Blog Jihlavských listů

Archív dle autora

Zpevněná dráha na letišti v Henčově

Pavel Ženčák | Pátek, 24. 6. 2016 v 7:19

Občas nevím, co si o některých lidech mám myslet. Předesílám, že pokud se mýlím, tak se jim předem omlouvám, ale jsem pro férové jednání a nemám rád, když se z lidí dělají blbci.

Nechci teď řešit přínos či význam zpevněné dráhy na letišti v Henčově, nebo její negativa, jde mi o to, čím kdo je schopen argumentovat. Zaregistroval jsem asi před týdnem, že údajně pan Joukl a v tomto týdnu další představitel Jihlavy tvrdili, že start letadel na zpevněné dráze je méně hlučný.

Nejsem sice pilot, ale o létání se roky zajímám a nějak mi uniká, z čeho tak dotyční pánové usuzují. Letadlo pro vzlet potřebuje nějakou minimální rychlost, aby křídla měla dostatečný vztlak. A pak musí nastoupat do nějaké základní letové hladiny. Pro dosažení vzletové rychlosti (tedy pro rouzjezd po zemi) na travnatém povrchu je potřeba více energie, než po hladké dráze, nicméně prakticky asi každý pilot pro bezpečný start dá plný plyn, aby byl co nejrychleji ve vzduchu, kde již nepůsobí na letadlo otřesy od podvozku.
Podobně je tomu u stoupání do nějaké minimální výšky, kde je již zcela lhostejné, když letadlo stoupá, zda se rozjíždělo po travnaté či zpevněné ploše – pro stoupání pod daným úhlem potřebuje nějaký výkon motoru a to je v podstatě vše. Tím jsou dány otáčky motoru a těmi zase hluk. Bez ohledu na dráhu. Pokud dnes na Henčově létají motorové stroje, měli by se spíš piloti či vedení letiště zamyslet nad tím, že startující letadlo vydává největší hluk a nejvíc obtěžuje svoje okolí právě při stoupání hned po startu, kdy je v malé výšce a motor na vysoký výkon. Toto nikdo neovlivní, ale ovlivní dráhu, kudy stoupá. Např. při startu směrem na východ otočit stroj kousek za dráhou a stoupat nad Nové Domky považuji za bezohledné, protože mohou stroj zatočit doprava o pár set metrů dál a letět až mezerou mezi Novými Domky a Velkým Beranovem. Mám na mysli běžný víkendový provoz, kdy argumnt o zvýšeném hluku nad ZŠ je mimo hru.
Jediné, co podle mne přichází v úvahu ohledně snížení hluku, je pojíždění po dráze, kdy na nerovném povrchu potřebuje letadlo o něco vyšší výkon, než při pojíždění po hladkém povrchu. A tím logicky je i rozdíl v hluku od motoru. Ale při pojíždění nikdo nedává plný plyn a ted se jedná o zcela jinou úroveň hluku.

Nemohu si pomoct, ale výše uvedený argument o snížení hlučnosti mi připadá jako účelový, podobně jako před pár lety jistý právník zastupující Jihlavu ve sporu se SVAK předložil tuším zastupitelstvu nebo radě města argument, že město přichází denně o příjem řádově 100 tis. Kč (částku si už přesně nepamatuji). Každý si logicky řekne, jak veliké to jsou peníze a dál nepřemýšlí. Jenže dotyčný již neuvedl související fakt – že na druhou stranu ušetří denně řekněme 96 tis. Kč na nákladech na provoz, který samozřejmě taky něco stojí a při míře zisku v dané oblasti ve výši např. 2% logicky dojdeme k závěru, že na 100 tis. Kč na straně příjmů musíme počítat s 98 tis. Kč na straně výdajů. A tím najednou máme ze 100 tis. jen 2 tis. Kč…

Jednat by se zkrátka mělo poctivě a ne s použitím nějakých polopravd a nebo zcestných informací.

Tak nevím, kdo tam sedí …

Pavel Ženčák | Středa, 13. 5. 2015 v 7:58

Ráno jsem čirou náhodou vstával s manželkou zhruba stejně, a protože ona první věc, kterou ráno udělá, tak pustí rádio, tak jsem mimoděk poslouchal Radiožurnál.
Nevnímal jsem úplně přesně, o čem byla řeč, ale tématem byla patrně výplata nemocenských dávek. A zrovna tam byl příspěvek jednoho senátora (neodchytil jsem jméno), který říkal, že má celkem asi 2000 zaměstnanců a nechal si udělat statistiku, ze které vyplynulo, že v jeho firmě po zrušení výplaty nemocenských dávek na první 3 dny klesla nemocnost o 100%.
Tak se přiznám, že toto mne zaujalo, protože buďto dotyčný pan senátor nerozumí tak úplně procentům, protože pokles něčeho o 100% znamená, že výskyt daného jevu klesl na nulu. A osobně rozhodně nevěřím tomu, že by lidé po zrušení výplaty dávek za první 3 dny přestali být nemocní. Domnívám se, že nemocnost poklesla o polovinu a pan senátor má hokej v procentech. A nebo je tak radikální pokles jen papírově, protože lidé drobnější problémy raději přechodí, než by přišli o peníze za 3 dny (orientačně min. 15% výplaty). A i když jsou nemocní, raději si vezmou dovolenou, opět z finančních důvodů. A tak mne napadá otázka, když je nám (bez možnosti to nějak ovlivnit) strháváno ze mzdy sociální a zdravotní pojištění, na co všechno vlastně pak máme nebo nemáme nárok, když onemocníme.
(reportáž na Radiožurnálu 13.5. asi v 5:25).

Pokuta za koupání ve Vírské přehradě? Paradoxy současnosti.

Pavel Ženčák | Pátek, 3. 4. 2015 v 7:20

V médiích proběhla zpráva o tom, že starosta Víru nakonec přece jen dostal pokutu za novoroční koupání ve Vírské přehradě.

Vírská přehrada je využívána jako zdroj pitné vody pro Brno a okolí. Samozřejmě je podle našich zákonů v okolí vyhlášený systém ochranných pásem. Podobně je tomu u přehrady známé jako Želivka, která je pro změnu zdrojem pitné vody pro Prahu a okolí.

Nechci polemizovat o tom, zda tak přísná omezení, jako je zákaz vstupu a zákaz koupání jsou či nejsou přiměřená (např. ve Švýcarsku Ženeva, Curych a další velká města berou pitnou vodu také z jezer, kde je možné nejen rekreační využití, ale dokonce i běžný lodní provoz). Spíš chci upozornit na silné mezery v našich zákonech.
Pana starostu Stalmacha znám i osobně a pokud vím, tak jejich novoroční koupání je také forma protestu proti stávajícímu stavu našich zákonů.
Asi každý pochopí, že vyhlášené ochranné pásmo zcela jistě omezuje možnosti hospodaření v okolí a dotýká se to nejen hospodaření v lesích a na polích, ale i rozvoje obcí v okolí – jsou omezené možnosti rekreace a s tím spojených aktivit.

Na jednu stranu chápu ochranu vod, na druhou stranu je zde silný rozpor v oblasti ekonomiky. Obce v okolí jaderné elektrárny Dukovany pomalu neví, co s penězmi za kompenzaci od provozovatele jaderné elektrárny. Na druhou stranu omezení obcí i obyvatel v okolí významných vodárenských nádrží je rozhodně minimálně srovnatelné, význam zdroje pitné vody je možná vyšší, než význam jaderné elektrárny, ale případná kompenzace ze strany vodárenských společností, které jsou dnes většinou v soukromých rukou, není za uvedená omezení prakticky žádná nebo naprosto minimální. A pokud je mi známo, tak na toto téma zatím nikdo nechce moc slyšet. Takže tímto chci (také jako býv. starosta) pana starostu Stalmacha podpořit a rozhodně mu fandím.

Košile bližší než kabát a ruka ruku myje.

Pavel Ženčák | Neděle, 1. 2. 2015 v 11:33

Po přečtení úterních JL (27.1.) jsem nějak nabyl dojem, jestli jsme se nevrátili o 30 let zpět. Kauza předražených sypačů, resp. výběrového řízení s podmínkami šitými na míru, navíc s komplikacemi s dodanými auty, která údajně neměla ani ochranný nátěr spodku, je asi poměrně známá. Po přečtení článku, že Policie dospěla k určitému zjištění a budou obviněny tuším dvě osoby, došlo k předražení zakázky o 33 mil. Kč, silně kontrastuje s jednáním rady Krajského úřadu, která údajně dospěla k tomu, že podle nich nebyl porušen zákon a Kraj neeviduje žádnou škodu, a proto se nepřipojí ke stávajícímu řízení jako poškozená strana. Tudíž z hlediska Kraje jako by se nic nestalo.
Na první pohled by člověka napadlo, že krajští radní asi mají jiné podklady než Policie. Ve zcela jiném světle se to jeví v okamžiku, kdy se dočteme, že obvinění i členové rady Kraje, kteří naopak dělají, jako by se nic nestalo, jsou všichni z jedné strany (ČSSD).
Jednak naprosto nechápu skutečnost, proč se zástupci Kraje chovají tak, jako by byli majiteli, kteří o svém hospodaření mohou rozhodovat jak chtějí, a nechovají se jako lidé, kteří byli do krajského zastupitelstva či rady zvoleni a mají kraj spravovat jako řádní hospodáři. Kdo z nás by asi jen tak vyhodil 33 mil. Kč navíc?
A jednak mi to připomíná chování za éry vlády KSČ, kdy v případě, že člověk ukradl v samoobsluze čokoládu, tak měl problém. Pokud nějaký funkcionář si se stavbou nějakého závodu nechal postavit chatu z materiálu určeného na stavbu daného závodu, tak se obvykle nic nestalo a případ se ututlal, protože kamarád kamaráda, resp. straník straníka samozřejmě neshodí a případné trestní stíhání by samozřejmě vrhlo špatný dojem na celou stranu.

Netvrdím, že by si daní dva obvinění pánové mezi sebou rozdělili těch 33 milionů, nicméně jestliže prokazatelně způsobili to, že stejný počet sypačů ve stejné kvalitě mohl být pořízený za mnohem nižší cenu, pak dost dobře nechápu, co tito pánové ještě dělají ve vyšší politice a chtě-nechtě to vrhá špatné světlo i na celou jejich stranu.

Je to ještě ochrana osobnosti?

Pavel Ženčák | Čtvrtek, 24. 7. 2014 v 7:43

Nepřehání to?
 
Tak mám často pocit, že soustava našich zákonodárců, zákonů a výkonné moci (soudy včetně ústavního) se tak nějak hrabou v právu a zákonech  tak nějak podobně, jako by hasiči po příjezdu k požáru místo hašení řešili kardinální otázku, kterou nohou mají vystoupit ze zásahového vozidla jako první. A přitom zapomínají na hlavní úkol, proč tu vlastně jsou, že mají hasit požár.
 
Laik se musí nutně pozastavit nad případy, kdy člověk řeší ochranu svého majetku a již nemá jinou možnost, než použít třeba i kamerový systém – a ochrana zafunguje, zařízení splní svůj účel a podaří se díky němu odhalit pachatele. A pachatel, místo aby se styděl a byl po zásluze potrestán, se začne obhajovat nelegálností či třeba příliš velkým rozlišením kamer nebo zveřejněním záznamu a podobně. Chápu postoj pachatele, který se chytá každé příležitosti, aby se vyhnul trestu. Samozřejmě je pak otázkou, zda člověk s takovým charakterem by se měl i nadále volně pohybovat mezi námi, ale vůbec nechápu naše zákonodárce (ty, kteří dané zákony schvalovali, i ty, kteří mají moc tyto zákony změnit, ale neřeší to) a soudy a institut ochrany osobnosti, že takové argumenty nesmetou ze stolu, a konečným efektem pak je to, že je nakonec postižen poškozený, místo aby byl potrestán zloděj či násilník.
 
Mám teď konkrétně na mysli například před pár lety medializovaný případ, kdy z obchodu s elektrokoly zloděj odcizil elektrokolo, majitel měl videozáznam, ten zveřejnil na Internetu a díky tomu se pak podařilo zloděje odhalit.
Podobně se teď řeší, zda majitel nemovitosti má právo na ochranu svého domu (opakovaně poškozeného sprejery) si pořídit kamery, které nutně zabírají i část veřejného prostranství (novinář v Třebíči). A místo toho, aby v obou případech byl řádně potrestán viník, tak se naše právní instituce zabýbají tím, že bylo porušeno právo na ochranu osobnosti, v prvním případě dostal okradený majitel obchodu pokutu, v druhém případě se touto „ptákovinou“ dokonce zabýval Evropský soud.
To opravdu nemáme na práci důležitější věci? Jaká „ochrana osobnosti“? Kdy konečně nastane doba a všichni pochopí, že každá akce vyvolá nějakou reakci a že každý svéprávný občan by měl být osobně a plně odpovědný za svoje činy a svoje chování a v případě, že někdo je útočník, tak musí nést i všechny následky svého jednání? Je vůbec smyslem institutu ochrany osobnosti přehnaně chránit útočníka, i když je to na úkor jeho odhalení, dopadení a potrestání? Není snad prioritou celého státního aparátu včetně soudů, aby chránily poctivé občany před těmi druhými? K čemu pak vlastně odvádíme daně, když tento zcela zásadní princip nefunguje? Podle ústavy má každý občan právo na ochranu osobnosti a ochranu svého majetku. A pokud někdo záměrně a vědomně napadá moji osobu či majetek, pak musím mít zaručené právo na ochranu sebe a svého majetku a útočním musí být plně odpovědný za veškeré následky mé obrany či ochrany majetku.
 



© 2008 Parola s.r.o.