Blog Jihlavských listů

Archív rubriky ‘Politika’

Budu nadále hájit zájmy občanů Jihlavy…

Miroslav Tomanec, Ing., MBA | Neděle, 10. 11. 2019 v 18:15

… reaguje  Jaromír Kalina na překotný vývoj událostí kolem své osoby.
Nejprve rezignoval na post náměstka primátorky, potom odvolal svůj podpis pod koaliční smlouvou, následně přišel o předsednictví jihlavských lidovců a tento týden byl proces dokonán jeho odvoláním z představenstva Jihlavských vodovodů a kanalizací, bezprostředně poté, co sám od sebe odmítl účast v pracovní skupině zastupitelů pro řešení vodohospodářských sporů a odmítl to jakkoliv vysvětlit. Potvrdil tím, že nyní nechce nic tvořit, ale naopak bořit.
Zastupitelem Jihlavy zůstal. Nabízí se otázka, co by měl jiného zastupitel obce dělat, když ne hájit zájmy občanů. To na prvním místě a je to taková základní samozřejmost, že se o ní snad ani nemluví. Kalina přece není  v tak schizofrenní situaci jako jiný zastupitel Rostislav Habán (ANO) který je zároveň hlavní ekolog druhého největšího průmyslového znečišťovatele ovzduší v zemí, firmy Kronospan. Tam je to skutečně těžká volba, koho zájmy hájit víc.
Zajímavé však bude, jak si  Kalina to hájení zájmů vlastně představuje. Odmítá  cokoliv řešit, argumentovat, rozebírat. Uzavřel se do sebe, nekomunikuje, občas vypustí nějaký kritický jedovatý pšouk.
To je ono? To hájení zájmů občanů?

Seménka pravdy

Jan Schwarz | Sobota, 9. 11. 2019 v 8:34

V hrobce starověkého egyptského vládce našli archeologové kromě jiného i misku s obilím, pokusili se obilí zasít a k překvapení všech ta tisíce let stará zrna vzešla. Ta zpráva mi utkvěla v paměti a vzpomněl jsem si na ni, když se mě jeden známý s úsměškem ptal, jak se může moderní člověk řídit zastaralými biblickými názory.
Mlčel jsem. Vždyť i v mém životě byla doba, kdy jsem považoval slova Písma za překonaná a neživotná, taky mně se zdála Bible nesrozumitelná a plná mýtů a ptal jsem se, proč ještě dnes věřit zprávě o potopě světa, k čemu jsou trouby, bořící zdi Jericha, a jak mohl Jozue zastavit slunce v dolině Ajalón po celý den, ale pak jsem prožil chvíli osvícení, a zakusil jsem, jak chutnají zrnka pravdy, ukrytá v Bibli na tisíce let, aby v mém srdci vzešla podobně nečekaně jako zrna obilná z faraónovy hrobky.
Jenže, jako je slunce a měsíc, světlo a tma, láska a nenávist, touha i lhostejnost, i tahle pravda má dva konce. Stačí si domyslet moudrý příběh, v němž se ďábel prochází s andělem a uvidí člověka, jak se shýbnul a cosi zvedl ze země. – Co našel? – ptá se znepokojeně ďábel a anděl mu radostně říká – Ten člověk právě prohlídnul a objevil kus pravdy. A já nedovolím, abys’ mu ji zase vzal. – Nevadí, – zahučel ďábel zlověstně a pak se zachechtal – nechám ho z té částečky pravdy vybudovat jediné a neomylné náboženství.
Jeví se mi tedy, že pravda prší k zemi jako seménka ke vzklíčení v našem srdci, je na člověku, jestli je v sobě zaseje a nechá růst, anebo je udusí duchovní pýchou, či je dokonce v teologickém snažení kříží a neuchopitelnou Boží moudrost mísí s lidským názorem, zda se postaví na místo Boha a Tvořivé tajemství, plynoucí z věčnosti, domýšlivě vysvětlí a překroutí svým rozumem.
Otevírám proto s uctivostí Knihu knih, vybírám zrnka Boží pravdy a žiju z nich, snažím se někdy umlčet rozum a nechat promluvit i srdce, a učím se snášet výsměch těch, kteří žasnou sami nad sebou a srdce nosí v řetězech, kteří vykládají s jistotou, jak a z čeho Bůh tvořil svět, kteří znají odpověď na každou otázku… snad jednou najdeme odvahu, abychom si přiznali, že nevíme tolik, co jsme si mysleli, přátelé semének pravdy, které jsme třeba právě nyní tiše zaseli.

30 let od pádu komunismu.

Zdeněk Gryc | Středa, 6. 11. 2019 v 23:23

Havel: Krize
Dnes14:35
V říjnu 1997 je na pořadu nová kandidatura Havla na prezidenta. Dochází ke stávce odborářů. Politická situace v zemi se komplikuje, přichází nečekaná Zieleniecova rezignace a skandál s tajným kontem ODS. Krize vrcholí, Klausova vláda podává demisi. Premiérem nové vlády se stává Vladimír Tošovský. Zachycen je památný rudolfínský projev i s nesouhlasnou reakcí Václava Klause. 1998 – nové prezidentské volby, první dáma hájí prezidenta pískotem. Na dovolené v Innsbrucku prezident těžce onemocní a podrobuje se operaci. Předsedou nové vlády se stává Miloš Zeman, je uzavřena dohoda mezi sociálními demokraty a ODS. Česko vstupuje do NATO, Havel navštěvuje summit Aliance a přednese památný projev v americkém Kongresu. Okamžiky ze soukromí a návštěva u Miloše Formana.
—————————————————–
Pořad je autentický. Zatím nikdo ze snímaného kolektivu politiků, kteří v něm vystupují, nezpochybnil jeho autenticitu. Je dost pravděpodobné, že Klaus, ani Zeman se k podobnému dokumentu neodhodlají. Je poměrně snadné vytrhnout jednotlivé větičky z dobového kontextu a využít je ke skandalizaci Václava Havla, nejlépe anonymně, že ?
Jak často Havel končil.

Usmívání

Jan Schwarz | Pátek, 11. 10. 2019 v 6:43

Můj zážitek klinické smrti se popisuje těžko. Slova jsou signály k dorozumění z tohoto světa. Jak popsat zážitek z druhé strany? Přesto se pokusím vyjádřit poznání cesty, na kterou moje slovní zásoba zatím nestačí. – Prošel jsem DVA světy. Už vím, PROČ vizionáři a proroci tak těžko a kostrbatě popisovali své vize z věčnosti … není to jen problém překladu ze starověkého jazyka, biblické hebrejštiny, jak namítnou někteří teologové, je to zkušenost poutníka, který navštívil DVA od sebe vzdálené a přitom stále propojené světy… Vrátím se teď k nečekané havárii: Náraz kola o automobil, pád, řinčení skla, a náhle ticho, pak nečekaný hluk, vrtulník se mnou odlétal do vojenské nemocnice ve Střešovicích.
Přístroje nad mou hlavou na Jednotce Intenzivní Péče hlásily zdravotnímu personálu podivnou změnu. Ale já už jejich blikání na monitoru a vyzvánění nevnímal. V oslnivě jasném světle jsem stoupal výš a výš.
Ocitl jsem se na podivné silnici. Byla pustá, ale zdálky se blížil vůz. Nastoupil jsem a rozhlížel se. Sedělo tu plno známých, usměvavých bytostí. Uviděl jsem svou babičku. Zemřela tak dávno, před mnoha lety. Já ji poznal v dětství už jako nevidomou, prošedivělou paní, ale tady byla mladší, černovlasá, usmívala se a VIDĚLA. Poblíž seděl můj strýc. Potkával jsem ho před mnoha lety ve Studené na návsi a pak náhle zemřel. Připravil mi tím odchodem nejedno překvapení. Všichni mu říkali Mirku a na smutečním oznámení přitom bylo vytištěné jiné jméno – Waldemar.
Posadil jsem se vedle babičky a začal jí vyprávět, co všechno mě za ta léta potkalo. V církvi, ve sněmovně, na ministerstvu. Naslouchala mi a stále se tiše usmívala. Až jsem si to uvědomil. Babička sice zemřela kdysi dávno, ale po celou dobu mého života mi byla stále blízko a všechno, úplně všechno o mě věděla.
Pak vůz náhle zastavil. Na cestě se třpytil zlatý pruh.
Všichni ztichli, jakoby na něco čekali.
Po chvíli jsem pochopil, že se mám rozhodnout.
Zašeptal jsem – Babi, vím, bude mě to moc bolet, ale vrátím se. – A jmenoval jsem lidi, kteří na mě dole čekají. Řidič otevřel dveře. Vystoupil jsem a zamával babičce do okna. Vůz přejel zlatou čáru.
… A já se propadal do temné studny s kalnou vodou.
… Přibýval Tlak … Teplota … Únava … A bolest …
Jako bych si na sebe znovu oblékal tělo. Těžký skafandr.
Probíral jsem se dlouho. Trvalo to měsíce, než jsem si uvědomil čas, běh událostí na světě.
SOUČASNOST.
Má první slova prý byla – Všecko je politika!
Do nemocničního pokoje přicházela psycholožka a zjišťovala, kde se nacházím. Zajímalo ji třeba – Jaké je roční období? – a věděla, že mám postel daleko od okna a nevidím ven. Ptala se – Jak se jmenuje náš prezident? – a nedivila se, když jsem odpověděl – Gustáv Husák.
Ještě jeden zážitek z druhé strany mi utkvěl v paměti. Seděl jsem v domku pod hradem Lipnice a opíral se zády o pryčnu kovové postele, v níž umíral spisovatel Jaroslav Hašek. Těžce lapal po dechu. Byl zděšený. Umíral a nechápal, proč život končí. PROČ má skonat? A tak mladý.
Popsal jsem návštěvu v domku na Lipnici lékařské komisi. Mužové v pláštích tiše kývali hlavami. Naštěstí přišla na návštěvu přítelkyně Jolana a řekla – Právě se koná zasedání Společnosti Jaroslava Haška a Richard Hašek očekával návštěvu Jana Schwarze na Lipnici.
Pozemským časem prostupují paprsky věčnosti. Kdo ucítil dotek jejich záře, hledá způsob, jak to sdělit, anebo mlčí.
I teď cítím blízkost svého přítele, básníka a lékaře MUDr. Jana Mičky. Zesnul nečekaně a já se s ním v Příbrami bolestně loučil a dlouho jsem vzpomínal na naše hovory o básnících z mého rodného kraje, o Vítězslavu Nezvalovi, Jakubu Demlovi, o Zahradníčkovi, Otokaru Březinovi …
… Propast mezi věčností a námi je hluboká, ale všichni jsme si blízko, a smrti? Té se nelekám … Před závěrečným pozdravem ocituji mystického básníka Otokara Březiny, který si zapsal – Mrtví, živí, nezrození, jedno věčné pokolení – … mrtví, živí, nezrození, jedno věčné pokolení … přeji vám všem krásné dobré jitro a teď se už jen usmívám

NÁRODNÍ DIVADLO a PRAŽSKÁ KAVÁRNA

Zdeněk Gryc | Středa, 9. 10. 2019 v 22:05

Národní divadlo: Mýtus a realita (4/10)
Dnes20:20

Předchozí fotografieDalší fotografiePřejít do galerie
Anšlus Rakouska, neklid v pohraničí, mobilizace… V tísnivé atmosféře roku 1938 přišel Václav Talich s novým nastudováním Libuše. Národní divadlo tak chtělo povzbudit cítění národa v době rostoucího ohrožení. Druhá republika ale znamenala postupný zánik pluralitního uměleckého prostředí. Když o Vánocích roku 1938 zemřel Karel Čapek, nevyvěsilo Národní divadlo černý prapor. V nové situaci se stal nežádoucí osobou. V únoru 1939 přišel příkaz propustit všechny židovské zaměstnance. Hugo Haas odchází nejen z Národního divadla, ale po okupaci zbytku Československa nacisty i do emigrace. Národní divadlo se v situaci, kdy byla řada autorů zakázaných, snažilo vyjadřovat především pomocí metafory. Další etapou dějin Národního divadla provází Ondřej Havelka.
——————————
Novorenesanční palác byl postavený v letech 1861 – 1863 pro hraběte Prokopa Lažanského. Asi nejvýznamnější osobností spojenou s tímto domem je Bedřich Smetana, který zde pobýval v 60. letech 19. století. V roce 1884 zde byla otevřena kavárna Velká Slávie. První přestavbou prošel palác ve 30. letech 20. století.
Dnes se zde sídlí kavárna Slávie a FAMU.
—————————
Když prodává strach
17. 2. 2013 — 461 OTTOSLOV
Zaručený textový návod na prezidentské volby. Stačí vybírat schránku. V lednu mi přišel korespondenční lístek. Psal Miloš Zeman.
První strana vypadala následovně:

Celé to bylo takové úsměvné a už jsem chtěl předvolební zdravici vyhodit mezi letáky Kauflandu a Datartu…
…to bych ale nesměl být copywriter. Lístek jsem obrátil, začetl se a užasl.
Čistá práce.
Kdybych byl cílovka, sežral bych to i s navijákem:

Využívat motivátor strachu při tvorbě copy je jedním z oblíbených fíglů copywriterů a ani se za to moc nestydíme. Kupříkladu životní pojistka seprodává výrazně lépe, když vám napřed v mysli vykreslíme negativní obraz, co by si doma počal váš nezajištěný partner a děti, kdyby se vám náhodou, nedej bože, z čista jasna, cestou z práce, něco… však víte.
Jenže údernické copy na pohlednici od Miloše, to je už jiné kafe. To se vám nesmí udělat hned šloufl, když to čtete. Tady se prostě pozná, kdo kam patří.

Až budete někdy kandidovat na prezidenta ČR, zde je osvědčený textový recept:
Občanům, kterým není lhostejná budoucnost České republiky. Proč dát hlas SemDoplňte VašeJméno? Je českým kandidátem, který Českou republiku nikdy nezradil.
Hned na úvod dejte jasně najevo, z které země píšete. A že po světě moc netrajdáte (a když, tak jen na krátký výlet do Bambergu).
Jsem Čechem, který se v České republice narodil, celý život tu žil a nikdy by nechtěl žít jinde.
Na druhé straně lístku nezapomeňte hned v prvním odstavci znovu zdůraznit, z které země píšete.
Znám starosti lidí, kteří žijí v obcích – sám jsem jedním z nich.
Bingo. To jsou milionové věty, které vám spolehlivě vyhrají volby. Doma je doma. Vesničko má středisková. Já jsem vy. Volte sami sebe.
Vím, kolik stojí chleba a léky.
A máte je na lopatě! Být občanem ČR = užívat léky (a chleba). To dá rozum. Hlavně mít srovnané priority osobnostního růstu.
Nikdy jsem nežil rozmařile a vážil si více čestných lidí než drahých věcí.
Tak určitě… Už soudružky učitelky nám říkaly, že kdo je bohatý, ten lže, pravděpodobně krade a může i zabít. Rozmařile si žije buržoazie a šlechta. Čestní lidé jsou chudí. Jako vy. Já jsem vy. Volte sami sebe.
Zájmy České republiky jsem vždy hájil vší silou a nepodvolil se žádným cizím tlakům…
Á… už jsou tu: ONI, cizáci, tlaky zvenčí, mimozemšťani, vetřelci, přivandrovalci, zrádci, kolaboranti, emigranti, imigranti… je to boj na ostří nože: buď my nebo oni!
Nedovolte, aby dalšího českého prezidenta zvolila pouze Praha.
Stylové zakončení pohlednice v PREMIUM verzi pro moravskoslezský trh. Tak se zvedá response rate.

Je ovšem možné, že vaše kampaň bude zrovna vrcholit, nebude už čas ani prostor na delší text a vše, co potřebujete, je jeden krátký headline.
V takové nouzové situaci doporučuji nechodit kolem národovecké kaše – a zpříma jasně zavelet:
Jsi Čech, Čech, Čech, tak si toho važ!




© 2008 Parola s.r.o.