Blog Jihlavských listů

Archív dle autora

Děti a město: Vraťme dětem živý svět!

Vít Zeman | Čtvrtek, 13. 9. 2018 v 18:14

“Ráda bych na hřišti zůstala o něco déle. Stačilo by, kdyby tu byl stín, nebylo tu tolik větrno a kdyby tu bylo pítko. Jsem za naše hřiště ráda, ale mám tři děti, každé jinak staré, a pro každé z nich je tu jen jedna atrakce. Potřebuji hřiště, kde můžu strávit celé dopoledne a vím, že se děti nezačnou po třiceti minutách nudit. Kéž by tu bylo trochu normální přírody.”

V srpnu jsem se rozhodl navštívit dětská hřiště v Jihlavě. Je to téma, kterému se věnuji profesně, ale prostory pro děti a jejich rodiče mě zajímají i jako otce. Jsem z generace, která si hrála na ulicích a ke hře využívala vše, co bylo zrovna po ruce. Stavěli jsme bunkry, hráli na schovávanou a lezli po stromech. Při pohledu na současná typizovaná hřiště se nemohu ubránit pocitům nostalgie a otázkám, zda jako dospělí dokážeme navrhnout místa, která budou děti bavit, rozvíjet a zároveň budou bezpečná.

V úvodu jsem použil citaci maminky, se kterou jsem se při prohlídkách hřišť potkal. Vyjadřuje jak potřeby rodičů, tak i jejich dětí, kterým jsou hřiště primárně určena. „Rád bych byl venku, ale s jednou prolézačkou mě to dlouho nebaví. Potřebuji trochu nebezpečí a ne tupou klouzačku. Chci lézt po stromě, nebýt chvilku vidět, schovat se, ponořit boty do vody. Dejte mi tekoucí vodu, do ní pár pulců a budu tady celé dopoledne. Kéž bych si mohl hrát na smetišti.“ Podobné věty zaznívají v zahraničních výzkumech přímo od dětí.

Co je tedy jádrem oživení dětských hřišť a dalších prostor, které mají sloužit celým rodinám?

Politici se často spokojí s ujištěním, že nová hřiště vyhovují evropským standardům a normám, a jsou především bezpečná. Našim sídlištím tak dominují typizovaná hřiště, oplocená a zářící všemi barvami. Již na první pohled je však patrné, že nenavazují na okolní prostory města, nabízejí jednotvárnou hru a nezahrnují přírodní prvky. Pro tato hřiště je charakteristické, že jim chybí nabídka takzvaného přijatelného rizika.

Prostředí současných hřišť děti izoluje a neumožňuje jim účastnit se okolního dění ve městě. Děti potřebují místo, kde se mohou potkávat se svými vrstevníky a zároveň potkávat i jiné generace dětí – tedy místo, kde mohou vytvářet vztahy.

Pro každou venkovní hru je důležitý kontakt s přírodou a přírodními živly. Pro děti ve městě je zásadní, aby se v okolí svého bydliště mohly seznamovat s prvky blízkými přírodě, ať už to je ve veřejném prostoru, v parcích nebo na školních zahradách. Je pro ně důležitý bezprostřední kontakt – s vegetací, vodou, ohněm, zemí i se zvířaty. Například strom, na který se dá vylézt, umožňuje dětem získávat nové zkušenosti a posouvat své dovednosti.

Máme-li motivovat děti k tomu, aby trávily více času venku, musíme je pochopit a naslouchat jim. Pochopit jejich touhu zdolávat nebezpečí, vytvářet si vlastní svět a občas se do něj schovat. Pojďme jim to s přijatelným rizikem nabídnout. Dopřejme rodičům komfort dětských parků, kde kromě toalet a pítka najdou i stín. Začněme stavět taková hřiště, kde dítě s matkou nebo otcem najde zábavu na celé dopoledne.

Věřím, že pokud budou mít děti možnost trávit kvalitní čas venku, v místě, kde najdou inspiraci pro samostatný pohyb, pro zábavu i dobrodružství, vzroste u nich touha upřednostňovat reálný svět před tím virtuálním. Prvním krokem je změna našeho přístupu.

Ne jen firmy, ale i radnice má řešit bydlení

Vít Zeman | Čtvrtek, 6. 9. 2018 v 15:10

Jihlava postrádá nabídku kvalitního bydlení, chybí nabídka bytů i pozemků pro rodinné domy. Město doposud nedokázalo převzít iniciativu z rukou developerů a začít řídit výstavbu v rámci vlastního území. Tento dlouhotrvající stav ničí přirozenou krásu Jihlavy.

 

V oblasti výstavby nalezneme nedostatky téměř ve všech oblastech: chybí pravidla, koncepce, analýzy potřeby nových bytových jednotek i strategický směr růstu, tedy vše, na čem by úspěšný management rozvoje města mohl stát. Současný stav podporuje silný klientelismus, lobbistické intriky a úplatkářské mechanismy. Těmi, kdo pociťují všechny negativní dopady, jsou samozřejmě obyvatelé města.

 

Satelitní výstavba a nelítostné rozrůstání okolních obcí posiluje dopravní problémy města a snižuje ekonomickou prosperitu. Mladé rodiny nemají šanci uspět v takto nastaveném systému nabídky i ceny.

 

Dá se to změnit? Samozřejmě, že dá! Ale je zapotřebí rozumět všem rovinám problému a znát příklady ze zahraničí. Poučit se z chyb a hlavně; ZAČÍT STAVĚT!

 

3 kroky k inteligentní a hospodárné bytové výstavbě:

 

  1. Město má převzít aktivní roli
    Město není developer ani soukromý stavebník. To ale neznamená, že nemůže provádět investiční akce. Město musí veškeré své aktivity plánovat s ohledem na jednotlivé pilíře udržitelného rozvoje. Zejména pak s ohledem na obyvatele. Protože jedině tak je schopno vyrovnat nedostatky výhradně soukromě řízeného trhu a posílit celkovou prosperitu města.

 

  1. Město má zapojit stavitele i občany
    Zároveň také musí se všemi developery, stavebníky i občany sdílet své projekty. Všechny tyto skupiny o sobě musí vědět a doplňovat se. Tím vytvoří základ pro kvalitní a užitné město.

 

  1. Město musí pracovat s architekty, ale i urbanisty
    Zdravá ekonomika přichází ze zkušeností developerů, ale kvalitní veřejný prostor a důraz na ekologické a sociální aspekty zase z městských projektů. Bohužel ty nám tato radnice neumí předložit.

 

Je na každém z nás, zda necháme současné vedení města hledat důvody, proč to nejde, nebo zda zvolíme cestu profesionálního přístupu.

 




© 2008 Parola s.r.o.