Blog Jihlavských listů

Archív dle autora

Věřte vnukům

Petr Klukan | Úterý, 13. 2. 2018 v 11:40

Důvěřiví senioři jsou nejnáchylnější věřit zprávám a informacím, které jsou klamavé, zavádějící a dezinformační – prostě falešné. Právě toho využívají různí šmejdi, kteří důchodce třeba pod záminkou prodeje vynikajícího vysavače za sedmdesát tisíc ožebračí.

Falešné zprávy nemíří na peněženky, ale na rozum lidí. Jak ale rozeznat to, co je pravda a co ne? Existuje řada možností. Články bez podpisu a bez uvedení zdrojů jsou zpravidla falešné. A existují internetové stránky, které se výslovně na matení lidí zaměřují – některé z nich uvádíme uvnitř listu.

Senioři internetem nevládnou tak, aby falešnou zprávu (nazývá se anglicky fake news) rozeznali. Nejjednodušší je proto následující – obrátit se na své děti a vnuky. Ti se do tohoto nového počítačového světa narodili a dokáží lépe rozeznat, co je falešné a co ne. Proto lze poradit: zahoďte chybné přesvědčení, že vás nikdo nenapálí a dejte na rozum svých dětí a vnuků.

Vzorový návod

Petr Klukan | Pátek, 26. 1. 2018 v 9:58

A máme tu zase to samé – volbu prezidenta. Rozdělený národ půjde k urnám. Ti nerozhodnutí možná stále tápou: Jak vybrat?
Co takhle se vykašlat na programy, priority a co kdo o kom řekl a napsal, a podívat se na to jednoduše z jiné strany?
Chtěli byste být jako Miloš Zeman, nebo jako Jiří Drahoš? Ten, kým byste chtěli být, je vaším vzorem a jemu hoďte svůj hlas.
A jeden z nich vyhraje. Ta druhá „nespokojená“ přibližná polovina se s tím už nějak vypořádá. Nic jiného jí nezbyde. 

Prezidentští kandidáti

Petr Klukan | Pátek, 5. 1. 2018 v 11:05

Na internetu jsou k vidění spoty prezidentských kandidátů. Anebo jejich krátké projevy, které si vyžádala jedna z novinářských redakcí. Ale pozor, obraz člověka, zvláště těsně před volbami, nebývá obrazem pravdivým. Jde o takový souboj kandidátských týmů kreativců a píáristů. Prostě vylepšovatelů kandidátského profilu.

Vraťme se ke kořenům. Ne teď a tady, ale co konkrétní kandidát vykonal dříve a jak se choval. Expremiér Topolánek, i kdyby měl náhle andělská křídla, nesmaže spojení s odsouzeným Dalíkem, prorůstání kmotrů do politiky a znechucení lidí k veřejnému dění.

Současný prezident Zeman, ač se tváří jako ochránce lidu, lidmi opovrhuje a ve své ješitnosti nepřizná chybu, i kdyby se měl soudit. Kampaň prý nevede, ač i jeho vánoční projev byl předvolebním proslovem, besed se odmítl účastnit a tiše spoléhá na ty, o kterých před lety tvrdil, že jsou stádem hlupců.

Každý z nás může funkci prezidenta vnímat různě. Nestačilo by ale, aby prezident České republiky nelhal, nebyl arogantní, ale byl čestným chováním příkladem?
Méně známí kandidáti to mají samozřejmě nepoměrně těžší. Neví se tolik ani o jejich minulosti. I když výrazné excesy by novináři (či „kreativci“ z tábora prezidentského protikandidáta) již dávno vytáhli.

Možná je bývalý předseda vlády Topolánek napravený, lituje svých dřívějších činů, a chtěl by to napravit. Proč ale zrovna ve funkci prezidenta republiky?

Možná si prezident Zeman přizná, že se po pět let nechoval ke všem stejně, jak sliboval, a dokonce se omluví za hanobení Ferdinanda Peroutky. A to by mělo stačit ke zvolení?
Jejich týmy píáristů (odborníků na vztahy s veřejností) v to věří. Ti odborníci, kteří pracují na zakázku a jejichž cílem je vyhrát – dostat svého kandidáta na Hrad. Za to dostávají zaplaceno. Takže se retušují fotografie od vrásek a připomíná jen to pozitivní.

Občan volič by proto měl znát minulost kandidátů, když ještě prezidenty být nechtěli. Počet uchazečů o funkci se vám hnedle zúží. A porovnat sliby a skutky. Když už máme lhajícího premiéra (bez ohledu na presumci neviny v kauze Čapí hnízdo opakovaně lhal), musíme mít pokrytce ještě na Hradě?

Úmrtí

Petr Klukan | Úterý, 5. 12. 2017 v 14:27

Po hudebníkovi Hofbauerovi zbyde nejen v Třešti velký prázdný prostor. Zemřel i Jan Boček, bývalý šéf Kosteleckých uzenin, který z firmy po roce 89 udělal prosperující společnost, jejíž párky se jedly s takovou chutí jako na tom prastarém inzerátu. Zatímco muzikant mohl, aspoň dokud to zdraví dovolovalo, dělat, co ho naplňovalo, Boček se po soudu a bezohledném uchvácení firmy Babišem stáhl do ústraní. Těžko se mu muselo žít při pohledu na odchod společnosti, jejíž slávu budoval, ze špičky masného průmyslu.

Prof. Parkinson a poplatek za psa

Petr Klukan | Úterý, 14. 11. 2017 v 11:31

Že zákony profesora Parkinsona ze stejnojmenné knihy bezezbytku platí, dokázali v minulém týdnu jihlavští zastupitelé při diskuzi o poplatcích ze psa.

O stomilionovém úvěru zastupitelé jen trochu pohovořili, neboť (dle zákonů prof. Parkinsona) jen málo lidí se vyzná v ekonomice a dokáže rozpoznat, zda je tak obrovský úvěr opravdu potřeba.

Diskuze o poplatku za psa byla dlouhá a vášnivá. Protože psa pozná každý. To čtyřnohé, zpravidla chlupaté zvíře, milujícího svého páníčka bez ohledu, zda je jeho živitel lump, či ukázka ctnosti.

V moderní době se mnohdy stalo lepším přítelem a společníkem člověka, než jsou si lidé sami sobě navzájem.
Kolik tedy v Jihlavě platit za psa? Méně v rodinném domě a na okraji města, než v centru, či paneláku? O kolik? A co v případě důchodců?

V živé diskuzi zastupitelé předestřeli řadu návrhů. Přesto vše skončilo patem, když se na žádné z možných variant neshodli.
Rozhodnutí odložili na příště – až bude více informací. Přesně dle jednoho z Parkinsonových zákonů.

Zní takto: Otázce, kterou je třeba rozhodnout, se věnuje tím víc času, čím menší je její význam.




© 2008 Parola s.r.o.