Blog Jihlavských listů

Archív rubriky ‘Politika’

Hejtmanovo plácnutí

Petr Klukan | Úterý, 22. 1. 2019 v 12:06

Bývalý krajský náměstek Libor Joukl a ředitel silničářů Jan Míka jsou bez viny. Soud je očistil. Své si jistě vytrpěli, stejně jako každý obžalovaný, který je poté osvobozen. Exnáměstkovi obžaloba přerušila další politický vzestup. On sám hovoří v rozhovoru s JL o kriminalizaci politiky, po které nebudou chtít lidé do funkcí vstupovat a stávat se třeba starosty. V tom má pravdu, obava z obžaloby, soudu, vězení mnohé odradí. Jen si připomeňme právníka Ondruše, když v jihlavském zastupitelstvu poukazuje na případy, v nichž byli zastupitelé obviněni, neboť se nechovali s péčí řádného hospodáře…

Aby se politika nekriminalizovala, jde asi zajistit těžko, lze ale docílit toho, aby nebyl odsouzen nevinný člověk. Policií, žalobci, několikastupňovými soudy.

Co ale nahlodává celý systém justice je věta hejtmana, kterou pronesl k případu sypačů. Šlo prý o účelovou kauzu. Silná slova ničím nepodložená. Čí účelovka? Kdo ji objednal? Kdo ji realizoval? Policie? Státní zástupci?

Poslanec a hejtman Běhounek plácl do vzduchu a nařkl…koho vlastně? Vždy na kauzy reagoval, že ctí presumpci neviny. Proč se jí tedy nedrží i v případě této kauzy a zasévá pochybnost, že někdo něco někde objednal? Nebo to je jen nějaká jeho hra? Taky účelovka?

František Mořic Nágl a Jan Palach

Zdeněk Gryc | Pátek, 18. 1. 2019 v 20:12

Jejich tragické osudy ukazují jaké následky má totalita a okupace. Příběh a smrt Jana  Palacha,  připomenutý v  rámci 5o. výročí jeho upálení, je stále  živý. JE MEMENTEM PRO DEMOKRACII.

Příběh a smrt Mořice Nágla, který byl  zásluhou jihlavské galerie, připomenut  na včerejší vernisáži. JE TAKÉ MEMENTO PRO DEMOKRACII.

Jeho obrazy jsou nejen zajímavé a pěkné, nepotřebující komentář kunst-historika. Uchovávají to co většina návštěvníků výstavy nemůže znát před-kolektivizační  krajinu v okolí Telče. Ilustrativní a  pozoruhodné jsou pohledy na votivní kapli sv. Karla s romantickou story o vlčí jámě a vymření rodu Slavatů. Dynamicky zobrazený terén, jednou s posledním sněhem, podruhé se zelenými lány, zachycuje barokní krajinu. Výrazným až kubistickým pohledem ukazuje políčka,  která  bránila mezemi splachům sprašové zeminy a zároveň poskytovala útočiště hmyzu a drobným živočichům.

Výstava ukazuje nejen českou krajinu, významné architektury, ale i intimní pohledy do uliček s klenbami, často pak  i do  židovských ghett.  Ukazuje také malebnou přímořskou krajinu, v před-totalitní době přístupnou malíři.

Na pozvánce je reprodukce ze sbírky OGV –  “Terezínský cyklus, Vchod do kasáren, 1944, akvarel“.

Malbu a proporce kamenných prvků portálu,  mu může závidět každý architekt. Zajímavý je  prostorový dojem, ohraničený dvěma stromy.

Na dalších obrazech nás Nágl provází dvorem terezínského ghetta.

Naprostým unikátem jsou dva interiéry z lágru s palandami, utilitárně zavěšenými skříňkami a poličkami.  Před nimi by se měl návštěvník zastavit a pokusit se vmyslet do této umělecky ztvárněné strašné reality.

Co asi tak táhlo hlavou Náglovi, když v tomto stísněném a  přecpaném prostoru s chybějící intimitou maloval ?

Dvě nedávné anonymní invektivy na židy, vložené do komentářů  JL ukazují,  jak je potřebné se k jejich story stále vracet a přemýšlet.

100 let republiky a 50 let od upálení Jana Palacha

Zdeněk Gryc | Úterý, 15. 1. 2019 v 18:12

 

Archiv bezpečnostních složek:

Bylo 16. ledna 1969 dopoledne, když Jan Palach usednul, aby napsal čtyři dopisy.

Tři z nich poté poslal poštou a poslední přinesl s sebou, v aktovce, na Václavské náměstí.

Dopisy se podle historiků liší minimálně.

Ve všech uvedl, že si jako člen skupiny vylosoval „čest“

upálit se jako „Pochodeň č. 1“, aby probudil „lid této země“

ze stavu letargie a odevzdanosti.

/Autentické znění dopisu:/

„Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lidi této země následujícím způsobem.
Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit.
Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku a tak jsem získal právo napsat první dopisy a nastoupit coby první pochodeň.

 

Hrdinný čin studenta Jana Palacha, který se 16. ledna před 50 lety na Václavském náměstí upálil na protest proti vývoji v Československu po okupaci v roce 1968 je nutno vážně připomenout v současnosti,

kdy jsou omezovány akademické svobody hlavou státu.

Jan Palach měl index studenta Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

MLADÁ FRONTA DNES úterý 15. 1. 2019. str. 3

„Universita Karlova žaluje Zemana kvůli profesorům.

President Miloš Zeman se znovu rozhodl nejmenovat docenty Ivana Ošťádala  a Jiřího Fajta z University Karlovy profesory. Učinil tak poté, co mu soud věc vrátil k dalšímu řízení. Universita chce podle rektora podle rektora Tomáše Zimy znovu podat správní žalobu, protože si za svým jmenovacím řízením stojí…“

———————-

Tomáš Halík:

„Jan Palach se neupálil na protest proti okupaci, ale kvůli tomu, aby lidi vyburcoval z letargie.

Byl to protest proti morálnímu podrobení společnosti,

kdy jednání bez cti začínalo být normální.“

———————-

Tehdy to začínalo,

dnes: Hospodářské Noviny:

„Na zemědělský fond dorazili auditoři z Bruselu, prověřují Babišův střet zájmů. Do pátku budou kontrolovat dotace pro Agrofert za posledních šest let. „

To jsou paradoxy…

Petr Klukan | v 14:39

Dne 16. ledna tomu je přesně padesát let, kdy se dvacetiletý student Jan Palach v roce 1969 zapálil na Václavském náměstí v Praze. Na protest proti okupaci Československa. Hořící živá pochodeň zaplála i v Jihlavě. Dne 4. dubna 1969 se na náměstí zapálil čtyřicetiletý komunista Evžen Plocek.

Lidem může být známé ještě jedno jméno spojené s Jihlavou a hořícími pochodněmi. Jméno poslance a člena ÚV KSČ Viléma Nového. Narodil se v Jihlavě a v souvislosti s Palachem roznesl tezi o tzv. studeném ohni, který nepálí. Dle něho byl Palach jedním z pěti členů studentské skupiny, která chtěla destabilizovat situaci ve společnosti. Jan Palach se prý nechtěl zabít, ale členové skupiny mu přimíchali do hořlaviny málo určité chemikálie, a proto Palach utrpěl popáleniny a zemřel. Falešná a lživá zpráva. Ano, dezinformace nejsou až výdobytkem současné doby.

A protože skutečnost mnohdy předčí i fantazii spisovatelů, upozorněme ještě na jeden fakt. Vilém Nový měl dceru. Kamilu Moučkovou, známou to televizní hlasatelku, která se během obsazení republiky zapojila do protiokupačního vysílání televize. V den příchodu cizích armád dne 21. srpna vysílala až do momentu, kdy ji ze studia vyvedli ozbrojení sovětští vojáci…

Dramatik Václav Havel by naznal: „To jsou paradoxy.“

 

100letí, 21. prosinec 1918 – 2018

Zdeněk Gryc | Pátek, 21. 12. 2018 v 10:04

RUD PERNICKÝ :

Dr. TOMÁŠ G. MASARYK.

Když v den sv. Tomáše 21. prosince 1918

vjížděl slavnostně do Prahy první občan svobodného státu Dr. T. G. Masaryk,

bylo mnoho uvítacích řečí, krásných proslovů a mezi nimi i srdečně zahovořil

k panu presidentu prostý, tvrdý Valach, Masarykův volič z Valašska, Čeněk Janík.

„Tatíčku náš milý, náš pane presidente!

Došli jsme z chudobného horského kraje z Tvého volebního okresu, abychom Tě přivítali.

Jednou prý Valaši putovali o vánocích k božskému děťátku,

aby uvítali vykupitele: my dnes o vánocích jdeme k Tobě,

k druhému otci národa, po prvním Palackém, který se též narodil v našem kraji,

abychom v Tobě uvítali našeho osvoboditele.

Neměj za zlé, ale vem si první od nás v naší zlaté Praze chléb a sůl

podle starého našeho zvyku. Tobě i nám pro štěstí!“

A bylo opravdu pro štěstí. Kéž by dlouho nám byl živ,

abychom ve zdravé, silné a kvetoucí republice mohli se dočkat spolu s ním

trvalého štěstí naší milé vlasti a spokojenosti našeho národa.

Buď zdráv, buď zdráv,

presidente buď nám zdráv !

———————————————————

Prvorepublikové čítanky s tímto článkem o TGM,  byly po okupaci nacisty zlikvidovány.

——————————————————-

První pozdrav presidentu Masarykovi v Praze.

Sobota 21. Prosince 1918 – byl kousek české pohádky.

Osvobozený národ vítal svého prvního presidenta, tvůrce své

Svobody, prvního vojáka svých legií. Sta vzpomínek, sta tklivých

I radostných podrobností letí myslí. Dnes jen jednu. Vzpomínáme,

kdo první pozdravil v Praze presidenta.

Byl to rolník z Valašska, rožnovský Janík s dcerou.

Hned jak president vystoupil na pražskou půdu, přistoupil k němu rázovitý

tento muž ve valašském kroji s chlebem a solí v ruce a zahovořil:

„Tatíčku náš milý, náš pane presidente Československé republiky!

Došli jsme z chudobného horského kraje, abychom tě přivítali.

Jednou prý Valaši putovali o vánocích k božskému děťátku,

Aby vítali vykupitele: my dnes o vánocích jdeme k tobě,

Druhému Otci národa po prvním, Palackém,

který se též narodil v našem kraji, abychom v tobě uvítali svého osvoboditele.

Neměj za zlé, ale vezmi si od nás v naší zlaté Praze chléb a sůl podle starého

našeho zvyku sobě i nám pro štěstí!

Vítej nám, presidente náš,

vítej nám, tatíčku náš milý!“

Pan president poděkoval, ukrojil si krajíček, osolil, pojedl

a teprve pak se obrátil k ostatním čekajícím.

Vítězný pochod Prahou potom započal.

——————————————————————

Po-válečné Čítanky s touto druhou verzí článku,

vydané v roce 1946, byly po Únoru 1948 opět s fanatickou zvůlí zlikvidovány.




© 2008 Parola s.r.o.