Blog Jihlavských listů

Archív dle autora

Kolik toho máme společného s první republikou?

Jan Žižka | Pátek, 2. 11. 2018 v 0:37

Kolik toho máme společného s první republikou?

Je asi nemožné, udělat objektivní srovnání toho, v čem jsme na tom byli lépe za první republiky a v čem jsme na tom lépe dnes. Jistě musíme zaprvé definovat – kdo je to „my“ – tedy my, řekněme Česká republika s ohledem na architekturu, ekonomiku a vlastní politiku.

Zkusme položit otázky, týkající se několika oborů, a srovnávat alespoň to, co srovnat jde.

Když vyjíždím z Prahy po D1, po několik desítek kilometrů je dálnice obklopena nevzhlednými budovami (velko)skladů, garáží a montoven. Jedná se budovy bez jakékoli ambice architektonické a především, je na první pohled znát, že jde o stavby na jedno, a to krátké použití. Nejsem pragocentristou a jsem přesvědčen, že situace je stejná kolem většiny českých měst.

Srovnejme provorepublikové stavby průmyslových objektů – jenom třeba ČKD, Baťovy závody, Kooh-i-nor i desítky menších firem po celé republice, které stavěly velmi reprezentativní i utilitární budovy.

Proč tehdy byly stavěny budovy, které vydržely dodnes a jsou povětšinou dodnes reprezentativní? Není to tím, že tehdejší průmyslníci byli především Češi a brali své továrny jako vlastní vizitku, která zde bude i dlouho po nich?

Pokud srovnáme bytové domy, obávám se, že je to podobné.

Tady, domnívám se, je na rozdílech v architektuře vidět i rozdílná filozofie současného a tehdejšího přístupu k budování průmyslu v naší republice.

Nejsem ekonomem, ale dovolím si tvrdit, že pokud přestaneme být soběstačnými v zemědělském zásobování, kde jsme za první republiky soběstační byli, a většina průmyslu je v cizích rukou, není to v pořádku. Nechápu horečnatou snahu prodat vše, co zde bylo, cizím kupcům,

Politika s tím úzce souvisí. Nemyslím, že bychom za první republiky byli tak silným státem, abychom mohli dělat naprosto nezávislou politiku, ale nemyslím si ani, že jsme tehdy byli přímo podřízeni nějaké cizí instituci, která by nám nařizovala například: kolik můžeme vypěstovat jablek, kolik můžeme vyrobit cukru, na jaké ploše smíme pěstovat vinou révu, nebo kam narukují naši vojáci.

Otázkou jinou, neměřitelnou, je společenská úroveň politiků i veřejně činných osobností.

Dovede si čtenář představit, jak by se vyjímali ti dnešní v tehdejším prostředí?

Byl Kalousek skutečně otráven novičokem?

Jan Žižka | Neděle, 3. 6. 2018 v 1:43

Byli jsme v poslední svědky hned dvou bezmála zázraků. Skripal přežil útok jedem, který nikdo jiný ještě nepřežil, a novinář Babčenko ožil okamžitě po oficiálním oznámení, že byl zabit.

Jak se říká: bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo tak trapné a nebezpečné.

Jen pár lidí – naštěstí včetně prezidenta – si trouflo postavit se k těmto podivným kauzám čelem a ptát se po důkazech. Okamžitě byli obviněni ze všech zločinů, co si jen člověk dokáže představit.

Do kampaně proti M. Zemanovi se, jako obvykle, zapojil univerzální a břitký rétor ing. Kalousek. Po shlédnutí jeho vystoupení v ČT jsem si uvědomil, že i on se možná stal obětí útoku nervově paralytickými jedy.

Posuďte sami po shlédnutí jeho vystoupení. Naprostá neschopnost věcně odpovídat, třes rukou, rudé tváře, neustále grimasy. Vzhledem k tomu, že se u ing. Kalouska nedá předpokládat, že by byl opilý, i vzhledem k tomu, že jsme podle jeho slov obklopeni agenty, se mi zdá celkem pravděpodobné, že i on se stal terčem útoku. Důkazy sice nemám, ale prosím vás, k čemu důkazy.

Mladí vsadili na vulgaritu a trapnost

Jan Žižka | Sobota, 24. 3. 2018 v 2:01

Jako studentského předáka z roku 1989 mne velmi uráží srovnávání našeho angažmá a dnešních podivných aktivit některých mladých lidí. Je absurdní srovnávat politický stav tehdy a teď – a také, bohužel, úroveň tehdejšího studentského hnutí s tím dnešním.
Dnešní studenti by se měli zajímat například o stále se zhoršující kvalitu mnohých středních a vysokých škol, o to, že je zde silná snaha přepisovat dějiny a zlehčovat důsledky válek, o to, že česká média informují jednostranně a neobjektivně – že se rada ČT se pokusila zatajit studii, které prokazuje nevyváženost tohoto veřejně-právního média. (Ostatně, na to ani nemusela být vypracována studie, stačí si zapnou české zprávy)
Také by se měli ptát, jak je možné, že co je z východu je špatné, co ze západu fantastické.
Pokud jim jde o svobodu slova, měli by se zamyslet na tím, jestli například Česká televize neplní velmi podobnou funkci jako tak, jak za dob minulých.
Svoboda slova neznamená sprostotu, neurvalost a bezduché opakování lží.
Dobrým obrázkem stavu mladých protestujících je dívka (údajně studentka z Jihlavy), která je na snímku Jihlavských listů v tričku, na kterém je karikatura prezidenta Zemana a nápis cituji: Hello kundy.
Dívka je na nápis očividně hrdá. Zajímavá forma protestu.
Tak nevím, zda je to správná cesta pravdy a lásky. Vím ale, že v 89 nemohl být studentem opravdu každý, tehdy musel mít kromě vychování alespoň průměrnou inteligenci.

Česká republika x kavárna: 1-0

Jan Žižka | Úterý, 16. 1. 2018 v 0:08

Miloš Zeman přesvědčivě vyhrál I. kolo prezidentských voleb a můžeme čekat, asi docela hysterickou, 14denní kampaň ve stylu „volte kohokoli – jen ne Zemana“. (Bude to jakýmsi testem Českého národa, do jaké míry je odolny vůči vlivu médií.)
Všechny kraje, kromě Prahy, volily Zemana. To svědčí o tom, že lidé jsou s politikou Miloše Zemana v podstatě spokojeni. Kdo ale spokojen není je „pražská kavárna“. Té se začal hroutit svět již tím, že lidé chtějící změnu, jasně odmítli jak klasické strany, tak zbytky „havlistů“ a do čela delegovali nové politické hnutí. To vyděsilo tkz. „pražskou kavárnu“ a protože nemá své lidi ve zmíněném hnutí, ale zato ovládá média, nastala permanentní štvanice na Babiše i prezidenta Zemana. Je to štvanice, ve které je dovoleno v podstatě vše.
Je pozoruhodné, že zatímco Zemanovi budou nestále dokola vyčítány v podstatě bezvýznamné věci – televize neuvede to, že Horáček se živil černými sázkami i že o jiného kandidáta se zajímala policie.
Je také zřejmé, že Miloš Zeman má to, co „pražská kavárna“ neodpouští – schopnost logicky a hlavně nezávisle uvažovat.
Domnívám se, že není příliš dobré volit kohokoli, jen ne Zemana. Pokud se J.Drahoš stane prezidentem, bude velmi dobře manipulovatelný – a to hned ze dvou důvodů – jednak nemá žádné zkušenosti z politiky (což může být větší handicap, než se zdá) a hlavně: má to v povaze. (Nezanedbatelná je i Drahošova podpora ze zahraničí i od českých oligarchů.)
Drahoš bude poslouchat. Je na to zvyklý – mimochodem ještě nikdy jsem od něj neslyšel jasnou, jednoznačnou opověď – ano či ne – vždy jen …snad, asi, ale. Nevyloučil vyznamenání Mašínů, ale chce vrátit na scénu politickou korektnost.
Lidé, kteří nemají schopnosti vést, ale jsou až chorobně ctižádostiví, se často stávají velmi nebezpečnými poskoky.

Jediný vážný protikandidát M. Zemana – česká média

Jan Žižka | Pondělí, 8. 1. 2018 v 0:28

Nezajímavá a nudná prezidentská kampaň, kterou část veřejnosti ani nevnímá, nepřinesla větších překvapení. Většina českých médií dostala za úkol dehonestovat M. Zemana ještě energičtěji než dřív, a udělat vše proto, aby se nestal znovu prezidentem.
Jako jeho možný nástupce byl vybrán Drahoš. Ten budil jisté sympatie do doby, než se začal veřejně vyjadřovat. Drahoš je klasický typ úředníka, který je nekonfliktní, protože vlastní názory buď ani nemá, nebo není ochoten je říci. Je zvyklý poslouchat a jednat tak, aby si nikoho nepohněval. Je to ideální figurka, která se dá spolehlivě ovládat – opak Zemana, který je, ať je jaký chce, schopen nejen vytvářet si vlastní názory a také (většinou logické) závěry, ale je ochoten je obhajovat a stát za nimi. Koho naše republika potřebuje víc?




© 2008 Parola s.r.o.