Blog Jihlavských listů

Archív dle autora

Trafiky končí

Petr Klukan | Pátek, 18. 5. 2018 v 11:26

Trafiky k životu patřily jakoby odnepaměti. Kupovaly se v nich noviny, časopisy, cigarety. Alespoň ti starší si vzpomenou.
V těch stáncích na ulici lidé kupovali Rudé právo, Práci, Lidovou demokracii, nebo třeba okresní Jiskru. A k tomu jedny Marsky, Cleyky, Startky, Petry, nejlacinější Partyzánky a Lípy, nebo ty drahé Sparty v měkké či tvrdé krabičce. A samozřejmě i sirky a zapalovače, nebo tikety na Sazku či Sportku.

Takový stánek byl křižovatkou cest především v ranní době, kdy se šlo do práce, a odpolední, kdy se šlo z práce. Dřevěné boudy, za jejímiž skly se skrývaly nejen časopisy, ale i alkohol, žvýkačky, limonáda…
Zcela svébytnou trafikou byl v Jihlavě stánek naproti Tuzexu. Seděl v něm pan Lauer. Chodilo se k němu i o svátku, protože měl třeba i chleba. Nebo když jste zapomněli na svátek někoho z blízkých, bonboniéra a víno od Lauera zachránily rodinný klid. Protože ostatní obchody byly v neděli zavřené. To, co po revoluci dokázali Vietnamci, mít „stále“ otevřeno, s tím začal ještě před nimi pan Lauer.
I po Listopadu 89 trafiky zůstaly. Jen obsah novin v nich prodávaných se změnil. Ani v tisku už nevládla jediná strana, a časopisy i noviny se rozrostly o tituly dosud nebývalé. Ať už to byly humoristický časopis Trnky-Brnky, erotický Nei Report, nebo obrovské noviny Prostor.

Doba letěla, noviny vznikaly a zanikaly, ale stánky zůstávaly. Stále měly co nabídnout. Svůj sortiment rozšířily o videa, posléze DVD, paperbacky, mapy, jízdenky…
Konec stánků zapříčinil globální internet „zadarmo“, v jehož elektronických útrobách především mladí získávají informace i zábavu. A moderní a zdravé je nekouřit, takže se kuřivo ze stánků přestěhovalo do několika mála kamenných trafik, kde mají doutníky i cigarety lepší zázemí.

Zatímco císař Josef II. rozhodl, aby se prodejny tabáku (trafiky), který byl v Rakousku státním monopolem, přednostně přidělovaly válečným invalidům za služby prokázané v boji, současná doba invalidům nepřeje. Ti by si mohli ve stánku přivydělat, a cítili by se užiteční.

Babišova vláda však dbá především na výběr stokorunových nebo tisícových daní, protože honit uniklé miliony je nesrovnatelně těžší, a tak se rozhodla zahrnout do elektronické evidence tržeb i malé stánkaře. Ten Babiš, který v džungli devadesát let využil všech svých pák, známostí a „darů“ politikům, aby se stal nejbohatším a nejmocnějším. Jím zavedené EET tak stánkařům dalo poslední ránu do vazu.
Trafiky tedy mizí. Jejich pojmenování je spíše slyšet v souvislosti s politickou scénou, kdy se „trafiky“ udělují odloženým politikům. Možná že přidělení „trafik“ také chápou, jako v době císaře pána – za prokázanou a neochvějnou službu v boji, i když politickém. Lidé však takové „trafiky“ spíše vnímají jako protislužbu či legální úplatek.

Zatím končí a jsou odstraňovány jen ty opravdové trafiky – stánky o rozměrech malilinkatého pokojíku. Na chodníku po nich zůstává prázdné místo. Je to škoda, ale život jde dál a prázdnotu zacelí čas. Tu na chodníku, i tu v duši, po nostalgických vzpomínkách.

Hazard na okraji

Petr Klukan | Pátek, 23. 2. 2018 v 15:44

Hazard ano, či ne? Tolerovat jej? Zakázat? Vždyť z něj plyne i do obecních pokladen nemálo peněz. Jihlava se vydala cestou zákazu. A udělala dobře. Peníze z hazardu jsou přece ne peníze od podnikatelů s výherními hracími přístroji, ale peníze často sociálně slabých lidí, kteří doufají, že zbohatnou. Doplácí na to oni, i celá společnost, která pak řeší následky.

Ano, ať existuje hazard, ale jen pro ty, kdo na to mají – třeba v luxusních kasinech. Ne pro ty, kteří nahází do automatu sociální dávky. Že je to proti svobodě, dělat si co chci? Mladším 18 let se také v hospodě nenalévá.

Obchodování s hazardem není nic ušlechtilého. Jak řekl Ústavní soud:

Hazard je podnikatelská činnost zcela na okraji slušného podnikání.

Věřte vnukům

Petr Klukan | Úterý, 13. 2. 2018 v 11:40

Důvěřiví senioři jsou nejnáchylnější věřit zprávám a informacím, které jsou klamavé, zavádějící a dezinformační – prostě falešné. Právě toho využívají různí šmejdi, kteří důchodce třeba pod záminkou prodeje vynikajícího vysavače za sedmdesát tisíc ožebračí.

Falešné zprávy nemíří na peněženky, ale na rozum lidí. Jak ale rozeznat to, co je pravda a co ne? Existuje řada možností. Články bez podpisu a bez uvedení zdrojů jsou zpravidla falešné. A existují internetové stránky, které se výslovně na matení lidí zaměřují – některé z nich uvádíme uvnitř listu.

Senioři internetem nevládnou tak, aby falešnou zprávu (nazývá se anglicky fake news) rozeznali. Nejjednodušší je proto následující – obrátit se na své děti a vnuky. Ti se do tohoto nového počítačového světa narodili a dokáží lépe rozeznat, co je falešné a co ne. Proto lze poradit: zahoďte chybné přesvědčení, že vás nikdo nenapálí a dejte na rozum svých dětí a vnuků.

Vzorový návod

Petr Klukan | Pátek, 26. 1. 2018 v 9:58

A máme tu zase to samé – volbu prezidenta. Rozdělený národ půjde k urnám. Ti nerozhodnutí možná stále tápou: Jak vybrat?
Co takhle se vykašlat na programy, priority a co kdo o kom řekl a napsal, a podívat se na to jednoduše z jiné strany?
Chtěli byste být jako Miloš Zeman, nebo jako Jiří Drahoš? Ten, kým byste chtěli být, je vaším vzorem a jemu hoďte svůj hlas.
A jeden z nich vyhraje. Ta druhá „nespokojená“ přibližná polovina se s tím už nějak vypořádá. Nic jiného jí nezbyde. 

Prezidentští kandidáti

Petr Klukan | Pátek, 5. 1. 2018 v 11:05

Na internetu jsou k vidění spoty prezidentských kandidátů. Anebo jejich krátké projevy, které si vyžádala jedna z novinářských redakcí. Ale pozor, obraz člověka, zvláště těsně před volbami, nebývá obrazem pravdivým. Jde o takový souboj kandidátských týmů kreativců a píáristů. Prostě vylepšovatelů kandidátského profilu.

Vraťme se ke kořenům. Ne teď a tady, ale co konkrétní kandidát vykonal dříve a jak se choval. Expremiér Topolánek, i kdyby měl náhle andělská křídla, nesmaže spojení s odsouzeným Dalíkem, prorůstání kmotrů do politiky a znechucení lidí k veřejnému dění.

Současný prezident Zeman, ač se tváří jako ochránce lidu, lidmi opovrhuje a ve své ješitnosti nepřizná chybu, i kdyby se měl soudit. Kampaň prý nevede, ač i jeho vánoční projev byl předvolebním proslovem, besed se odmítl účastnit a tiše spoléhá na ty, o kterých před lety tvrdil, že jsou stádem hlupců.

Každý z nás může funkci prezidenta vnímat různě. Nestačilo by ale, aby prezident České republiky nelhal, nebyl arogantní, ale byl čestným chováním příkladem?
Méně známí kandidáti to mají samozřejmě nepoměrně těžší. Neví se tolik ani o jejich minulosti. I když výrazné excesy by novináři (či „kreativci“ z tábora prezidentského protikandidáta) již dávno vytáhli.

Možná je bývalý předseda vlády Topolánek napravený, lituje svých dřívějších činů, a chtěl by to napravit. Proč ale zrovna ve funkci prezidenta republiky?

Možná si prezident Zeman přizná, že se po pět let nechoval ke všem stejně, jak sliboval, a dokonce se omluví za hanobení Ferdinanda Peroutky. A to by mělo stačit ke zvolení?
Jejich týmy píáristů (odborníků na vztahy s veřejností) v to věří. Ti odborníci, kteří pracují na zakázku a jejichž cílem je vyhrát – dostat svého kandidáta na Hrad. Za to dostávají zaplaceno. Takže se retušují fotografie od vrásek a připomíná jen to pozitivní.

Občan volič by proto měl znát minulost kandidátů, když ještě prezidenty být nechtěli. Počet uchazečů o funkci se vám hnedle zúží. A porovnat sliby a skutky. Když už máme lhajícího premiéra (bez ohledu na presumci neviny v kauze Čapí hnízdo opakovaně lhal), musíme mít pokrytce ještě na Hradě?




© 2008 Parola s.r.o.