Blog Jihlavských listů

Archív rubriky ‘Politika’

Plody

Petr Klukan | Úterý, 20. 11. 2018 v 8:59

Den 17. listopad 89 je dnem znovunavrácení svobody. Se vším všudy. S klady i zápory, s nimiž se zvláště starší lidé těžko vyrovnávají. Stejně, jako když tápají na internetu, kde si píše kdo chce co chce, bez ohledu na špetku pravdy. Už do tohoto světa nepatřím, slýcháme pak od nich. Jenže patří, to, že prožili převážnou část svého života v komunistickém režimu, je nenaučilo kritickému myšlení ani schopnosti rozlišit v přílivu fakt a názorů pravdu od nepravdy a nepravdu od lži. Teď sice spíláme prezidentu Zemanovi a premiéru Babišovi, protože jejich chování je mnohdy arogantní, směšné a hanebné, ale oni jsou jen důsledkem krátce nabyté svobody, která se u nás vyvíjí pouhých 29 let. Stále sklízíme plody komunistické diktatury. Kdyby jí nebylo, nebyly by produkty posametové doby, Zeman i Babiš, tam, kde jsou. Na vrcholu pomyslných elit.

100letí republiky

Zdeněk Gryc | Čtvrtek, 15. 11. 2018 v 19:49

Od sokola a abstinenta TGM na pražském hradě,

k současnému tamnímu konzumentu Berovky a nikotinu,

který radí pevné nervy, v kauze psychiatricky-rodinného kšeftu premiéra.

Co na to senátoři, policisté, psychiatři a čtenáři Jihlavských listů ?

Poslanci, jak již vidno, se budou raději vyjadřovat v rámci stranické kázně partaje „kolektivně“, že?
Mýlit se, je vhodno kolektivně s partají, stejně jako za totáče, že ?
/“Komunisnus je šedivý proud, jak z něj vystrčíš hlavu, tak po ní dostaneš“/
Dá se tak zcela vyloučit,
že oběti nacismu a komunismu
„se nebudou 17. listopadu otáčet v hrobě“?
————————————————————–
Na 17. listopadu připadá Mezinárodní den studentstva a český státní svátek Dne boje za svobodu a demokracii. Celosvětový den studentů byl vyhlášen kvůli represím proti československým studentům v listopadu 1939. Poté, co se Opletalův pohřeb proměnil v protiokupační demonstraci, reagovali nacisté uzavřením českých vysokých škol a 17. listopadu popravili devět studentských vůdců.
O 50 let později odstartovalo tvrdé potlačení studentského průvodu takzvanou sametovou revoluci, která zbavila moci komunisty a nastolila Václava Havla na hrad.

„Poděkování“

Pavel Paulát | Úterý, 13. 11. 2018 v 23:50

Paní primátorko Koubová,

„děkuji“ vám za pietní vzpomínku na válečné veterány, které jste se poprvé v porevoluční jihlavské historii nezúčastnila osobně jako nejvyšší představitel města Jihlavy včetně vašich kolegů z nejvyššího vedení města a tímto pohrdavým způsobem jste zesměšnila tento světový svátek k uctění lidí, kteří neváhali položit život za svobodu a možnost svobodného projevu, tedy i vašeho projevu…

Pavel Paulát

válečný veterán

Primátorka

Petr Klukan | Úterý, 6. 11. 2018 v 14:12

Křehká koalice s křehkou ženou ve vedení. Tak by se dala nazvat jihlavská koalice s mladou a půvabnou primátorkou v čele.

Političtí matadoři by těžko hledali důvody, proč by měla koalice vydržet celé čtyři roky. Spousta nových tváří, nezkušenost, mládí, neznalost… na druhé straně nadšení, a možná jim nahrává trochu i ta neznalost, neboť někteří skutečně neví, do čeho jdou.

Snaha něco změnit „semlela“ na radnici jinou ženu, mnohem ostřílenější, bývalou náměstkyni Mayerovou (ANO), která sama hovořila o tom, jak je těžké s něčím pohnout.

Až emoce opadnou, nastoupí práce, a tam už půvabná tvář nestačí. Až poté se projeví soudržnost koalice, vůle táhnout za jeden provaz i při rozhodnutích, jak vybrat ze špatných řešení to nejméně špatné.

Opozice již při prvním zasedání nenechala na koalici nit suchou a „peskovala“ za každou chybu při zasedání. Jak ale primátorka po volbě naznala, čekala to ještě horší.

Slušností je nechat politikům sto dní „hájení“. Třeba křehká koalice nebude tak křehká, a primátorka s vyjednávacími schopnostmi „své“ zastupitele ukočíruje… Hrne se toho na ně opravdu hodně.

Kolik toho máme společného s první republikou?

Jan Žižka | Pátek, 2. 11. 2018 v 0:37

Kolik toho máme společného s první republikou?

Je asi nemožné, udělat objektivní srovnání toho, v čem jsme na tom byli lépe za první republiky a v čem jsme na tom lépe dnes. Jistě musíme zaprvé definovat – kdo je to „my“ – tedy my, řekněme Česká republika s ohledem na architekturu, ekonomiku a vlastní politiku.

Zkusme položit otázky, týkající se několika oborů, a srovnávat alespoň to, co srovnat jde.

Když vyjíždím z Prahy po D1, po několik desítek kilometrů je dálnice obklopena nevzhlednými budovami (velko)skladů, garáží a montoven. Jedná se budovy bez jakékoli ambice architektonické a především, je na první pohled znát, že jde o stavby na jedno, a to krátké použití. Nejsem pragocentristou a jsem přesvědčen, že situace je stejná kolem většiny českých měst.

Srovnejme provorepublikové stavby průmyslových objektů – jenom třeba ČKD, Baťovy závody, Kooh-i-nor i desítky menších firem po celé republice, které stavěly velmi reprezentativní i utilitární budovy.

Proč tehdy byly stavěny budovy, které vydržely dodnes a jsou povětšinou dodnes reprezentativní? Není to tím, že tehdejší průmyslníci byli především Češi a brali své továrny jako vlastní vizitku, která zde bude i dlouho po nich?

Pokud srovnáme bytové domy, obávám se, že je to podobné.

Tady, domnívám se, je na rozdílech v architektuře vidět i rozdílná filozofie současného a tehdejšího přístupu k budování průmyslu v naší republice.

Nejsem ekonomem, ale dovolím si tvrdit, že pokud přestaneme být soběstačnými v zemědělském zásobování, kde jsme za první republiky soběstační byli, a většina průmyslu je v cizích rukou, není to v pořádku. Nechápu horečnatou snahu prodat vše, co zde bylo, cizím kupcům,

Politika s tím úzce souvisí. Nemyslím, že bychom za první republiky byli tak silným státem, abychom mohli dělat naprosto nezávislou politiku, ale nemyslím si ani, že jsme tehdy byli přímo podřízeni nějaké cizí instituci, která by nám nařizovala například: kolik můžeme vypěstovat jablek, kolik můžeme vyrobit cukru, na jaké ploše smíme pěstovat vinou révu, nebo kam narukují naši vojáci.

Otázkou jinou, neměřitelnou, je společenská úroveň politiků i veřejně činných osobností.

Dovede si čtenář představit, jak by se vyjímali ti dnešní v tehdejším prostředí?




© 2008 Parola s.r.o.