslední roky   přírodní  sníh v podstatě ne-
napadl, takže běžkování nešlo zrealizovat,“ vysvětlil ředitel Základní školy v Třešti Václav Trnka.
-------------------------------------------------------------------------------
Je fakt, že Husité neměli mnoho zájezdových autobusů i lyžařská výstroj za mnoho nestála. Lyžařská výstroj a možnosti terénů je po pádu železné opony kapku náročnější. Výběr je oproti jednoduché socialistické šedi fakt problém, že?
Zato zima byla, v minulosti, nebo alespoň podle Ladových obrázků,  se sněhem. Mír nebyl, zbrojilo se, spíše kvantitně, než kvalitně. Obrovské armáda a jejich tanky,  atomové ponorky, tanky v Pístově  se udržovaly v chodu. Hrdý lid to politicky to pochopil,  raději s holou prdelí a trochou vodky, než kvalitní sídliště a nemocnice. I na délce věku tak moc nezáleželo, nebo i nadále nezáleží? Hlavně aby se nás báli...skoro jako dneska, ne?
 Okupant si z nás udělali kolonii-továrnu-kovadlinu a výheň socialismu. Pamatujete na ty plakáty? Jak se dejchalo na Ostravsku za totáče, i po 25 letech se to moc nezlepšilo.

Zajisté, že nejenom těmto dětem, stejně tehdy jako dnes, by mělo aspoň jednou za rok dojít k průplachu plic, ať již na hory nebo k moři. K cestě do Jugošky potřebovali potvrzení pediatra, který věděl, co to aspoň pár měsíců po pobytu pro jejich tělíčko znamená. Musel ale přemejšlet, když emigrovali, tak byl, nebo nebyl vinen? Myslíte, že to bylo ojedinělé? Upravilo se to pak tak, že jeden člen rodiny zůstal jako rukojmí.
Sokolská a skautská kontinuita,  vedení mládeže a metodiky výcviku byla přerušena. Dost jsem koukal, kolik výtečných sportovců za mého působení v tělocvičně nebylo schopno udělat na hrazdě sklopku a na žíněnce, nedej bože na parketách, přemet. Mnohdy bylo ve školách pro obě strany přitažlivější předhodit žactvu míč, než vytáhnout bradla.
Jsem, jak starej blbec, jak v JL někteří soudruzi píší.  Vím ale, že snaha a tradice Oldřicha Háje dostat do vody co nejvíce dětí trvá. Někteří se chytnou, jiní ne, ale je to základna nejenom pro plavecký a vodácký oddíl. Pro  bezpečnost pro plavce i pro dětský hrudník výcvik ve vodě moc  znamená. Co znamená pro postižené děti, které voda nadlehčí? Přijďte se podívat, ne do Vodního ráje, tam to neznám, ale na bazén, ve středu v 17:30 na dráhu 1, 2, 3. To nejsou postižené děti, pro něž jsou sociální dávky na úkor jejich zdraví v rodině  prokouřeny.

PS. Kouření, ani snad ne pro ten kouř, ale pro tu eleganci držení cigaretky, zejména když se neví co dělat s rukama. Ta grácie ruky a kontrapost kyčle. Také možná že lehce oděná postava v tělocvičně už ten půvab nemá. Je to velká práce nemít pupek, že? Krásná žena, jaká to inspirace v dějinách umění.
Taky s tím může být i legrace.  Pamětníci na FA s potěšením vzpomínají na historku. Docházka do atelieru upadala, donucovací prostředky-známky, se jevily jako společensky neúnosné. Šéf ateliéru Profesor Doubrava po poradě asistentem Košutkem pověřili asistenta Jiřího Vacka, aby šel na Českou ulici, kde jak známo se promenují nejhezčí slečny. Cílem bylo získat magnet v ateliéru, novou ne-okoukanou modelku. Vacek ohodnotil okem umělce nedbale stojící, kouřící dámu. Zeptal se jí: "slečno, nechcete si vydělat?"Vrátil se bez modelky, ale zato s modřinou v obličeji. Všichni na to s láskou vzpomínali, zejména architekt Čevela, spolužák Menčíka, na Jamu. Jeho kouzelné zápisky, které mám, o studiu s Menšíkem, myslím i vyšly tiskem.
Zdeněk Gryc