Blog Jihlavských listů

Archív dle autora

Kniha mého života – Desatero

Jan Schwarz | Čtvrtek, 28. 6. 2018 v 9:30

Kniha mě provází od dětství, už v 5 letech jsem se naučil číst a objevil, snad symbolicky, Honzíkovu cestu, později mě oslovily Foglarovky, a taky příběh Bílého tesáka Jacka Londona, a počet autorů utěšeně rostl, avšak inspirací pro psaní knih mi bylo až setkání s paní Zezulkovou, tehdy všem dobře známou a oblíbenou spisovatelkou Vlastou Javořickou – u babičky ve Studené, takže knih utěšeně přibývalo, jenže knihou mého života se stala bible, ta mě posilovala při pobytu ve vězení v Plzni na Borech, bible mě provázela životem, bible mě vedla i k bádání dr. Vlasty Fialové v Kralicích nad Oslavou v tamější, dnes by se řeklo ilegální tiskárně kralických Bratří Jednoty bratrské a po letech mě inspirovala k sepsání knihy Tajemné dveře do domu Bible.

Stáří je poslední dějství života jako dramatu, zvláště když k tomu přistoupila omrzelost a přesycení – napsal kdysi Cicero, a Karel Čapek o stáří poznamenal, že je parazitem vlastního mládí, ale já s těmi pány docela nesouhlasím, a proto, snad mi posluchači odpustí to srovnání, jsem, jako Mojžíš 21. století, sepsal Desatero seniora.

1. Staň se sám sobě přítelem.
Nikdy bych neměnil přátele za míň šedivých vlasů nebo za ploché břicho. S přibývajícím věkem jsem k sobě laskavější a méně kritický.

2. Buď rozhodný a svobodný.
Viděl jsem příliš mnoho přátel opustit tento svět předtím, než pochopili svobodu, která přichází s věkem. Co je komu do toho, když se rozhodnu číst nebo psát na počítači do rána a spát až do poledne?

3. Buď veselé mysli.
Začnu klidně tančit na ty nádherné melodie z 60. a 70. let a zpívat Vlajku, hymnu trampů jako tenkrát, když jsem stál nad táborovým ohněm a sledoval kamarády, kteří MUSÍ být přece o hodně lepší, přátelští, čestní a ušlechtilí.

4. Nestyď se.
Když se mi zachce při vzpomínce plakat, začnu. A na pláž půjdu v těsných plavkách, natažených na vypouklé břicho, navzdory soucitným pohledům mladíků atletických postav, vždyť vím, že i oni budou jednou staří.

5. Buď zapomnětlivý.
Vím, že jsem občas zapomnětlivý, ale některé životy byly úplně zapomenuty, a nikoho to nezajímá. A já si pamatuji důležité věci a vše potřebné si píšu do diáře.

6. Zvykej si na pocity zlomeného srdce.
V minulých letech bylo moje srdce zlomeno bolestí. Když ztratíte někoho blízkého, pokud trpí vaše dítě, jestliže vašeho oblíbeného psa přejede auto… ale zlomené srdce mi dalo sílu, porozumění a soucit.

7. Buď spokojen.
Tak rád jsem žil, až mi vlasy zšedly a mladičké úsměvy se vryly do hlubokých rýh na mé tváři. Mnozí se přede mnou nezasmáli, a zemřeli dřív, než jejich vlasy zbarvilo stříbro.

8. Mysli pozitivně.
Jak stárnu, snažím se být optimistický. Už mě nezajímá, co si o mně myslí ostatní. Nemám otázky, sám sebe se už neptám. Dokonce jsem získal výsadu být v očích druhých i špatný.

9. Buď rád zralý.
Můj věk mě přivedl do času posledních plodů při sklizni života. A tak ukládám do věčných stodol čitelnou památku mého jména.

10. Nehořekuj a užívej si daru každého dne.
Nebudu žít pořád, vím, ale dokud jsem tu, neztrácím čas hořekováním, co mohlo být, a dělat si starosti, co bude. A jíst řízek a večer pít kávu s čokoládou můžu každý den, pokud budu mít chuť. Amen.

V zastoupení Mojžíše Desatero seniora  zapsal nikoli na kamenné desky na hoře Sinai, ale do notebooku pod Hrádkem u synagogy v Třebíči pastor pro 21. století Jan Schwarz




© 2008 Parola s.r.o.