Blog Jihlavských listů

Zdeněk Gryc
46- Zaměstnání: architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady

SBOHEM PANE PROFESORE

Zdeněk Gryc | Čtvrtek, 22. 3. 2018 v 10:45

100 let od vzniku republiky, jejíž zakladatel byl profesor.

Almanachy vydané ke kulatému jubileu:
100 let Psychiatrické léčebny v Jihlavě
Milý čtenáři, /bez uvozovek/
„S touto publikací vstupuješ do světa jihlavské psychiatrické léčebny.
Letos je jí sto let! „Stoletiny“ jsou významnou událostí, kdy je rozhodně o čem hovořit, na co vzpomínat, hodnotit“…
111 let Psychiatrické nemocnice Jihlava
Milý čtenáři,
S touto publikací opět vstupuješ do světa jihlavské psychiatrie, do její historie, současnosti a snad i budoucnosti.

100 let GYMNÁSIUM KŘENOVÁ
Dámy a pánové,
Po deseti letech můžeme opět listovat v almanachu vydaném při příležitosti kulatého – tentokrát dokonce velmi kulatého – výročí naší školy. RNDr. Miloš Jaroš

111. výročí založení Gymnázia Křenová v Brně
Milí studenti, absolventi, profesoři a příznivci Gymnázia Křenová,
na stránkách 111.gymkren.cz vás budeme průběžně informovat
o akcích chystaných k 111. výročí založení naší školy.
—————————————————
V gotické síni jihlavské radnice ožily příběhy našich sousedů.
19.6.2015 Aktuality/Komentáře (23), autor: Petr Klukan
Žáci deseti jihlavských škol v rámci projektu příběhy našich sousedů zpracovali pohnuté osudy čtrnácti pamětníků kruté doby komunistického režimu. V pondělí se v zaplněném gotickém sále jihlavské radnice konala prezentace celého projektu.
————————————————————
Nejen včera u nás, ale i v budoucích volbách jde o masivní masáž mozků, jak o tom jednají na nejvyšší úrovni v USA a GB.
Spolehněme se na osobní zkušenosti a vzpomeňme zejména na osudy svých spolužáků. Pokusme se vzpomínat na kantory, kteří nás ovlivnili svým umem, slušností a rozhledem.

Dneska je čtvrtek.
Vzpomínáte na frontičky ve čtvrtek?

Před knihkupectvími v Jihlavě, kdy jsme se snažili koupit třeba:
Sbohem, pane profesore! / Goodbye, Mr. Chips (1969 …

https://www.nafilmy.com/sbohem-pane-profesore

Vysloužilý učitel a bývalý ředitel internátní školy se ohlíží zpět za svou kariérou i osobním životem v průběhu několika desetiletí …

PS. Dík paní Kunčové v knihkupectví na Benešové
a paní Hildemannové v knihkupectví na Komenského.

Zdeněk Gryc
46- Zaměstnání: architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady

Dnes je 20 března.

Zdeněk Gryc | Úterý, 20. 3. 2018 v 21:09

Výročí: 624 let od mučednické smrti jednoho z patronů českých zemí – Jana Nepomuckého
Přesné datum narození Jana nebo, chcete-li, Johánka z Pomuku, dnešního Nepomuku, není známé. Podle všeho se narodil mezi lety 1340 až 1350. S datem jeho násilné smrti je to podobné. Nicméně převládá názor, že byl umučen 20. března 1393 Otcem Jana z Pomuku byl pomucký rychtář. Podle ústních dobových svědectví stával jeho malý domek v místě, kde byl později postaven kostel sv. Jana Nepomuckého. O Janově matce není známo vůbec nic.
Život Jana Nepomuckého
Číst, psát a počítat se Jan naučil nejspíš ve škole založené roku 1344 při farním kostele sv. Jakuba. Jeho další studia jsou zahalena rouškou tajemství a barokních legend. Předpokládá se však, že studoval u cisterciáků v blízkém klášteře a později i na pražské univerzitě.
Ve své době to byl jistě velmi vzdělaný a schopný člověk. Od roku 1369 působil v Praze jako veřejný notář a později jako hlavní písař na pražském vikářství. Celý deset let do roku 1383 pracoval jako vedoucí kanceláře arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi. Zároveň však byl i oltářníkem a farářem. V roce 1383 zahájil studia církevního práva na Padovské univerzitě. Studium ukončil o čtyři roky později v roce 1387 s dnes již nepoužívaným titulem „doktor dekretů“. Po návratu z Padovy se stal kanovníkem a později i generálním vikářem pražského arcibiskupa.
Úřad generálního vikáře hrál v té době významnou roli ve správě arcibiskupství a hlavně ve sporu mezi arcibiskupem Janem s Jenštejna a králem Václavem IV., který se týkal sporů spojených s rozdělením církve na západní katolickou a východní pravoslavnou větev a hlavně neshod při jmenování biskupů a dalších církevních hodnostářů. V kronice Václava Hájka z Libočan se dokonce spekuluje o tom, že Jan Nepomucký, coby zpovědník královny Žofie, nechtěl prozradit nic, co se týkalo zpovědního tajemství a tím si krále znepřátelil, a že za jeho mučednickou smrtí je právě tento konflikt. Zdá se to však velmi nepravděpodobné.
Mučednická smrt
Psal se 20. březen 1393, kdy se brzy ráno sešli král Václav IV. s arcibiskupem Janem z Jenštejna. Oba muži se krátce hádali a jejich rozepře vyústila v zatčení čtyř mužů z arcibiskupova doprovodu, mezi nimiž byl i Jan z Pomuku. Jejich první výslechy a nejspíš i mučení probíhaly na Pražském hradě a později na staroměstské rychtě. Jan utrpěl během mučení vážné poranění hlavy a na to nejspíš i zemřel. Jeho tělo bylo svrženo z Karlova Mostu do Vltavy. Janovo tělo našli rybáři až o skoro měsíc později zachycené u břehu a domnívali se, že nešťastně utonul. Smrtelné poranění hlavy objevil při studiu jeho pozůstatků až antropolog Emanuel Vlček v minulém století.
Tělo Jana z Pomuku převzali od rybářů členové řádu Cyriaků, křižovníků s červeným srdcem, a pohřbili ho se všemi poctami v kostele sv. Kříže.
Co bylo dál?
Zdálo by se, že smrtí a pohřbem všechno skončí. V případě Jana Nepomuckého bylo všechno o trochu složitější. Příběh jeho života a smrti si v průběhu dalších desetiletí a staletí žil svým vlastním životem a dal vzniknout legendě, která vedla až k Janově svatořečení a vzniku kultu, který nemá v českých dějinách obdoby.
Zmínky o Janově životě, díle a odkazu se objevují v řadě spisů a kronik z konce 14. a z průběhu 15. století. Augustiánský opat Ludolf o Janu Pomuka kolem roku 1398 mimo jiné napsal, že se jedná o „ctihodného onoho muže, milého Bohu i lidem, Čechům i Němcům“. Kolem roku 1416 bylo tělo bývalého generálního vikáře pohřbeno v katedrále sv. Víta.
V průběhu 17. a začátkem 18. století jsou stavěny první kostely a kaple zasvěcené Janu Nepomuckému. Snaha o Janovu kanonizaci začíná v druhé polovině 17. století. Trvalo však víc než půl století, než 31. května 1721 prohlásil papež Inocenc Ferdinand Khünburg Jana z Pomuku za blahoslaveného. Kanonizační komise uznala celkem čtyři zázraky – zachování jazyka, resp. jeho naběhnutí a zčervenání, zachránění Rozálie Hodánkové a uzdravení Terezy Veroniky Krebsové. Na základě toho prohlásil papež Benedikt XIII. 19. března 1729 Jana Nepomuckého za svatého.
Sochu sv. Jana Nepomuckého poznáme bezpečně podle typických atributů, mezi které patří pět hvězd kolem hlavy, kříž v ruce, prst přes ústa a palma.
Text: David Hainall
————————————
Socha sv. Jana Nepomuckého je neopominutelnou národní památkou na Karlově mostě.
Socha sv. Jana Nepomuckého musela být v Jihlavě na Březinkách, na nátlak OV KSČ publikovaný v rámci vzpomínkového článku na vítězný únor v roku 1975 zničena.
V úterý 25. února 1975. vyšla JISKRA Orgán OV KSČ, nositel řádu práce, číslo 16:
„Historii píše život a je na nás, abychom naši dělnickou, pokrokovou tradici a její symboly lépe ochraňovali a zakládali. Nemohu než sáhnout v této souvislosti pro jiný příklad. Kdysi stál cestou na Kalvárii v Jihlavě starý most a na něm socha sv. Jána. Starý most ustoupil novému, který se stal vstupem do budoucího moderního sídliště města. Samozřejmě že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jána nákladem cca 15.000 korun i na příslušné místo na novém mostě, kam by měl být opět umístěn. Nestane se tak a je to moudré.“
„Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany. A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění. Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost, jako je plánované postavení pomníku prezidentu Gottwaldovi v sídle okresního města na památečním místě z něhož k občanům Jihlavska promlouval“
———————————————————–
Mučedníkem je také Farář Toufar.
Jeho socha u kostelní zdi v Číhošti, je dílem Romana Podrázského.
Jeho socha v kostele v Zahrádce, poblíže Želivského kláštera,
je posledním velkým dílem Olbrama Zoubka.

Zdeněk Gryc
46- Zaměstnání: architekt - důchodce - autor sídliště Březinovy sady

ŠTUDÁCI a KANTOŘI

Zdeněk Gryc | Čtvrtek, 15. 3. 2018 v 9:35

Studenti odejdou z vyučování. Půlhodinová stávka zasáhne školy v celé republice
Velký protest studentů začal na pražské DAMU, postupně se k němu přidalo na 250 vysokých a středních škol i učilišť.
Studenti vysokých a středních škol i učilišť opustí ve čtvrtek v poledne na mnoha místech republiky na půl hodiny učebny. Vyjdou ze školních budov a podepíšou výzvu adresovanou politikům.
„Vyzýváme ústavní představitele České republiky, jmenovitě prezidenta České republiky, premiéra České republiky a Parlament České republiky k obraně ústavních a společenských zvyklostí a hodnot,“ zní začátek textu, jejž budou stávkující podepisovat a který formuluje důvody akce nazvané #Vyjdiven.
Výzvu sepsali původně studenti pražské DAMU a od nich se pak stávka prostřednictvím Facebooku rozšířila mezi studenty po celé republice. Do středečního večera se k ní přidalo na 250 škol, několik hodin před zahájením akce je potvrzena účast více než 300 škol.
„Když ve čtvrtek vyjdeme na půl hodinu před školu, nezmění se všechno mávnutím kouzelného proutku. Ale jsme přesvědčeni, že akce má nějaký symbolický význam, že ukážeme, že je velké množství studentů, kteří jsou na tom názorově podobně jako my,“ uvádí student DAMU a jeden z deseti organizátorů Václav Strýček.
Akce se koná jen den poté, co do ulic vyšli demonstranti vyjádřit svůj nesouhlas s chováním prezidenta Miloše Zemana a jiných politiků.

Miroslav Tomanec, Ing., MBA
129- Původně stavební inženýr, nyní propadl kouzlu gastronomie s různou přidanou hodnotou, převážně kulturní, do té míry, že provozuje několik podniků v centru města, mimo jiné Radniční restauraci s pivovarem. Neztotožňuje se se současným vývojem města a hlavně jeho vedením a aktivně se snaží postup věcí měnit ku prospěchu občanů, nikoliv politických stran.

Zmatek. (Zimák a Dukla….díl 12.)

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | Neděle, 11. 3. 2018 v 9:13

Neuvěřitelný chaos v přípravě rekonstrukce zimáku pokračuje. Doslova 10 minut po dvanácté zadalo vedení radnice pod  velkým  tlakem statický posudek na stávající střechu, aby se konečně dozvědělo,  jestli zimák příští rok spadne nebo ne. A trochu si oddechlo, protože přesunulo zodpovědnost za další osud jihlavského hokeje na bedra inženýra Balšinka z Brna. Protože ten rozhodne, co bude dál a jedna z alternativ je i uzavření zimáku v příštím roce, když statický posudek nevyjde. No a to by také mohla být obrovská komplikace pro Duklu, shodují se všichni.

Mezitím pokračuje ve své zakázce snů brněnská firma Invin (viz díl 9) která za 1,5 milionu + DPH radnici „radí“ jak má postupovat. Jinými slovy – jenom jinak podává to, co už dávno řekli naší odborní  úředníci  a „zpřesňuje“ postupně, co nás to bude stát. Ještě v prosinci odhadli výměnu střechy na 50 milionů, dneska už je to milionů sto…. pěkné veletoče. A organizuje výběrové řízení na dalšího poradce – tedy organizátora výběrového řízení….Že se v tom už ztrácíte? Vůbec se nedivím. Přihlásí se 2 (dvě) firmy. Tohoto jihlavského experimentu, tedy „Žluté knihy FIDIC“ – což znamená nesmírně náročného způsobu realizace zakázky – se totiž každý bojí a nejsou s tím žádné zkušenosti. To se také projevuje zde, když budoucí „vítězná“ firma (jak jinak než opět brněnská…) předloží nezbytnou referenci prostřednictvím jiné firmy jako subdodavatele a ta jí má nikoliv ze stavebnictví, ale z železniční dopravy….No pod něco tak šíleného už se jako zastupitel opravdu podepsat nemohu a jenom časový pres mně zabrání, abych se s celou věci neobrátil na úřady bdící nad dodržováním pravidel hospodářské soutěže. Protože to by se vše vlivem správního řízení pochopitelně zastavilo, což by bylo to úplně nejhorší nyní, bez ohledu na to, že rada by měla opět alibi, o což jí asi jde nejvíce. A tak alespoň navrhuji kolegům zastupitelům, aby se toto výběrové řízení zrušilo a buď se urychleně našel někdo, kdo to opravdu umí, nebo aby se od toho démonického FIDICu ještě odešlo a udělalo to normálně, jako jiné zakázky.
Radní ovšem už tuší další velký průšvih a pomalu na něj mediálně připravují veřejnost ( viz článek v Mf dnes z 8. 3.2018 pod názvem Chybí stavbaři. Jihlava nemusí najít firmu na opravu stadionu)
Situace na trhu je  tedy velmi špatná! Kapacit je zoufale málo. A k tomu já nemohu nedodat…no bodejť, když jste to ještě tak hezky přiživili tím tajemným FIDICem. Kdo by strkal hlavu do oprátky, když jinde najde snadnější práce více než dost. Problém je i velikost zakázky, která je někde na hraně – příliš velká pro malé firmy, které by možná tu kapacitu měly, ale nepůjdou do toho protože se s FIDICem nikdy nesetkaly a logicky mají obavy. A zároveň je to příliš malé sousto pro velké hráče, které naopak tu zkušenost mají a dokážou si ty nesmírné komplikace představit…. Což přesně takto i před zastupiteli potvrdil zástupce INVINu Ing. Šoltés dne 5.3.2018.
A tak já osobně budu spoléhat na místní firmu PSJ. Protože přes tyto peripetie si opravdu nejvíce přeji, aby se zimák a zvláště střecha opravil co nejdříve. A pan Vaculík je sportovní fanda a patriot, který jihlavský hokej rozhodně padnout nenechá, stejně jako to neudělal s místním fotbalem. A už vůbec to nebudu dávat do souvislosti s nějakým nepovedeným angažmá náměstka Výborného u této firmy v Tunisku….
Patrik Priesol
153- Jsem vystudovaný sociální pracovník a pedagog v oblasti vzdělávání dospělých. Pocházím z Dolní Moravy. Od ledna 2017 jsem předsedou jihlavských Zelených. Na Soukromé vyšší odborné škole sociální v Jihlavě vedu dlouhá léta skupiny studentů, kteří realizují projekty ve vyloučených lokalitách v Kraji Vysočina. Fandím jihlavské Dukle. Buduji společně s ostatními rodinami Komunitní zahradu František, kde kromě rostlin pěstujeme i lidské vztahy.

Zbabělost

Patrik Priesol | Sobota, 10. 3. 2018 v 17:00

10.3. se v demokratických státech napříč celým světem vyvěšují tibetské vlajky.

Tibetská Vlajka je chápána především jako symbol útlaku, útisku a omezování lidských práv.  Vyvěšuje se nejen jako podpora Tibeťanům, ale zároveň, jako podpora ostatním místům útlaku na naší planetě.

Jihlavská radnice po dlouhá léta tibetskou vlajku vyvěšovala, letos se zbaběle k tomuto činu neodhodlala. Tiskový mluvčí magistrátu se nechal slyšet, že na světě je plno států, ve kterých nejsou dodržovaná lidská práva, a magistrát jejich vlajky taktéž nevyvěšuje. Toto vysvětlení je slabým pokusem, omluvit svou malost a neschopnost vidět dál než za Zaječí skok.

Nevím, co letos ovlivnilo jihlavskou radnici vlajku nevyvěsit, zda partnerství s Čínským Wuhanem, které však městu nepřináší nic z toho co bylo slibováno? Nebo se radní přiklonili k podkuřování autoritářským režimům? Na každý pád já to vnímám jako zrazování kulturního dědictví, temno ducha a především zbabělost.

A tak se i agenda podpory lidských práv  stejně jako mnohé další bude předávat (na konci volebního období současné rady města) v horším stavu, než ve kterém ji před čtyřmi lety přebírali.

2




© 2008 Parola s.r.o.