Rozhodčí Petr Černý se těší velkému respektu mezi hráči a doufá ve svou nominaci na finále elitní skupiny florbalového mistrovství světa.

 „Kdo nás dnes píská? Černý s Janouškem? Tak to si konečně zahrajeme pořádný florbal.“ Podobné věty jsou slyšet v kabinách nejen extraligových či prvoligových, ale téměř všech týmů, jejichž utkání rozhoduje dvojice sudích Petr Černý – Jiří Janoušek. A právě Petr Černý dojíždí na mistrovské zápasy z Jihlavy.

 Parťáci z obrany

   Duo Černý–Janoušek je nejdéle sloužícím párem na tuzemské florbalové scéně. „Pískáme spolu od roku 1994, kdy vznikla potřeba, aby měl český florbal pevné rozhodcovské páry,“ říká rozený Pražák Petr Černý, jenž se přestěhoval do Jihlavy v létě roku 2009 za přítelkyní.

 A právě v Praze udělal Černý první florbalové krůčky. „V roce 1992, kdy jsem byl ve čtvrťáku na gymnáziu, jsme se s kamarády přihlásili na první turnaj. Potkal jsem se s Martinem Vaculíkem (prezident Tatranu Střešovice – pozn. red.), slovo dalo slovo a začali jsme vytvářet první sekretariát. Já jsem se dobrovolně začal profilovat do role rozhodčího,“ vzpomíná 36letý sudí na své začátky. „Byl jsem první předseda komise rozhodčích. Dával jsem je dohromady a překládal pravidla. V podstatě se to se mnou táhne dodnes,“ dodává.

 S kolegou Jiřím Janouškem se seznámili coby aktivní hráči. „Řekli jsme si, že když nám to funguje v obraně, proč by to nemohlo fungovat v roli rozhodčích. Zkusili jsme to a od prosince 1994 jsme spolu.“

 Bez červené karty

   Za dlouhých osmnáct let “manželství“ s píšťalkou se Černý s Janouškem vypracovali v nejuznávanější tuzemský rozhodcovský pár nejen na domácí, ale i zahraniční scéně. Důkazem budiž několikanásobné prvenství (celkem osmkrát) v anketě České florbalové unie o nejlepší rozhodčí, respektive rekordní jedenáctinásobná účast na prestižních přátelských zápasech Finsko – Švédsko (muži, junioři, ženy, juniorky).

 O respektu Petra Černého s Jiřím Janouškem nejlépe vypovídá příhoda z lednového utkání 2. ligy mužů mezi Jihlavou a Jaroměří.

 Po jednom z ostrých zákroků na domácího hráče vznikla na palubovce mela. Než si však její protagonisté stačili dát pár facek, už seděli na lavici hanby, tresty byly zaneseny v zápase o utkání, a hrálo se dál. Nikdo z hráčů přitom neřekl půl slova.

 „Podobné situace řešíme spíše výjimečně, protože hráči, zejména v nejvyšších soutěžích, které pískáme, vědí, že když do sebe půjdou hodně tvrdě, riskují zranění a herní pauzu,“ vysvětluje Černý, kterému v podobných chvílích připadne role pozorovatele. „Zatímco já se dívám na situaci po stránce pravidel, tak Jirka je ten, kdo do té chumelenice vletí,“ dodává s tím, že občas i na jejich hlavu dopadne v zápalu boje nějaké to ostřejší slovo.
„Nejsme vztahovační. Dokážeme si to s kolegou přebrat. Za poslední zhruba čtyři sezony jsme nemuseli udělit červenou kartu.“

 Na otázku, proč se oba těší takovému respektu, těžko hledá Petr Černý odpověď. „Samochvála smrdí… Možná je to tím, že působíme ve florbale strašně dlouho a postupně jsme zhodnotili získané zkušenosti.“

 Třešnička na dortu

   Stejně jako florbaloví hráči mají i rozhodčí své vytyčené cíle. Černý s Janouškem už řídili finále mistrovství světa žen (1999) i finále mistrovství světa mužů divize B (2000), respektive C divize (2008). Do kompletní sbírky jim tedy chybí poslední kousek – odpískat boj o zlato v elitní mužské kategorii. „Ta třešnička na dortu nám pořád uniká. Jednou věcí je to, že finští a švédští rozhodčí jsou nejlepší na světě. Tou druhou jsou politické tlaky, které rozhodují o nasazení rozhodčích do finále,“ vysvětluje Petr Černý.

 Dalším jeho přáním je dohlížet na průběh letošního superfinále české extraligy mužů (21. dubna). O mistrovi republiky poprvé v historii rozhodne jediné utkání, navíc hrané v pražské O2 aréně, kde Černý ještě nedávno pracoval jako vedoucí úseku pronájmu. Momentálně je na volné noze. „V roce 2020 k těm cílům možná přibude olympiáda, na ní by měl být florbal představen.“ 

 Pískání ho pořád baví

   Petr Černý dělí sudí na dvě skupiny. Na ty, co mají talent od Pánaboha a řídí se citem, a ty, kteří si rozhodcovské ostruhy tvrdě vydřeli. A právě s druhou zmíněnou skupinou chce Černý pracovat, až definitivně pověsí píšťalku na pomyslný hřebík.

 „Rozhodčí musí být silná osobnost. Musí pracovat na fyzické kondici a měl by se neustále vzdělávat, protože je vždy co zlepšovat. Dobře vím, že ani my s Jirkou nejsme neomylní,“ říká s pokorným tónem v hlase. „Až skončím s pískáním, chci se věnovat práci s rozhodčími. V jiné florbalové funkci mě těžko uvidíte. Každý má dělat to, co umí nejlépe.“

 O odchodu ze scény zatím Petr Černý jasno nemá. „36 let stále není žádný věk. Doufám, že budu pískat ještě dlouho. Pořád mě to baví.“

Diskuze k článku