Blog Jihlavských listů

Archív dle autora

Mýty o EU

Pavel Paulát | Středa, 22. 6. 2016 v 0:08

Nejčastější mýty, které jsou s Evropskou unií spojené se pokusím popsat a uvést skutečnosti na pravou míru. Mezi tyto mýty patří to, že EU zajišťuje volný obchod, volný pohyb osob a prosperitu. Tato tvrzení jsou velmi zavádějící a ve skutečnosti na nic z těchto „největších výhod EU“ Evropskou unii s její bruselskou byrokracií vůbec nepotřebujeme a prosperitě Evropské unie přímo škodí.

  • Mýtus č.1:
  • EU zajišťuje volný obchod

EU není organizace, která by stavěla na ideji volného obchodu. Navíc obchod mezi členskými státy nezajišťuje EU, ale Evropský hospodářský prostor (EHP), což je separátní smlouva, a mimo EU je jejím signatářem i Norsko, Lichtenštejnsko a Island. EHP je v současnosti svazován regulacemi z Bruselu, ale i tak mají státy EHP, které stojí mimo EU, větší možnost se škodlivé legislativě EU vyhnout, než mají členské státy EU. Z celkového počtu 30 000 evropských směrnic musely státy EHP stojící mimo EU přijmout jen zhruba pětinu, aby měly přístup na jednotný trh.

EU má složitý systém cel, jejichž výnosy jdou do společného rozpočtu. Před vstupem do EU se říkalo, že nebudeme potřebovat celníky. Opak je pravdou. Naše celní správa má nyní přes 7 000 zaměstnanců, což je více než kdykoliv dříve. Místo toho, aby celníci působili jen na hranicích, nyní kontrolují auta obchodníků kdekoliv v republice. Se státy EU sice díky EHP můžeme obchodovat bez cel, kvůli EU ale nemůžeme bez cel obchodovat s okolním světem, protože podléháme jednotné obchodní politice EU, která spočívá ve vysokých clech a dalších překážkách. Bez EU by byl obchod svobodnější.  Evropské sdružení volného obchodu (EFTA) propaguje volný obchod bez dalších podmínek, regulací apod.

  • Mýtus č.2:
  • EU zajišťuje volný pohyb osob

Volný pohyb pracovních sil je sice možný, ale je komplikován mnoha byrokratickými restrikcemi. Dávno pominuly doby, kdy se pracovní síla stěhovala za prací. Dnes vidíme, jak se firmy stěhují za levnější pracovní silou, a to zpravidla mimo přeregulované území EU.

Volný pohyb pracovních sil se mnohdy zaměňuje za volné cestování v rámci Schengenského systému. O existenci pasových kontrol na hranicích mají rozhodovat státy a i bez bruselské integrace je možné vytvářet zóny pro volné cestování. Schengenský systém se svým masivním shromažďováním osobních údajů lidí vyžaduje obrovské omezení svobod každého obyvatele a v souhrnu patrně není nejvýhodnější formou spolupráce. Migrační tlaky a s tím spojená rizika všech států se totiž sčítají na hranici každého členského státu a vznikají někdy neřešitelné problémy, dokonce se nepřiměřeně zvyšují bezpečnostní rizika. Přirozený systém by měl být založen na spolupráci států, které mají stejné migrační tlaky a stejná rizika.

  • Mýtus č.3:
  • Volný pohyb kapitálu

Zdánlivá svoboda volného pohybu kapitálu se ve skutečnosti dotýká jen velmi úzké skupiny investorů. Normální občan kteréhokoli státu může investovat podle pravidel WTO, aniž by k tomu potřeboval bruselské centrum. Dokonce naopak, evropské regulace komplikují možnosti investovat mimo území EU.

  • Mýtus č.4:
  • EU vděčíme za mír

Představa, že druhou světovou válkou oslabené evropské státy zajišťovaly v realitě studené války a ve světě rozděleném do dvou bloků nějaký mír, je nepravdivá. Neexistuje jediný doklad o tom, že by něco takového evropské struktury udělaly, a ani k tomu nikdy neměly žádnou kapacitu. Mír v Evropě v době studené války zajistila autorita Spojených států amerických a kolektivní obranná spolupráce v NATO. Jedinou fungující zárukou naší bezpečnosti je spolupráce v NATO. Spolupráce je založena na principu konsensu a na identifikaci rizik a zájmů. Společná rizika se vyplatí řešit společnými silami. NATO představuje také platformu, která řeší bezpečnostní problémy v duchu vlastní filozofie. Dokonce se dá říci, že nejdůležitější v NATO je způsob řešení problémů na základě dialogu, analýzy rizik a konsensu.

  • Mýtus č.5:
  • Členství v EU přináší prosperitu

Podle Lisabonské strategie z roku 2000 měla být EU do roku 2010 nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa, založenou na znalostech, schopnou udržitelného hospodářského růstu, vytvářející více kvalitních pracovních příležitostí a zachovávající sociální soudržnost. To byla utopie ještě před příchodem krize. Pokusy o centrální plánování toho, co bude podporováno dotacemi, rozhodně k hospodářskému růstu nevedou.

 

Referendum o vystoupení z EU

Evropská integrace se definitivně přeměnila v unifikaci a harmonizaci všech a všeho. Mezivládní spolupráci dávno nahradila nadnárodní bruselská byrokracie, která má obrovské pravomoci bez jakéhokoli mandátu občanů a která za chyby nenese žádnou odpovědnost. Samostatnost země se proměnila v podřízenost. Demokracie v postdemokracii, kde většinu legislativy tvoří evropské direktivy, které zvolení národní politici hraním si na demokracii, totiž rituálem zvedání rukou, pouze implementují. Svobodné rozhodování jednotlivců je svazováno a potlačováno dalšími a dalšími regulacemi, které dnes a denně dokazují, že si bruselská byrokracie a evropské elity neváží svobody a důstojnosti občanů. Pro Českou republiku a životy českých občanů by bylo nejlepším řešením z Evropské unie vystoupit. O vystoupení z EU by bylo nutné uspořádat celostátní referendum. Do té doby je potřeba mírnit dopady evropské legislativy v Evropském parlamentu a posílit v něm opravdovou opozici.

EFTA jako alternativa k EU

Alternativou členství v EU je Evropské sdružení volného obchodu (EFTA, z anglického European Free Trade Association). EFTA  není – na rozdíl od EU – založena na byrokracii, na přerozdělování  peněz a na dotacích, na společné měně a na přehlasovávání jedněch druhými. Evropské sdružení volného obchodu je založeno na rovnoprávnosti, dobrovolné spolupráci, volném obchodu, volném cestování. Členství v EFTA automaticky znamená bezcelní obchod s desítkami zemí světa, s nimiž EFTA uzavřela dohody o volném obchodu.

Přístup na volný trh EU zajišťuje smlouva o Evropském hospodářském prostoru (EHP). Můžeme vystoupit z EU a zároveň zůstat signatáři smlouvy o EHP. Tím bychom se dostali do stejné pozice, jakou mají Island, Lichtenštejnsko a Norsko. Tyto státy mají volný obchod s EU výměnou za to, že přebírají evropské směrnice, které se vztahují k uvádění zboží na společný trh. Rozhodně se tedy na ně nevztahují např. směrnice o dani z benzínu, o dani z elektřiny, o dani z přidané hodnoty a další. Neplatí na ně celní sazebník EU, který by omezoval jejich obchodování se zbytkem světa, ani kvóty na výrobu cukru ani zákazy vysazování vinic. Nemusí zavádět euro ani přispívat do záchranných fondů eurozóny.

Celkově země EHP přijímají méně než pětinu evropské legislativy. Státy EFTA mají díky smlouvě o EHP podstatně větší schopnost vyhnout se legislativě, která je pro ně skutečně škodlivá, než státy EU. Cílem by tedy měla být reforma EHP, která by minimalizovala vliv EU na legislativu zemí EFTA. Po vystoupení  z EU se můžeme rozhodnout, jestli chceme zůstat součástí tzv. Schengenského prostoru, který zajišťuje volné cestování. Alternativní pojetí volného pohybu pracovních sil má i EFTA.

Za svobodu a demokracii

Hlavním cílem všech politiků bez rozdílu stranického dresu v České republice by měla být prosperita a svoboda českých občanů. Proto nám nemůže být lhostejné, co se dějě na evropské úrovni. Chtěl bych, aby Česká republika garantovala práva a svobody českých občanů a umožnila jim prosperovat. Proto je potřeba usilovat o takové evropské uspořádání, ve kterém Česká republika nebude podléhat diktátu směrnic z Bruselu. Z Evropského parlamentu je potřeba čelit regulacím, kterými nás zaplavuje Evropská komise, aby čeští občané mohli žít ve svobodné a demokratické zemi a v prosperující ekonomice.

Ideologie Evropské unie

Pavel Paulát | Středa, 8. 6. 2016 v 23:33

Pokus nahradit odpovědnost politiků vůči voličům osvícenou diktaturou úředníků v sobě skrývá ohrožení svobody občanů a útočí na samotnou podstatu demokratického uspořádání. Výsledkem je popření nejlepších tradic evropských dějin.

Zákonitým důsledkem takového systému jsou regulace a nařízení, která se míjejí s účelem, pro  který byly vydány, často jdou proti zdravému rozumu a ohrožují zájmy občanů.

K prosazování nedemokratických a autokratických programů se používá propaganda, která používá nepravdivá tvrzení, nepodložené hypotézy, zkreslená data a podobně. Pokud se někdo pokusí propagandistická tvrzení opravovat nebo kritizovat, začíná být omezována svoboda slova.

Jedním příkladem omezování svobody slova je případ Bernarda Connollyho, britského ekonoma, který pracoval jako vedoucí odboru v generálním ředitelství Evropské komise pro hospodářské a finanční záležitosti (Directorate General for Economic and Financial Affairs). Protože publikoval kritickou studii Prohnilé srdce Evropy – Špinavá válka o evropské peníze (The Rotten Heart of Europe – The Dirty War for Europe’s Money) v době, kdy se připravoval projekt společné měny, byl posléze potrestán propuštěním ze zaměstnání.

Kořeny evropské integrace

Základní principy bruselské integrace navrhl Jean Monnet, který se při tom inspiroval některými myšlenkami spojenými s Třetí říší a částečně i správním systémem sovětů. Hlavní myšlenkou bylo vytvoření nepolitického nadnárodního systému správy. Jeho návrh nikdy nesměřoval k federalizaci, která má neodmyslitelný politický obsah a vymezenou odpovědnost politiků. Skutečnost, že administrativa ovládne politiku a exekutivu, má být zamaskována institucemi, jako je například Evropský parlament. Pro povrchního pozorovatele se tím vytváří dojem demokratického zřízení.

Demokratický deficit

Podle původních návrhů měl být vytvořen Vysoký úřad, který by postupně převzal veškerou politickou moc od vlád podřízených států a který by měl pravomoc vydávat přímo závazné právní regulace. Teprve v důsledku obav Belgie a Nizozemí, že Německo a Francie ovládnou celou Evropu, se Vysoký úřad přejmenoval na Komisi a byla zřízena Rada ministrů, která měla usměrňovat komisi, ale nikdy nedostala právo samostatně jednat bez Komise. Evropská komise, aneb Vysoký úřad, má vedoucí úlohu zakotvenou ve všech smluvních dokumentech. Absence demokratické kontroly a nulový vliv občanů na rozhodování Komise se eufemisticky označuje jako demokratický deficit. Ve skutečnosti se nejedná o deficit, ale absenci demokratické odpovědnosti. Evropská unie je autokratickým zřízením, které nesplňuje ani nejzákladnější demokratické požadavky, které jsou kladeny na jednotlivé státy.

Suverenita

Suverenita zní jako poměrně abstraktní koncept, ale má konkrétní dopad na každého občana. Suverenita – čili svrchovanost – je právo státu vykonávat nezávisle na vůli jiných států svou vnitřní i vnější politiku, rozhodovat se a nést odpovědnost za svá rozhodnutí. EU omezuje suverenitu států v obou doménách – vnitřní i vnější. Státy již nemají kontrolu nad svou domácí legislativou. Většina zákonů je tvořena úředníky Evropské komise. EU převzala veškeré pravomoci v oblasti zahraničního obchodu a zmocňuje se čím dál více i zahraniční politiky.

Evropský federalismus

Evropská integrace nikdy neusilovala o federalizaci, naopak se jí všemožně snažila zabránit. V situaci, kdy Monnetův model začal selhávat, navrhli federalizaci Evropy někteří němečtí politikové (Schaüble, Lammers), ale jejich návrh nezískal podporu. Myšlenku se po letech pokusila oživit kancléřka Merkelová, ale opět neúspěšně. Federální uspořádání je normální politický systém, který může fungovat, nemá žádný demokratický deficit a není ani trochu neliberální. Bruselská integrace však k federálnímu uspořádání nesměřuje a v případě federalizace by musela být zcela ukončena. Pro federální uspořádání však neexistuje politická vůle a ta pravděpodobně nebude ani v příštích desetiletích. Federaci si nepřeje ani bruselská byrokracie, ani členské státy. Skutečná diskuse o federální Evropě může začít až po několika desetiletích karantény, která bude nutná po rozkladu stávající bruselské integrace.

Letiště v Jihlavě – šéfredaktor společně s anonymy

Pavel Paulát | Neděle, 15. 5. 2016 v 20:50

tak se dá ve zkratce, kterou novináři mají tak rádi, nazvat komentář šéfredaktora JL, který mě v pátečních JL ve svém sloupku nazvaném „Ach, ty diskuze“ označil za člověka, který argumentuje vymyšlenými údaji k tématu, který jsem si sám vybral a kterému on zřejmě pramálo rozumí.

I pan Klukan bohužel podlehl názorům jednoho komentátora pod mým blogem, navíc anonyma, na které já v drtivé většině vůbec nereaguji, kde píši o lžích náměstka Vymazala na posledním zastupitelstvu a místo toho, aby si mé údaje ověřil, raději mě nařkne také ze lži a opře se o nekompetentní  názory  anonyma, který se rád vyjadřuje k věcem, kterým vůbec nerozumí. Je to totiž daleko pohodlnější.

Tato moje informace je o to závažnější, že člověk na postu šéfredaktora novin krajského města  by měl minimálně, než něco napíše, ověřit si ze svých zdrojů pravdivost uvedených faktů. A protože to anonym ani pan šéfredaktor neudělal, udělám to za ně já a uvedu jejich vymyšleniny a dohady (mírně řečeno), na pravou míru.

Oběma pánům, poukazujícím na mou manipulaci s daty, sděluji  následující:

Letiště Zlín (LKZL) skutečně existuje, podobně jako existuje letiště Jihlava (LKJI).

·         Letiště Zlín bylo původně opravdu letiště Otrokovice (LKOT), na LKZL bylo přejmenováno teprve v létě minulého roku.

·         Jsou však 2 důvody, proč nelze tímto letištěm argumentovat ve prospěch Zlínu v diskusi o letišti evropského typu se zpevněnou dráhou.

1.       Status letiště:

-  Anonym označený jako „Berka“ uvádí, že letiště má kód ICAO a tudíž je plnohodnotným letištěm.

-  Nevím, co anonym myslí pojmem „plnohodnotné letiště“ (v jeho pojetí má Kraj Vysočina plnohodnotné letiště v Náměšti nad Oslavou, jež má taky ICAO označení)), každopádně LKZL má status neveřejného vnitrostátního letiště, což vyplývá z jeho vlastnění soukromou firmou.

-  V praxi to znamená, že na rozdíl od jihlavského veřejného letiště, které je přístupné všem civilním letadlům oprávněným vykonávat lety nad územím České republiky, musí každý uživatel před použitím neveřejného letiště získat souhlas od jeho provozovatele a musí se informovat o provozní použitelnosti letiště. Neveřejné letiště dále nemusí mít stanovenou provozní dobu a žádná omezení provozu nemusí být okamžitě publikována prostřednictvím Letecké informační služby.

-  Z tohoto pohledu tedy nemá pan Vymazal  Zlínu co závidět, na rozdíl od zlínského je jihlavské letiště otevřené všem, kdo na ně přiletí.

2.       Parametry letiště:

-  LKZL má asfaltovou dráhu o rozměrech 650 x 25 m.

-  Pro srovnání – LKJI má v současné době travnatou dráhu 920 x 100 m .

-  Navrhovaná zpevněná dráha na LKJI má mít rozměry 1300 x 23 m, má být tedy 2x delší, než je dráha na LKZL.

-  Krátká zpevněná dráha na LKZL nemůže být tedy srovnávána s parametry dráhy plánované  na LKJI, 650 m stačí pouze na provoz malých sportovních letadel a UL letadel, zatímco cílovou skupinou zpevněné dráhy na LKJI jsou zejména malá dopravní letadla.

·         Výše uvedené informace potvrzují skutečnost, že Jihlava nemá Zlínu co závidět, naopak, co by dali Zlínští sportovní letci za travnaté letiště v Jihlavě.

·         Výše uvedené informace vysvětlují, proč je zcela absurdní hovořit o Zlínu jako o městu, jež vlastní letiště se zpevněnou dráhou.

·         Chce-li přesto pan Vymazal touto 650m dlouhou dráhou v Otrokovicích argumentovat, nezbývá, než mu poradit, jak si splnit svůj životní sen a přitom ušetřit 30, potažmo 60 milionů korun. V Komárovicích u Brtnice stojí opuštěná asfaltová letištní plocha, jejíž délka je o pouhých 50 m kratší, než je dráha v Otrokovicích. Pan Vymazal zde může začít provozovat letiště takřka okamžitě a ještě ušetří z kasy města i kraje pořádný balík peněz…myslím si ale, že “betonová lobby“ v kraji ho přesvědčí o tom, že to vůbec není dobrý nápad…

Dovolte mi, vážení čtenáři, ještě pro úplnost  připomenout, že náměstek Vymazal mluvil o krajských městech, nikoliv o krajích jako takových – přesná citace: „jsme jediné krajské město, které nemá letiště se zpevněnou dráhou“. Takže argument, že Zlín letiště má, ale je v Otrokovicích, nemůže obstát. Navíc další čtyři krajská města letiště prostě nemají a s tímto faktem neudělá nic ani náměstek Vymazal, ani šéfredaktor Klukan, ani všeználek anonym.

Závěrem: pane Klukane, nereagoval jsem na vaše osobní invektivy, ale na vaše chybné závěry, které jste prezentoval ve svém sloupku. Vaši větu o mé „lži“ vůči náměstku Vymazalovi jste založil pouze na tvrzení jednoho z anonymních komentátorů pod mým blogem. Pokud nemáte své novinářské zdroje v této oblasti, tak výše uvedené informace si můžete ověřit v Letecké mapě ICAO vydané 15.10.2015 a rovněž v Databázi letišť 2016.

A jen tak na okraj, ono to tvrzení náměstka Vymazala, kde si vyloženě vymýšlí údaje o letištích v krajských městech a dělá ze zastupitelů hlupáky, aby zdůvodnil  a hlavně prosadil nesmyslnou veřejnou investici je to samé, jako když na posledním zastupitelstvu přesvědčivě tvrdí, že mezi PPP projekty patří mj. i projekt Jihlavské kotelny a hned první zastupitel ho veřejně přímo na zasedání zastupitelstva usvědčí ze lži…

Veřejné lhaní exprimátora Vymazala pokračuje…

Pavel Paulát | Úterý, 10. 5. 2016 v 0:40

Nemám rád, když někdo zkresluje veřejně některé informace.“

To jsou slova bývalého primátora a současného náměstka primátora Vymazala na posledním zastupitelstvu města  Jihlavy ve spojitosti s obhajováním nesmyslného projektu letiště v Henčově za peníze daňových poplatníků.

Tento obratný manipulátor si snad už ani ve své „dokonalosti“ neuvědomuje, že jeho slova se týkají hlavně jeho osoby. On je právě tou personou, která veřejně zkresluje informace a ohýbá je ve svůj prospěch a vůbec si při tom neuvědomuje, že občané nejsou žadní prosťáčci a pokud mají zájem, věci si sami dohledají – jsou to skutečně jednoduché věci dohledat si, která krajská města mají či nemají letiště se zpevněnou plochou, když tento člověk veřejně argumentuje odpůrcům tohoto popravdě soukromého projektu tím, že Jihlava je poslední krajské město, které nedisponuje „betonovým“ letištěm.

Lhaní Vymazala nemá obdoby – tabulka níže je aktuální stav v České republice:

Skutečnost:

  Kraj Krajské město Letiště se zpevněnou dráhou
1 Středočeský Praha ANO
2 Jihočeský České Budějovice ANO (bývalé vojenské letiště)
3 Plzeňský Plzeň ANO (bývalé vojenské letiště)
4 Karlovarský Karlovy Vary ANO
5 Ústecký Ústí nad Labem NE
6 Liberecký Liberec NE
7 Královéhradecký Hradec Králové ANO (bývalé vojenské letiště)
8 Pardubický Pardubice ANO (bývalé vojenské letiště)
9 Vysočina Jihlava NE
10 Jihomoravský Brno ANO
11 Olomoucký Olomouc NE
12 Moravskoslezský Ostrava ANO
13 Zlínský Zlín NE

 

Zasedání zastupitelstva města Jihlavy 12. 4. 2016

5h 10 min =>      J. Vymazal =>    „Jsme jediné krajské město, které nemá letiště se zpevněnou plochou.“

5h 28 min =>      J. Vymazal =>    „Nemám rád, když někdo zkresluje veřejně některé informace.“

Nechtěl jsem znovu otevírat toto téma, ke kterému jsem se již jednou vyjádřil v blogu v JL,

http://www.jihlavske-listy.cz/blog/2015/05/13/nepravdy-zaznivajici-z-jihlavskeho-magistratu/

ale nemohu prostě pochopit, že takto vysoce postavený komunální politik (8 let primátor a nyní jeho zástupce), je schopný takto lhát a manipulovat s údaji, které se tak snadno dají ověřit – vypovídá to o tom, že náměstek Vymazal spoléhá na to, že si nikdo nebude ověřovat jeho veřejná tvrzení, je si sám se sebou tak jistý, že se ani on sám neobtěžuje zjistit skutečný stav věci, hlavně jde o to prosadit stavební nesmysly za veřejné peníze a uspokojit tak stavební lobby, tedy firmy přisáté na veřejné peníze statutárního města Jihlavy, protože se ukazuje, že už avizovaných 30 milionů korun určitě stačit nebude…

Krize eurozóny

Pavel Paulát | Pátek, 8. 4. 2016 v 23:40

Samotná krize eurozóny má dva důležité momenty – první, že ji sama Merkelová zmiňuje a srovnává řešení krize eura a migrační krizi. U obou shodně vidí jako řešení „více Evropy“. Obě situace podle ní ukázaly, že se EU dostatečně neintegrovala (viz Schengen zachrání jen přerozdělování migrantů, prohlásila Merkelová- Novinky,25.11.2015). A druhý, že krize eura, přestože se to tak nyní nemusí zdát, hrozí EU zničit stejně silně jako migrační krize.

Fiskální unie

V případě eurozony má Merkelová pravdu, že by ji zachránila větší integrace. Eurozóna by skutečně mohla být stabilnějším seskupením, kdyby se více integrovala a stanovil se fiskální mechanismus přerozdělování peněz od úspěšných států k těm neúspěšným. Bylo by to neefektivní, velmi nákladné a ještě více by to poštvalo jednotlivé národy proti sobě, ale fungovat by to do nějaké míry mohlo. Takové návrhy se čím dál častěji mezi evropskými politiky projednávají. Britský ministr financí George Osborne vzkázal Merkelové, ať souhlasí s britskými reformními návrhy. Výměnou Britové nebudou bránit další integraci eurozóny a tak bude moci přežít. Krize se zatím „řeší“ levnými penězi a novými dluhy, tedy ideálním receptem na vytvoření dalších finančních krizí.

Snaha Bruselu kontrolovat rozpočty členských států zesílila s touto krizí. Státy eurozóny se podpisem tzv. Fiskálního kompaktu zavázaly dodržovat určitá pravidla hospodaření. Pokud jejich deficity přesáhnou sjednané limity, může Evropská komise rozhodnout o sankcích, například uložit těmto státům pokutu. Evropská komise také vydá sadu návrhů, které by měly daný stav napravit. Stát, který hospodaří s příliš vysokým deficitem, bude muset tyto návrhy přijmout. Tento diktát z Bruselu prakticky znamená konec demokracie ve špatně hospodařících státech.

Úředníci Komise ale neví, co doopravdy jednotlivé státy potřebují, proto jejich univerzální návrhy reforem nefungují. To vidíme i na příkladu Řecka, které přijalo všechny nadiktované reformy a dostalo se ještě do hlubší krize.

Oddálený konec Řecka v EU ?

Během léta minulého roku bylo Řecko velmi blízko odchodu z eurozóny. Dokonce se s tím už smiřovali i mnozí jinak fanatičtí zastánci integrace za každou cenu. Byly připraveny i plány na zavedení drachmy, ale Řecko nakonec dostalo další půjčku a akutní fáze krize se tak posunula opět do budoucna. Jako už několikrát předtím.

Protože neexistuje mechanismus na legální odchod z eurozóny, spekulovalo se o konci Řecka v EU. Právě v tom je velký zádrhel pro budoucnost EU. Kdyby se zhroutilo euro, zhroutí se i EU. Až se znovu dostane hospodářský cyklus do klesající fáze či přijde nějaká náhlá krize, kdo by si vsadil na udržení eurozóny pohromadě, když sotva přežila první krizi ? Protože se neřešily příčiny a zadlužení států i firem dále narůstá, může být příští krize ještě bolestivější než ta poslední a znamenat skutečně rozpad EU.

Schůdné řešení  budoucnosti eurozóny

Eurozóna  by měla být dobrovolná a obousměrná. Když zkrátka nebude pro nějaký stát společná měna výhodná, tak ať z ní může zase vystoupit. Zároveň by se přijetím takové změny zrušila povinnost dalších členů EU včetně České republiky do eurozóny vstupovat. Lidé jako Juncker se ale obávají toho, že jakmile by se eurozóna začala drolit a ukázalo se, že se daným státům bez eura daří lépe, bude to znamenat postupný konec pro jejich vysněnou ideu sjednocené Evropy – Spojených států evropských.




© 2008 Parola s.r.o.