Blog Jihlavských listů

Archív rubriky ‘Kultura’

Ještě k volbám

Jan Žižka | Neděle, 22. 10. 2017 v 1:37

Je jasné, že na prognózy je velmi brzy. Nemáme ani tušení jak se teď posílený p. Babiš zachová, ani jak se zachovají ostatní strany, které sice proklamovaly svoji nechuť k hnutí Ano, ale pokud by to stálo za to, jistě svůj postoj rychle změní.
- (Mimochodem, dovede si někdo představit vládu bez lidovců?)
Osobně považuji výsledek voleb za očekávatelný – voliči raději volili risk, než jistotu vládnutí „osvědčených“ politických stran. Je to logické, obzvláste, když většina médií nevynechala ani den, aniž by nás informovala, co hrozného zas to neposlušné hnutí provedlo. Důsledně organizovaná anti-kampaň přinesla výsledky – a to v podobě 29,6 % pro Ano.
Tajemstvím však pro mne asi navždy bude politická sebevražda ČSSD, tedy strany, ke které by měly mít velmi blízko střední vrstvy.
Dle mého názoru se projevila podivná deviace politických stran – potažmo i České republiky, a to zásadně stavět do čela naprosto neschopné lidi.
Podíváme-li se zpět, uvidíme „lídry“ typu Sobotky, Topolánka, Nečase, Bursíka nebo Schwarzenberga. Ať čtenář sám posoudí, jestli tito lidé mají přirozenou autoritu, charisma, alespoň průměrnou inteligenci nebo ryzí charakter. Či cokoliv, co by je předurčilo někoho či něco úspěšně vést.
Kdyby ČSSD bývala došla k volbám bez nesmyslného humbuka, odvolávání, pomluv a hádek, byl by výsledek v těchto volbách radostnější.
Dovolím si jako její bývalý volič ČSSD poradit – dlouze a draze neanalyzujte dnešní volební fiasko, vyhoďte vedení, které se neosvědčilo a neosvědčí a začněte znovu. Jste tradiční strana, která by neměla jen tak zmizet.

Žijeme si tu přímo hvězdně

Aleš Urban | Pondělí, 9. 10. 2017 v 13:31

Existují neziskové organizace, které umí pomáhat. Žádají si přitom o dotace na provoz a při podání žádostí musejí doložit řadu dokumentů. S tím je spojená také řada kontrol. Vždy musí doložit potřebné, a to doslova každou korunu. Po všech těch kontrolách musí ještě vystavit výroční zprávu. V jejím obsahu se můžeme dočíst, kolik financí a od koho získaly. Kromě pomoci a papírování leccos ještě stihnou. Třeba pořádají tradiční a návštěvníky oblíbené akce. Nic však nejde hned. Za těmito organizacemi většinou stojí lidé, kteří mají nejenom praxi v oboru, ale hlavně se těší dobrému jménu.

Mince má ovšem dvě strany, a tak tu máme ještě hvězdnou nadaci, v Jihlavě jedinou. Pro tu však platí jiná pravidla. Ano, nezveřejňuje výroční zprávy, ano, nemá transparentní účet, ano, nedozvíme se, kam veškeré dary jdou a ne, nemáme nárok se to dozvědět.

Bohužel nám musí stačit věta, že veškeré finance jdou na pomoc potřebným. Hlavně moc neblábolit. Tečka.

Jak se kupují auta

Tomáš Ďásek | Pondělí, 4. 7. 2016 v 22:54

Z veřejně dostupných dat Českého statistického úřadu vyplývá, že zhruba každých pět minut se v naší zemi narodí jedno malé, zbrusu nové dítě. Je zajímavé, že podle jiné tabulky se zhruba ve stejném intervalu u nás také prodá jedno zbrusu nové auto. Pokud se nad tím zamyslíme, tak řečičky o ekonomické krizi asi nebudou až tak vážné – když každý český novorozenec dostane hned do kolébky klíčky od nového fára. Ovšem to se bavíme pouze o NOVÝCH autech. Představte si, že než se další tříapůlkilový dáreček s křikem procpe na světlo operačního sálu, změní za tu dobu v ČR svého majitele tři ojetá auta. Pokud bychom tedy nebrali v úvahu sex takzvaně pro radost, nebo z nudy, ale pouze z hlediska jeho prvotního rozmnožovacího účelu, bylo by možné na základě těchto dat říci, že češi, moraváci a slezané mnohem raději kupují auta, než souloží. Každým dnem se internet rozroste o několik desítek tisíc nových inzerátů na prodej automobilu. Takový inzerát má obvykle svoje ustálená pravidla a formulace, které se doslova dědí z generace na generaci. Inzeráty většinou nepodává oblastní Charita, ale lidé z masa a kostí – tudíž jejich cílem je samozřejmě prodat co nejlépe. Na druhé straně barikády (tedy vlastně LCD monitoru) ale stojí druhá půlka lidstva, která by zase ráda co nejlépe koupila. Pokud k nim také patříte, dovoluji si vám předložit krátký přehled – jakýsi žebříček deseti nejoblíbenějších a přitom nejzbytečnějších vět, které se ve všech správných inzerátech už desítky let objevují a stručné vysvětlení toho, co vlastně doopravdy znamenají.

První majitel – důchodce !

V naší české kotlině je stále pevně zakořeněný názor, že se výše uvedená formulace rovná výhře v loterii. Bohužel naprostý opak je pravdou. Podtočený motor, spojka zralá na výměnu. Dědeček má obvykle ve zvyku v honbě za co nejnižší spotřebou podřazovat teprve až když auto začne cukat jako stará tatramatka a nohu má pořád položenou na spojkovém pedálu, aby tím vykompenzoval své už trochu pomalejší reakce. Auto má sice málo najeto, ale jezdilo většinou jenom tříkilometrové trasy z domu do Kauflandu, kdy se ani nestačilo ohřát a motor je na tom tudíž zhruba stejně, jako kdyby najel půl milionu po dálnici. Servisní prohlídky v značkovém autoservise skončily, jakmile skončila i záruka – protože jsou nekřesťansky drahé. Dál už se o auto staral vypečený servisman Frantík Vomáčků z vedlejší ulice, u něhož výměna oleje za patnáct stovek znamená obvykle pouze to, že na podlahu pohodí prázdnou pikslu od oleje, kterou našel v koši na pumpě a na ventilové víko připlácne samolepku SHELL se zapsanými kilometry, aniž by vůbec otevřel plnící víčko.

Menší kosmetické vady

Zakytované prorezlé prahy, prasklý nárazník, odprýsknuté přední sklo přímo před očima řidiče, „skoba“ na stropním čalounění a nefunkční stahování bočních oken. Zdánlivé maličkosti, nemající sice zásadní vliv na přepravní funkci, ale díky kterým byste za tohle auto druhý den ve stejném bazaru dostali o dvacet tisíc míň.

Motor po GO !

Před rokem byl vyměněný olej (v Hypernově totiž tenkrát bylo v akci čtyřlitrové balení za 199Kč), v lepším případě možná došlo dokonce i na výměnu vzduchového filtru. Je to sice asi trochu zvláštní, ale pokud si někdo nechá udělat celkovou generálku motoru, případně mění rozvody a vodní pumpu, tak obvykle kupodivu neplánuje auto v nejbližší době prodávat.

Auto do poslední chvíle jezdilo

Proti tomuto tvrzení se při nejlepší vůli nedá nic namítnout. Každé auto totiž obvykle skutečně jezdí až do poslední chvíle. Jde jenom o to, jak težká ta jeho poslední chvíle byla.

Plná výbava – klimatizace, pouze potřebuje vyčistit

Neboli přesněji řečeno je nefunkční. Klimačka totiž potřebuje vyměnit kompresor, spojku, filtr, přetěsnit a znovu naplnit. Takže v podstatě jako by tam nebyla. Připočtěte k ceně auta ještě dalších patnáct tisíc.

Cena dohodou – rychlé jednání sleva !

Naprosto dokonalá obchodní formulace – velice oblíbená zejména na českém a moravském venkově. Následné pokračování je zpravidla ve formě dialogu : „A jaká by tam teda pane byla ta cena ?“ – „No, tak kolik byste za to pane DAL ?“ – „No, řekněte vy pane, co byste za to jakože CHTĚL ?“ – „Ne, řekněte napřed VY !“ – „NE ! VY !“. Prodejce má totiž velké dilema – když si řekne moc, borec to nekoupí. Když si řekne málo, prodělá a děcka mu to jednou vyčtou. On samozřejmě dobře ví, že chce minimálně padesát – ale co kdyby se náhodou našel nějakej hejl, co nabídne šedesát…

Šikovný kutil jistě opraví

Na autě je zdánlivě nevinná závada, na které si vylámal zuby jak autorizovaný servis, tak následně i tři další neautorizované. Oprava by stála zhruba skoro tolik, co celé jiné auto, takže se ho majitel pokouší rychle zbavit.

Nejvyšší výbava – limitovaná edice !

Naprosto nesehnatelné náhradní díly – a pokud sehnatelné, tak čtyřikrát dražší než u edice nelimitované. Tento model se vyráběl jenom půl roku a vyrobila se jich necelá tisícovka kusů. Žádná levnější alternativa náhradních dílů – druhovýroba z Číny nebo Polska neexistuje. Velká část prvků oné nejvyšší výbavy už navíc samozřejmě ani pořádně nefunguje. Přímo učebnicová past na peníze.

Čerstvě propadlá STK, auto ale určitě bez problémů projde

Neprojde – nebo alespoň ne bez výrazných investic. Ostatně právě proto majitel auto prodává. Vydojil ho takříkajíc na krev, ale je mu líto ukončit vzájemný dlouholetý partnerský vztah ekolikvidací. Inteligentnější prodejce ho alespoň nabídne o měsíc dříve s podobnou formulací, že „končící STK, auto ale určitě bez problémů projde„.

Delší dobu stálo, asi bude potřeba seštelovat.

Stálo proto, že se jednoho dne náhle samo zastavilo. Průměrné stojící auto bez závady totiž obvykle stojí a spořádaně chátrá – případně si maximálně tu a tam mírně zakoroduje – ale kupodivu se málokdy jenom tak z nudy samo od sebe rozšteluje.

Najdete-li v inzerátu na limuzínu vašich snů jednu, či dvě z výše uvedených formulací, zpozorněte – ale neházejte flintu do žita a na zadavatele se prosím nezlobte. Je to přece slušnost, neodbýt prodej jenom nějakým tupým a neosobním konstatováním, že „prodám Mondeo 2009, 115000 km, STK 12/17, Tel.: 723123456“. Naopak – právě takový strohý inzerát by vám měl být podezřelý, když prodávajícímu nestojíte ani za to, aby se vás alespoň trošičku pokusil nakrmit. Pokud ale výše uvedených formulací najdete v jednom inzerátu pět a více, nebo v něm bude více jak deset vykřičníků, tak hned vypněte počítač a běžte se raději zkusit přitulit k manželce – pokud tedy ještě nespí a nebo jí nebolí hlava. Ať se nám hergot ty statistiky alespoň trochu srovnají…
______________________________________________________
Tento článek je určen pouze pro zveřejnění na internetu.

Úsvit jazyka českého

Tomáš Ďásek | Úterý, 7. 6. 2016 v 22:27

Babičky říkávaly – mluv, jak ti zobák narostl. To je sice pěkné, ale člověk, který to chce někam dotáhnout, si s tím bohužel nevystačí. Čeština nám totiž za posledních sto let strašně zakrněla. Vůbec se nerozvíjela a nereflektovala moderní dobu. To už dneska samozřejmě ve světovém globalizačním měřítku neobstojí. Naštěstí to cítí i náš národ a sám se aktivně zasazuje o to, aby češtinu opět vyzdvihl na jazykové výsluní. Část slov se dá z okolního světa úspěšně vypůjčit. Ve vyšší společnosti už dnes nemůžete o něčem říct, že je to skvělé. Musí to být cool. S přivřenýma očima možná tak ještě super, nebo v pátém pádu WOW ! Kdo tajně neaplouduje v práci při mítingu přes vifinu na fejsbůk selfíčka v hádéčku, je prostě lůzr – a tak podobně.

Šel jsem dneska do Jednoty na Pelhřimovské pro chleba a objevil zase jednu inovaci. Mají tam takové ty tyčky, kterými můžete oddělit svůj nákup od potravinové exploze za vámi stojícího nervozního důchodce, který aniž by se tím dalo cokoliv urychlit, netrpělivě cpe tucet krabic s trvanlivým mlékem (prostě dvanáctipack) na pás, jakmile se na něm uvolní pět centimetrů místa. Ty tyčky už tam jsou samozřejmě několik let – ale teď na nich mají nové nápisy „DALŠÍ KLIENT„. Už nejste nějaký obyčejný prachsprostý zákazník. Jste totiž KLIENT ! Taková maličkost samozřejmě pozvedne kulturu prodeje na zcela novou a vyšší úroveň. Teď už tam nemůžete jen tak mýrnyx-týrnyx přijít pro tři rohlíky a kelímek vlašáku ve špinavých montérkách, zalískaných od primalexu. Musíte si vzít bílé ponožky a čisté trenýrky, aby vás inkasní operátorka byla vůbec ochotná odbavit. Ale ono koneckonců, když už jsme u toho primalexu – pokud si dneska necháte udělat na auto nálepky „F.Vomáčka, malíř-natěrač“, můžete rovnou donést přihlášku na pracák. Možná si od vás nechá babička Vaňková, pamatující doby OPBH, vybílit vápnem špajzku – ale o pořádnou zakázku nezavadíte. Dneska musíte být „F.Vomáčka, interiérový specialista„.

V každé lepší firmě bývala vždycky kuchyňka. Strategické místo se zvláštní směsicí vůní laciné zvětralé kávy a čtrnáct dnů prošlého sýra, který se každý bojí vyhodit z ledničky – protože neví, jestli náhodou nepatří šéfovi. Tam se v pondělí ráno zahajoval pracovní týden přehledem víkendových událostí a v pátek hodinu před koncem pracovní doby končil skromnou oslavou skladníkových padesátin. Dneska by taková firma byla odsouzená ke krachu – kdyby místo kuchyňky neměla odpočinkovou zónu s kafeterií.

Doba se zkrátka mění a chce-li člověk patřit do lepší společnosti, musí se tomu umět verbálně přizpůsobit. Stará drbna uklizečka Mráčková si  k vám může dovolit přiběhnout a s očima navrch hlavy sdělit, že „vožralýho Valentu včera přejel vlak“, protože je to jenom hloupá husa, která už od života žádný společenský vzestup nečeká a sdělovací prostředky jsou pro ni pouze synonymem ke slovům Ulice a Ordinace. Kdyby totiž četla noviny, tak by věděla, že ve skutečnosti předchozího dne ve večerních hodinách došlo v železničním koridoru ke střetu drážního vozidla s osobou pod vlivem návykové látky, která podlehla následkům rozsáhlých destruktivních zranění neslučitelných se životem

S čím dojdeš nejdál…

Tomáš Ďásek | Pátek, 20. 5. 2016 v 23:02

Jsou prostě věci mezi nebem a zemí. Jedu vám takhle po Kamenici a u „hasičovny“ mi najednou začalo auto nějak cukat. Je to zvláštní – ale ono to v těch místech začne dělat pokaždé. Musím prostě zastavit a vylézt ven. A jak vylezu z auta, tak dostanu strašný a nezvladatelný záchvat hladu. Opravdu nevím proč – a už jsem se na to ptal i psychotronika, jenomže ani ten to nedokázal vysvětlit. Zkrátka najednou zeslábnu nemlich jako vojín Baloun ze Švejka a zdá se mi, že udeřila má poslední hodinka. Honem se snažím vyhledat pomoc a vidím, že přes silnici se v nějakém malém krámku svítí. Z posledních sil se tam tedy dopotácím a vpadnu dovnitř. A jak otevřu dveře, rázem se mi uleví. Horkost opadne, srdce přestane bušit – a začne se tetelit. Je to řeznictví pana Kratochvíla. Děvčata za pultem mě už dobře znají a v duchu si řeknou „ách jó…to zas budeme půl hodiny krájet…“. Víte jak – já to nesmím a vlastně mi to ani pořádně nechutná – ale když už člověk někam vleze, je slušnost tam nějakou tu zlatku outraty nechat, žeano. Takže to beru pěkně zleva. Dvacet deka bůčkové rolády, dva plátky tlačenky, za palec játrovky – safra ty jelejtka vypadají epesně, přibalej mi tam jedno – čtyři debrecínky, ty pepřový a dvě klobásky, abych měl na ráno. To by asi tak bylo – jo, půl kila škvarků místo chipsů k televizi. A támhle koukám ty uzený žebírka, to by šlo do šunkafleků a ještě by byla polívka (houby, než se ohřeje voda, tak je okrájím a sním syrové), ze dvě kila mi tam nějaký vobrostlejší mladá pani přidejte taky…

No prostě nakonec je toho tříkilová igelitka. Naštěstí mám sebou dva tisíce, takže vytahuju jednu tu krásnou novou tisícovku a beru zpátky sedm set. Ještě prohodit pár rádoby žertovných bonmotů, aby přede mnou příště rovnou nezamkli a už kvačím zpátky k autu. Teď už vesele, zpříma a zcela zdráv. V Jihlavě vyřídím co je třeba, pak si v Jednotě (mají tam sice napsáno COOP, ale stejně jako budou Jihlavské Listy nadosmrti Jiskra, tak i Jednota zůstane Jednotou) koupím malý bochník telečského chleba, abych všechny ty boží dary nejedl jak hovádko boží jenom tak, pár ZONek, nějaký sýr a honem spěchám domů. Ještě na Tank ONO naberu benzín, protože teď zas pro změnu začíná mít záchvat hladu jedna červená kontrolka na palubce. A tím bohužel celý ten krásný a slibně začínající den skončil. Napustím nádrž po okraj, jdu platit a zjišťuji, že mám v kapse jedenáct set. Akorát tak na ten benzín. Z Kamenice do Jihlavy jsem přijel se sedmnácti stovkama, v Jednotě stál nákup stovku. Takže jsem tam prostě někde u pokladny, nebo cestou na parkoviště ztratil pětistovku. To je ten můj debilní zvyk, nosit peníze jen tak v zadní kapse u kalhot…

Tady vidíte, jak je všechno na světě relativní. Jenom chvilku se radujete ze života a hned vám osud nachystá nějaký ten klacek pod nohu. Všechny ty kamenické poklady v mastném papíru jsem dal doma do ledničky a až do večera do mě nic nebylo. Prostě zkažený celý den a zkažená chuť. Ani pivo jsem si na noc neotevřel a šel spát. Ráno mě probudil telefon. Volala mi tchýně, že byla právě pro maso a že jí holky od Kratochvílů pro mě daly pětistovku, kterou jsem tam prý včera rozmařile jen tak hodil na zem.

Nechápu to. V dnešní době ! Devadesát procent prodavaček by přece onu zpropadenou bankovku schovalo a čekalo, jestli se o ni přihlásím, nebo ne. Po takových třech dnech by si ji rozdělily napůl, měly z toho radost minimálně po celý zbytek dne a při příští návštěvě by mě opět vítaly s úsměvem.

Ale vlastně, proč se tomu divím ? Tam, kde nemají zapotřebí svým výrobkům dávat hrdé agrofertové názvy jako „Šunka nejvyšší kvality“, nebo „Poctivé uzené“ – protože jsou jednoduše poctivé a prvotřídní všechny, tam je prostě pořád ještě taková ta prvorepubliková poctivost na prvním místě. Ve střívkách i v jednání.

 

 




© 2008 Parola s.r.o.