Blog Jihlavských listů

Archív rubriky ‘Politika’

Milosrdný

Jan Schwarz | Úterý, 17. 9. 2019 v 13:25

Slávku, buď k němu milosrdný, nezapomeň, že má nemocnou ženu a dvě děti – radil jsem řediteli prosperující firmy, rozhodnutého přísně potrestat provinilce, který nestihl splnit nařízený úkol a snažil se prozatím celou lapálii zaretušovat do ztracena, aby se v příhodný okamžik vrátil k jejímu vyřízení.
Milosrdný? – láteřil šéf rozezleně – Copak jsem nějaký samaritán? Se mnou se taky život nemazlí – a přísně poklepal nevyřízenou složkou na pracovním stole. – O Samaritánech můžeš v neděli kázat v kostele, ale splnit pracovní úkol, to je zákon na cestě k úspěchu a prosperitě, kdybych to tady vedl, jak mi radíš, tak zajdu brzy na úbytě. Ten tvůj Samaritán asi neřídil firmu jako já?

 
To ne, Slávku, Samaritáni se zabydleli v Izraeli v 8. století před naším letopočtem, kdy asyrský král Sargon deportoval židovské obyvatelstvo do Asýrie. Židé se nakonec přece jen vrátili domů, nenáviděli však Samaritány a opovrhovali jimi. Ti z nich přirozeně taky radost neměli a často je napadali. Tento stav trval po celá staletí, ještě po babylonském zajetí, a taky za vlády Římanů. V Ježíšově podobenství měli posluchači pochopit, co je to láska k bližnímu. Židy opovrhovaný Samaritán se stal svědkem tragédie muže, kterého lupiči přepadli, o vše jej obrali a polomrtvého opustili. Stalo se to na silnici z Jericha, asi osm kilometrů před Jeruzalémem, v pusté hornaté krajině. Po nějaké době tudy jel kněz s levitou, chrámovým sluhou, ale klidně nechali souvěrce ležet bez pomoci. Pak přijížděl Samaritán na soumaru. Ten sestoupil k raněnému, ošetřil ho a dopravil do nejbližší hospody, kde je dodnes hostinec U milosrdného Samaritána. Hospodskému dal tehdy peníze, aby se o zraněného postaral a slíbil, že na zpáteční cestě doplatí, co je třeba. Pro kněze tedy nebyl ani Žid v neštěstí bližním, pro Samaritána se jím stal i nepřítel, protože to byl člověk v neštěstí.

 
Budiž tedy, stanu se milosrdným, ale naposled! – zabručel přísný šéf a nalil mi do kávy rum se samaritánským úsměvem. – Milosrdenství má být každému učiněno, buď žid, pohan neb zlý křesťan – kázal už v pochmurném středověku kazatel v Kapli betlémské, přátelé a znalci mistra Jana Husa a žáci pro život i v současnosti tolik potřebné laskavosti a vlídnosti.

Hitlerův lid + Stalinův lid + demokracie

Zdeněk Gryc | v 11:53

Hitlerův lid
16. září20:00

Počátkem roku 1945 se Saul Padover pohyboval těsně za spojeneckými frontovými jednotkami, které se chystaly uštědřit Třetí říši rozhodující úder. Chystal se zkoumat zemi, kterou z dětství dobře znal, a zajímalo ho, co s ní válka a nacisté provedli. Německý dokumentární cyklus Válka už byla prohraná, to muselo být počátkem roku 1945 jasné každému rozumně uvažujícímu Němci. Většina německých vojáků se však navzdory tomu vzdávala až v bezvýchodné situaci a někteří dokonce volili raději smrt. Vyšetřovatel Saul Padover nechápal proč. Co se těm mužům honilo hlavou? Co je k tomu vedlo? Odpovědi na tyto otázky mohl získat jen při rozhovorech s lidmi. Proto v doprovodu svých bojových druhů zamířil do jednoho zajateckého tábora u belgických hranic. Od následujícího rozhovoru si hodně sliboval. Měl si totiž promluvit s výsadkářem, příslušníkem jedné z Hitlerových elitních jednotek. Jeho vychovatelé a školitelé odvedli dobrou práci. Saul Padover se nemohl zbavit pocitu, že mluvil s dokonale vycvičeným strojem na zabíjení. Němci na potvrzení slov onoho mladého výsadkáře zahájili nedlouho nato u belgických hranic takzvanou Ardenskou ofenzívu. Hitler vrhl do boje veškeré své zbývající vojenské síly, v jejichž čele postupovali nejfanatičtější bojovníci Třetí říše, výsadkáři a příslušníci jednotek Waffen SS. Tento útok zastihl Američany naprosto nepřipravené.
——————————————

Spor o sochu Koněva zaujal i v zahraničí. Zrcadlí se v něm rozdělení české společnosti
Socha maršála Koněva. (Video: Milan Šíma, RFE/RL) včera 22:55
Reportéři Rádia Svobodná Evropa se věnovali vyhrocenému sporu o pomník maršála Koněva. Proč se stal někdejší sovětský velitel 74 let po konci druhé světové války středem konfliktu?
Článek
Historik Ondřej Matějka z Institutu pro studium totalitních režimů v reportáži RFE/RL říká, že spor ukazuje na hluboké rozdělení české společnosti.
„Odehrává se tady jakýsi současný politický střet o vztah k putinovskému Rusku, který je pro většinu české společnosti negativní,“ řekl Matějka v rozhovoru pro Rádio Svobodná Evropa. Ti, kdo jsou podle Matějky proti Putinovi, jsou kritičtí i k Sovětskému svazu a jeho minulosti – tím pádem jim vadí i socha maršála Koněva.
V reportáži rovněž zaznívá, že celá kauza může působit zmateně zejména pro lidi za zahraničí, kteří nejsou seznámeni s českou historií. Přispívá tomu ale i prezident Miloš Zeman, který se k Putinovi hlásí a vede tím podle Matějky „jakousi svoji zahraniční politiku“, která je ale v rozporu s celkovým politickým a společenským konsenzem.

Aktuální ukázka :

1. XXXXX říká:
Neděle, 15. 9. 2019 v 9:44
A můj skromný názor je že Gryc je čurák.

Výstraha:

XXXXX říká:
Sobota, 30. 1. 2016 v 13:34
Tak já myslel, že už je od tebe klid na věky a zas ne. Proč to tu vlastně visí? Ty nechápeš, že dokud budeš prudit nedáme ti pokoj? Celý Jihlavě (podle mě) je u prdele Gryc, Rozehnal a Havel. Lidi mají jiný starosti. Po většině existenční. Neříkám že si za to opět většinově nemůžou sami, ale kecy o nějakým Rozehnalovi koho to zajímá? Dobře, nakreslil jsi Březinky, komoušům pentagon, někde nějakej most, co já vím co ještě, dobrý všechno to stojí, lidi to užívají, tudíž tvé práci čest.
Ale koho to kurva dneska zajímá?
—————————————————————————————-
Ty nechápeš, že dokud budeš prudit nedáme ti pokoj?

„Spor o sochu Koněva zaujal i v zahraničí. Zrcadlí se v něm rozdělení české společnosti“

Začne to Koněvem?

Jan Žižka | Sobota, 14. 9. 2019 v 11:58

 

Odhlasování odstranění sochy Koněva vnímám jako první „hmatatelný“ důkaz možného příklonu některých politiků k fašizaci společnosti.

Tento trend je patrný už od dob pravicových vlád, které se kromě naprosté servility k tomu co je americké a německé, vyznačovaly i opovržlivým postojem k naší republice a primitivní animozitou k Rusku.

Veřejnoprávní sdělovací prostředky většinou neinformují objektivně, ale neustále rozeštvávají společnost. Jen způsob jakým informují o osobě prezidenta je hanebný a navozuje pocit, že si každý ve vztahu k prezidentovi může dovolit cokoli.

Ač nejsem obdivovatele Havla, myslím, že i on by byl zděšen tím, jak skupinka morálně nedostatečných likviduje historii.

Vůbec nepochybuji o tom, že kdyby žil K. Čapek (nota bene na P-6) měl by opět často rozbitá okna.

Nevím, jestli se dočkáme doby, kdy pologramotné skupinky začnou instalovat vysvětlující destičky na k pomníků Wericha (byl komunista) nebo J. Žižky (bojoval na straně Čechů) nebo J. Lennona (poukazoval na sociální bezpráví).

Jediné, co nás odlišuje od totalitárního režimu, je zatím nestrannost policie a soudu.

Devastovaná historická architektura

Zdeněk Gryc | Čtvrtek, 12. 9. 2019 v 21:38

Devastovaná architektura
Den architektury se koná od 1. do 7. 10.
Modrá krev (2/8)
Dnes20:00
Čt 2

Přes překážky ke slávě. Takové je rodové heslo Hildprandtů, kteří ho mnoho století věrně dodržovali. Otisk jejich slavných předků je patrný v dějinách mnoha evropských zemí. I v daleké Africe. Nová řada dokumentárního cyklu o české šlechtě, která hrdě navazuje na kořeny svých slavných předků. Režie A. Činčerová Původně tyrolský rod Hildprandtů do Čech přivedl císař a král Rudolf II. Habsburský. Císař Jana Reinharta Hildprandta jmenoval dozorcem královského Lvího dvora. Roku 1756 byl Karel Josef Hildprandt povýšen císařovnou Marií Terezií do stavu svobodných pánů Království Českého. Jeho následovník František de Paula patřil mezi obrozence podporující vznik Národního muzea, věnoval mu nemalé finanční prostředky i sbírku mincí. On také najal jako domácího učitele pro svého syna mladého učence Jana Evangelistu Purkyně. Otisk jejich slavných předků je patrný v dějinách mnoha evropských zemí. I v daleké Africe. Ostatně rodové heslo Hildprandtů zní: Přes překážky ke slávě. Druhá řada dokumentárního cyklu Aleny Činčerové je výpravou do světa českých šlechtických rodů. Jak a čím žijí? Jak vnímají mladou českou demokracii a jaká tajemství ukrývají jejich rodové pokladnice? V mnoha zemích světa patří aristokraté mezi celebrity. Téměř každý jejich pohyb neunikne pozornosti tisku. A nejen bulvárního.
U nás je ale moc neznáme.
Je to hořký důsledek perzekuce z časů komunistické totality,
kdy českým aristokratům byly vyvlastněny jejich rodinné statky,
mnozí emigrovali a ti, co zůstali, skončili často ve vězení nebo přežívali v potupných životních podmínkách. Je na čase tento dluh splatit.

Odborný průvodce pořadu František Kinský

Zdeněk Gryc, Výtvarná díla v architektuře » Centrum pro dějiny…
socharstvi.info/zdenek-gryc-vytvarna-dila-v-architekture

Obr. 24, R. Podrázský, erb rodu Kinských nad vjezdem do vnitřního nádvoří hradu Heidenreichsteinu
Obr. 25, R. Podrázský, erb rodu Kinských nad vjezdem do vnitřního nádvoří hradu Heidenreichsteinu

obr. 26, Kristus pro faráře Toufara, Ćihošť
Obr. 27, R. Podrázský pracuje na střední části oltáře se svatostánkem pro kapli „Obětem zla“ v Plzni

Výtvarné dílo mohlo být v architektuře realizováno podle předem daných socialistických pravidel: Soubory staveb, počínajíce rodinnými domky a končíc sídlištěm, byly realizovány v rámci pravidel daných Ministerstvem výstavby,

Pomluva

Petr Klukan | Úterý, 10. 9. 2019 v 13:33

„Slyšel jsem,“ říkal mi kolega, „že někde na školním výletě to děvče otěhotnělo…“ Mělo jít o jakousi dívku, které mělo být dvanáct, třináct, nebo čtrnáct let. Slyšel to na jedné z akcí, kam jel nabrat reportáž.

Když jsme zapátrali, zjistili jsme, že každý slyšel něco trochu jiného: někdo výlet, jiný, že šlo o jakousi „hru na ježka“, další, že se to stalo na nějaké akademii nebo lyžáku…

Ředitel jihlavské školy, které se to mělo týkat, je naštvaný a na stránkách školy o tom píše: „Je to pomluva!“ A dokonce zvažuje podání trestního oznámení na neznámého pachatele, protože pomluvou je škola poškozena.

Těžko říci, kde a jak ta fáma vznikla. Byl to žert? Nebo úmysl někoho poškodit? Fámy se vždy šíří rychleji než pravda. Protože je v nich něco nečekaného, chytlavého, pobuřujícího nebo skandálního. A to lidi zajímá. Ověřovat si takové informace nejsou zvyklí, nebo si prostě řeknou: „Co bych se ptal, stejně to přece zapřou.“ I proto je ředitel školy naštvaný. Jak má ale takovou fámu vyvrátit?




© 2008 Parola s.r.o.