Blog Jihlavských listů

Archív rubriky ‘Politika’

Věřte vnukům

Petr Klukan | Úterý, 13. 2. 2018 v 11:40

Důvěřiví senioři jsou nejnáchylnější věřit zprávám a informacím, které jsou klamavé, zavádějící a dezinformační – prostě falešné. Právě toho využívají různí šmejdi, kteří důchodce třeba pod záminkou prodeje vynikajícího vysavače za sedmdesát tisíc ožebračí.

Falešné zprávy nemíří na peněženky, ale na rozum lidí. Jak ale rozeznat to, co je pravda a co ne? Existuje řada možností. Články bez podpisu a bez uvedení zdrojů jsou zpravidla falešné. A existují internetové stránky, které se výslovně na matení lidí zaměřují – některé z nich uvádíme uvnitř listu.

Senioři internetem nevládnou tak, aby falešnou zprávu (nazývá se anglicky fake news) rozeznali. Nejjednodušší je proto následující – obrátit se na své děti a vnuky. Ti se do tohoto nového počítačového světa narodili a dokáží lépe rozeznat, co je falešné a co ne. Proto lze poradit: zahoďte chybné přesvědčení, že vás nikdo nenapálí a dejte na rozum svých dětí a vnuků.

Skvělé PR radnice (Zimák a Dukla….. díl 11)

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | v 11:30

Probíhá tisková konference vedení města nad problémy zimáku. Náměstci předkládají svoji „vizi“ …. kolikátou že už? A jaká škoda, že se opět uskuteční až po volbách. A může začít to osvědčené – „…my nic, to ti před náma…“ . Velká neznámá, nebo možná skvělá práce tiskového mluvčího, že žádného novináře nenapadlo zeptat se, cože se to teď pokazilo, že je to už roky stejné. Nic, nic, nic.

Leden 2015 : Náměstek Výborný nechá v pivovarském salonku hlasovat nadšené fanoušky jestli na místě stávajícího HZS má stát super multi hala ve variantě NOČNÍK nebo ARÉNA. Slibuje zahájení prací na podzim 2016.

Leden 2018 : Náměstek Výborný nadšeně vypráví novinářům jak perfektně opravili střechu zimáku v Šumperku. Slibuje výměnu té jihlavské v létě 2019…

TAK DO TŘETICE, VRÁŤO?

ÚNOR 1948 – 1989 – 2018

Zdeněk Gryc | v 10:31

Únor 1948 (oficiálně Únorový puč, resp. Vítězný únor,
což byl výraz používaný v komunistické historiografii) je pojmenování komunistického puče v Československu,
který proběhl mezi 17. a 25. únorem 1948.
Dnes je vnímán jako přechod od vnějškové demokracie k totalitě, připojení k sovětskému mocenskému bloku, počátek útlaku obyvatelstva, příčina ekonomického úpadku a obrovské emigrační vlny obyvatelstva.
V době totality byl 25. únor slaven jako významný den,
„Vítězství československého pracujícího lidu (1948) – významný den Československé socialistické republiky“,
a v omezenější míře je členy Komunistické strany Čech a Moravy každoročně slaven i v současné době.
Ministr spravedlnosti Prokop Drtina z Československé strany národně socialistické a ministr výživy Václav Majer z Československé sociální demokracie žádali na zasedání vlády vysvětlení, proč bylo v Praze odvoláno 8 obvodních velitelů Sboru národní bezpečnosti. Policie se tak v hlavním městě zcela ocitla v rukou komunistů. Proti hlasům ministrů za KSČ vláda přijala usnesení, v němž uložila ministrovi vnitra Václavu Noskovi (KSČ) zastavit tyto kádrové změny.
————————————————————————-
Sametová revoluce (jinak také Něžná revoluce je označení období politických změn v Československu mezi 17. listopadem a 29. prosincem roku 1989, které vedly k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení na pluralitní demokracii.
K urychlení změn přispěl rozpad bývalého Východního bloku a narůstající nespokojenost obyvatelstva s ekonomickou a politickou situací v zemi.
————————————————————————————–
Oslava posledního Vítězného Února v Jihlavě, se konala v roce 1989 na náměstí.
Před slávou tam byla smontována velká dřevěná tribuna.

V Jiskrě byl uveřejněn oslavný článek, doplněný příkazem:
„Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany.“
Jednalo se konkrétně o Březinky, kde bylo součástí projektu a jeho stavebního povolení, zachovat barokní sochu sv. Jána na mostě IN SITU.
Dokončená novostavba „kapličky se zvonem“, na Kalvárii byla aktualita, která se právě projednávala na OV KSČ
a dala se těžko zbourat.
Fotografie i historie je uvedena v knize PhDr. Martina Herzána:
„UTAJENÉ DĚJINY JIHLAVY 20. století na str. 80 s názvem:
„Podařilo se v Jihlavě v 70. letech postavit kostelík?“

V úterý 25. února 1975 vyšla Jiskra, orgán OV KSČ, nositel řádu práce, číslo 16. za 50 haléřů.
Čtenáři jihlavského okresu, za těchto padesát haléřů, byli na první straně obdařeni fotografií bdělých milicionářů s puškami na ramennou. Pod fotografií je nápis:

PŘÍSLUŠNÍCI LIDOVÝCH MILICÍ se stali v únorových dnech 1948 pevnou oporou lidové demokratické republiky a pomohli zmařit plány reakčních sil.
Pod nimi je báseň Františka Branislava: ÚNOR.
Pod hlavičkou Jiskry jsou uvedena slova vedoucího tajemníka:
„Nemůžeme se spokojit s dosaženým“.
Článek:
ZACHOVEJME POKROKOVÉ TRADICE A SYMBOLY “ Kvartal prověren“:
Žijeme v prvních měsících roku, v němž oslavíme 30. Výročí osvobození.
Mnoho k tomuto výročí chystáme.
Otevřeme nové síně tradic – v muzeu, Motorpalu i jinde odhalíme v Jihlavě památník osvoboditelům v podobě slavného tanku T-34 atd. připomeneme zejména mladým lidem,
poválečné generaci, že vítězství ve Velké vlastenecké válce je neodlučitelně spojeno se jménem Stalin. Pokloníme se památce padlých v desítkách míst okresu.

My v novinách chceme přinést vzpomínky těch, kteří onu dobu žili a přiblížit ji dosud nepublikovanými fotografiemi. Podnětů je mnoho. Chci přispět dalším, jehož by se měli chopit soudruzi na městském národním výboru (finančně?!) a z Muzea Vysočiny (historicky).
Na rohu v ulici Pionýrů 1 můžete při pozorném zahledění nalézt nápis starý 30 let. Zub času tu sice udělal své, ale zase natolik, aby nebylo možné vskutku historický nápis identifikovat. Vím o něm řadu let, a proto mi nedělá potíže jej rozluštit. Tehdy před 30 lety, se zde podepsal zřejmě jeden z příslušníků ženijní jednotky, která měl za úkol zajistí odminování. Stoupněme si dnes pod nápis na tabuli této budovy, hlásající, že na tomto místě stál Ditrichštejnský palác, v němž bydlil v r. 1830 až 32 jako student Karel Havlíček Borovský . . . a čtěte poněkud níže slova psaná na rychlo azbukou KVARTAL PROVEREN NIN NĚT! Podepsán samozřejmě rovněž azbukou „gardový nadporučík Rvalov“ a ještě níže připsán datum. Zřejmě nejde o jediný symbol tohoto druhu z konce 2. světové války v našem městě.

Při pozorném porozhlédnutí by se jich v Jihlavě našlo více. Své a užitečné by zde mohli sehrát pionýři se svými vedoucími. Měli by také prohledat půdy, sklepy a kůlny starých domů, podívat se na dávno odložené předměty, časopisy aj., v nichž může být také mnoho zajímavého o lidech a době, kterou vzpomínáme. „Historii píše život a je na nás, abychom naši dělnickou, pokrokovou tradici a její symboly lépe ochraňovali a zakládali.
—————————————————-
Nemohu než sáhnout v této souvislosti pro jiný příklad.
Kdysi stál cestou na Kalvárii v Jihlavě starý most a na něm socha sv. Jána. Starý most ustoupil novému, který se stal vstupem do budoucího moderního sídliště města.
Samozřejmě že se nezapomnělo na renovaci sochy sv. Jána nákladem cca 15.000 korun i na příslušné místo na novém mostě, kam by měl být opět umístěn.
Nestane se tak a je to moudré.
Mnohem víc mu to bude slušet třeba u kostelíčka sv. Jána na Kalvárii, či na jiném místě.
Všimněte si však, že vpravo na mostě /směrem od Jánů/ je naň pamatováno příslušným místem. Projektant tu pozorně dbal historie uchování památky, možná dokonce umělecké památky.

My bychom teď měli pamatovat na to, aby ono prázdné místo vyplnila třeba socha sportovce, jako symbol mládí obyvatel sídliště, jež by také byla doplňkem stojících a připravovaných sportovišť.
—————————————————
Nezůstaňme však jen na polovině poučení. Byl a po desetiletí žil plným životem dnes již zbouraný blok domů U Jánů – i s hospodou. Ta hospoda s jejím okolím nebyla také obyčejným místem, pokud jde o dělnické hnutí Jihlavy a Jihlavska. Tady se vlastně bojovalo na sociálně demokratické levici o vznik komunistické strany v městě. Bližší nechť řeknou historici, ale příslušné městské orgány a komunisté v nich by si měli vzít za své uchování podobné tradice.
———————————————-
Musíme naše inženýry-architekty učit uctívat památku dělnické třídy a komunistické strany. A pokud některým z nich tyto myšlenky nejsou blízké, ukládat jim v tomto smyslu konkrétní požadavky k odbornému ztvárnění.
———————————————-
Generace dnešní i příští ocení bezpochyby skutečnost, jako je plánované postavení památníku 1. prezidentu Gottwaldovi v sídle okresního města, na památečním místě, z něhož k občanům Jihlavska promlouval. Domnívám se, že nestojí nic v cestě tomu, abychom odhalili (dříve či později) památníček událostem dělnického hnutí na zmíněném místě U Jánů. Dnes to lze ještě prostorově řešit. Za pět let bude zřejmě pozdě. Tady – i jinde.
————————————-

Co a kdo a ještě jinak napsal v Jiskře, v rámci posloupnosti těchto důležitých výročí ? Včetně roku 1989, když byl ve vzduchu konec „mrazu z Kremlu“?
V jihlavském archivu, jsou uloženy výtisky Jiskry, v symbolických osmičkách, zapadajících do stoletého výročí republiky, pocházejí z roků 1948 -1998. V Jihlavských listech jsou publikovány dobové první stránky, ale jejich nejdůležitější články, k ÚNORU nikoli.
Jsou barometrem doby.
Čtenáře Jihlavských listů, kteří se zajímají dnes o dění před začátkem a koncem totality, by jistě zajímalo jak pevně, verbálně, byl režim ke konci totáče navenek ukotven.
Publicita Února 1948 začala v Jiskře 8. února 1948:

„Od osvobození k Vítěznému únoru“ v článku nadepsaném:
„Mohutný nástup komunistů v Jihomoravském kraji. “
Zajímavý je nejenom text, ale i autentická dobová podoba článku, který v roce 1989, k tak významnému výročí „naposledy“ vyšel.
——————————————————————
„VAŽME SI TOHO JE TO MOŽNÁ NAPOSLEDY!“
Jsou památná slova, která věštecky pronesl architekt Tyl,
při pohledu na shora zmíněnou tribunu k únoru 1989.

V únoru 1989, jsme vraceli se s hlavním architektem Bohuslavem Tylem z kontrolního dne,

na již téměř hotovém atomovém krytu, pod budovou PVT na Březinkách.
Kryt byl velitelským stanovištěm štábu CO okresu Jihlava,
kde měli i místní prominenti přežít
nepřímý atomový výbuch 14 dní.
Pozoruhodné však bylo, že zde bylo pracoviště údajně jediného počítače v RVHP, chráněného před EMI, s programem na vyhodnocení následku atomového výbuchu.
Ochrana technologie počítače v operační místnosti, byla založena na principu více násobně jištěné Faradayově kleci.
Navrhla ji Akademie věd Praha, pracoviště plasmatu.

Architekt Tyl se před radnicí zastavil a pravil:

„Važme si toho, je to možná naposledy“.

Dost nechápavě jsem na něj koukal.
Ukázal na tribunu.
Za jeho výrok, jsem si ho velmi vážil.

Podobné pokrokové názory měl i architekt Jiří Jirmus.
Leželi spolu v pohodě, na jednom pokoji v Domově důchodců v Humpolci.
Bohouš umřel, jen několik měsíců, před Jiřím ,
který odešel v sobotu 4. února 2012 v 11:30

ŠTAFETA borců pomníků, nejenom TGM.

Zdeněk Gryc | Pondělí, 5. 2. 2018 v 21:47

Doufám, že už je to poslední Masaryček v Jihlavě. On měl taky máslo na hlavě,

když nechalstřílet do lidí.

Selský rozum | 2011-10-21 10:14:57 | Reagovat

———————————————–

V dalších létech  anonymové publikovali  v JL více komentářů, „TGM střílel do dělníků“.

Viz první komentář. V některých  dalších uváděli  dokonce místa a data, kde se tak mělo stát.

Na sprosté anonymní pomluvy se nemělo tehdy,

ani nyní,  ve 100 letém výročí  vzniku republiky mlčet:

Střílení do dělníků? Ne, spíše do běsnících Hooligans

Autor: Jan Ziegler | Publikováno: 20.5.2011 | Rubrika: Politika

Někdo tady napsal, že prý každá doba má své mrtvé, Za I. republiky to prý byly oběti po střílení do dělníků, v padesátých letech politických procesů nyní údajně umrzlí bezdomovci na ulici. Nezlobte se, ale je to jen jeden z dalších studpidních pokusů o bagatelizaci komunistických zločinů.

Pohádka o tom, že Masaryk nechal střílet do dělníků má tuhý kořínek. Je to o dost složitější a zároveň výzvou pro historiky, aby pravdivě zpracovali četnické zásahy proti demonstrantům v předválečné demokratické Československé republice. Seriozní studie na toto téma dosud chybí.

Přesto jisté informace jsou k dispozici a já nabízím jeden příběh. Můj kamarád z Brna Petr měl kdysi dávno velký průšvih a hrozilo, že z něj nebude úspěšných architekt, jak si tolik přál. Za svých mladých studentských let jsem ho potkal na skleslého na ulici, a on povídá. „Honzis je zle, asi mně vyrazí z gymplu.“ Já na něj. „To snad ne, co si tak hrozného provedl?“

A on se rozpovídal, jak jim soudružka profesorka vykládala o střelbě do dělníků za frývaldovské stávky v roce 1931 a on se přihlásil s tím, že jeho dědeček tam byl a tvrdil, že ti dělníci začali tak řádit, že oni měli co dělat, aby se jim ubránili. Petrův dědeček byl totiž četník. Průšvih jak mraky, ale Peťa nakonec dostudoval, protože měl štěstí na slušného třídního, který to zahrál do autu ve stylu mladická nerozvážnost, kvůli kterému nadanému studentovi nezkazí život. Delikvent si ale lidově řečeno musel nasypat popel na hlavu a celá třída pak povinně šla na exkurzi o brněnského muzea dělnického hnutí, které už naštěstí bylo dávno odesláno do českých lovišť.

Jenomže agresivita protestujících byla tenkrát problémem i jinde. Například radotínská komunistická demonstrace proti nezaměstnanosti v roce 1930 se svrhla v orgie rudého násilí. Když průvodu zahradilo cestu pouhých osm četníků, tak komunističtí zbabělci, krytí ženami a dětmi, navíc provokováni poslancem Václavem Kopeckým začali po strážcích pořádku házet kameny, mezi nimi několik kilogramů těžké šutry. Nelze se divit, že jednomu z četníků ruply nervy a začal do davu střílet. Tehdejší četnictvo bohužel nebylo psychicky cvičeno na zvládání běsnících živlů a navíc nebylo chráněno „brněním“ tak dobře jako dnešní zásahové jednotky.

Příčinou zásahů prvorepublikových policie a četnictva byl tedy teror demonstrantů. Nejednalo se o střelbu do dělníků, ale do tehdejších Hooligans. Není rozdíl mezi tím, jestli hází dlažební kostky na strážce pořádku rádoby sportovní fanoušci zneužívajíc sport k násilí nebo tenkrát lůza vydávající se za dělníky. Já si vážím slušných dělníků a jejich práce, ale ti si nezaslouží být zaměňování se spodinou, která je jenom zneužila k vyvolání násilí a kterým byla nucena státní moc čelit rázně a rozhodně.

Po jednom takovém incidentu s střelbou a mrtvými demonstranty sepsal rudý kulturtrégr Zdeněk Nejedlý petici v níž odsoudil státní moc za teror vůči pracujícím. Karel Čapek mu ji odmítl podepsat s tím, že mu v ní chybí odsouzení těch, kteří podněcováním násilností provokují zákroky policistů a četníků.

Srovnávat tedy mrtvé násilníky obětí rudých provokací s oběťmi vykonstruovaných procesů padesátých let, například se slušnou a nesmírně lidsky obětavou ženou Miladou Horákovou a vůbec cíleného bolševického teroru vůči skupinám lidí, je velmi slušně řečeno nemravné. A to samé platí i v případě umrzlých bezdomovců, protože se většinou jedná o opilce, kteří nechtějí jít do azyláků, protože tam se nesmí chlastat. Srovnání jejich osudů se zavražděnými lidmi v důsledku komunistických represí proto také v žádném případě neobstojí.

————————————–

Známý Havlo-bijec, který od roku 2011 publikoval v JL desítky sprostých pomluv na Václava Havla,

se pokusil o retro na „střílení TGM“.

Průzkum,  co  podlého si může v JL dovolit,  byl rafinovaně, on nic, vložen další anonym.

Anonym se zde odvolává na anonymní starce:

Nihil novi sub sole !

Nic nového pod sluncem. V padesátých letech minulého století obdobně chodili starci pod rádoby důvěryhodnou značkou Osvětová beseda po školách a vykládali prvňáčkům, jak Masaryk střílel do dělníků.

čtenář | 2015-06-19 16:23:47 | Reagovat

——————————————————-

Nyní vyvstal „Nový bojovník“,  který pokračuje v původních 4 letých anonymních aktivitách.  Sprostota zaujme.  Takže komentář k článku JL o volbách v Telči. Pěkně od plic a „do prdele“:

——————————–

odlišný názor nebo jak to vlastně bylo, odkaz:

http://svobodnenoviny.eu/jdete-s-tim-budovanim-kultu-vaclava-havla-uz-konecne-do-prdele/

km | 2018-01-31 14:47:47 | Reagovat

———————————————-

Je to podobný rafinovaně sestavený kompilát, koktejl sestavený ze zpráv, lží a ilustrací, které mají hanobit památku presidenta Havla. Prameny a autorství  je dosti podobné „starcům z Osvětové besedy“.

Nedávná „NEKAMPAŇ“ inspirovala hodně „přátel“ starých pořádků, kterým leží demokracie v žaludku.

Že by osvědčený anti-Havlovec,  změnil zase firmu ?

 

 

 

 

Bonzáček.

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | Pátek, 2. 2. 2018 v 17:57

Vystoupil jsem na facebooku proti podnikateli Rudolfu Pennovi, protože se mi nelíbilo jeho jednání na vánočních trzích. Udělal jsem to proto, že se na mne jako zastupitele obrátili místní živnostníci, kterým se zdálo, že mu magistrát nadržuje. Nebyla to pravda, ovšem přesto to od něj příliš košer nebylo. Následně jsme se s panem Pennem sešli a celou záležitost si normálně vysvětlili.

Tečka. Hotovo. Banalita. Ne však pro pana náměstka primátora Radka Popelku (ANO). Ten pocítil silné puzení se v případu, který se ho osobně vůbec netýká, angažovat. Zaúkoloval radniční aparát zjišťováním, jestli jsem svým jednáním vyhrožoval, vydíral, zneužil pravomocí veřejného činitele, či snad dokonce poškozoval dobré jméno města.  Od fundovaných městských právníků se pak dověděl, že na něco takového prostě nemá „gebír“, že to se prostě nedělá. Ostuda.

Nevím. Skoro mám pocit, že (dobré?) jméno města tady poškozuje někdo úplně jiný. Poskočný bonzáček, který na místní úrovni s vervou nacvičuje to, co po volbách s novou chutí prezentuje nejvyšší generalita naší nešťastné země – snahu kontrolovat a maximálně ovládat naše životy. A dle prezidentova nového, ale už okřídleného sloganu shut up (drž hubu) všechny nepohodlné umlčet.




© 2008 Parola s.r.o.