Výstava z díla světoznámého ilustrátora Zdeňka Buriana jde do finále v Oblastní galerii Vysočiny. Už týden před jejím závěrem lze říci, že se stala nejúspěšnější výstavou galerie za celý uplynulý rok.

 Na dva a půl tisíce lidí přišlo jen za část prosince do vánočních svátků na výstavu Zdeňka Buriana v jihlavské galerii. Populární jméno a kvalita díla vzbudily mimořádný zájem veřejnosti.

 Výstava začala na konci listopadu a podle ředitele galerie Aleše Seiferta byla z hlediska návštěvnosti trefou do černého: „Maximální zájem byl především ze strany školních skupin, ať už šlo o doplnění výuky o dějinách umění nebo o pravěku.“

 Právě na mladé publikum byla výstava kurátora Hynka Rulíška cílena, i když zdaleka nejen na ně. „Suverénní preciznost, mistrná zručnost a často dech beroucí zachycení detailu…,“ komentoval Rulíšek Burianovu širokou práci.

 Výstava v domě v Komenského ulici ale ještě nekončí. Tento týden se v jejím rámci navíc konala přednáška archeologa Milana Vokáče z jihlavského muzea o pravěkém osídlení v oblasti Vysočiny. Během výstavy také přednášel o Burianovi historik Zdeněk Jaroš.

 Samotná výstava potrvá ještě do 5. února. Zaměřuje se na díla znázorňující prehistorickou faunu a flóru a předchůdce člověka a na ilustrace k dobrodružným románům. Návštěvník tak může vidět barevné rekonstrukce prehistorických zvířat i předchůdců moderního člověka, ale vedle nich i precizní kvaše, na nichž Burian zobrazil např. útok velryby či mrože na rybářské čluny, lodě v bouři a další dramatické scény.  

 Mimořádná kariéra

 Výstava ale nastiňuje i mimořádný průběh Burianovy kariéry. Burian (* 1905 v Kopřivnici na Moravě v rodině stavitele) už po dvou letech studia odešel z Akademie výtvarných umění a začal se v šestnácti živit jako ilustrátor. Ilustroval převážně dobrodružné romány Jaroslava Foglara, Eduarda Štorcha, cestovatele a kaktusáře Alberta Vojtěcha Friče nebo Julese Vernea či Karla   Maye. Jeho ilustrace doplnily přibližně 500 titulů v českém vydání, vytvořil 600 návrhů na knižní obálky.

 K Burianovu mimořádnému dílu ale patří i několik set volných děl - krajiny, žánr, alegorie, zátiší i portréty. Celosvětový věhlas mu přinesly rekonstrukce  pravěké flóry a fauny vzniklé ve spolupráci s profesorem paleontologie Josefem Augustou, s nímž  se setkal  v roce 1935. V roce 1954 se pak Burianova a Augustova vize pravěku stala předlohou i k výtvarnému pojetí přelomového trikového filmu režiséra Karla Zemana Cesta do pravěku.

 Už v roce 1956 vyšla obrazová kniha Josefa Augusty Tiere der Urzeit, která později ve světových mutacích Buriana proslavila jako malíře paleontologických rekonstrukcí.

 V letech 1968–1981 pak také spolupracoval na rekonstrukcích s odborníky Vratislavem Mazákem, Zdeňkem V. Špinarem, Josefem Wolfem, Josefem Benešem  či Bořivojem Zárubou.

 Zdeněk Burian byl ale od dvacátých let také vášnivým vyznavačem trampingu. Oženil se v roce 1927 s manželkou Františkou. Ta mu zemřela v roce 1979, v roce, kdy byl Burian zařazen do celosvětové databáze Who´s Who.

 Jeho život a práce nebyly vždy snadné. Jak připomínají i autoři jihlavské výstavy, potýkal se od poloviny padesátých let s psychickými problémy vyvolanými opakovanými útoky ze strany představitelů oficiální české kultury. Zemřel v roce 1981.