Blog Jihlavských listů

Stejně jako na úrovni státu se nejpozději v listopadu začínají i na úrovni obcí a krajů sestavovat rozpočty na příští rok. Asi nemusím příliš zdůrazňovat, že se nejedná o úkol nijak jednoduchý, který současná evropská dluhová krize dělá ještě těžším.

Přesto nebo právě proto bych se rád v dnešním článku zmínil o jedné velmi důležité věci, která není na první pohled zřejmá a o které se v rámci diskuse o zadluženosti naší země příliš jasně nemluví.

Každý z nás díky masáži médií a v nich vystupujících ekonomů a politiků nosí v hlavě, že dluh našeho státu je obrovský a hlavně, že každým rokem rychle narůstá.

Na druhé straně se dozvídáme i to, že to ještě s naším dluhem není tak zlé, neboť zatímco my dlužíme pouze cca 40% toho, co dokážeme během jednoho roku vyprodukovat – to znamená, že hodnotu našeho veřejného dluhu vyprodukujeme asi za 5 měsíců, ostatní státy Evropy jsou na tom mnohem hůře. Například takové Řecko by na úhradu svého dluhu muselo vyrábět a přitom nic nespotřebovávat zhruba jeden a půl roku, Itálie jeden a čtvrt roku a Irsko okolo jednoho roku.

Přitaženo za vlasy, tedy čistě teoreticky bez započítání dalších vlivů a výdajů bychom mohli říci, že pokud bychom nyní všichni v České republice pracovali skoro pět měsíců zadarmo a všechno si platili z úspor (týká se lidí i firem), mělo by to na oddlužení naší země zhruba stačit.

Asi si každý nyní domyslí a může dopočítat, jak jsou na tom z tohoto pohledu Řekové, Italové, Irové, Španělé, Portugalci apod.

Samozřejmě je velmi podstatné, zda daný stát zároveň s dluhy nedisponuje i aktivy – úsporami. Nechci zacházet do podrobností, ale právě z těchto důvodů na tom není Velká Británie ani Německo zdaleka tak špatně, jak by to z hlediska jejich veřejného dluhu mohlo na první pohled vypadat (zadluženost obou je cca 80% HDP, tedy skoro „desetiměsíční“).

Nyní ale konečně k tomu hlavnímu, co chci napsat. V rámci boje proti zadlužování jsme v ČR poměrně často svědky snahy státu a státní administrativy realizovat další a další opatření, která zabrání zadlužování obcí a krajů. Stát vymýšlí nové výpočty tzv. dluhové služby, zpřísňují se podmínky pro přijímaní dotací, vyplňují se další formuláře, aby se náhodou některá obec rozpočtově nespustila a příliš se nezadlužila. Obdobný tlak státní administrativy, i když ne tak intenzivní lze pozorovat na úrovni krajů.

Přitom z hlediska nositele zadlužení a tedy „dlouhodobého viníka“ je situace následující. Pokud si představíme, že každý z nás kojencem počínaje a nejstarším občanem ČR konče díky celkovému veřejnému dluhu České republiky, který činí dnes asi 1 450 miliard korun (tedy jeden milión čtyřistapadesát­tisíc miliónů) dluží v průměru 145 tisíc korun, potom z hlediska rozdělení tohoto dluhu na obce, kraje a stát je situace následující.

Z celkového dluhu 145 tisíc korun dluží každý z nás pouze cca 2 tisíce korun kraji, ve kterém žije, 8 tisíc korun obci, ve které bydlí a zbývajících 135 tisíc korun dluží každý z nás státu, jehož je občanem, tedy ČR! Jinými slovy v úhrnu jsou obce a kraje nositeli naprosto minimální části veřejného dluhu a i dlouhodobě se chovají fiskálně mnohem odpovědněji než stát.

Závěrem již jenom napíši, že právě proto se domnívám, že jsou to zejména zásadní změny na úrovni hospodaření státu, které by měly zastavit naše další zadlužování. Z pohledu v předchozím odstavci uvedených čísel je totiž téměř „zbytečné“ a nelogické se v rámci hledání zásadních úspor zaměřovat na hospodaření obcí a krajů. Hlavní problém zadlužení a zadlužování tohoto státu v hospodaření obcí a krajů nenalezneme a tedy ani neodstraníme.

Miloš Vystrčil, senátor, www.vys­trcil.cz

V první polovině října jsem v krátké době po sobě byl konfrontován hned se čtyřmi zajímavými událostmi. Protože mi zážitky a dojmy spojené s těmito událostmi a jejich propojením připadají pro naši dobu docela typické, dovolím si tyto události nejdříve vyjmenovat, a potom i krátce okomentovat.

Jednalo se tedy o tyto události:

1.     Prodej jednoho kilogramu brambor v obchodě v Telči za jednu korunu a devadesát haléřů. 2.     Účast na besedě v Praze na téma: „Hrozí eurozóně zánik?“ 3.     Projednávání bodu č. 27 na zasedání v Senátu s názvem „Nový víceletý finanční rámec na období 2014 až 2020“. 4.     Účast na Bramborářských dnech v Havlíčkově Brodě.

Byla neděle dopoledne a já jsem byl vyslán na rychlý nákup několika drobností za účelem navýšení kvality nedělního oběda. Hned, jak jsem dorazil do obchodu jsem začal na papírku sepsané zboží ukládat do košíku. Přestože obvykle nejsem příliš pozorný, ceduli oznamující, že1 kgbrambor se dnes prodává za 1,90 Kč jsem nemohl přehlédnout.

Jsem zvyklý na ledacos, ale sdělení že se v době, kdy vyspělá Evropa řeší snad svoji největší poválečnou dluhovou krizi, se kilogram brambor prodává za méně než dvě koruny, mě skutečně překvapilo. Moc zemědělství nerozumím, ale zdá se mi čím dál více, že s tou evropskou zemědělskou politikou asi nebude něco v pořádku. Nebo se možná jednalo o reklamní trik nebo tady navzdory všem dotacím a subvencím zafungoval nemilosrdný trh? Nebo je to všechno ještě nějak jinak a člověk to pouze není schopen pochopit? Stejně se mi to ale celé nějak nezdá.

Abych se alespoň trochu poučil, vydal jsem se v Praze na setkání těch, co by ekonomice EU opravdu měli rozumět. Diskusní setkání s názvem „Hrozí eurozóně zánik?“ bylo hvězdně navštíveno. Na dané téma diskutovali národní koordinátor pro zavedení eura v ČR Oldřich Dědek a člen bankovní rady ČNB Lubomír Lízal. Debaty se zúčastnili také člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR Zbyněk Frolík, analytik Raiffeisenbank, a.s. Aleš Michl, odborný asistent Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií FSV Masarykovy univerzity Zdeněk Sychra a komentátor a novinář Jan Macháček. Zajímá Vás výsledek debaty? Velmi lapidárně shrnuto se všichni shodli na tom, že sice neví, co bude a co se přesně v EU stane, ale že takto to již dál nejde. Tak uvidíme, zda eurozónu některý ze států opustí, nebo se dočkáme jiných scénářů nebo se třeba zase ještě nějakou dobu nestane vůbec nic a celkové zadlužení států EU se bude nadále prohlubovat.

Přiznávám, že i ve světle předchozích zpráv jsem zvědav na další vývoj návrhu Víceletého finančního rámce EU na dalších sedm let (2014–2020), který jsme projednávali v Senátu. Asi je dobré vědět, že ročně bude Česká republika na realizaci tohoto finančního rámce přispívat do pokladny EU cca v průměru 40 miliardami korun. Je otázka, zda by současné zadlužení zejména některých zemí EU nemělo vést k zásadním změnám celého konceptu.

Začal jsem bramborami a také s nimi skončím. Na tradičních Bramborářských dnech v Havlíčkově Brodě znovu od našich zemědělců zaznělo, že pokud se jim nevyplatí pěstovat některé plodiny, tak je zkrátka pěstovat nebudou a raději svá pole zatravní a budou brát dotace. Jak jsem již napsal, zemědělství detailně nerozumím, ale pokud nějakým bohatstvím na Vysočině i v celé ČR disponujeme, tak je to ochotou dnes již nemnoha lidí – zemědělců, kteří bez ohledu na soboty, neděle a svátky zajišťují pořád slušnou potravinovou soběstačnost ČR. Přijít o tyto lidi a jejich ochotu tvrdě v zemědělství pracovat by byla velká chyba.

Miloš Vystrčil, senátor, www.vystrcil.cz

V polovině září se nám ve spolupráci s Krajem Vysočina konečně podařilo nalézt termín setkání asi čtyřiceti starostek a starostů menších obcí mého senátního obvodu a Vysočiny s manažery České pošty Rastislavem Horáčkem a Vladimírem Dvořákem.

Rastislav Horáček dnes ředitel regionu Východní Čechy a současně autor projektů „Výdejní místo“ a „Partner“ tyto projekty na setkání stručně představil. Vladimír Dvořák, který je odpovědný za komunikaci s obcemi v regionu Jižní Čechy (zařazen Jihočeský kraj a Vysočina) následně stručně popsal přístup vedení České pošty k obcím v regionu Jižní Čechy.

Po poměrně bouřlivé diskusi, ze které vyplynulo, že Česká pošta se zejména díky neustálé změně svých názorů a v minulosti nekoncepčnímu přístupu netěší u shromážděných starostek a starostů příliš velké důvěře, se obě strany shodly, že je nutné udělat vše proto, aby činnosti pošt nebyly na menších obcích omezovány.

Jsou to právě projekty „Výdejní místo“ a „Partner“, které by měly umožnit i od 1. 1. 2013, kdy dojde k úplné liberalizaci „poštovního trhu“ (Česká pošta ztratí monopol na své služby), zachovat na většině menších obcí služby pošt v plném rozsahu. Součinnost obcí při těchto krocích je ale naprosto nezbytná a Česká pošta je na ní dle vyjádření pánů Horáčka a Dvořáka připravena pozitivně reagovat.

Zbývá jen věřit, že Česká pošta již nezmění zvolenou strategii a bude skutečně ochotna a připravena se s dalšími subjekty na zachování nebo v některých případech i zkvalitnění poštovních služeb na menších obcích podílet a v případě domluvy je i odpovídajícím způsobem zajistit a zaplatit. K samozřejmému doručování dopisů nebo jiné zásilky by tak měly být v rámci projektů „Výdejní místo“ nebo „Partner“ zajištěny i v menších obcích možnosti vyzvednutí zásilky v případě nepřítomnosti adresáta při doručování domů nebo například i možnost zaplacení složenky apod. U větších obcí a měst samozřejmě Česká pošta se snížením rozsahu služeb nepočítá.

Dalším problémem, o kterém se v poslední době hodně hovoří je navýšení daňových příjmů obcí a menších a středně velkých měst. Zároveň s tím někteří politici deklarují, že čtyři největší města České republiky (Plzeň, Ostrava, Brno a Praha) mají příjmy na obyvatele příliš vysoké a že je jim třeba ubrat. Asi nemá cenu příliš diskutovat fakt, že dvojnásobné příjmy na jednoho obyvatele Plzně, Brna nebo Ostravy oproti například Jihlavě, Polné, Třešti, Dačicím, Slavonicím nebo třeba i Batelovu a Stonařovu velmi dráždí a nám obyvatelům těchto menších obcí a měst připadají nespravedlivé.

Na druhé straně otevřeně říkám, že jsem přesvědčen, že k postupnému nalezení relativně spravedlivého poměru příjmů na obyvatele u různě velkých obcí a měst může reálně dojít pouze tím způsobem, že se příjmy na obyvatele u menších obcí a měst budou postupně zvyšovat a u čtyř největších měst zůstanou stejné nebo se sníží pouze nepatrně.

U obcí a měst je to totiž podobné jako například ve zdravotnictví, vždy bude co zlepšovat, co stavět, co opravovat apod. Nikdy nebude ve městě nebo obci dostatečně uklizeno, dostatek laviček, dostatek kontejnerů na odpady, dětských hřišť nebo třeba peněz na opravu či vybavení školy nebo školky.

Proto jsem přesvědčen, že je potřeba, aby si strany vládní koalice přestaly před obcemi a menšími a středně velkými městy tzv. „honit triko“ o to kdo to myslí s městy a obcemi lépe a kdo chce více pomoci. Na místo toho je třeba se co nejdříve domluvit na rozumném pro naše města a obce tolik potřebném kompromisu, který bude konečně znamenat navýšení jejich příjmů a bude třeba prvním krokem ke spravedlivějšímu daňovému přerozdělení.

Miloš Vystrčil, senátor, www.vys­trcil.cz

Zasedání Senátu na začátku srpna nemělo být původně příliš složité a pro média tématicky příliš zajímavé. Situace se změnila poté, co byly mezi projednávané body zařazeny petice „Zachraňme Šumavu“ a petice „Za záchranu a zachování populace kamzíka horského v pohoří Hrubého Jeseníku pro příští generace“. Od tohoto okamžiku bylo jasné, že minimálně projednávání těchto dvou bodů bude velmi sledované, a tudíž , že lze očekávat, že se neobejde bez většího počtu obsáhlejších vystoupení různé kvality.

Tak se také stalo a předpokládám, že zájemci se s diskutovanou problematikou mohli i díky jednání v Senátu podrobně seznámit.

Můj osobní názor na projednávání petic v Senátu je poněkud ambivalentní. Na jedné straně projednávání petic v Senátu umožňuje problém zviditelnit a silněji na něj upozornit, na straně druhé hrozí stupňování politizace řešeného problému a s tím souvisí možnost vzniku snah na potlačení vlivu odborných názorů. Z tohoto pohledu je otázkou, zda 10 000 podpisů je tou správnou hranicí, která po provedeném šetření stanovuje povinnost zařazení projednání petice na nejbližší schůzi Senátu.

Trochu ve stínu projednávaných petic došlo na srpnové schůzi Senátu k projednání novely Soudního řádu správního. V rámci projednávání novely tohoto zákona bylo také diskutováno ustanovení, které se týkalo kromě jiného i stanovení pravidel možnosti rušení územních plánů obcí a případně i zásad územního rozvoje krajů.

Společně se senátorem Petrem Víchou jsme v rámci jednání Senátu navrhli pozměňovací návrh, který zajišťuje stejné podmínky pro možnost rušení územních plánů nebo jejich částí bez ohledu na to, kdy tyto plány nabyly účinnosti. Tento náš pozměňovací návrh byl nakonec schválen napříč politickým spektrem významnou většinou senátorek a senátorů.

Zásadní přínos námi navržené změny spočívá v tom, že na rozdíl od minulosti, kdy bylo možné navrhovat rušení územních plánu v podstatě donekonečna, je nyní možné tyto návrhy podávat pouze nejvýše do tří let po nabytí účinnosti územního plánu.

Pokud by byl tento pozměňovací návrh přijat i v Poslanecké sněmovně, došlo by podle mého názoru k významnému posílení jistoty obcí a krajů, při plánování svého rozvoje, a tím i posílení stability jejich rozvoje. Na druhé straně tříletá lhůta je dostatečně dlouhá na to, aby mohly být případné účelově schválené územní plány nebo jejich části napadeny a třeba i zrušeny.

Jak jsem již naznačil, obhajoba tohoto pozměňovacího návrhu nás čeká v Poslanecké sněmovně zřejmě na začátku nebo v průběhu září 2011. Tak uvidíme, zda se i poslanci většinově přikloní k podpoře větší stability a jistoty obcí a krajů při plánování svého rozvoje.

Miloš Vystrčil, senátor, www.vystrcil.cz

Úterý 2. srpna 2011 si budu asi již po celý život pamatovat. Díky paní poslankyni Janě Fischerové a další shodě náhod jsem měl totiž tu čest provázet při návštěvě Senátu a Poslanecké sněmovny amerického astronauta Andrew Jay Feustela s jeho manželkou Indirou a syny Arim a Adenem. Kromě poslankyně Jany Fischerové doprovázeli rodinu do Senátu ještě zástupce Astronomického ústavu Akademie věd ČR Pavel Suchan a ředitel Amerického centra Miroslav Konvalina.

Protože jsem se zejména dříve o kosmonautiku a lety do vesmíru jako o jednu z populárnějších částí fyziky zajímal na návštěvu jsem se velmi těšil a byl jsem plný očekávání. Přestože jsme se nakonec o kosmonautice a výstupech do kosmu příliš nebavili, rozhodně jsem nebyl zklamán.

Asi kolem jedenácté hodiny dopoledne přišli na návštěvu Senátu dva velmi milí a skromní lidé se dvěma dospívajícími hochy, kteří se mimochodem po celou dobu návštěvy chovali po všech stránkách naprosto vzorně.

Manželka Andrew Feustela paní Indíra, která má českou matku pocházející od Znojma nás po celou dobu návštěvy udivovala nejen svoji velkou zvídavostí, ale i velmi dobrou češtinou. Osobně jsem si pak mohl ověřit, že i oba synové rozumí českým slovům „honem“ a „pojďte“.

Co se týká samotného tatínka. Nabyl jsem pocitu, že Andrew je skromný a přemýšlivý člověk. Zajímal se o náš způsob výchovy technických talentů a ptal se na naše nejlepší a nejznámější technické vysoké školy. Bylo vidět, že o vzdělávání a jeho způsobech hodně přemýšlí. Možná to bylo i ve vztahu ke svým synům. Neuměl jsem to přesně odhadnout. Na otázku, jak si udržuje svoji štíhlou atletickou postavu se smíchem odpověděl, že pije pivo a jí palačinky s malinami.

Hodina a půl vymezená k návštěvě uplynula strašně rychle. K populárnímu krtečkovi ani Písním kosmickým jsme se nakonec vůbec nedostali. Nestačil jsem se ani zeptat, jak se takový Hubblův teleskop ve stavu beztíže vlastně opravuje, co si Andrew myslí o současném pozastavení financování vesmírného programu USA a na spoustu dalších otázek, které jsem si připravil.

Přesto jsem byl atmosférou i obsahem celé návštěvy velmi potěšen. Znovu jsem si mohl ověřit, že skutečně významní či slavní lidé bývají při osobním kontaktu velmi zdvořilí, příjemní a skromní. Třeba to i u nás bude jednou ta standardní cesta k uznání a úspěchu.

Miloš Vystrčil, senátor, www.vystrcil.cz